Ty podvazky ti seknou, kámo! 05

Kapitola V - Co se děje ve sborovnách

Ostré světlo stolní lampy nemilosrdně pálilo chlapce do očí. Holou místností v suterénu budovy se rozléhaly zvuky kroků, jak Itachi netrpělivě přecházel sem a tam. Temari se hrozivě tyčila nad dvojicí mladíků a jednoho po druhém vraždila pohledem. Byla děsivá, přímo strašná. Sasukeho napadlo, že možná trauma způsobené sestrou zapříčinilo nevyrovnaný vztah k ženám u Gaary a Kankura, třebaže na každém se duševní utrpení podepsalo trochu jinak.
Ale na psychoanalýzu nezbýval čas. Ocitli se v krajním ohrožení. Jejich existence visela na vlásku tenčím než pavučina, kolem níž Temari šermovala mačetou.
„Infiltrace do dívčího internátu jako školní příprava? To je ta nepitomější výmluva, jakou jsem kdy slyšela,“ zamračila se a přimhouřila šedozelené oči, jako když kočka postřehne myší dírku.
„Ale vždyť vám říkáme pravdu!“ zvolal Sasuke zoufale. „No tak, Itachi, řekni jí něco!“
„Šetři je, Culíčku,“ zasmál se starší Uchiha. „Nelžou. Kdybys znala mého brášku, věděla bys, že by se v životě dobrovolně nepřiblížil k jakékoli ženě pod padesát let.“
„Kolik vás tu je?“ vyštěkla Temari ignorujíc Itachiho.
„Tři!“ pípl poslušně Gaara.
Sasuke se plácl do čela.
* * *
… Neji prudce kýchl. Hinata mu podala balíček kapesníků. „Asi někdo na tebe myslí,“ řekla. Bůhvíproč jej taková vyhlídka znepokojila. A vůbec, kde jsou Gaara se Sasukem?
Kdosi prudce zabušil na dveře pokoje.
* * *
Itachi si zatím prohlížel nehty se zaujetím srovnatelným jen se zapáleným pohledem Jana Husa. Temari vedla dál výslech. Sasuke se sice pokoušel klást odpor, ale všechnu jeho snahu Gaara zdařile bojkotoval. Kolaborant! Temari stačilo jen houknout a už jí bratříček všechno vyzvonil.
Někdy ho Sasuke opravdu nenáviděl.
„Na co ti pitomci mysleli?!“ horlila se Temari. „Rodiče nám svěří svoje dcery, aby je uchránili před chlípnými chlíváky! Jenže to nepočítali s tím, že se sem chlípní chlíváci vetřou v převleku s posvěcením od ředitelky!“
„Hej!“ ohradili se dvouhlasně chlapci proti nespravedlivému nařčení.
„Překvapuje mě, miláčku,“ zasáhl konečně Itachi, „že ze všech lidí na světě zrovna ty odsuzuješ chlípné chlíváky. To je dvojí metr, pamatuješ?“ Temari sice zrudla jako rajče, ale hbitě vrátila úder.
„Jenže můj otec neplatil nikomu horentní sumy, aby ze mě vychoval slušnou a hodnou dívku!“
„Všiml jsem si.“
* * *
… Dveře se pomalu se skřípěním otevíraly a úzký proužek tmy se postupně rozšiřoval. V černotě chodby se matně rýsovala postava nevítaného návštěvníka, na jehož oděvu se občas zaleskl odznáček. Mezi dvěma údery srdce si Neji uvědomil, že se jedná o Karin.
Dívka bez dovolení vkráčela do ložnice a hupsla na nejbližší postel, čímž zmařila Gaarovu hodinovou práci. Kývnutím hlavy pozdravila Hinatu. Ta se zatvářila zmateně a tázavě se ohlédla po Nejim. Co tu Karin dělá?
To by Neji také rád věděl.
Důvod nečekané návštěvy se dozvěděli vzápětí. „Co má Setsuko-chan s Itachim?!“ vyštěkla Karin zlomeným hlasem.
„Cože?“ nechápal Neji, zatímco kdesi vzadu v jeho hlavě zběsile blikala kontrolka.
„O čem mluvíš, Karin-san?“ zeptala se jemně Hinata a posadila se vedle zhrzené dívky. „Proč by měli spolu něco mít?“
„Viděla jsem je!“
„He?“ Hinata nenápadně kopla Nejiho do kotníku.
