manga_preview
Boruto TBV 07

Nevěsty v černém - 3. část

Seděla u jezírka. Znovu. Tak nějak si to místo oblíbila, snad proto, že jí tolik připomínalo domov.
Vlastně...
Všude by bylo líp než tady. Je jen malá rybka v oceánu, kde velí ti největší žraloci. Jen malá rybka, kterou proud pomalu smýká a nese ji pryč, daleko od všeho, co má tak ráda.
Potřásla hlavou, možná si bláhově myslela, že se tak zbaví svých smutných myšlenek. Marně. Stále zůstávaly, nemizely.
Unaveně svraštila čelo. Už jí z toho všeho bolela hlava, z neustálých hádek, ale přitom i všudypřítomného ticha.
Natáhla ruku a v dlani stiskla odkvetlý květ pampelišky. Chytila ho a odmítala pustit. Je taky tak chycená, lapená jako šťavnaté sousto v pavučině.
Koho zajímá, že uvnitř je sama, že je prázdná jako mísa bez ovoce, že se cítí jako řeka bez vody. Nikoho. Stačí, když dostatečně reprezentuje klan.
Pomalu dlaň rozevřela a nechala bělostné chmýří odnést větrem. V zelených očích se jí objevily slzy, když pozorovala, jak putuje, jak ho vánek odnáší pryč.
Kde asi skončí?
To ona neví, ani ono to neví. Netuší, kam se dostane odkvetlá pampeliška. Jediné, co ví, je, kam se dostane ona. Kde skončí.
Vztekle sevřela ruku v pěst a uhodila s ní o chladný kámen, na kterém seděla. Moc dobře věděla, kde zůstane až do konce svého života.
Tady.
Na tomhle proklatém místě, kde si jen každý za zády závidí, pomlouvá a o vlídné slovo je tu nouze. Tady, kde vládne diktatura jediného člověka, kterému se musí všichni podřídit.
Spodní ret se jí roztřásl a z očí začaly padat slzy. Dopadaly na kamennou desku a tříštily se o ní. Jejich hořkost se vsakovala do kamene, do vysoké trávy kolem, vsakovala se i do vzduchu. Midori se zuřivě kousla do rtu.
Nesmí brečet. Tyhle slzy nepomůžou. Nikomu, ani jí.
Zhluboka se nadechla, snad aby se alespoň trochu uklidnila.
Nesmí... Ne, nesmí ztratit nervy. Nemůže...
Kdyby to bylo tak jednoduchý.
Zadívala se do hluboké vody. Drobounké vlnky se proháněly po hladině, zapadající slunce se od nich odráželo a vytvářelo nové barvy. Barvy...
Dívce se na tváři objevil nepatrný úsměv, když si vzpomněla na odpolední malování. Na dva obrazy. Na ten svůj...
Sklopila hlavu. Červená, šedá, tmavě fialová... Ne, možná je lepší, že se nepokoušela Sasukemu nic vysvětlovat. Jednou na to přijde. Jednou... až ona už dávno nebude muset nic říkat.
Ne, neměla by na to myslet. Znovu se zahleděla do vody. Hlavou jí přelétla vzpomínka na druhý obraz. Byl tak barevný... Veselý, optimistický. Nebo se o to jen snažil? Ne. Maloval to, co cítil. A pak jí ho dal. Snad aby trochu té radosti, té dětské nevinnosti předal i jí. Nevědomky vyplnil to prázdné místo v srdci.
Jen trochu, ale přece.
Hřbetem ruky setřela pár zbloudilých slz. Už to přehání. Není citlivka, ale... Lidé se mění, dřív tomu nevěřila, ale teď poznala. Sama se změnila. Zmizely krásné úsměvy, bláznivé skotačení... Ne. Zbytečné je vzpomínat. Ty časy se už nevrátí.
Čím jsem se o to zasloužila.
Ta otázka ji soužila, dnem i nocí se snažila přijít na odpověď, ale marně.
Narodila se jako první. Už to byl hřích. Tím bylo rozhodnuto. První, zase první... Neprosila se o to. Nikdy. Nechtěla mít přednost, netoužila po prvním místě. Raději by se ztratila v davu.
Asi je to lepší... Ano, možná je. Ona to vydrží. Její sestry...
Ne, nechtěla by, aby tohle zažily. Ony měly žít s vysněným mužem, obklopené láskou a upřímnými úsměvy. Tahle přetvářka nebyla pro ně. Jenom ona v tom uměla chodit. Jen ona zdědila tu schopnost.
Ne, ony by nechápaly. Neuměly číst v lidské duši jako ona. Poznávala pravou stránku lidí kolem sebe, aniž by něco tušili. Často ji překvapovalo, jak jsou někteří krutí. Upřednostňující jen sami sebe. Nechápala, jak můžou takhle žít.
Zase myslí na zbytečnosti. Musí se s tím smířit. To ona byla vybrána, ne sestry. To ona musela tohle všechno zvládnout.
Jenom ona...
Dokáže to.
Musí.
Měla by.
Pro všechny ty... Znechuceně si odfrkla.
Jo, dík všem těm...
Rukou pohladila chladný kámen. Kolem zpíval vítr svou píseň s dlouhými šlahouny trávy, které hrály bas a hnal ji až do korun vysokých stromů. Zaposlouchala se do toho jemného koncertu.
Tak odvahu? To mi chceš říct?
Pousmála se. Po dlouhé době zase upřímně. Od srdce.

