Ty podvazky ti seknou, kámo! 06

SOUNDTRACK

...

Příště budou Stalinovy varhany... V japonštině...

Kapitola VI - Kostlivci ve skříni

Gaara otočil kohoutkem a nastavil tvář proudu horké vody. Chvíli tam stál jen tak a užíval si ten pocit, než sáhl po šamponu a nanesl si ho do vlasů. Měl je krátké. Samotného jej překvapilo, jak moc se od sebe liší pocit, kdy zabořil prsty do dlouhých kadeří paruky či do vlastních krátkých pačesů. Ještě víc jej zarazilo, jak vzdálený mu ten pocit připadal. Potřel se celý sprchovým gelem s vůní pačuli (Gaara pačuli nesnášel, ale Gira-chan by určitě něco takového zbožňovala) a s nakrčeným nosem se počal drhnout žínkou. Nohy ho trochu svrběly. Podíval se pořádně. Chloupky. Na okamžik se zděsil. Nemohl použít vosk jako posledně. Na to měl svou kůži příliš rád. Naštěstí si vybavil reklamu na žiletky značky Venus. Příznivou shodou okolností jedna taková věcička ležela v rohu sprchy. Gaara nebyl cimprlich a bez zaváhání po žiletce sáhl.
O několik minut později stál před zrcadlem a opatrně přikládal náplast na dvacátou osmou řeznou ránu, jež mu zdobila štíhlé lýtko. Musí si pořídit depilační krém, rozhodl se pevně.
Tím však jeho mise v koupelně, samozřejmě hermeticky uzavřené, neskončila. Když se konečně ošetřil a ujistil se, že ztráta krve ho neohrožuje na životě, věnoval setváři. Sledoval v zrcadle své rysy, jemně tvarovaný nos, půvabně klenuté oblouky světlého obočí, výrazné lícní kosti. Skutečně se podle samotné jeho tváře nedalo poznat, zda se jedná o muže či dívku. Když přimhouřil oči a semkl rty, získal na mužnosti. Když pootevřel ústa způsobem, jakým to dělaly slečny na obálkách časopisů, které se trafikant neodvažoval dát do výlohy, rázem vypadal spíš jako žena. Přicházím tomu na kloub, pomyslel si vítězoslavně.
Bohužel pro něj, uplynulo víc než týden od jeho poslední depilační procedury. K jeho nemalému žalu, povšiml si rašícího chmýří pod nosem a na bradě. Odevzdaně se tedy chopil pinzety a vytrhával vousy, pěkně jeden po druhém.
Zatímco se zbavoval nepříjemného ochlupení, pozůstatku to evolučního vývoje člověka, toulal se myšlenkami daleko za zdmi malé, dlaždičkované koupelny. Kolik se toho za poslední týdny změnilo. Nikdy předtím by si nebýval pomyslel, že by vydržel být v jednom domě s tolika dívkami, hovořit s nimi, být jednou z nich, aniž by umřel hanbou. Nikdy nepochopil, jak se jeho bratr dovedl s takovou grácií pohybovat mezi něžným pohlavím.
Něžné pohlaví. Vybavil si citát svého blízkého přítele, Sasukeho Uchihy . Karin samotným svým bytím popírá existenci něžného pohlaví. Gaara si dovolil s ním nesouhlasit. Hinata mu připadala velice něžná, ovšem nedovolil si něco takového vyslovit před Nejim.
Neji totiž měl schovanou v nejtemnějším zákoutí svého kufru pikslu s voskovými pásky.
Jen zatěžko Gaara skrýval v hloubi svého srdce fakt, že Hyuugu Hinatu nejenom považuje za něžnou, ale že by se milerád stal terčem její něhy! Viděl její podobu všude. V mracích, v květinách, v hudbě linoucí se z rádia, v Nejim… Nejraději by se rozběhl za ní a vše jí vypověděl. Jenže Gaara si dobře uvědomoval, jak prekérní by ta situace byla. Pouze Gira-chan by projevila takovou odvahu, aby zvolala do celého světa: „Hinato, miluji tě!“ Gaara by možná zabušil na dveře, zakoktal pár nesouvislých slabik a dal se na úprk.