„Viděla jsem Itachiho, jak se drží se Setsuko za ruku! No, vlastně ji tahal. Setsuko se sice bránila, ale on ji odvlekl do suterénu. Nechci vás strašit… ale…myslím… že Setsuko touhle chvílí přichází o poctivost! Potřetí!“
Třebaže Karinino svědectví Nejimu připadalo velmi zmatené, přeci jen z něj pochopil, že se nachází ve velice prekérní situaci.
A velice prekérní situace vyžadovaly velice rychlý zásah.
Neji se vyřítil z pokoje jako tajfun.
* * *
Dveře sklepa, kde byl veden výslech, se rozlétly dokořán a dovnitř vběhla Ayumi. Temari vetřelce hbitě uzemnila vhodně umístěnou nohou a sotva se Neji sbíral ze země, už ho držela v zámku.
„Ani jsme ho nemuseli jít hledat…“
„A hele,“ uculil se Itachi. „Není to Hiashiho synovec?“
Oba mučitelé se po sobě ohlédli. Na jejich tvářích se rozhostila ďábelská grimasa. Temari se rozzářily oči.
„Kolik myslíš, že nám za fotky dají v Tokio Girl? Tvůj bratr je v jejich časopise pořád téma číslo jedna.“
„Představ si výraz Hiashiho Hyuugy až mu ukážeme jeho neteřinku!“
„A můj bráška získá deset hvězdiček z deseti na gaycrossdressers.com!*“
„Ne…“ hlesla trojice. „To byste neudělali…“
„To si pište, že to uděláme,“ zašklebila se Temari.
„Protože jste všichni tři inteligentní… hoši, tak se podle toho samozřejmě zachováte, hm?“ pousmál se Itachi. „Uzavřeme takovou dohodu. Budete nás poslouchat, budeme vás tolerovat. Nebudete nás poslouchat… Myslím, že možné následky jsme si už vyjasnili.“
„Přísaháme!“
* * *
Později toho večera, když už se směli odebrat do bezpečí své ložnice, dolehl na ně konečně šok, jako kdyby si teprve teď uvědomili do všech důsledků, co pro ně znamená přítomnost jejich starších sourozenců ve škole.
Byla tu však jedna věc, kterou Sasuke nedokázal vyhnat z hlavy. „Gaaro?“
„No?“
„Co tady dělá tvoje sestra?“
„Učí.“
„A co učí?“
„Nechceš to vědět. Věř mi.“
Sasuke zbledl. „Ne… že ne…“
„Už si dělá doktorát,“ dodal Gaara.
„Ne…“ hlesl Sasuke.
„Etologie savců a mikrobiologie.“
„Přestaň…“
„Zkoumala faunu na Sahaře a na Gobi…“
„Mlč!“
„Angažovala se na založení botanické zahrady…“
„Gaaro! Přestaň strašit Sasukeho!“ okřikl ho Neji. „Vidíš, že se mu dělá špatně!“
* * *
Nazítří u snídaně panovalo zvláštní ticho a ani božsky připravený hemenex nedokázal zahnat zachmuřenou náladu. Gaara se sice cpal šunkou; pozorností však stále těkal mezi ní a dveřmi, kterými obvykle vstupovali do jídelny učitelé. Neji křečovitě svíral v ruce hrnek a Sasuke už nejméně minutu žvýkal jedno sousto. Byli jako na trní. Sotva se otevřely dveře, nadskočili, jen aby záhy zjistili, že to je Kakashi či Anko. Na chvilku se uklidnili, než se dveře otevřely znovu.
Brzy se objevila obávaná dvojice. Jídelna propukla v nadšené ovace, sotva dívky zahlédly Itachiho Uchihu. Ten doslova zářil. Kolem dokola rozdával široké úsměvy a tu a tam některé studentce i zamával. Temari stojící za ním protočila panenky, ale nepokoušela se ho krotit. Šla přímo ke svému stolu a přitom nenápadně hledala trojici chlapců. Přeci jenom, musela se ujistit, jestli se nechovají nepatřičně. Našla je. Neubránila se úsměvu, když si všimla jejich poděšených výrazů. Pcha, herci! Tihle by neobalamutili ani žáky ze zvláštní školy.
