Ty podvazky ti seknou, kámo! 03

Kapitola III - Uchihy a přírodopis nemíchat!

Nesuď knihu podle obalu, říká se. Obzvlášť to platí u dívek. Vezměme si například vyznavačky stylu gothic. Jsou drsnější než šmirglpapír, pohled na krev milují a nenávidí chlupatá zvířátka. Domácí cukroví nikdy neupečou. Pohrdají vším, co je změkčilé a maminkovsky vřelé.
S železnou zákonitostí jsou však takové dívky příjemně buclaté a oblé, oči mívají čokoládově hnědé a vlasy barvy myší srsti. Bývají oplácané, ať se snaží sebevíc o vyzáblý vzhled Morticie Addamsové. Veškeré tyto nedostatky se pak pokouší zakrýt černým oblečením pobitým cvočky, černými rtěnkami, bílým pudrem a výraznými stíny na oči.
Hinata měla problém přesně opačný.
Povahy byla jemné a citlivé, vždycky pečlivě dbala na zásady a svědomitě plnila své povinnosti. Nikdy si nezapomněla vyčistit před spaním zuby a milovala chlupaté ponožky.
Navzdory své milé a laskavé letoře ojíněné panenskou nevinností však vypadala jako ten chtivý sukub z plakátů Luise Roya. Její přísně střižená ofina působila dojmem dominy, scházel jí jen bičík. Z mramorově bledé tváře chladně hleděly na svět oči barvy bouřkových mračen a její rty navozovaly v pánských myslích nemravné představy. Co na tom, že Hinata rudla a koktala, když ji oslovovali neznámí muži, že měla v peněžence fotku svého pětiletého já s nápisem „tátova holčička“ a že na Vánoce zásobovala domácím cukrovím celé své rozsáhlé příbuzenstvo? Když se jednou letmo zmínila, že chodí pomáhat do domova důchodců, podezřívali ji všichni z podloudného vaření omamných látek. A to nezmiňuji reakce místní policie, když někomu nabídla perník.
Z tohoto důvodu Hinata zavrhla veškeré tmavé oblečení, výstřihy a sukně nad kolena. Aby prozkoumala nepřátelské pole, nahlédla do pánského časopisu a zjistila, co přesně nemá nosit. A tak v jejím šatníku převládly květinové vzory (přestože je nesnášela), medvídci a pastelové tóny. Její problém to vyřešilo jen částečně.
…Což ovšem nevysvětlovalo, proč Neji-niisan, její obdivovaný, geniální bratránek, starší rádce a ochránce před všetečnýma chlapskýma rukama, nosil přesně tu sukni, kterou si nedávno také koupila.
Právě proto stáli v přístěnku na košťata a s hrůzou na sebe zírali. Hinata se nemohla zbavit pocitu, že se před ní děje něco naprosto odporující pravidlům. Jako jedna z prefektek měla za povinnost to jít nahlásit! Bratránek, nebratránek, nemá tady co pohledávat.
„Chci vysvětlení,“ vydechla tiše. V bratránkově tváři ošklivě zacukalo.
„Mám své důvody a nemůžu ti je říct,“ zašeptal Neji dívčím hlasem. Každého by tím oblafnul, ale Hinatu ne, na to ho znala příliš dobře. Zaryla mu nehty do zápěstí.
„Au!“ vyjekl. „No tak dobrá. Jsem tu kvůli škole.“
„Dívčí Akademie Madame Senju má sice dobrou pověst, ale ty už jsi na vysoké, niisan.“
„Chtěl jsem tím říct, že mě sem poslala moje škola.“
„Proč, proboha?“ zamrkala užasle.
Vysvětlil jí to. Rozesmála se. Pak ztichla.
„Kolik vás tu je?“
* * *
Kolik vás tu je?
Její slova hučela v Nejiho uších jako valící se lavina. Viděl jí na očích, že s jeho přítomností sice nesouhlasí, ale ještě toleruje. Kdyby jí řekl o Gaarovi a Sasukem, nejspíš by okamžitě vyrazila do kanceláře a vyzvonila by to školní sekretářce (která nebyla do plánu zasvěcena, co Neji věděl.) A pak by bylo všechno úsilí promarněno.
„Jsem tu jenom já.“
Byl na sebe hrdý, že zalhal, aniž by mrknul.