Na okamžik zvažoval, jestli by za ní přeci jen neměl jít, byť jako Gira. Jenže pokud by Hinata opětovala náklonnost jeho ženské masce, bylo by vše ztraceno. Ach, jak člověka trýzní zamilované srdce! Pálil jej led, studil jej žár, nemohl se zbavit jejího obrazu.
* * *
Sasuke Uchiha se pokoušel být tak optimistický, nakolik mu to jeho situace dovolovala. Proto si opakoval, že nyvé pohledy, jaké po něm vrhá Karin, jsou pouze pohledy nevybouřené puberťačky v dívčím internátě, která nemá jiný objekt touhy a obdivu, a nikoli pohledy patřící tomu Sasukemu, který si myslí, že ho ještě nikdo neprokoukl.
Raději tedy obrátil pozornost ke Kakashimu, který výjimečně přišel včas.
„Drahá, milovaná třído. Jak jistě víte, ovládat jazyk je jedním z nejstarších umění vůbec… Slečno Karin, nechechtejte se tak potutelně,“ napomenul ji, ale nebylo v tom srdce. „Ovládat jazyk, znát jeho jemné nuance a umět je používat, dovést vyvolat psaným či mluveným slovem emoce a živé představy – to vše pokládali již staří Řekové za jednu z nejdůležitějších dovedností vzdělaného člověka. Nedělám si iluze o vaší intelektuální zdatnosti. Byl bych však rád, kdybyste něco z překrásného oboru stylistiky ovládaly, třebaže se domnívám, že vaše výtvory budou spíše obyčejnými oblázky než brilianty. I když, kdo ví…“ zahleděl se střídavě na Karin a na Ino. „Třeba se ukáže, že se v naší třídě skrývá Talent s velkým té.“
„Takže… Máme napsat slohovku?“ ozvala se Tenten.
„Ano.“
„Jaké je téma?“ zeptala se Sakura. Oči profesora Kakashiho se rozzářily.
„Vymyslel jsem zadání, které svým rozsahem pokrývá tolik oblastí, jak je to jenom možné,“ řekl. „Napíšete mi esej, povídku či báseň na téma Zvíře v nás.“ Dívky se mezi sebou ohlížely. „Upozorňuji, že chci vidět výtrysk vašich verbálních dovedností. Nedopustím, aby kvůli nějakému hloupému měšťáctví zůstaly talenty pohřbeny balastem. Buďte umělkyněmi, popusťte uzdu vaší fantazii! Nenechte se při psaní ničím omezovat. Slovníkem spisovné japonštiny, zažitými klišé, či směšnou prudérní morálkou.“ Kakashi se dramaticky odmlčel. „Umělec smí vše. Neřekl snad tuto moudrou větu slovutný Oscar Wilde již před sty lety?“
Třída mlčela. Pohledy jim vzplály plamínky odhodlání. Ano, Kakashi-sensei! Nenechají se omezit ničím. Otevřou stavidla! Zvíře v nich promluví na papíře a zaplní jej svým slovutným řevem!
Sasuke toužebně vzpomínal na Kankura.
„Pozor, má drahá děvčata. Mýlil jsem se, když jsem řekl, že vás neomezuje nic. Máte jediného nepřítele a to je čas. Vím, že Řím nepostavili za den. Ale, jak vám jistě prozradil profesor Hidan, Bůh stihl stvořit svět, faunu, flóru a člověka během pouhých sedmi dní. Nedopustím se snad kacířství, když vyslovím přání, abyste své dílo dokončily ve stejném čase.“
* * *
Neji oběhl již třetí kolečko kolem postele. Ten odporný hnusák Kakashi s rouškou patologa! Jak se opovážil vsoukat tak odporné nápady do nevinné hlavičky jeho zbožňované sestřenky?! Dívčí internát? Poslední výspa cudnosti? Dovolte, abych se zasmál! Cha!
Jeho záchvat vzteku byl vyrušen Gaarovou otázkou, zda se nechystá připojit k dívkám ve společenské místnosti. „Někdo přinesl nugátovou bonboniéru.“
„Cože?“ Gaara zasáhl citlivé místo. Neji zaváhal, zda by neměl zůstat na pokoji a dál se rozčilovat nad morálním marastem Dívčí akademie madam Tsunade, avšak jednou zviklán, navždy zviklán. Následoval tedy Gaaru. A protože ani jeden z nich nechtěl nechat Uchihu samotného na pokoji, popadli jej každý za jednu ruku a vlekli jej dolů do společenské místnosti.
