Poezie
Jeden sen on mal
Aby Hokagem sa stal
No kto ho len uvidel
Vysmial sa mu len
Dlhú cestu podnikol
Smiech ostatných zanikol
Veril, že to dokáže
Šikovný sa ukáže
až by každý klel.
Sakura nevydržela to:
„Drž už, sakra, hubu, Naruto!“
měla jednou klid zase.
Naruto celý den mluvit nemůže.
Snad jí to trochu pomůže.
Zhasla svíce.
Tma skryla linii tvé skráně,
tak náhle, tak prudce...
tak strašně nečekaně.
Včera jsi mě znenadání objal.
A já odbyla jsem tvůj milý smích.
Co jsem to udělala, Bože?
Jak ve snu šlapu po svících.
Ano, je to jenom sen,
co za chvilinku jistě zmizí.
Bílé květiny mi zase podáš TY!
A ne ta řada cizích.
Jsi tu? Snad tam za rohem?
Víš, moc ráda se tě lekám.
Čekám, kdy mě překvapíš a zakryješ mi oči.
Čekám, čekám...čekám.
Ty už nepřijdeš, viď?
To pomyšlení proniká vším a bodá jako led,
novým mostom môžeš prísť.
Ako sme ho dostavali,
nádeje nás nesklamali.
hoc vyskytla sa chvíľa taká,
keď by som si jazyk prehryzla,
skúsenosť to bola vskutku zlá.
zas mi spustlo lôžko manželské,
bo ovládli nás svine gangsterské,
Kaizovi mstiace sa za činy hrdinské.
Vieš, nemala som s ním sex.
Zvykol vždy a výlučne
všetko robiť vlastnoručne.
za řekou s vodopádem,
tam, kde jsi vlastním pánem,
v jiné dimenzi.
slepé oči vidí,
čelo bez prokletí,
dějin propadliště.
o které jsi dlouho snil,
kdo tě tehdy ochránil,
zemřel dříve.
Tam, kde podáme si ruce,
kde nás vyhodila evoluce,
Tam, kde mnohý zapomene.
[center]Tam, kde smíš se dotknout hvězdy,
která letí vedle tebe,
tam, kde zrůžovělo nebe.
Zář slunce za obzorem
za chvíli již vybledne,
tma pustým jde prostorem
za cáry mrtvého dne.
Po silnici kráčí sám.
Je vinen či nevinen?
Čest zůstala mrtvolám,
on touží po jediném.
Od krve vší umýt se,
však žene se do hlavy,
pes líže ji z ulice
a mrtví se nezdraví.
Tu živý ho zastaví,
jenž dohnal ho na rohu.
„Pryč ode mě, bratříčku,
vždyť zabít tě nemohu.“
I.
Byl jeden pyroman s jazykem na dlani,
lidé ho častokrát mívali za paní.
Po každém výbuchu
chudší byl na duchu.
Strašlivě zaplatil za velké nadání.
II.
Jeden nesmrtelný masochista
chtěl zjistit, co pro něj osud chystá.
Sám s výkřikem „Ámen!“
strh' si hlavu z ramen.
Teď je z něj uřvaná sprostá bysta.
III.
Znávala jsem kdys jednoho masového vraha,
nezavraždit svého bratra byla mu věc drahá.
A tak když se jednou našli
radši hned podlehl kašli.
Tím skončila celá jeho zločinecká dráha.
IV.
Znám jednoho pána z nití,
Do ticha zapraská vaz
Pomyslíš si trpce
A přijde to zas
Je období deště!
Pořád, stále, ještě...
z plna hrdla křičelo,
se svým bráškou hrát si chtělo,
avšak bylo zrazeno.
mise na mě čeká zcela,
dej se radši do učení."
Dotkl se ho jemně, čela.
hrej si tu máš sharingan,
připrav se na to, že celý
život budeš pořád sám."
"bodejž by tě sršeň sám,
že na tebe nezbedníku,
Orochíka zavolám!"
[center]Klika cvakla, dveře letí,
Sasuke vchází do dveří,
Seděl žralok s podvečerem,
Sviť měsíčku, sviť,
Ať mi šije nit.
Do hororů, do pohádek,
Malé mráčky přišívám,
Na měsíček se dívám.
Zejtra moje svatba bude,
Sviť měsíčku, sviť,
Ať mi šije nit.
jak jeho bratra smrtka stíhá.
Itachi se jí sám vydá,
uvnitř těla jej vina sžírá.
že do rány ti sypu sůl.
Mé činy jsou jak díky v tobě,
doufám však, že přijdeš k sobě.
ovšem věřím, že láska si tě najde zas.
Na konci se opět sejdeme,
s přáním že oba odpuštění najdeme.
a vůně časem odvane
Než odkvetou stromy
než bude to jen pro zvané
Než odkvetou stromy
chci pocítit tvou oddanost
Než odkvetou stromy
než obklopí mě zoufalost
Ako o život rýchlo beží
Okolo hradieb dediny
Na ktorých ninja okom orlím
Všetko prísne stráži
Uteká, len čo mu nohy stačia
Vôkol samí les
Životy sa raz ukončia
Ale jeho určite nie dnes
to je démon, má panenko.
Žhnoucí oči, žlutý chrup,
na šišaté lebce, ani chlup.
nedovoláš se mámy, ani táty.
Už sotva dýcháš, srdce ti buší,
co je to za děs, málokdo tuší.
skřehotá že nadešel tvůj čas.
Podivný chlad tvé tělo svírá,
když ta stvůra na tebe zírá.
[center][i]Najednou signál budíku,
odplavil všechnu paniku.
Krásné ráno střídá temnou noc,
mám rád páníčkův smích
Jméno mé je Akamaru,
schovám se ti za almaru.
v lese hlubokém postavy
stojí, jen stojí
nekráčí k nám
když padá nebe a oči slepnou
o tom jaká jsem krásná lasička.
Všude sníh, všude mráz,
jsem všude král těch zimních krás.
To se někomu potom plení.
Proženu se po krajině,
změněna je ve vteřině.
Po létě to chce pořádnou změnu.
Za neustálého peskování,
stějně splním mé paní každé přání.
zaženu je do pelechu,
to je vám potom spěchu,
že se raději všichni drží z doslechu.
Hlad svírá a ničí
Čas se vleče
Mé tělo křičí
co zpupně do výše se tyčí
k ničemu není
- jen všechno ničí -
a sekeru do ruky tisknou
člověku neumícímu nic
člověku, co jen ničí
a jeho práce se mu příčí.
vonící po slunci, naději a vodě,
po statečnosti
koho by to napadlo,
objevila jsem tam v lese
Kouzelné zrcadlo.
že jsem ho našla.
A plná očekávání
jsem do něj hned vešla.
v jiném světě - jak by ne.
Byl to svět nádherný,
byl to svět ANIME.