Její následující slova mu vzala dech.
„Musíš se nechat přeložit ke mně do pokoje.“
„Cože?“
„Šest měsíců v jedné ložnici – to čekáš, že si tvoje spolubydlící ničeho nevšimnou?“
Její argument by dával smysl, kdyby vycházel z pravdivé situace. Neji se pokoušel honem vymyslet důvod, proč zůstat tam, kde je, a nevyvolat v Hinatě podezření.
„Jenže přesně kvůli tomu tu jsem, Hinato. Když budu s tebou na pokoji, nenaučím se nic. Už teď mluvím jako já, svým hlasem.“
„Měj rozum!“ snažila se mu domluvit, ale Neji zůstal pevný. Odhodlaně zavrtěl hlavou. Hinata se nervózně hryzala do spodního rtu. „Dobrá, dobrá!“ sykla. „Ale slib mi, že mi dáš vědět, až budeš něco potřebovat. Já vím, že budeš něco potřebovat. Nemáš ani zdaleka tušení, co obnáší být dívkou.“
Gaara neměl tušení naprosto žádné a přesto si vedl docela dobře, pomyslel si Neji, ale nahlas to neřekl.
Vylezli z přístěnku zpátky na chodbu. Kolemjdoucí studentky jim věnovaly udivené pohledy. Pak se ozvala ta rudovlasá megera: „Co jste tam vyváděly, hrdličky?“
„C-cože? My?“ vykoktala Hinata, kterou Karin naprosto vyvedla z míry.
„Rodinné záležitosti,“ řekl Neji. „Nemusíte vědět, o čem se dvě Hyuugy baví.“
„Vy jste opravdu příbuzné?“ divila se spolužačka, která nebyla svědkem scény z rána. „Ale no jo… Už to vidím! Jste si tak podobné! Až na to, že Ayumi-chan je mnohem roztomilejší.“ Dívky se zahihňaly a daly jí zapravdu.
Poprvé v životě byl Neji svědkem Hinatina Vražedného Pohledu.
* * *
Jestliže snídaně připadala chlapcům královská, pak oběd dosahoval výšin přímo božských. Jen s největším sebezapřením se nevrhli na plech s pečenými kuřaty a nezabořili hlavy až po ramena do hrnců s bujabézou, aby se nalokali oné úchvatné polévky. (Gaara něco takového navrhoval, ovšem Neji musel podotknout, že by tímto činem vyvolali pozornost více než nežádoucí.) V duchu děkovali řediteli, že je poslal na tak skvělé místo. Za zdejší stravu by i Sasuke šlapal chodník.
Vidina šesti měsíců strávených ve zdejším internátě nabyla detailů v podobě jejich korpulentních postav. Ale chlapcům byly jejich figury docela lhostejné. Proto se s chutí cpali a nestrachovali se, že by jejich masitější stehna odrazovala případné nápadníky.
Neji právě likvidoval třetí kuřecí prsíčko (o můj bože, ta omáčka!), když čísi hebké paže ho zezadu ovinuly kolem krku a čísi brada se něžně otřela o jeho temeno. Kuřecí stehýnko sklouzlo z Gaarových prstů a hlučně dopadlo na talíř. Sabaku okouzleně třeštil oči na osobu stojící za Nejim a tomu se to pranic nelíbilo. Gaaru obdařil vražednou grimasou, a sotva se obrátil k sestřence, vykouzlil na tváři široký úsměv.
„Hinata-chan!“
„Ahoj, ni-neesan!“ opravila se hbitě Hinata. „Slíbila’s mi, že si se mnou dáš čaj.“
Neji si vzpomněl, že jí na její prosbu opravdu přikývl. „Jasně,“ usmál se. „Sedni si k nám,“ nabídl jí. Hinata povytáhla obočí a pohledem utkvěla na Nejiho společnících, jako kdyby dávala najevo, že by raději mluvila se svým bratránkem o samotě.
„Když já už jsem si položila oběd…“ začala, ale to se do hovoru vmísil Gaara.
„No ták, Hinata-chan! Posaď se k nám.“ A vrhnul na dívku zářivý úsměv, který by slabším povahám přivodil infarkt. Také Sasuke se donutil usmát.
„Kde máš položený tác?“ zeptal se Neji. „Přinesu ti ho.“ Vstal, přisunul Hinatě židli a odešel k vedlejšímu stolu pro její jídlo.
