Ty podvazky ti seknou, kámo 02

Kapitola II - Mezi námi děvčaty

Události dalšího dne bych mohla shrnout jednoduše tak, že se trojice chlapců v převleku vydala vlakem na druhou stranu Japonska, že je cestou nikdo neznásilnil a že tudíž do školy dorazili v pořádku. Nebuďme však netrpěliví a nepřeskakujme. Zůstaňme v budově vlakového nádraží a sledujme naši trojici, jak se táhne se svými zavazadly po sále.
„Proč?“ ozval se Sasuke. „Proč musíme s sebou brát kulmu, žehličku na vlasy, žehličku na oblečení, troje notebooky a proč to všechno musím tahat já? Víte, jaký je mi vedro? Nevíte!“
„Tamhle je stánek se zmrzlinou,“ ukázal Gaara prstem. Kolemjdoucí matka si ho pohoršeně změřila a zakryla svému synovi, který Gaaru pozoroval s otevřenou pusou, oči. Asi to mělo nějakou souvislost s délkou Gaarovy sukně a síťovanými punčocháči.
„To je moc špatná holčička,“ zasyčela matka a hnala synka co nejdál od výstřední zrzky.
„Budete chtít taky?“ zeptal se Gaara, když položil svůj kufr na zem, a z kabelky vylovil peněženku zdobenou motivem Hello Kitty.
„Jo,“ přikývli.
A pak, v němém úžasu, sledovali Gaaru, jak se rozeběhne směrem k stánku oním houpavým krokem zlobivé školačky. Lidé kolem se za ním otáčeli. Mužům klesaly brady, ženské zelenaly závistí. Gaara umně nasadil rozkošnický výraz a hubený týpek za pultem zrudl jako rajče.
„Přejete si, s-s-slečno?“ vykoktal ze sebe oči přilepené na Gaarově hrudi.
„Hmm,“ protáhl Gaara sladkým hláskem. „Copak bych si asi dala?“ A vyplázl jazýček, aby smočil červeně nalíčené rty. Zamyšleně se přitom klepal prstem o bradičku a nebohý zmrzlinář si s hrůzou uvědomil, že je tu až moc vedro.
„Je tohle banánová?“
„Uhn,“ vyrazil ze sebe týpek. „Jo. Je.“
„To je skvělé,“ rozzářila se zrzka. „Banánová je moje nejoblíbenější.“
„Jistě, slečno.“ Znělo to jako sténání.
„Dala bych si dva pořádné kopečky banánové.“ Okamžitě splnil její přání. „A do dvou dalších kornoutků… Pistáciovou a čokoládu, prosím.“
„Tady máte,“ zachrčel zmrzlinář.
„Kolik chcete?“ Zrzka otevírala peněženku.
„To…“ polknul. „Na účet podniku. He. He.“
„Díky,“ usmál se Gaara a věnoval mu poslední pohled zpoza hustých řas, než se s kornouty vrátil ke svým oněmělým druhům.
„Co to kruci mělo být?“ hlesl Sasuke.
„Sasoriho škola,“ pokrčil Gaara rameny a podal mu pistáciovou. „Viděl jsem ho jednou, jak to takhle zkouší na Kankura.“
„Tvůj bratr má na tebe špatný vliv,“ řekl Neji cucaje čokoládovou zmrzlinu.
* * *
Cesta vlakem by bývala byla příjemná, kdyby trvala alespoň o tři hodiny méně. Jenže netrvala a tak Gaara, který nesnášel dlouhé jízdy, strávil deset hodin polykáním jedné tablety kinedrylu za druhou. Když mu došlo balení, stočil se do klubíčka a po zbytek cesty se odmítal hnout. Stevard ho chodil pořád kontrolovat a ptal se, jestlipak mu něco neschází, jestli nechce třeba polštářek. Gaara vždy odpověděl zasténáním souchotinářky na smrtelné posteli dovolávající se posledního pomazání.
„Nelíbí se mi,“ ozval se Neji, sotva stevard odešel pro další sklenici vody, „jak se na tebe dívá, Gaaro. A tobě by se to také nemělo líbit.“
„Dokud mi nosí pití, ať si mě klidně svlíká pohledem,“ zněla lakonická odpověď.
