Poezie
Hej, holka, jsem fakt žádaný
Očividně nemáš náladu
co kdybych tě objal zezadu?
ocitám se v nádherných paralelách. Přinášíš květinu.
Probouzí mě otázka, kdy zachce se mi zůstat ve snu.
Měla bych cítit stud, neli vinu.
V těch horších v zhoubné horečce skonáš,
sužují mě a nepouští mě, tak jako kazajková konstrukce z oceli.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
- Číst dál
Věř mi, že tě nenechám v loji
Jsem kámoš tvůj nehledě na rasu
Nejsem jen k boji
Nesedej si pořád na můj hřbet
Občas pěšky choď
A možná kapku shoď
Nejlépe teď hned
Potom půjdem vpřed!
Své zvyky měnit
Proč pořád plaší?
S úbytkem ninjů straší?
Prý dokonalou Temari vem si za vzor...
Ale ve mě je vzdor!
Tohle bude dlouhý spor
Plané výhrůžky mám v paži
Jak nevím, co mi chceš
Co je a není lež
Já nechci mít zlost
Tak proč mě nervuješ
Pořád si listuješ
Zvládneme to sami
Nejsme žádné lamy
Má inspirace a hudební doprovod.
světlém a tmavém
dusivém a spavém
Přecházel jsi
sem a tam
tam a sem
sem a zpět
- jak se jen
točí bláznům svět.
Nadechla jsem se
v našem pokoji.
světlém a tichém
barevném a lichém
Nikdy jsme nezapadali
Už žádné – ach... Vztyč hlavu směle!
Na místě stůj, když neznáš klíč...
Do zrcadla se hned podívat
Obočí polechtám řasenkou
A hlavně se nesmím usmívat!
Svetlo
kiežby si zasypal celý tento svet,
kiežby si mi daroval jediné objatie,
kiežby si mi poradil, ako kráčať vpred.
Vraj mojej matky veľká láska
bola len maska.
Ja bez vlastnej vôle stal som sa démonom.
Ľudia sa ma stránili, utekali vdiaľ,
a ja som plakal - žiaľ,
zašlo to tak ďaleko, až zatúžil som po krvi.
Ja nechcem mať v sebe zlobu len,
chcem, aby sa mi matné svetlo, ako tieň,
vkradlo do duše.
A nádej so svetlom pokluše.
Temnota, len tá spoločnosť mi robí,
každým dňom i nocou, mojej duši škodí.
Trhá ma to zvnútra, tá samota, strach,
a niečo vo mne stále bije na poplach.
Byť bijuu, démonom, čo vždy strach naženie,
to je to najhoršie, diabolské väzenie.
Opantaný reťazami, ktoré v sebe má,
to chlapča modrooké, bez rodiny, bez mena.
Ten chlapec, ktorého sa všetci boja,
ten, ktorý vrhne sa do každého boja.
Neprávosti cesty zhatí,
A návleky co nejsou baletní
Tak jsem připraven na cokoli
Když teď mé mládí vrcholí
Padá na mě drsnej splín
Fakt dostal bych ji rád
chce to „hero“ čin
Jak ji jen ohromit a čím?
Tak se třeba zab
Tak se třeba zab
v příručním váčku zraješ jako kvalitní sudové víno,
tiše si tam hovíš, vyčkáváš na příchod svého vystoupení,
kdy s ohlušujícím křápnutím srovnáš zacílený objekt se zemí.
[center]I dnes cítím ono třepotavé zachvění,
když po odeznění výbuchu poslouchám obětí úpění.
Nemohu se nabažit pohledu na sžíravý strach
zračící se v očích kolegů, když klesá zvednutý prach,
mlčíš, ale já poznávám,
jak se mi pohledem straníš.
Proč mě opouštíš?
Letmý dotyk a jako vždy
tímto obětím mě zraníš.
Řekni, nač potřebujeme hádku,
vysvětli mi, nač potřebujeme válku?
Odpověz, Sasuke, proč to všechno mýt,
nač se chceš pořád se mnou bít?
Nač ve svém životě strádáš válku?
Nač postrádáš hádku?
Proč se nechceš usmířit
a se mnou jako přítel se navrátit?
Proč nechápeš jednoduché přání,
řekni, co ti k návratu brání?
řekni, proč nechceš zpět domu?
vysvětli mi, nač potřebujeme válku?
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Dát si dva k večeři
Křup páteří
K pitvě rychle přejdu
Naposled kdy jim srdce buší
Tak co je víc?
Prázdnota a nebo nic?
- a už kdysi bylo -
jen se to tak neříkalo
Za vidinou klidu, štěstí,
za možnost chodit přímo – se ctí
my bojovali
Už dávno tomu
Ve vzpomínkách na tu dobu
není strachu ani bolu
Měli jsme vědět dřív.
Vědět a nestydět se říct
my snažili se
Keď už vo mne hučí ten úľ,
nemám chvíľu pokoja.
Celé dni počúvam jeho šum.
Oni sú so mnou,
oni mi rozumejú
lepšie než moji najbližší.
Mlčanlivý zástup postáv.
Kapucňami zahalené tajomstvá.
Naše úle si medzi sebou šepkajú.
Rozprávajú si príbehy
a tajomstvá.
Vedia viac ako my.
Nepreskúmané mysle.
Aj keď nám poslušne slúžia,
stále vlastne nevieme,
aké myšlienky sa im prevaľujú
v špendlíkových hlavičkách.
A možno poznajú odpoveď večného života.
Alebo na moju samotu.
Keď som bol separovaný od zvyšku sveta.
Jednoho dne se vzmužím a nakráčím k tobě směle
Bývají chvíle, kdy tvé jméno neslyšně šeptám
Jestli máš to stejně, na to se raději neptám
Jó pokusy, pokusy, pokusy rules!