„Ach jo,“ povzdechl si Gaara. „Představa, že by se moje sestra ke mně chovala takhle…“
„Nevěděla jsem, že máš sestru,“ podivil se Sasuke snažíc se potlačit tik v levém oku. Představa, že po světě běhá ženská verze Kankura, ho děsila. Měl ji přímo před očima. Ramenatou, svalnatou, s obsesí na fialový makeup a averzí k česání. Iluzi Gaarovy sestry obklopovali Kibové a Sasoriové navlečení v krajkových minišatičkách a mávali bičíky.
Sasukemu se dělalo mdlo.
„Setsuko-san? Jsi v pořádku?“ Hinata ho jemně vzala za rameno a potřásla jím.
„Cože? A-ano,“ přikývl Sasuke. V duchu se divil, proč na něj Gaara zírá, jako kdyby ho přistihl mazlit se s krokodýlem.
„Tady máš oběd,“ ozval se Neji. Všiml si Hinatiny ručky na Sasukeho rameni a zamračil se. Chudák Sasuke neměl nejmenší ponětí, co udělal špatně. Vždyť k ní byl milý, ne?
Neji se posadil ke stolu a Hinata se pomalu dala do jídla. Nehltala a dokonce používala příbor. Chlapcům připadalo neuvěřitelné, že někdo může jíst tak dokonalé kuře vidličkou a nožem a tvářit se, že právě nezažívá chuťový orgasmus.
„Proč se na mě tak koukáte?“ ošila se Hinata.
„Tobě to… nechutná?“ hlesl Gaara.
„No… chutná, ale dělají i lepší.“
„LEPŠÍ?!“
Hinata přikývla.
„Eh-ehm,“ odkašlal si Neji a stočil tak pozornost zpátky na sebe. „Potřebovala jsi se mnou mluvit, Hinato.“
„Á, díky, že’s mi to připomněla, neesan,“ usmála se mile dívka. „Tady ve škole máme dramatický kroužek a zrovna nacvičujeme hororovou verzi Sněhurky. Vím, že máš hodně zkušeností s divadlem, a tak jsem se tě chtěla zeptat, jestli bys nám s tím nepomohla.“
„Hororovou verzi?“ zpozorněl Gaara. „Koho hraješ, Hinata-chan?“ (Zde se Neji opět zamračil.)
„Zlou královnu.“
„Cože?“ Vyjekli chlapci překvapeně. Jak mohla sladká, milá Hinata hrát někoho tak zlého? „I když… podle toho oblečení a toho výstřihu…“ připustil Gaara.
„Jaký výstřih?“ zavrčel Neji temně, až ostatní u stolu nadskočili.
„Vždyť to přece nevadí,“ chlácholila ho Hinata sladce a nenápadně se mu přitom zaryla nehty do předloktí. „Jsme tu jenom samé holky.“
„Hmpf.“
„Neesan? Pomůžeš nám tedy?“
Pohlédl jí do očí. Nejiho napadlo, jak moc to ušmudlané baculaté pískle s rozčepýřenými vlasy vyrostlo. A také ho napadlo, jak moc ho štvou Gaarovy kradmé pohledy bloudící po Hinatě. Ale nedokázal se odtrhnout od sestřenčiny prosebné tváře, aby umlátil toho drzouna do bezvědomí.
„Tak dobrá,“ svolil nakonec a překvapeně vydechl, když zajásala a vrhla se mu kolem krku.
* * *
Mít tu Hinatu se přeci jen vyplatilo, pomyslel si Neji. Nehrozilo, že zabloudí, jako se jim to podařilo ráno. Hinata se nabídla, že je tudy provede, vše jim ukáže a jako prefektka jim kdykoliv podá pomocnou ruku.
Šli chodbou v zástupu ostatních a Hinata je bez přestání naplňovala informacemi o škole. Už zjistili, že se nachází v budově ze začátku dvacátého století, zjistili jméno architekta, prvního majitele, druhého majitele, systém výuky, výhody zdejšího zařízení a tak dále. Neji, který by byl dříve přísahal, že jeho sestřenka není schopná vyslovit větu obsahující víc jak tři slova, byl nemile překvapen neustávající kadencí jejího projevu. Když se Hinata dostala k pasáži ‚Před padesáti lety se tu odehrála brutální vražda‘, přerušila monolog, k jejich úlevě, rozjařená Karin.