Hurónský smích dunící chodbou je zarazil.
„Co se to tam děje?“ přemýšlel Neji nahlas. Gaara pokrčil rameny, že neví. Sasuke zaskučel. Zaslechli, jak se k nim kdosi blíží po schodech.
Hinata na dnešní večer konečně odložila školní uniformu. Neji s potěšením shledal, že má na sobě dlouhý pletený svetr s jeleny, kostkovanou sukni a pestře pruhované punčocháče. Nic, co by zaujalo oko chlípníka.
„Karin-chan přinesla nějaký film,“ řekla a podala jim pytlík s buráky. „Asi ho už pustily.“
Sotva čtveřice vstoupila do místnosti, přivítala je úvodní píseň nějakého seriálu. Chlapci zprvu nemohli rozpoznat nic, dokud v kakofonii takzvané hudby a dívčího hihňání nerozeznali hlasy Naruta a Sasukeho zplna hrdla pějící duet.

Protlačili se davem k obrazovce, na níž se skvěly dvě postavy zalité září zapadajícího slunce. Sasukeho mladší verze oděná v jakémsi podivném mundůru lacině odhalujícím torso stála na okraji útesu a Naruto v ohavně oranžové kombinéze k ní natahoval ruku.

Jsem tvůj kamarád
A mám tě moc rád!
Pro mě jsi bratr
Po boku mém setrvej…

Sasukemu poklesla čelist. Tváří v tvář omylu svého mládí zezelenal. Gaara a Neji se sice pokoušeli být solidární, ale ani jako školení herci neudrželi škodolibý smích. Zatím hudba gradovala a ninjové na obrazovce se dali do boje.
Kamera ukázala Itachiho tvářícího se tajemně a tragicky. Černý plášť pošitý rudými obláčky za ním dramaticky vlál.
Obrazovka potemněla a celou ji zaplnil nápis The Ninja Avenger. Rozladěné kytary naposledy zaječely. Neji pozvedl obočí a zahleděl se na Sasukeho, jehož výraz připomínal grimasy trýzněných mučedníků z barokních oltářů.
„Karin-chan, vždyť jsme tu pitomost viděly už nejmíň stokrát,“ ozvala se Hinata. Karin nad námitkou ledabyle mávla rukou.
„Důležitý není děj, ale postavy!“
„A fanservis,“ dodala Tayuya.
„Mluvíš mi z duše!“ zvolala Karin a vzala ze stolu jeden nugátový bonbónek. Dívky se posadily před televizi a zaujatě sledovaly dění. Hinata se odevzdaně uvelebila na pohovce.
Neji pozvedl druhé obočí. Sasuke zachrčel. Gaara se tiše hihňal. Slova Tayuyi se brzy potvrdila. Sotva se objevila první scéna, už se před divákem svlékal nějaký bitvami zocelený ninja, aby se mohl oddat příjemné koupeli v onsenu. Nejiho napadlo, že kameraman trpěl jistou formou voyeurství, protože neexistoval žádný jiný důvod, proč by tak dlouze snímal mužovy bicepsy, tricepsy a následně i hýžďové svaly. Dívky to ocenily patřičnými poznámkami.
„To je ten díl…“ hlesl Sasuke se zřetelnou hrůzou v hlase a Neji k němu pocítil vlnu soucitu. A bylo proč.
* * *
Zabuza se líně ponořil do horké vody. Jeho společník, Haku, jej následoval. Dlouhé ebenové vlasy se rozprostřely po vodní hladině, světlá pleť půvabně zčervenala teplem. Blaženě zavřel oči. Zabuza se zašklebil. Jak mu jeho chlapec někdy připomínal děvče! Řekl mu to. Haku se zachichotal.
„Když už je tam takovejch detailních záběrů, co kdyby nám jednou a provždy potvrdili, že je Haku kluk? Tohle by byla suprová příležitost.“
„Karin!“
„Jeptiško.“
Oddávali se příjemné koupeli, když se otevřely dveře a dovnitř vstoupil nějaký mládenec s ručníkem omotaným kolem pasu. Pozdravil.