Netrvalo dlouho a Gaarovo utrpení se schýlilo ke konci. Vlak konečně zastavil. Mladíci se zvedali, aby pobrali svá zavazadla. Bohužel, Gaara byl více než indisponován (jak skvěle ladil svěže zelený odstín jeho tváře k ohnivě rudým vlasům!). Ale i tentokrát si dokázal poradit. Stačilo se dvakrát usmát na stevarda a nevinně zamrkat a nebohý mládenec dobrovolně odnesl nejen Gaarova zavazadla, nýbrž i Nejiho a Sasukeho.
Sasuke se nad tím zamyslel a došel k závěru, že začíná přicházet na chuť feministkám.
Nechápal, jak sebou mohl ten chlap nechat Gaarou tak zametat. Copak neměl koule? Sasuke věděl s jistotou, že jeho sebeúcta by mu nedovolila ponižovat se před nějakou… vyfintěnou kreaturou.
Což ho přivedlo k další otázce – kde se v Gaarovi vzalo tak nepřeberné množství sexappealu. Vždyť Gaara byl ve skutečnosti nesmírně plachý, takřka neschopný oslovit dívku. Stačilo, aby ho na ulici zastavila jen trochu hezká žena a Gaara rudl a koktal nesmysly.
Ne, tohle erotické monstrum nepoznával.
„Zatraceně!“ hekl Gaara. Sasuke se ohlédl a uviděl ho, jak se snaží vybalancovat rovnováhu na jehlových podpatcích, zatímco v jedné ruce drží jeden batoh a v druhé druhý. Stevard nemeškal a přispěchal na pomoc. Popadl ho za pas a pomohl mu stát rovně. Držel ho o okamžik déle, než bylo nutné. Chvíli si hleděli do očí. Konečně ho pustil.
„Víte, slečno,“ řekl stevard, „hrozně rád bych vám s tím pomohl až ke škole, ale…“ Polkl. Světle zelené oči ho hypnotizovaly. „… Ale…“
„Ano?“ vydechl Gaara.
„Musím se vrátit do práce!“ zvolal stevard s nefalšovaným zoufalstvím v hlase.
„Ach…“
Neji zakročil. „Gira-chan, nemůžeš přece tak bezostyšně zneužívat pánovy laskavosti!“ Gira-chan uraženě našpulila rty.
„Děkujeme vám za pomoc,“ přidal se Sasuke a mírně se uklonil. „Ale dál to už zvládneme určitě samy.“
Stevard se tedy s těžkým srdcem rozloučil a zmizel ve vlaku zanechaje za sebou tři „dívky“ obklopené nacpanými zavazadly.
Sasuke nemeškal, popadl dva nejbližší kufry a vystartoval k východu. Neji se pustil za ním. Gaara v duchu proklel své boty a šel za svými společníky tak rychle, jak mu to jen podpatky dovolily.
Byli už téměř u vrat, když si všimli dvojice dívek ve věku přibližně šestnácti let taktéž obtížených zavazadly. Ořechové Mikádo bezradně zkoumala plánek města a hlasitě se dohadovala se svou kamarádkou, jak se odtud dostanou do školy.
Neji zpozorněl. Napadlo ho, jestli se třeba nejedná o jejich budoucí spolužačky. Uvědomil si, že bude nejlepší objevit se ve skupině s několika opravdovými děvčaty pro případ, že by byl jeden z nich nedopatřením odhalen a na ostatní padlo podezření.
„Ahoj. Omlouvám se, že ruším,“ oslovil dívky. Obě vzhlédly a nervózně se pousmály. „Nemohla jsem vás přeslechnout. Hledáte Akademii Madame Senju?“ Když přikývly, Neji se rozzářil. „To je náhoda! Já-“ Na okamžik se zarazil. Jak by se vyjádřila dobře vychovaná puberťačka? „Já s holkama taky! Známý nám popsal cestu. Pojďte s námi, jestli chcete.“ Znovu se zářivě usmál. Dívky vděčně přijaly.
Matsuri a Sari celou dobu nespustily oči z Gaary. Kráčeli ztemnělou uličkou vedoucí k centru města. V širokých rozestupech stály svítilny. Nad jejich hlavami se něžně skláněly větve jabloní.