„Řekla’s už sestřence, že za pár minut se jí naskytne ten nejnádhernější výhled na celém světě?“
„Cože? Jaký výhled?“ nechápala Hinata.
„Přece na jeho zadek!“ zadeklamovala Karin a gestem načrtla pevné pánské pozadí. „Kní! Úplně se mi dělá mdlo… Holky až ho uvidíte, roztřesou se vám kolena a vykrvácíte z nosu!“
„Aha…“ udělala Hinata.
„O čem to mluví?“ zeptal se jí Neji, aniž by odtrhl oči ze slintající Karin. Měl silné podezření, že se nenachází ve škole, nýbrž v ústavu pro duševně choré, konkrétně v oddělení pro sexuální devianty.
„O profesorovi ‚Unikátně prakticky aplikovatelné matematiky‘. Pořád o něm básní, když se zrovna nerozplývá nad Uchihou Sasukem.“ To jméno vyslovila Hinata s jistou mírou despektu, která ji vyčleňovala z davu fanynek. Sasuke k ní pocítil téměř lásku.
„Unikátně prakticky…co?“ nechápal Gaara.
„Unikátně prakticky aplikovatelná matematika. Normální lidé tomu říkají ekonomie, ale on… má zvláštní smysl pro humor.“
Sasuke se ošil. Déja-vu. Něco mu nehrálo.
„Jak se jmenuje?“ zeptal se.
„Kdo? Profesor?“
„Samozřejmě.“
„Jmenuje se – Ummmmm!“ Karin stačila Hinatě ucpat pusu. Hyuuga se zuřivě bránila, leč Karin se pyšnila sevřením golema. Po chvíli se modrající Hinata skácela bezmocně k zemi.
„Uvidíte samy!“ prohlásila Karin. „Hinata-chan, ne abys jim zkazila překvapení!“
„Dobrá, dobrá,“ vydechla Hinata, které už Neji pomáhal na nohy. „Bez obav.“
„Díky, Hin!“ zajásala Karin. Sasuke doufal, že se od nich v tomhle okamžiku odtrhne a půjde si po svých, jenže Karin se jich držela jako klíště.
Jestli je Hinatin monolog otravoval, pak Karin je dováděla k šílenství.
Jak by ne, když se Sasuke právě dozvěděl, že jeho mužství měří nejméně dvacet centimetrů, soudě podle fotek, kde nosí přiléhavé kalhoty (zatracené retuše, pomyslel si vztekle). A co teprve, když Karin udělala to hrozné gesto rukou a poznamenala, že to vidí přímo před sebou.
Naštěstí pro něj dorazili do třídy. Posadil se do zadní lavice co nejdál od Karin. Ta zklamaně protáhla obličej, že se k ní Setsuko-chan nechce znát, a natruc obsadila místo vedle druhé zrzky, Tayuyi.*
„Sem si sedni,“ zaslechl Sasuke hebký Nejiho soprán a otráveně vzhlédl. U jeho lavice stáli rozkohoutěný Gaara a Neji a vztekle se měřili pohledy. Neji ukazoval prstem na místo vedle Sasukeho a nenápadně k němu postrkoval Gaaru. Ten se nemohl bránit, aniž by přitáhl nežádoucí pozornost. S načuřeným výrazem se proto posadil na místo a ukázal Nejimu sprostý posunek. Ten si ho ale nevšímal, obrátil se k němu zády a šel si sednout k nic netušící Hinatě.
„Já toho šampóna…“ cedil Gaara skrz zuby.
„Co se stalo?“ zívnul Sasuke.
„Nic!“
„Když nic, tak nic,“ uzavřel záležitost Uchiha. Dveře učebny se náhle otevřely. Sasuke okamžitě vzpružil. Mohl si vykroutit krk, aby spatřil záhadného profesora.
Nejprve se objevila černá, rozježená kštice, pak luzná figura oděná do šatů, které si v ničem nezadaly s Gaarovými. Byla to Anko. Sasuke úlevou vydechl.
„Váš profesor je na dovolené,“ vysvětlila, sotva dívky začaly zklamaně bručet. „Dokud se nevrátí, supluju ho já.“
„Héj, a proč nám nedáte volno?!“ ohradila se Karin. Několik dalších ji podpořilo.