* * *
Po snídani dívky školou povinné usedly do tvrdých školních lavic a začaly se vzdělávat.
Hodina ekonomie se ukázala být spíše diskusním kroužkem, tedy alespoň dnes. Dozvěděly se něco nového o plzeňském pivu a poté, co Itachi zkontroloval, jestli je nikdo neposlouchá, slíbil třídě, že jim za osmdesátiprocentní úspěšnost v příštím testu dá ochutnat.
„Hlavně to neříkejte paní ředitelce, jinak na vás nezbude.“
„Populista,“ procedil skrz zuby Neji a Sasuke nenápadně přikývl. V tomto směru se oba přátelé shodli.
K Uchihově štěstí, hodina biologie na ně čekala až pozítří. Do té doby se mohlo stát nesčetně věcí. Jaderná katastrofa. Prudké globální oteplení. Meteorit spadnuvší Temari na hlavu. Morová nákaza. Cokoli. Sasuke se proto rozhodl zachovávat optimismus.
Třetí hodinu se stalo něco nečekaného. Kakashi sensei přišel na hodinu pouhých čtyřicet minut po zvonění. Třída jej za to odměnila tleskotem, neboť se jednalo o úkaz vzácnější než lochneská příšera. Zbylých pět minut se sháněl po třídnici. Ani tentokrát se jej nestihli zeptat, proč pořád nosí roušku.
Následovala dvouhodinovka výtvarné výchovy. Poněkud jednostranná, jelikož Konan sensei se kdysi dávno nadchla pro umění origami, kteréžto nadšení ji dodnes neopustilo. Z tohoto důvodu uměla většina studentek seskládat z útržku toaletního papíru Sochu svobody i se všemi detaily, přičemž jejich výkresy připomínaly svou úrovní práce dětí z mateřské školky.
Šestou hodinu měla třída angličtinu s Kurenai. Následovaly ji základy společenských věd, které přednášel Sarutobi Asuma, švihák čpějící levnými viržinkami. A když konečně zazvonilo na oběd a Gaara nakoukl do rozvrhu, s potěšením seznal, že pro dnešek je s učením konec.
„Co teď?“ povzdechl si Neji. „Máme spoustu času… Na zítřek jsme nedostali žádné úkoly.“
„Měli bychom se snažit víc splynout s okolím,“ řekl Gaara. „Co dělají holky odpoledne? Mohli bychom se k nim připojit.“
„Ne,“ zasténal Sasuke. „Jen to ne. Dostávám migrénu, jenom je slyším. Zůstanu na pokoji.“
„No tak, Setsuko, přece nechceš, aby si Temari-sensei myslela, že se tu jen tak poflakuješ,“ rýpl si Gaara. Mohl stejně tak dobře strčit hlavu do vosího hnízda. Než se nadál, už visel ve vzduchu za límec.
„Nes*r, Sabaku!“
„To bych prasknul.“ Vyplázl jazyk. Sasuke ho začal škrtit. „Pusť mě, ty d*bile!“
„Tak. Přestaň. S těma. Dementníma. Poznámkama!“
„To stačilo,“ prohlásil Neji a vhodně umístěným kopancem poslal oba chlapce k zemi.
„Nemáš náhodou zakázaný používat juuken kromě sebeobrany?!“
„Nestěžuj si, víš, za co to bylo,“ umlčel Sasukeho Neji. A aby se neřeklo, že nadržuje, kopnul také do Gaary. „A ty ho pro příště neprovokuj.“
„Děvčata?!“ ozvalo se za nimi zděšeně. „Jak se to k sobě chováte?!“
Byla to Shizune.
* * *
To odpoledne se sešli profesoři ve sborovně na pravidelný šálek čaje se sušenkami. Za přátelského rozhovoru se zde opravovaly písemky, připravovaly pracovní listy a vymýšlely nové nástrahy na intelekt studentek. Asuma, kterému Tsunade típla cigaretu o rukáv, se zatím klepal na židli jako ratlík. Chtěl zpátky svůj nikotin. „Baba jedna, ani špačka mi nedopřeje,“ brumlal si pro sebe, jakmile byla ředitelka mimo sborovnu.
