Ctihodní občané 2.

„Ale já na tohle nemám žádný zkušenosti!" namítl Nino, když ho Tsunade táhla do vesnice.
„Absolvoval jsi akademii? Absolvoval!" odpověděla rázně. „A prošel jsi testem!"
„To bylo jenom proto, že jsem ukradl výsledky!"
„A splnil jsi zkoušku!"
„Ukradl jsem svitky tomu týmu z Kamenné!"
„A málem se z tebe stal Chuunin!"
Nino se zavzpomínal. „Eh, to bylo kvůli Sarutobiho klobouku... vždycky se mi líbil," řekl a usmál se.
„Kvůli tobě pak musel chodit týden v civilu," dodala Tsunade a protlačila ho bránou. „Takže máš vesnici co splácet!"

O něco později se už Konohou rozezněl rozhlas: „Haló, haló! Vážení spoluobčané, dnes v pět hodin proběhne veřejná schůze v sídle Hokage! Našel se hrdina! Opakuji: Dnes v pět nula nula, veřejná schůze! Našel se hrdina!"

Nino hlasitě polkl, když byl strčen na stupínek s mikrofonem. V sídle Hokage byl všeho všudy dvakrát - poprvé, když se v prvním patře rozbily záchody a Hokage k této zvláštní misi povolala levnou pracovní sílu. A po druhé, když se mu podařilo sehnat flek u uklízečů a dostal se přímo ke špinavým parketám v Tsunadině kanceláři. A k jejímu praseti... Dole pod ním byl už shromážděn zbytek vesnice a s očekáváním na něho hleděl.
„Raz dva tři, funguje to?" Nino poklepal na mikrofon. Všechno na neštěstí fungovalo. „Ehm, dobrý večer. Jak se máte?" začal. Zástup na něj nechápavě hleděl. „Ech, já jsem Nino Lato."
Davem se ozvalo horlivé šeptání. „Kleptoman!" vykřikl někdo.
Nino už otevíral pusu, když ho Tsunade odstrčila. „Neblázněte! Těmi malými přestupky se nemůžeme zdržovat!"
„Blbost! Ukradl mi berle! A to teda není malej přestupek!" zakřičel Muraki Gouzoua.
„Že bych šel, než po mně začnou házet rajčata..." podotl Nino smířlivým tónem. Pořád tu byla naděje, že dá Pátá na názor veřejného referenda a vykáže jej zpět za hradby.
„Nikam!" odsekla Tsunade a její pevný stisk Nina přinutil zůstat na stejném místě, jako jeho nebohé zápěstí. „Vždyť je zase vrátil!" odpověděla k davu. Že má správný státník zachovat určitý odstup od lůzi, bylo pro tuto chvíli zapomenuto.
„Jo, ale až po týdnu! To už jsem měl nový berle!" nedal se Gouzoua.
„Alespoň tě přinutil koupit si konečně nový!" ozvala se Tamuki, stará knihovnice.
„Náhodou! Moje berle byly skoro nový!"
„Vždyť z nich na každým kroku lítaly třísky!"
„Tamuki má pravdu!"
Začalo hrozit, že ctihodní občané popanou hole, skládací židličky a kolečková křesla a započnou veřejnou bitku.
„Tak dost!" zařvala Tsunade. „Je tady snad někdo, kdo chce Nina nahradit!?"
Gouzoua se chystal vykročit dopředu, ale ctihodní občané ho pohotově strhli zpátky. Sálem zaznělo polohlasné domlouvání, typu: „Neblázni Muraki! Už ti není osmdesát!"
Tímto Tsunade ukončila debatu. „Nikdo? Výborně! Ninonimyo Rato, zvedni pravou ruku!"
„A nemohl bych ještě..."
„Zvedni ji!"
Nino dal poslušně ruku nahoru.
„Přísaháš, že budeš svou funkci plnit svědomitě a čestně?"
„Jakou funkci?!" vyjekl Nino zmateně.
„Nežvaň a prostě to odkývej, ať můžeme jít večeřet," ozval se Yumada Saratoshi.
„Dobře..."
„Tímto okamžikem a mocí mi svěřenou zakládám Konožskou občanskou patrolu," řekla Tsunade.
„Cože!?" vykřikl Nino.
„A ty jsi s konečnou platností její velitel," dodala Tsunade s úsměvem, alá to jsme to ale krásně vyřešili! „Takže, kdo se chce přihlásit jako první?" houkla k zástupu.
Ovšem, v sále byli (kromě odpadků) už jen tři lidé. Irukova prababička byla tolik zabraná do háčkování, že si ukončení schůze ani nevšimla. Pak tu byla blonďatá holka s obrovskými brýlemi, takže jí ani neviděl na oči. A jako poslední tu stála zavalitá dáma s cigaretou a kostkovanou zástěrou.
„Ah, Kyoru-san! Nino, to je tvoje nová domácí! Ukáže ti, kde budeš bydlet!"
Nino rozpačitě přikývl. „Aha..." dodal a schlíple se vydal po jejích stopách. Dneska toho na něj bylo trochu moc.