„Není to ten de-… Uzumaki Naruto?“
„Ty jsi to někdy viděla,oneesan?“
„Chraň bůh!“
Naruto se - vlastně Shuuiji, jak se jeho postava jmenovala - připojil ke koupající se dvojici. Chvíli bylo ticho, avšak cosi ve vzduchu houstlo. Haku pootevřel oči. Protáhl půvabný obličej, jako kdyby se mu něco na Shuuijim nezamlouvalo.
Shuuiji na něj vrhl odzbrojující úsměv.
„Přikláním se k teorii, že je Haku ženská.“
„Vždyť nemá prsa!“
„To Sakura taky.“
„Ino!“
„Tohle je pánská část.“
„To vím.“
„Pánská.“
„Já vás slyšel.“
„Sáhni si! Sáhni si! Sáhni si!“
„Přestaňte dělat kravál, nebo sem zase nalítne Hidan!“
Shuuijiho pohled zabloudil kamsi pod vodní hladinu. Zrudl, omluvil se a zalezl do kouta.
„Já ho chápu. Nedovedete si představit, jak moc s ním soucítím.“
„Copak tebe si pletou s chlapem, Ayumi-chan?“
Zatím Daisuke (Sasuke byl hezký už coby patnáctiletý hoch) stál před vstupní branou. Sbíral odvahu. Musí jít zabít Shuuijiho, není jiné možnosti.
S bolestí v srdci zavzpomínal na nádherné chvíle jejich přátelství, jak spolu chytali ryby, trhali ovoce, jak spolu zápasili a předháněli se, kdo naseká víc dříví, vyvenčí víc psů či najde víc zatoulaných koťat. Avšak zlý osud v podobě jeho zlotřilého bratra jej vyrval z bezstarostného dětství a nemilosrdně jej vrhl do víru utrpení. Nemohl vyhnat z hlavy obraz svého bratra, kdy stál s řeznickým sekáčkem nad těly jejich matky, otce, strýčka, druhého strýčka, tety, pratety, dědy, babičky a bratrance z třetího kolene. Přísahal mu pomstu, pomalou a krutou smrt.
„Nejprve ho připoutá ke sloupu…“
„…A pak ho zbičuje…“
„…Načež použije flešety…“
„…A pak ho zase zbičuje…“
„Tenten? Karin?“
„Hm?“
„Vašim manželům budu nosit věnce na hrob.“
Naposledy pohladil rukojeť katany (a Karin zaskočil bonbón). Byl již dokonale klidný, chladný jako čepel a stejně tak smrtící. Odhodlání zbarvilo jeho oči dokrvava. Černé tečky zběsile vířily kolem zřítelnice. Sharingan.
Takto vybaven vstoupil do lázní. U vchodu jej přivítal přívětivý drobný mužík. Daisuke se jej vyptal, zda neviděl jistého plavovlasého chlapce. Mužík přisvědčil. Daisuke se naň usmál, zaplatil drobný obnos peněz a vydal se do šatny.
„STRIPTÝZ!“
První odložil bílou yukatu. Odhalil tak široká ramena, úchvatné důlky klíční kosti, silnou, ale něžnou šíji, nádherné torzo a pevné břicho. Daisuke rozvázal opasek a odložil kalhoty. Jeho dlouhé nohy přitahovaly zraky jako magnet. Stál tam sám v šatně jen v bederní roušce. Sáhl po ručníku a omotal si jej kolem pasu. Do jeho záhybů skryl svou katanu.
„No, z určitého úhlu…“
„To není seriál plný fanservisu. To je fanservis plný seriálu.“
„Máš recht, Giro.“
Rozevřel dveře. Jeho pohled padl na cíl. Na oběť. Na kořist. Zašklebil se. Shuuiji strašlivě zbledl, přesto však v jeho očích zasvitla jiskřička naděje. Haku znejistěl. Sledoval oční souboj mezi těma dvěma a vzrůstala v něm pochybnost, zda je moudré setrvávat na místě. Zatahal svého mistra za ruku, avšak Zabuza spal.
„Sensei,“ škemral jako odkopnuté kotě, ale Zabuza chrápal dál.
„Konečně se setkáváme, Shuuiji,“ promluvil Daisuke. Z jeho hlasu běhal mráz po zádech.