„Gira-chan?“ ozvala se Matsuri, která se zdála být z dvojice tou odvážnější. „ Nechceš pomoct s tím batohem?“
Oslovený se opatrně zastavil a pečlivě vypočítaným pohybem se obrátil k Matsuri. „Ne... Proč se ptáš?“
„Vypadáš, že máš problémy s rovnováhou.“ Sklouzla pohledem ke Gaarovým botám. „Já bych už nejmíň třikrát spadla.“
„Já to zvládnu.“
Brzy ho zákeřná dlažba na náměstí přesvědčila o opaku.
* * *
Kdyby bývali dorazili za světla, naskytl by se jim pohled na majestátní budovu v neorenesančním stylu, kolem níž se doširoka rozprostíral půvabný anglický park, kde se do výše pnuly ovocné a okrasné stromy s červenavými listy. Protože však dorazili za tmy, neviděli nic kromě žlutě vybarvených oken.
„Hej vy tam!“ zařvala temná silueta, co se vynořila bůhví odkud. „Stůjte!“
O okamžik později byla jejich sítnice vypálena oslňujícím jasem stowattového světlometu.
„Aha! V pořádku. Můžete jít dál,“ řekl hlas.
„Co to mělo k čertu znamenat?!“ prskal Sasuke, sotva se mu navrátil zrak.
„Tsunade-sama si myslela, že se sem někdo vloupal,“ vysvětlil přízrak, který byl, soudě podle chraplavého altu, ženského pohlaví. „Tak mě poslala, abych to omrkla.“ Na okamžik se odmlčela. „V pohodě? Fajn. Pojďte.“
Protože celou minulou noc pršelo, nacházel se zdejší trávník ve stavu podloudně blátivém a skrýval tak mnohá překvapení v podobě neviděných bahenních jezírek. Gaara na okamžik pocítil lítost a sympatie k Matsuri a Sari, které se prodíraly neprostupným terénem ověšené jeho batohy. Když se mu ale pošesté zabořila noha do rozmočené země, zaklel, pověsil Matsuri kolem krku i svou kabelku, zul si boty a bosý přeběhl zahradu.
„Ta sv**ě,“ procedil Sasuke skrz zuby.
Neji nemohl nesouhlasit.
„Neloudejte se, krucinál!“ popoháněla je jejich průvodkyně. „Vezměte si příklad tady ze svojí kamarádky!“ ukázala prstem na Gaaru.
„Naše kamarádka s sebou netáhne třicet kilo zavazadel,“ ohradil se Sasuke.
Mezitím dívka s reflektorem otevřela bránu a nechala je projít. Vedla je pak ztemnělými chodbami dívčí akademie, na jejichž stěnách visely portréty slavných žen, po skřípajících schodech, než konečně dorazili ke dveřím ředitelny.
Tsunade Senju, hlásala cedulka.
Za dveřmi se skrývala celkem prostorná kancelář vybavená především obrovským psacím stolem ze solidního dubu. Plavovlasá dáma středních let, jejíž hrudník si v ničem nezadal s Gaarovým, vzhlédla od hromady lejster, které ještě před chvílí pozorně pročítala.
Neji nezapomněl na své dokonalé vychování a okamžitě hezky pozdravil. Ostatní ho briskně napodobili.
„Dík, Anko. Můžeš jít,“ pokývla Tsunade hlavou.
„Jistě. Mám říct Juugovi, aby odnesl zavazadla?“
„Samozřejmě.“
Dveře zaklaply.
„Ták,“ protáhla Tsunade, „jakpak se jmenujete, děvčata?“ Když došlo na Setsuko Bando, neubránila se úsměvu. Zapsala si jejich jména někam do lejster, odříkala jim školní řád (žádní chlapci, žádné cigarety a pivo, jen když se nedívám) a pak je poslala spát.
* * *
Díkybohu za normální uniformy, pomyslel si ráno Neji, když se oblékal. Tmavá plisovaná sukně pod kolena a černá košile se stojacím límcem, pod níž se dalo schovat leccos, i široká ramena, mu přišly vhod.