Už se dávno setmělo. Ležela v posteli, prsty si hrála s měkkou peřinou a dívala se do stropu. Vlastně ho ani neviděla, jen tušila, že tam někde je. Někde tam je ta zeď, která určuje hranici její svobody. Je to jen jedna její část...
Hlavu stočila nalevo, aby se podívala na druhou polovinu postele. Prázdnou polovinu. Měl misi. Nechtěla vědět, co je to za úkol. Nechtěla znát pravdu. Tušila, že mu nedávají doprovody důležitých lidí. On měl za úkol zabíjet. Vraždit.
Dveře se otevřely a hned zase zavřely. Postel se prohnula pod váhou dalšího těla. Midori se nepohnula, jen tupě dál hleděla do tmy.
Tak se vrátil. Kdo se dnes vydal na dlouhou cestu na druhou stranu?
Zavřela oči, ale najednou ucítila silný zápach. Vyděsil ji. Pronikavě kovový zápach. Rychle otevřela oči a posadila se. Viděla jen tmavý obrys postavy sedící na posteli.
Měla pravdu. Zabil.
„To je krev, že?“ zeptala se tiše.
Neodpověděl. Nemusel. Domyslela si to sama.
Natáhla ruku a stiskla vypínač na lampičce. Do ticha zazněl jak výstřel z pušky. Zatnula zuby, ale nakonec se na něho otočila. Vyjekla a vyskočila z postele, když celou tu hrůzu zpozorovala.
Není jen od krve. Je celý nasáklý krví! Musel...
„Bylo jich víc?“
Zvláštní, jak tu jedinou otázku dokázala vyslovit. Zněl v ní strach, opatrnost, ale i jistý odpor, znechucení. Neodpovídal. Pořád. Jen vstal a začal si svlékat zakrvácenou vestu. Její vyděšený pohled ignoroval.
„Neumíš odpovědět?“
Přestala ji bavit tahle hra. Hra, kde si nikdo není jistý svými kartami, natož výhrou. Ona v ní nikdy nebude vítězem. Ona ne.
„Tady nejsou potřeba slova.“
Strnula. Odpověděl. Vzal ji na vědomí. Nečekala to, myslela, že bude potřeba víc bojovat.
„Chyba. Tady je těch slov potřeba hodně. Bylo jich víc?“
Zase to ticho. Krátce se zasmála. Škodolibě, zle.
Někdy se první místo hodí.
„Bylo. Dokážu si to představit. Kdo to byl zač?“
Zakrvácená vesta dopadla na parkety a po dřevě začala stékat krev. Dívala se na ten tmavý pruh, který byl pro někoho důležitý. Teď už není.
Tak to chodí. Kdo není dost silný, nepřežije. Bohužel... Kdyby proti němu stála ona, nepřežila by taky. Nebyla by dost silná.
Byl by klid. Na pořád. Už bych se nemusela bát každého dne.
„Co byli zač? Mluvíš se mnou? Nebo si tady povídám sama? Třeba trpím samomluvou.“
Snažila se dostat pod tvrdou vrstvu, ten tvrdý obal, který kolem sebe vystavěl. Aspoň trochu si rýpnout. Marně.
Beze slova se sebral a zavřel za sebou dveře do koupelny. Stála uprostřed pokoje, světle modré kimono jí tančilo u nohou, zatímco tmavé vlasy jí padaly přes tvář. Ruce jí spadly kolem těla. Vlastně si ani neuvědomila, že je vztáhla do vzduchu, aby ho zarazila.
Už nevěděla. Nevšímal si ji, nevnímal ji.
Snažila se být milá, pak se snažila ho alespoň trochu vyprovokovat, ale všechno zbytečně. Pomalu přešla k otevřenému oknu a zadívala se do tmy. Černočerné tmy. Stejné jako tenkrát. Tehdy sem jela jako nevinná dívka, netušíc, co ji tady čeká. Teď už je poučená.
Prudce se obrátila, když zaslechla ránu, ale hned si oddechla. Pořád byl v koupelně. Chtěla přejít zpátky k posteli, ale šlápla na něco měkkého. Vyděšeně uskočila. Její bosé nohy se zamotaly do pohozené vesty a vytvářely krvavé stopy na dřevěné podlaze.