„Daisuke…“ vzdychl Shuuiji. „Ty žiješ…“
„I když tě to překvapí, ano, přežil jsem explozi bomby, kterou jsi na mě se svými kamarádíčky nastražil.“
„Doufal jsem, že to pochopíš… Že poznáš, že pomsta není řešení… že se vrátíš… Daisuke-kun…“
„Nevidím žádnou souvislost mezi bombou a mým návratem.“
Shuuiji se na okamžik zarazil, ale rychle se vzpamatoval. „Copak na tom záleží? Daisuke, vždyť ty patříš k nám.“
„Mýlíš se, Shuuiji. Nikdy jsem k vám nepatřil,“ odvětil Daisuke krutě. „Nenáviděl jsem vás, pohrdal jsem vámi po celou dobu, kterou jsem byl nucen strávit mezi vámi idioty.“
„Daisuke, kdybych mohl vzít na sebe aspoň část bolesti, kterou cítíš…“
„To ti rád umožním. CHCÍPNI!“
Daisuke tasil katanu. Bohužel tak nešikovně, že ze sebe strhnul nejen ručník, ale i onu bederní roušku. Kamera se decentně zvedla nad úroveň pasu.
„Nenávidíme tě, kameramane!“
Avšak Daisuke se nenechal rozptýlit. Hnán slepou zuřivostí vrhl se na nebohého Shuuijiho, který jen taktak stačil uhnout smrtící ráně. Oko divákovo přitom postřehlo tajemný nápis na mládencově břiše.
„Stopni to, Kin! Co je tam napsaný? Přečtete to někdo?“
„Jsou to stará kanji. Shiho?“
„Je tam ‚Tady bydlí liška.‘“
Hakuovi se konečně podařilo vzbudit mistra. Oba dva se klidili z cesty šílenému mstiteli. Shuuiji se plazil po kluzkých kamenech, jakých tu bylo plno, směrem k prameni. Daisuke k němu přiskočil. Učinil tak chybu, jelikož Shuuijiho nohy se vymrštily hadí rychlostí a srazily jej s ohlušujícím prásknutím do hluboké, horké vody.
„Daisuke!“ zvolal a vrhnul se za ním.
Hladina se čeřila. Létaly kapky, občas se objevila ruka zaťatá v pěst. Bylo to, jako kdyby do lázní vtrhli žraloci a piraně. Konečně se Daisuke vynořil. Šíleně se chechtal, zatímco držel Shuuijimu hlavu pod hladinou.
Daisukeho tvář, šílená a krásná, brutální a chtivá, se křivila v opojení nad páchanou krutostí.
„Doufám, že se Shuuiji vážně jenom topí.“
„Už i ty, Hinata-chan?!“
„Chcípni, haj*le!“
Leč, Shuuiji měl tužší kořínek, než se zdálo. Z vody vylétla pěst a zprudka zasáhla Daisukeho do brady. Daisuke se zapotácel. Vynořivší se kuckající Shuuiji ho začal škrtit.
„Vyslechni mě, Daisuke! Jsi pro mě jako bratr! Copak to nechápeš?“ Daisuke modral. „BRATR!“
Daisuke vyklouzl ze sevření. Vylezl z vody. Těžce oddychoval. Shuuiji nelenil. Skočil na něj. Zalehl ho. Přiměl ho otočit se k němu čelem.
„Setsuko hyperventiluje!“
„Proč to nechápeš?“ vzlykal. „Všem se nám po tobě stýská… Daisuke… Prosím…“
Daisuke na bývalého přítele vrhnul poslední zoufalý pohled.
* * *
„Miláčku?“
„Ano?“
„Můžu si půjčit červenou propisku?“
„Jistě.“
Itachi zmíněný předmět sebral z psacího stolu své milované a pustil se do opravování písemek.
Tady ve své ložnici měl ticho, klid a útulno. Nikdy nepochopil, jak se jeho Culíček dokázal soustředit na práci ve sborovně, kde se kolegové mezi sebou překřikovali, handrkovali a hašteřili se zanícením žáků mateřské školky. Ne, Itachi dovedl hodně věcí, ale na práci potřeboval tichoučko.
Zdi však byly příliš tenké.