Ohlédl se po svých společnících. Sasuke se válel v podivně krkolomné pozici na posteli a tiše oddychoval. Gaara se zachumlal do přikrývek a tiše pozoroval Nejiho ze svého úkrytu. Paruka se mu během noci svezla trošičku na stranu.
Jejich ložnice byla spojená s koupelnou, o kterou se dělili s dívkami ze sousedního pokoje. Dveře měly naštěstí zámky a tak se nemuseli obávat odhalení, které by hrozilo v případě koupelen společných pro celé patro, jako to bylo na jejich koleji. Dívčí internát se od chlapeckého brlohu lišil především svou čistotou, komfortem a nerozmláceným nábytkem.
Neji stál před zrcadlem a česal si kartáčem vlasy. V zubech držel několik vlásenek a gumiček. Na nočním stolku vedle něj byla položená kartička s rozvrhem, kam občas zabloudil pohledem. Vyučování začínalo v devět hodin. Hodiny na stěně ukazovaly za pět osm. Snídaně se podávala v půl deváté. Nejiho skutečně zajímalo, jak se stihne Gaara, kterému převlek trval nejdéle, připravit.
Jeho pochybnosti byly zodpovězeny vzápětí. Gaara se konečně odhodlal vyškrábat se z postele. Pod jeho noční košilkou se stále vzdouvalo objemné poprsí a stejně tak se rýsovaly oblé boky.
„Ty sis to na noc nesundal?“
„Ne,“ odpověděl zrzek a zívl. „Co kdyby sem někdo vlezl.“ Kdo sem ale měl lézt, Gaara nedopověděl a zaplul do koupelny.
„Ty nevstáváš, Sasuke?“ zeptal se Neji, když se minutová ručička přesunula z jedenáctky na trojku.
Uchiha pomalu rozlepil zarudlé oči (chudák, problémy s očima měli v rodině) a ospale se ohlédl po Nejim. Chvíli na něj zmateně civěl, než si uvědomil, kde je (kytičkovaný povlak na peřině mu pomohl vzpomenout si) a proč tam je.
„Sakra!“ zasténal a vyplazil se z vyhřátého lože. Chtěl jít do koupelny, ale záhy zjistil, že se Gaara zamknul. Zabušil na dveře.
„Ještě moment!“ ozvalo se zevnitř.
„Sabaku, jestli odtud hned nevypadneš, tak přísahám…“ Co přísahal, se nikdo nedozvěděl, protože zámek okamžitě cvaknul a dveře se se zaskřípěním otevřely.
„Přestaň řvát,“ sykl Gaara a ukázal palcem na dveře na opačné straně koupelny. Bylo slyšet dívčí chichotání. Někdo z vedlejšího pokoje zaklepal.
„Mohly byste si pospíšit? Ino si zase něčím zapatlala ruce,“ žadonil hezký soprán z druhé strany.
„Už budém!“ zvolal Gaara vysokým hláskem. „Setsuko-chan, dělej, ať stihneš snídani.“
Sasuke si opláchl obličej a vyčistil zuby. V rychlosti si nanesl na rty růž, aby jeho tvář získala aspoň trochu zženštilý vzhled. Protože se ještě nestihl ‚vycpat‘, zamotal se do froté županu, který dovedl zakrýt jeho určité nedostatky. Takto zamaskovaný odemkl druhé dveře.
„No hurá!“ zajásala jedna ze sousedek a hrnula se k umyvadlu. Ta druhá nakoukla za ní dovnitř.
Řečená Ino byla přesně tím typem, kterému se Sasuke podvědomě vyhýbal obloukem. Měla krásnou figuru, skvělou pleť a dlouhé plavé vlasy. Vše na ní křičelo do okolí BARBIE! Ani její spolubydlící na tom nebyla o mnoho lépe. Její postava sice za kamarádčinou dost pokulhávala, ale tento nedostatek bohatě vynahradila křiklavě růžová barva jejích vlasů.
Ne, Sasuke je musel nenávidět. Protože přesně tenhle typ dívek ho pronásledoval, kamkoliv se hnul. Je tedy celkem pochopitelné, že když si všiml placky s nápisem „Sasuke Fan“ na růžovčině košili, udělalo se mu nevolno. V duchu si poznamenal, že od tohoto okamžiku musí být jejich pokoj hermeticky uzavřen.