Náhle klaply dveře a ona pohlédla do černých očí. S hrůzou se zelené oči setkaly s onou nevšímavostí.
Trochu se jí zachvěl spodní ret, ale pak se jen podívala na své nohy. Byly od krve. Od krve lidí, které zabil.
Sebrala tu poslední zbývající odvahu a zvedla hlavu. Hrdě ho obešla a práskla za sebou dveřmi od koupelny.
Pokusila se smýt tu červenou barvu, ale šlo to ztěžka. Drhla tu krvavou vinnu a nesnažila se myslet na to, komu asi patřila. Popadla bělostnou osušku a utírala se. I do ní vtiskla rudé provinění.
Odhodila ji a opatrně přešla ke dveřím. Neslyšela žádné zvuky, snad si lehnul a dál se nestaral.
Jako obvykle.
Stiskla studenou kliku a vešla do pokoje. Jak předpokládala, ležel na posteli a vypadalo to, že spí. Po stěnách se prohánělo tlumené světlo rozsvícené lampy, kterou nezhasl.
Proč? Mohl... Ne. Už začínám být paranoidní. Naschvály si neděláme.
Přistoupila k posteli a zabořila se do chladivé peřiny. Jemně stiskla vypínač lampy a pokoj se ponořil do tmy. Vydechla.
Jako každou noc.
Nikdy od něho neslyšela přání na dobrou noc. Ani slovo. Omezovali se jen na denní pozdravy a nutné upomínky. Jejich veškerá konverzace.
„Dobrou noc,“ zkusila to.
Třeba...
Nic. Nezaslechla jedinou odpověď. Pořád je stejně hloupá, v tomhle se nepoučí. Vytáhla si peřinu až k bradě a otočila se na bok. Unaveně zavřela oči a...
„Tobě taky.“
Škubla sebou, když uslyšela ta dvě prostá slova. Odpověděl. Jí.
Otevřela oči a přetočila se na druhý bok. Nehýbal se. Už myslela, že se jí to zdálo, když začal znovu mluvit.
„Byli tři. Jen zlodějíčkové a hnusní vrazi.“
Muselo se něco stát. Nikdy se jí nesvěřoval, nikdy nemluvil o dnech, o misích, které zažil. Respektovala to, ale dnes porušil tichou hranici.
„Bylo to těžký?“
Její slova se rozlehla pokojem a zněla jako nevinná otázka dítěte. Nevěděla. Ještě nezabila.
„Jsou těžší věci.“
Teď jí to tak nepřipadalo.
„Jaký například?“
Pohnul se. Otočil se a zahleděl se jí do tváře.
„Třeba přijít o rodinu. O přátele. Důvěru. Domov.“ Zarazila se.
„Proč mluvíš o těhlech věcech? Ty máš rodinu a domov. Jsi budoucí vůdce klanu, silný shinobi a-“
„Tyhle věci nejsou nikdy jistý. Někdy musíš sundat růžové brýle a podívat se pravdě do očí.“
„Ale tohle je pravda! Máš rodinu, přátele, domov. Ať v jakékoliv podobě, máš je.“ Zavrtěl hlavou.
„Mám. Nemysli na to. Dobrou noc.“
„Ale-“
Viděla, jak zavřel oči.
Usnul. To brzo. Co vším tím myslel? Rodinu má a... Ne, to snad ne.
Pozorně si prohlédla jeho tvář. Už dlouhou dobu měla podezření a jeho slova ji dnes znovu svedla na nejistou cestu, od které se snažila odpoutat.
Přivřela oči, ale skulinkou mezi řasami si ještě zkontrolovala, že opravdu spí.
Nemysli na to.
To se tak snadno řekne. Hůř udělá. Nepatrně se zavrtěla. Už je pozdě, měla by spát. Tohle může vyřešit ráno. Času bude dost.
„Dobrou,“ zašeptala a škvírka mezi řasami zmizela.
Pevně k sobě oči přimkla a otočila se na druhý bok. V pokoji se ozvalo klidné oddechování spící osoby. Postel nepříjemně zaskřípěla, když se Itachi nadzvedl a pohlédl na Midori.
Spala. Klidně se vnořila do říše spánku. Trochu se pousmál, když si vzpomněl na bouřlivou hádku o postel. Nechtěla spát vedle něho. Chápal ji. Naštěstí zem nebyla moc pohodlná a ona to nevydržela. Lehl si zpátky a zavřel oči.
Už to nebude moc dlouho trvat...