„Hůůůůůhůůůůů!“
„No ty v*le!“
„Oni se na sobě válej! Nahatý!“
„Sakuro, nezacláněj!“
Itachi zasténal. Věděl, odkud pochází ty zvuky. Znal také jejich příčinu, i když tuto znalost by si velice rád odpustil.
„Ony se na to dívají, Tem,“ postěžoval si. „Mají nahrávku šedesátého devátého dílu!“
* * *
„To je…“
„Uchiha Itachi v celé své kráse!“
„Štramák!“
Mimizu, jehož hrál již zmíněný Uchiha, se pohodlně rozvaloval na trůně postaveném z lidských kostí, jehož vrcholy vkusně krášlily hlavy vlastnoručně ulovených tygrů šavlozubých. Mimizu se zle usmíval na útlou osůbku před sebou. Dívka se pod jeho neúprosným pohledem chvěla strachy, ale přinutila se zůstat stát.
„M-mu-mu-musíme to tady s-s-s-skončit j-jednou p-provždy!“ vykoktala dívka Ohi.
„Nevypadá trochu jako Hinata?“
„TO ODVOLÁŠ!“
„To byl Pohled! Zachraň se, kdo můžeš!“
„Hm,“ udělal Mimizu a jeho úšklebek se rozšířil. „A pročpak to?“
„K-k-k-když z-zemřeš, D-D-Daisuke se v-v-v-vrátí a spolu s ním s-s-se vrátí Sh-Sh-Shuuiji-kun!“ Děvče ohromně zrudlo. Mimizu pobaveně sledoval, jak bojuje s mrákotami.
„Hm,“ udělal znovu. „Je od tebe velice… statečné, když si myslíš, že máš proti mně nějakou šanci. Ani Shuuiji by v boji se mnou nevydržel třeba jen pět vteřin a to je proroctví na jeho straně. Někdy si říkám, jestli se věštci nenadýchali moc toho posvátného kouře… Proč se snažíš vzít na sebe jeho břímě?“
„P-p-proto…protože…“ Ruměnec na Ohině tváři nabyl intenzivnějšího odstínu. Zhluboka se nadechla, yukata se v oblasti jejích prsou povážlivě napjala. „PROTOŽE HO MILUJU!“ zařvala z plna plic.
„Tak to je jiná,“ připustil zlý Daisukeho bratr a vytasil dlouhý meč. „Připrav se na smrt. Nemám moc času, tak co kdybychom přeskočili tu pasáž, kdy si s tebou jako hraju, ale ty si myslíš, že máš navrch, načež tě překvapím nějakým jutsu, které tě zastihne nepřipravenou a ochromí tě. Rovnou ti useknu hlavu, hezky rychle a bezbolestně. Co ty na to?“
„K-K-Kawasaki Mi-Mi-Mimizu je skutečně z-z-zákeřný a zlý ninja,“ hlesla dívka ohromeně. Začala ustupovat vzad. Mimizu obrátil oči v sloup. „Stůj, ženská! Takhle ten řez nebude stát za nic.“
„Sh-Sh-Shuuiji-kun mě pomstí!“
„Jasně,“ přikývl Mimizu.
Jeskyní se rozléhal dusot.
„SHUUIJI-KUN!“ zvolala Ohi.
„OHI-CHAN!“ zvolal Shuuiji.
„MIMIZU!“ zvolal Daisuke.
„Jejky!“ zvolal Mimizu. Jeho katana hladce opsala oblouk a usekla Ohi hlavu. Ta s tupým žuchnutím dopadla na zem. V pozadí začala hrát dojemná hudba.
„Zabil jsi Ohi! Nikdy ti to neodpustím!“ vykřikl Shuuiji.
„To mě bude určitě moc mrzet,“ odvětil Mimizu zkroušeně. Shuuihimu divoce zaškubalo v obličeji. Jeho kůže rudě žhnula. Záře houstla a narůstala do obřích rozměrů. Pak se zformovala do podoby jakéhosi zvířete.
Mimizu se bláznivě zachechtal. „Začíná to být zajímavé!“
Daisuke zúžil oči. „Připrav se na smrt, oniisan!“

Bratrské shledání! Souboj na život a na smrt! Shuuiji se rozhodne vzkřísit svou životní lásku! Podaří se to, nebo je vše ztraceno? Sledujte příští díl! THE NINJA AVENGER!