Kakashi se zatím s veselým úsměvem proškrtával červenou propiskou skrz hromadu písemek. „Páni… Vypadá to, že vůbec neposlouchají, co jim o hodinách vykládám.“
„Nechci rýpat, Kakashi,“ ozvala se Kurenai, „ale kdy ses naposledy objevil na hodině?“
„Já na hodiny chodím. Třeba dneska.“
„Jo, to určitě,“ zachechtala se Anko. „Šel se mnou do hospody. Tam zjistil, že nemá prachy, tak se vymluvil, že přijde pozdě na hodinu. Zdrhnul a nechal mě tam i s účtem!“
„To nebylo moc džentlmenské,“ podotkl tělocvikář Gai. „Navíc… odkdy se chodí vyučovat pod parou?!“
„Itachi učí ožralej celá léta a jemu nic neřeknete!“ ohradil se Kakashi. Z opačné strany stolu se ozvalo podrážděné vrčení. Nikdo tomu nevěnoval pozornost.
„Já se neopíjím,“ prohlásil nonšalantně Itachi. „Já degustuji.“
„Jasně. Degustuje. Na kuráž,“ uchichtla se Anko.
„Co sis vlastně přivezl z dovolené, Itachi-kun?“ zeptala se Konan.
„Chlast!“ odpověděli profesoři sborově.
„Zvrhlíci,“ ucedil znechuceně profesor náboženství.
„Nebuď tak zapšklý, Hidane,“ klidnila ho Kurenai. „Dopřej jim trochu radosti.“
„Tekuté, těkavé, dvaapadesátiprocentní radosti s vůní švestek!“ zvolal Itachi.
„Slivovice? Ty jsi vážně přivez‘ slivovici?“ žasl Asuma. „Kdy nás pozveš?“
Vrčení nabylo na hlasitosti.
„Chtěli jsme to vypít dnes večer spolu s dámou mého srdce, ale když jinak nedáte…“ pousmál se Itachi.
„Držte konečně zobáky! Tady se nedá pracovat!“
Profesoři konsternovaně hleděli na Temari, která zběsile mávala jakousi opravenou písemkou. Byla celá pokrytá červenou. „Který neschopný hňup za mě suploval?! Kdo?!“
„Ale Culíčku, miláčku, přece bys netrhala kvůli takové maličkosti hlavy…“ chlácholil ji Itachi. Nakoukl do písemky. „Cože? Odkdy tukové buňky provádí fotosyntézu?!“
„Kdo napsal takovou blbost?“ zajímalo Konan.
„Setsuko Bando,“ zavrčela Temari. „Tak řeknete mi, kdo za mě suploval?“
„Shizune!“ odpověděli profesoři sborem.
„Volal mě někdo?“ zeptala se právě vstoupivší učitelka.
Atmosféra ve sborovně zhoustla.
* * *
Nebudu mlátit spolužačky, ať jsou sebeprotivnější. Nebudu mlátit spolužačky, ať jsou sebeprotivnější. Nebudu mlátit spolužačky, ať jsou sebeprotivnější…
„Kolik ti toho ještě zbývá?“ zeptal se Sasuke.
„Devadesát tři,“ povzdechl si Neji. „Gaaro?“
„Už to mám hotové,“zakřenil se Sabaku a začal si namotávat na prst lokýnky.
„Gaaro…“ protáhl varovně Neji. „To je podvod.“
„Co udělal?“ nechápal Uchiha.
„Jen se koukni.“ Sasuke se tedy podíval pořádně.
„To je geniální!“ prohlásil, když uviděl uhlový papír nenápadně zastrčený pod popsanou stránkou sešitu. „Můžu si to půjčit?“
„Mohl bych tě poslat do háje, ale nejsem sv**ě,“ řekl Gaara a natáhl k němu ruku s uhlovým papírem. Než si ho ale Sasuke stačil vzít, sebral ho Neji a s tichým brumláním o nestydatých podvodnících ho před Sasukeho zraky roztrhal na cimprcampr.
„Být tebou, tak celý měsíc nezamhouřím oka,“ zabručel Sasuke a s otráveným povzdechem se vrátil k psaní.
* * *
Shizune sebou nervózně ošila. Nelíbil se jí pohled, jakým ji propalovala Temari. Připadala si jako zapálená sirka blížící se nebezpečnou rychlostí k přetékajícímu kanystru benzínu. Nelíbily se jí ani popelavé obličeje kolegů, ani Itachiho chichotání. Všimla si písemky ležící na stole. Polkla.