Hlasitý smích se rozléhal po zahradě, vnikal do zelené trávy, kůry stromů, dostával se i do vzduchu a všechno najednou bylo veselejší.
Veselejší...
Vysoká dívka si na hlavě přidržovala slaměný klobouk, který se jí snažil vítr vzít a smála se na celé kolo. Vedle ní se v trávě válel černovlasý hoch a něco křičel.
„To stačí, Sasuke. Musíme domů. Víš, že to máme daleko,“ vypískla Midori a uskočila z jeho dosahu.
„Ještě chvilku,“ škemral klučík a znovu začal válet sudy.
„Ne. Mikoto... Tvoje máma by se zlobila,“ odmítla dívka a popadla ho za ruku.
„Jdeme,“ oznámila neúprosně. Sasuke se jen nerad zvedl ze země.
„Budeme dneska zase malovat?“ zeptal se zvědavě. Midori potřásla hlavou.
„Dnes už asi ne. Navíc, už jsi rozluštil můj obraz?“ Odpovědí jí bylo jen zakroucení hlavou.
„No vidíš. Nemůžeš jenom tak... to je jedno. Jdeme.“
Táhla ho za sebou a snažila se prodrat hustou trávou.
„Midori-chan? Ty jsi taky shinobi, že jo?“ Tahle otázka ji zarazila.
„Proč se ptáš?“ Sasuke sklopil oči k zemi.
„Naučíš mě házet kunaie? Itachi mi to slíbil, ale nemá čas...“ Dívka se usmála.
„Moc ráda bych ti to ukázala, ale... Umíš zachovat tajemství?“ otočila se na něho a klekla si. Zuřivě začal kývat hlavičkou.
„Mně to moc nejde. Většinou se netrefím. Ale nikomu to neříkej, ano?“ zašeptala s lehkým úsměvem na tváři. Sasukemu se překvapením rozšířily oči.
„Takže-“
„Něco mi slib. Až se to naučíš a půjde ti to, naučíš to i mě, platí?“
Nastavila ruku a on si s ní po krátkém zaváhání plácl.
„Nezapomeň na to, ano? Tohle je tajemství a slib. Tyhle věci jsou důležité.“
„Já nezapomínám,“ nafoukl uraženě tvářičky.
„Tím líp,“ usmála se na něho zářivě.
„Půjdeme?“ Znovu se vydali na cestu.