* * *
Neji a Gaara zírali v němém úžasu na obrazovku. Sasuke se střídavě hystericky chechtal a upadal do těžké trudnomyslnosti. Hinata otevřela druhý sáček buráků a nabídla všem okolo. Karin hledala další díl The Ninja Avenger. Ve spuštění souboru jí však zabránil příchod profesora Hidana.
„Dívky,“ zahřměl, „copak to tu děláte? Podle zvuků bych soudil, že tu obětujete tura.“
„Ale pane profesore, přece víte, že svátek Zabíjení je až příští měsíc,“ odvětila hbitě Karin.
„I ty pohanko,“ zasmál se Hidan. Vstoupil do místnosti, rozcuchal dobrácky Karin, poklekl k dvd přehrávači, vysunul dvd a přelomil je vejpůl. Ubohé zbytky nosiče dat podal rudovlásce. „To vám vzkazuje profesor Uchiha.“
„Uchiha Itachi je skutečně zákeřný a zlý profesor,“ zamumlala Tayuya. Tenten vyprskla smíchy. Sasuke zachrčel.
„Už budeme hodné, pane profesore,“ řekla Hinata. Hidan ji rozcuchal také.
„Tomu rád věřím,“ řekl. „Teď odejdu, a jestli uslyším jenom jediné špitnutí…“
Dívky horlivě přikyvovaly. Gaara se k nim přidal. I jeho Hidan v dobré náladě rozcuchal.
„Mějte se děti. A v deset půjdete spát, žádné ponocování. Je vám to jasné?“
„Jasné!“
„Tak, tak…“ Odešel. Dívky si opatrně vyměnily pohledy, jako kdyby se navzájem ptaly, zda se profesor stále ještě nachází v doslechu. Sakura po špičkách odcupitala k nástěnce visící na stěně a cosi na ní poupravila. Karin zašilhala jejím směrem.
„Co tam děláš?“
„Jenom píšu záznam. Zničil už desáté dévédéčko, protože se směješ jako kobyla,“ odsekla Sakura nevrle.
Sasuke zdvihl zrak. Sakuřin ječivý hlas ho dokázal vytrhnout z ochromení. Jaký proto pro něj musel být šok, když vzápětí spatřil nadpis nástěnky!
Uchiha Sasuke Fan Club.
„Nezdá se vám, že to už trochu přeháníte?“ ozval se. Sakura nechápala.
„Co?“
„To se…se Sasukem. Nosíte placky, máte o něm nástěnku, pouštíte si jeho brakové filmy, vydáváte divné zvuky, kdykoli přijde o něm řeč…“
„Vypadá to už jako sekta.“ Neji obdržel od Sasukeho vděčný úsměv.
„Ayumi má pravdu. Vážně připomínáte sektu!“
„To není pravda!“ rozdurdila se Karin.
„A co ta fotka Sasukeho, jak před ní zapalujete svíčky,“ pípla Hinata nesměle.
„To je naprosto normální!“ zvolaly Karin a Sakura unisono.
„Musíte s tím přestat!“ rozohnil se Sasuke. „Uchiha Sasuke není žádný idol náctiletých!“
„Jo! Ve skutečnosti má beďary a smrdí,“ přispěl svou troškou do mlýna Gaara. „Hodně věcí není ve filmu vidět.“ Sasuke se po něm ohlédl. Gaara pokrčil rameny a zazubil se.
„Jak to můžete vědět?“ zúžila Sakura oči.
„Chodily jsme s ním…“
„… na základku,“ doplnil Neji.
„Vážně?“ kvíkly dívky. Vzápětí se na trojici sypaly otázky ze všech stran.
„Chodily jste s ním?“
„Kolik měl holek?“
„Kdo mu dal první polibek?“
„Jaký má vkus?“
„Myslíte, že se mu líbí růžová?“
„Bože!“ vykřikl Sasuke frustrovaně. „To je jak mluvit do zdi!“ Náhle jej osvítil génius. Proti zlu se přeci bojuje jeho vlastními zbraněmi. Uklidnil se tedy, odkašlal si.