„Tak já jdu…“ zamumlal a klidil se pryč. Zamknul za sebou. Napočítal do tří. Neslyšel žádné podezřelé zvuky ani povykování. Nedošlo jim to, radoval se Sasuke.
Protože nezbývalo moc času, nemeškal a s Nejiho pomocí se převlékl do školní uniformy. Gaara mu ještě upravil líčení, aby byl výsledný dojem dokonalý. Hotoví a načančaní popadli své školní tašky a spěchali do prvního patra do jídelny.
Už na schodech je praštila do nosu vůně linoucí se ze školní kuchyně.
Svět byl tak nespravedlivý! Jejich školní jídelna se voňavým, respektive poživatelným, respektive jídlem rozhodně chlubit nemohla, což částečně vysvětlovalo fakt, proč byli Neji a Gaara tak štíhlí. Jídlo tam podávali vždy rozvařené na šedohnědou kaši, aby byl případný strávník ušetřen vědomí, co vlastně dostal na talíř. Studenti herecké školy se tak už v jídelně naučili umění předstírání, kdy k ústům vedli lžíce s nevábnou hmotou a přitom se všichni navzájem nahlas přesvědčovali, že jedí pizzu.
Kdežto tady se jednalo o orgii smyslů. Na strakatých talířích ležely vkusně naaranžované sýrové a šunkové tousty, byly tu mističky na máslo a na džem a bílý chléb tak nadýchaný, až ho člověk chtěl používat namísto polštáře. Na každém stole stály konvice s kávou a jasmínovým čajem, který naplňoval vzduch příjemnou květinovou vůní. A kdo měl ještě pořád hlad, na toho čekal čerstvě upečený malinový koláč politý čokoládovou polevou. *
Ocitli jsme se v nebi, pomysleli si chlapci a zamáčkli si slzičky.
Posadili se ke stolu stranou od ostatních, aby je při jídle nikdo nerušil. S nábožnou úctou se Neji chopil konvičky a nalil sobě i svým druhům plné šálky kávy. Gaara zkusmo upil. V jeho tváři se rozhostil výraz blaženosti.
„Myslím,“ řekl polohlasem, „že požádám jejich kuchařku, aby mě adoptovala.“
„Když už budeš u toho, zmiň se také o mně,“ prohodil Neji, načež se trojice nemilosrdně vrhla na tousty.
„Člověk by řekl, že přijely ze Somálska, jak se cpou,“ zahihňala se nějaká ochechule za jejich zády a druhá se k ní přidala. Sasuke se nakvašeně obrátil k narušitelkám, aby je poslal do příslušných míst. Když ale spatřil to, co spatřil, zaskočilo mu a několik okamžiků se nemohl nadechnout.
Ta brejlatá zrzka měla přes košili oblečené tričko s obrázkem mladého, depresivně vyhlížejícího ninji. Sasuke s hrůzou poznal své o pár let mladší já. Nebylo nejmenších pochyb. Měl tu skalní fanynku.
Yaoi a yuri odznáčky druhé ze zrzek situaci rozhodně nevylepšily.
„Celý včerejšek jsem nejedla,“ ohradil se pak, když se mu podařilo spolknout sousto a najít hlas. Gaara využil příležitosti a uzmul poslední šunkový toust, na který si dělal Sasuke zálusk. „A mám dojem, že moje manýry při jídle nejsou tvůj problém.“
„Ale no ták,“ uculila se brejlatá způsobem, z kterého šel Uchihovi mráz po zádech, „Karin-senpai se nechtěla našeho nováčka vůbec dotknout.“ Jenže ona se ho dotkla. Než stačil uhnout, vjela mu prsty do vlasů a pořádně ho rozcuchala. „Jé!“ rozzářila se, když dokonala dílo zkázy. „Takhle vypadáš skoro jako Uchiha Sasuke!“
A s těmito slovy ho líbla na tvář.
Neji a Gaara zírali jako opaření.
A k***a.