Myslela si, že zadala písemku tak lehkou, že ani Setsuko z ní nemůže dostat známku horší než D. Zmýlila se. Kostrbaté, lehce dysgrafické písmo bylo proťato obrovským, rudě žhnoucím F.
„Že já se rozčiluju…“ povzdechla si Temari. Vzala si sušenku. „Je vidět, že polevily v pracovitosti. Hehehehe.“ Vzala si další. „Budou potit krev. Až s nima skončím, prasknou jim hlavy, za to vám ručím. Chachacha…“
„Miláčku, ty mě děsíš.“
„Sklapni.“ Itachi okamžitě poslechl.
„E-ehm,“ odkašlala si Kurenai. „Jak to vypadá u tebe, Kakashi?“
„Tři áčka, jedno béčko, ostatní dostaly déčka.“
„Co to?“ podivila se Shizune.
„Test ze středověké evropské literatury. Jediná, kdo má o tom nějakou páru, je Hinata. Ino a Sakura sedí po stranách, takže stačily opsat celou písemku. Karin sedí hned za ní a protože má brýle, moc dobře nevidí. Dostala béčko. Zbytek se k Hinatiným odpovědím nedostal.“
„Nemáš moc velkou důvěru ve své studentky,“ broukla Konan.
„Stojí oběma nohama na zemi,“ zabručela Temari. Itachi opatrně přikývl.
„Testy z literatury jsou na nic. Proč jim nezadáš zase slohovku? Posledně to byla psina.“ Itachi se zhrozil.
„Hmm…“ zasnil se Kakashi. „Asi máš pravdu, Anko. Jaké bude téma tentokrát?“
„Žádná slohovka nebude!“ zvolal Itachi. „Kakashi, já ti to zakazuju!“
„Temari, klidni si svého notorika.“
„Itachi, neštvi!“
„Díky, Tem.“
„Za málo, Kaka.“
„Tak co, Anko?“ vrátil se Kakashi k tématu. „Copak jim zadáme?“
„Něco velice sugestivního,“ zazubila se Temari.
„Miláčku, ne…“ zasténal Itachi.
„Jako zdroj inspirace mých studentek nemáš nárok na stížnost,“ utnul ho Kakashi. „Chce to něco s úchylným nádechem, něco, co holky pobídne k rozkvětu, k rozletu jejich spisovatelských dovedností… Něco karnálního, kde bují nejvíc mrzké pudy! Námět, který lze psychologicky rozvinout…“
„Noční návštěvník!“ zvolala Konan.
„Nedočkavost!“
„Rozdíly mezi mužem a ženou!“
„To je trapné, Gaii,“ protáhla uštěpačně Anko. „Co třeba prosté ‚Uchiha Itachi‘?“
„Hmmm…“ udělal Kakashi.
„Mám nejlepší téma,“ usmála se Temari. „Zvíře v nás.“
„Culíčku?!“
„Hohoho,“ uculil se Kakashi a hned si to zapsal do diáře.
* * *
Když se toho večera připravoval Itachi do postele, byl neobvykle zticha. K rozhovoru ho nepřiměla ani průsvitná noční košilka z černé krajky, která sotva sahala Temari pod zadek.
„Co je s tebou?!“ nevydržela plavovláska.
„Cítím se zneužitý,“ řekl Itachi a na protest zalezl pod peřinu.
„Fajn.“ Temari neměla jediný důvod zůstávat v nočním prádle, v němž by bez Itachiho perverzních aktivit zmrzla. Převlékla se proto do flanelové košile, za kterou by se nestyděla ani královna Viktorie.
„Hej!“ ozvalo se zpod peřin. „To vypadá hrozně!“
„Myslela jsem, že je ti to dneska jedno.“
„Vedle takového pytle přece nemůžu usnout!“
„Mám si to svléknout?“
„Eh…“
„Nemáš vůbec žádnou vůli. Dobrou!“
Nemusíme snad dodávat, že Itachi toho večera neusnul.
_______________________
* Název té stránky jsem si vymyslela. Až dodatečně jsem zjistila, že tento server opravdu existuje:D Ale nemyslete si, nic zajímavého (kromě odkazů) tam není.