„Tak, tady bydlel Gai-sensei a tady naproti Rock." Kyoru-san i přes svoji velikost mrštně zdolávala schodiště a ukazovala z jedněch dveří na druhé. „Tady předtim bydlel Asuma, než se Kurenai přestěhovala na opačnou stranu města. Po něm jsem to pronajala Kotetsovi s Izumem. Bydleli společně, aby ušetřili na nájemným..."
Nino se podíval na dveře s jejich vysačkou. V duchu si pomyslel, že na těch řečech o jejich vzájemné oblízkosti asi něco bude a mírně se uchechtl.
„A tady tuhle garsonku používám na uskladnění krámů. Naposled tu bydlel Sarutobi, když mu bylo dvacet. Ach, to už je doba," povzdechla si a rozsvítila světlo.
„No, je to rozhodně útulný..." odtušil Nino a překročil krabici s novoročními lampiony, aby se dostal k malé palandě, zaskládané hraburdím.
„Snídaně je v sedm," dodala Kyoru-san a zavřela za sebou dveře.
Nino osaměl. Pootevřel malé okno nad postelí a zkontroloval výšku. To by šlo...

Ozvalo se třesnutí, jak shodil nohou květináč.
„Do háje!" sykl a snažil se co nejopatrněji posunovat po okenním parapetu.
Ne, rozhodně sebou nenechá mávat! Vnutili mu předem prohraný podnik! A proč vlastně? Aby ho vytrestali? Má tu velet bandě důchodců, skupině knihomolů a obecně hromadě idiotů? Nikdy! Slezl na střechu s červenými taškami, sjel po ní dolů, zachytil se okraje a seskočil na chodník.
„Jdeš někam?" ozvalo se za jeho zády.
Trhnutím se otočil. Stála za ním ta brejlatka, kterou viděl na schůzi. Zaváhal. Má utéct nebo se vymluvit? Jak rychle ta holka asi umí utíkat?
„Ty mě máš špehovat!?" zeptal se ublíženě. V případě nerozhodnosti ničemu neuškodí navázání konverzace.
„Ne. Napadlo mě, že se pokusíš vypařit," odpověděla. „Ale chápu tě. Vnutili ti předem prohraný podnik, kde máš velet hromadě neochotných idiotů."
Přikývl. „Jo, mluvíš mi z duše."
Málem se otočil a v pohodě odkráčel v dál, ale blondýna se natáhla a chytila ho za ruku. „Neodcházej!"
Nino se zarazil. Řekla to s takovým citem a takovou lítostí, jako by byl jediná možná záchrana na světě.
„Už kvůli vesnici nesmíš odejít!"
„Proč si myslíš, že zrovna já bych vám mohl pomoct?" zeptal se nechápavě.
„Věřím, že Tsunade chce pro vesnici to nejlepší! A když si vybrala tebe, určitě to nebylo jen tak," vysvětlila. „Jestli odejdeš, zhasne i to nejmenší světlo naděje..."
Všiml si, že zpod tlustých skel vytekla slza. Ta holka byla buď dost dobrá herečka a nebo alespoň citově labilní.
„Ah, ne! Jen mi tu nebreč!"
Rychle si otřela tvář do rukávu. „Promiň. Občas se dojmu vlastními slovy... Já jsem Shiho," řekla.
Nastalo trapné ticho. Podrbal se ve vlasech. „Chceš doprovodit domů?"

***

V malé místnosti, oddělené pouze rákosovými roletami, seděl v chabém světle lampy Shimura Danzou, šéf Konožských ANBU, ANBU ROOT a dobré poloviny ninjů armády Skryté Listové, ačkoliv to málo kdo věděl. Před sebou měl už rozloženy poslední hlášení zvědů z okolních vesnic a byl do nich natolik zabrán, že samotný fakt o zmizení poslední položky v jeho zaměstnanecké rubrice jej nechával poněkud chladným. To se však mělo brzy změnit. Do místnosti vstoupil maskovaný ANBU a poklekl u poloprůhledné stěny.
„Shimura-sama. Máme nějaké novinky z Konohy."
Danzou se neunavoval ani otočením hlavy. „O co jde?"
„Podle našich zpráv to vypadá, že založili jakousi novou organizaci." ANBU vytáhl zápisník. „Jmenuje se to Konožská občanská patrola."
Po této větě Danzou konečně odložil dokumenty a upadl do nechápavého ticha. „A to má zamenat co?"
ANBU v duchu připustil, že kromě nepříjemného pocení má maska i dobré vlastnosti - dokázala částečně zakrýt, jak ho ta otázka zmátla. Většinou byl zvyklý předávat informace. Rozhodnutí o tom, co přesně znamenají a jakým způsobem se jich zbavit, už nebyla jeho věc. „To nevím, pane."
„Na co zakládat občanskou patrolu, když mají tak dobré bojovníky? Chápete to?"
„Lituji, pane."
„Něco se tam děje!" Danzou se zahleděl před sebe. „Zkontaktujte informátory a zjistěte to!"
„To už jsme udělali. Ví se je to, že tomu má velet nějaký..." - ANBU vytáhl zápisník a pokusil se to správně vyslovit - „... Ninonimya Er... erl... erlllato."
„Jakže?" sykl Danzou. Neměl rád, když jeho podřízení mluvili o něčem, čemu sám nerozuměl.
„Rato! Ninonimya Rato," odpověděl rychle ANBU, který si nechtěl zkazit vyhlídky na povýšení.
„Hmm, o tom jsem nikdy neslyšel. Vy ano?"
„Ne pane. Ale optám se ostatních."
„Jděte!"
„Rozkaz!"
Danzou si prokřupal klouby na rukou. Zatímco zvedl další z odložených dokumentů, přesto se mu nedařilo vyhnat tu záhadu z hlavy. „Občanská patrola..."