„Ježíši Kriste!“ zavyl zoufale Sasuke a odstrčil ji do sebe. Karin se zasmála a vyplázla na něj jazyk.
„Pro tebe Karin.“
Naštěstí pro Sasukeho zazvonilo na hodinu.
* * *
Samozřejmě, že dorazili do třídy pozdě. Nevyznali se ve spletitých sítích chodeb a v pláncích školy, které visely na každém rohu, by se nezorientoval ani vojenský navigátor. Když po pěti minutách bloudění konečně zjistili, že jejich třída je hned na druhé straně chodby, v níž se nacházeli, nečekali a bez zaklepání vběhli dovnitř.
To by bývalo bylo hrubé porušení školního řádu, ovšem, vyučující by musel být přítomen, aby je mohl nahlásit. Katedra však zela prázdnotou. K údivu chlapců, třída se nenacházela ve stavu blízkém anarchii. Naopak, dívky spořádaně seděly na svých místech a vyčkávaly příchodu pedagoga.
Sasukeho srdce vynechalo několik úderů. V druhé lavici u okna seděla Karin. Zamávala mu.
„Ahoj,“ špitli tiše, když se po nich spolužačky ohlédly, a hledali volná místa. Šokovalo je zjištění, že v zadní lavici nikdo není, což pokládali za hrubé porušení studentských zásad.
Plynuly minuty a nikdo stále nepřicházel. Studentky se tvářily znepokojeně. „Snad profesora Hatakeho neporazila terénním vozidlem bláznivá důchodkyně, když vybíral na ulici peníze na charitu, jako se to stalo minulý čtvrtek,“ hrozila se krátce ostříhaná brunetka.
„Snad bys mu to nesežrala,“ protáhla Karin. „Nejspíš se zase nalejvá v nějaký knajpě s říďou.“
Uplynulo dalších pět minut. Profesor stále nikde.
Gaara se rozhodl, že malý šlofík neuškodí. Ustlal si svetrem, odstrčil stranou Sasukeho loket („Au!“ sykl Uchiha a uraženě si mnul předloktí) a rozvalil se na lavici. Byl by skutečně usnul, kdyby se neozvalo zničehonic zaklepání.
„Ahoj, mohly byste vyřídit profesorovi, že se ještě zdržíme na drama…“ Jemný, zpěvavý hlas náhle zmlkl.
„Do háje,“ hlesl tiše Neji.
„Co se děje?“ vzhlédl Gaara ospale a pak se obrátil ke dveřím.
Stála tam jakási dívka. Volný černý háv povlával kolem jejího těla, křídově nalíčenou tvář rámovaly jako uhel černé vlasy a vytřeštěné oči měly barvu bouřkových mračen.
Zírala na Nejiho a oněmělá šokem otvírala a zavírala ústa jako ryba na suchu.
„Co ty tady…“
„SESTŘENKO!“ zaburácel Neji. Nečekal na nic a okamžitě se vrhnul dívce kolem krku. „Hinata-cha, jsem tak ráda, že tě vidím! Vůbec jsem netušila, že tu taky studuješ!“ Na sekundu se odtáhl, aby se mohla vzpamatovat z jeho medvědího objetí. Zamrkala. Nenechal ji mluvit. „Samozřejmě, že to vyřídíme… Ach bože, jsem tak ráda, že jsi tady! Musíme si potom spolu promluvit!“
Řečená Hinata se tvářila nedůvěřivě, takřka nesouhlasně. Neji věděl, že ji musí uchlácholit, než se stane něco hrozného. Netušil ale, jak ji má přesvědčit, aby se nedožadovala vysvětlení, které jí nemohl poskytnout.
Naštěstí pro ně Hinata pouze semkla rty, usmála se a zmizela ve dveřích se slovy, že si s ním ráda dá odpoledne čaj. Neji si v duchu oddychl. Posadil se zpět do lavice.
„Co to mělo krucinál znamenat?“ sykl Sasuke, sotva se Neji přiblížil.
Hyuuga bez okolků vytrhl papír ze sešitu a naškrábal toto:
MOJE SESTŘENKA A NÁŠ PROBLÉM

_____________________________________________

*Ano, uhodli jste. Tuto pasáž jsem psala hladová a při čekání na večeři.