Anko se zlotřile usmála. Zjevně byla připravená na možnost revolty. Pomalým pohybem zpoza katedry vytáhla dlouhý prut z ohebného lískového dřeva.
Třída naráz zbledla.
„Chápete rychle. To mě těší. Vytáhněte učebnice. Strana čtyři sta padesát sedm.“
* * *
Klap… Klap… Zvuky vysokých podpatků klapajících na mramorové podlaze se rozléhaly chodbou a okraj kostkované sukně sahal těsně nad šampaňská lýtka. Klap… Klap… Útlá zápěstí opálených paží hustě zdobily tenké stříbrné náramky. Štíhlou postavu podtrhovala elegantní halenka, jejíž decentní výstřih lákavě naznačoval. Plavé vlasy byly sčesány do jednoduchého uzlu.
Dotyčná dáma si sundala sluneční brýle a upřela šedozelené oči kamsi k letištní hale. Na temně nalíčených rtech hrál úsměv, ve tváři se usadil výraz příjemného očekávání. Připomínala kočku, které za chvilku nalijí plnou misku smetany.
Na opačné straně chodby se vynořil z prosklených dveří vysoký muž s černým cestovním kufrem. Střetli se pohledy. Po jeho pohledné, snědé tváři se mihl nečitelný výraz. Vykročil k ní. Ona přidala do kroku. Navzájem se vpíjeli do očí a ostatní cestující je obcházeli oblouky, jako kdyby nechtěli vyrušit napjatou atmosféru mezi nimi.
Setkali se uprostřed chodby. Podali si ruce; gesto tak obvyklé a téměř vždy chladné. Žena ale svou pravici nestáhla, stále svírala mužovu dlaň ve své.
„Kampak ses zatoulal tentokrát?“ zapředla měkce.
„Do země, kde roste chmel i vinná réva,“ vydechl se stopou touhy v hlase. „Do země, kde se sklízí ten nejkvalitnější ječmen. Kde v sadech úrodných dolin zrají ty nejvybranější švestky…“
„Zase do Čech?“ zasmála se plavovláska. „Trávíš tam skoro víc času než tady v Japonsku.“
„Můžu za to, že se tu vyrábí akorát saké?“ protáhl znechuceně.
„Přivezl jsi mi něco?“
„Absint.“
„Není to ilegální?“
„V Čechách ne.“ Podle jeho tónu by člověk usoudil, že byl násilím odtržen z ráje, do něhož se bolestně toužil vrátit. Mužův hlas navozoval představu utopické doliny, kde v kašnách na náměstí teklo místo vody víno a pivo.
„Zníš, jako bys chtěl emigrovat.“
„Máš pravdu,“ povzdechl toužebně. „Co bych za to dal…“
* * *
„Přírodopis?!“ zavyl zoufale Sasuke, sotva se podíval do rozvrhu. „Proč musíme mít přírodopis?!“
„Ticho, Setsuko-chan,“ sykl Neji varovně, protože se jeho jekot díky vodovodným trubkám rozléhal široko daleko. Uchiha mu ale nevěnoval sebemenší pozornost. Jen hystericky zíral na nenáviděnou kolonku v rozvrhu a s hrůzou zjistil, že tento odporný předmět bude muset vytrpět třikrát týdně.
Stáli v dívčí umývárně a čekali, než si Gaara upraví make-up. Sasuke nervózně pošilhával po rudých lokýnkách a narůstala v něm chuť uškrtit ho.
„Ale no tak, to zvládneš dokonce i ty,“ chlácholil ho Sabaku zvesela, zatímco si na tváře nanášel poprašek růže. Zakroutil pusou. „Vždyť máme letos brát jenom brouky.“
„Brouky?!“ zopakoval Sasuke. Neji unaveně vzdychl, namočil kapesník a přiložil ho na Sasukeho rozčilením rozpálené čelo. Sasuke ani nepoděkoval.
„Já vím, že biologie není zrovna tvoje silná stránka,“ řekl Neji jemně, „ale s naší pomocí to zvládneš.“
„To těžko,“ propadl Sasuke pesimismu. „Nerozeznám běláska od hovnivála.“ Neji s Gaarou si vyměnili pochybovačné pohledy.
… Jen kdyby věděli, že Sasuke ani v nejmenším nepřeháněl.