„Všem příčetným osobám v této místnosti.“ Hinata a Tenten se zájmem naslouchaly. „Dnes zakládám v zájmu ochrany duševního zdraví nás všech Anti Uchiha Sasuke fan club. Kdo je se mnou?“
Neji: „Já!“
Gaara: „Já!“
Matsuri a Sari: „My!“
Tenten: „Se mnou taky počítejte.“
Gaara: „Hinata-chan?“
Hinata si povzdechla. „Není to trochu hloupé?“
„Hloupější než ta nástěnka? Těžko.“
„Hinata-chaaaaan….“
„Dobrá, dobrá… Budu nesnášet Sasukeho spolu s vámi.“
„Jupí!“ zavýskl Gaara a vrhl se po Hinatě. „Budeme mu přikreslovat kníry na fotkách, odstřihávat nohy, vypichovat oči, kopat do koulí a…“
„Koule necháte být!“ ohradily se fanynky. Nahlas.
Dveře místnosti se rozlétly dokořán a v nich stál doběla rozzuřený Hidan.
„Krucinálhergotfix! Neříkal jsem vám, ať už jste zticha?!“
* * *
Později toho večera seděla trojice chlapců v útulném bezpečí svého pokoje. Neji si česal vlasy, Gaara si lakoval nehty a Sasuke sepisoval do notýsku desatero svého antifanklubu.
„Víš,“ ozval se Neji, „chápu tvůj odpor… ale nemusíš zacházet do krajností.“
„Tohle je záležitost přežití,“ odvětil Uchiha.
„Sakra!“
„Co je, Gaaro?“
„Mám celý palec od laku,“ zakňoural Sabaku.
„Jsi jak malej. V koupelně je odlakovač.“
„Díky.“
Neji se vrátil zpět ke svým vlasům, Sasuke dál škrábal pravidla a žádný z nich Gaarovi nevěnoval pozornost. Gaara vběhl do koupelny.
Zamířil přímo k umyvadlu. Otevřel skřínku na kosmetiku a přehraboval se v jejím obsahu. Kde je odlakovač? Nikde tam neviděl lahvičku s růžově zbarvenou, acetonem páchnoucí vodičkou.
Teprve pak si uvědomil, že světlo v koupelně bylo už rozsvícené, než přišel, a že v pozadí se ozývala puštěná sprcha.
Sasuke a Neji sedí v pokoji…
Takže se ve vzdálenosti dva a půl metru od něj nacházelo úplně nahé, mokré děvče. Co na tom, že to byla nejspíš Sakura? Neměla na sobě vůbec žádné oblečení!
Gaara strnul. Voda přestala téct. V duchu odhadoval své šance na úprk. Proč jenom zavřel za sebou dveře?
„Gira-chan?“
Gaarovo srdce vynechalo několik úderů.
Hinata.
Pomalu, po očku se ohlédl. Díkybohu, zahalila se do ručníku. Viděl z ní tak pouze útlé kotníčky, štíhlounká lýtka a jen cípeček milostné hrudi. Pleť měla nádherně zčervenalou horkou sprchou. Z vlasů jí ještě kapalo.
„H- Hinata-chan… C-co… Co tu děláš?!“
„U nás v patře se rozbila sprcha. Poprosila jsem holky,“ kývla hlavou směrem ke dveřím vedoucím do Inoina pokoje, „jestli by mě nenechaly umýt se tady. Doufám, že vám to nevadí.“
„Vůbec,“ potřásl prudce hlavou. Hinata mu věnovala zářivý úsměv a vydala se ke dveřím. Zarazila se.
„Chtěla jsem se tě zeptat… Máš na zítřejší večer nějaký plán?“
„Já? Ne,“ přiznal Gaara trochu zmateně.
„Nechtěla bys jít se mnou do kina? Mám volný lístek, ale nikdo nechce se mnou jít. Věřila bys, že se kromě mě v celé naší škole nenajde osoba, co by se podívala na Rosemary má děťátko? Tady v kině konečně dávají staré filmařské kousky, ale nikoho to nezajímá…“
„Proč neřekneš svojí sestřence?“ zeptal se Gaara opatrně. Hinata se uchichtla.
„Ayumi nemá ráda horory. Sice to nikdy nepřizná, ale příšerně se u nich bojí.“
Stačilo jen pár vteřin, aby se Gaara rozhodl chopit se životní příležitosti.
„Zítra v šest hodin dole v hale?“
„Jasně. Dobrou.“
„D-dobrou.“