Poznámky: 

Třetí a předposlední část.

Znovu děkuji Nefrites, která se moc statečně vrhla na tuhle FF jako betareader a psala mi k textu poznámky, které mi pomohly ho ještě vylepšit a navíc mi malinko zvedly sebevědomí. Já ho mám moc maličký...

Věnováno Yamatě no Orochi. Ona ví, za co všechno...


Každý upřímný komentář potěší...

4.87037
Průměr: 4.9 (54 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Lee
Vložil Lee, Ne, 2017-09-03 15:27 | Ninja už: 4682 dní, Příspěvků: 2392 | Autor je: Moderátor, Manga tým, Tsunadin poskok

Abych začala tím méně příjemným, je vážně poznat, jak moc jsi od vzniku Nevěst vyrostla jako autorka. Teď to nesrovnávám s Hlasy, ale mnohé metafory působí zkrátka velmi dětsky a trochu srážejí tu jinak dost niternou sondu do Midorina vnitřního života. Scéna se zapletením se do vesty mi připadala až filmová, čekala jsem ji, ale zároveň mi přišla velmi nepravděpodobná, působila na mě jako způsob, jak přimět Midori ulehnout až po Itachim, ale nic víc. Na druhou stranu hned následný moment s přáním na dobrou noc, kdy Midori znenadání nekompromisně odignorovala stěnu mezi nimi, a Itachiho reakcí byl ohromující. Četla jsem ho dvakrát a to dělám jen tehdy, když mě nějaká scéna opravdu fascinuje, ať už svou živostí, nebo silou, v tomto případě to bylo myslím obojí. Na téhle scéně je vidět, že nejen množství slov umí vykreslit živoucí chvíli, ale hlavně správně volená slova. Tahle kapitola jakožto zlomová si mě opravdu získala.

Už jsem čekal dost! Dvanáct let! Na Konoze!

Obrázek uživatele Akumakirei
Vložil Akumakirei, Ne, 2017-09-03 16:25 | Ninja už: 5620 dní, Příspěvků: 2346 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Prostý občan

Osm let. Teď v červnu zrovna osm. Šílená to doba. Jj, právě ta "dětskost, neschopnost něco správně uchopit" mě kdysi vedla k myšlence, že bych Nevěsty zkusila přepsat, využít získaných zkušeností a dát jim lepší formu, protože základ, příběh je dobrý, jenže... Zjistila jsem, že nemůžu. Nechci a nemůžu, nejde je vzít a převrtat je a poslepovat je jen proto, že jsem tehdy neuměla líp. Proto jsem od toho upustila a děkuju, že to sice vidíte, ale tolerujete a i tak si v nich dokážete najít hezké, živoucí pasáže ^^ To mě hodně těší. Díky, Lee Smiling

.Seznam FF, Poslední FF: Šampioni těžké váhy | Na kočku a na myš | Rozkaz zněl jasně | Bohům padají z talířů drobky
. • V noci jsou všechny kočky černé.
.Some days, some nights...

Obrázek uživatele Lee
Vložil Lee, Ne, 2017-09-03 19:20 | Ninja už: 4682 dní, Příspěvků: 2392 | Autor je: Moderátor, Manga tým, Tsunadin poskok

To je dobře, že ses je rozhodla nepřepsat. Protože, pakliže by se nejednalo o skutečně kosmetické úpravy, pak by to už nebyly Nevěsty.

Už jsem čekal dost! Dvanáct let! Na Konoze!

Obrázek uživatele Senpai-sama
Vložil Senpai-sama, Ne, 2016-12-25 23:11 | Ninja už: 2658 dní, Příspěvků: 2989 | Autor je: Gaarova tykev

zaujímavé to sebabičovanie, sebaľútosti a nevidenie si od vlastného nosa. Veľmi dobre vieš tieto stavy popisovať, farbisto so skvelými prirovnaniami Smiling tiež som si myslela, že Itachi je zranený a mám podozrenie, že v takom stave prišiel schválne, aby videl Midorinu reakciu. Zaujímavé je tiež ako dieťa dokáže odľahčiť situáciu. Možno aj preto bol Sasuke v Hlasoch taký duchovne závislý na Midori, lebo mu ako žena vniesla iný rozmer do života Smiling

Obrázek uživatele Akumakirei
Vložil Akumakirei, St, 2016-12-28 17:23 | Ninja už: 5620 dní, Příspěvků: 2346 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Prostý občan

Děkuji, děkuji ^^ Ráda se rýpu v lidech a snažím se zachycovat jejich stavy, tak mě těší, že se daří - tady i po tolika letech Smiling
Vždycky mi připadá úžasné, co pro sebe čtenář dokáže objevit. Mám dojem, že jsem Itachiho v krvi myslela spíš jako unaveného a na vzácnou chvíli rezignovaného smutného ninju, člověka, ale mám radost, že si tam každý dokáže najít něco sám pro sebe, však tak by to také šlo.
Se Sasukem se tady dobře pracovalo. Dívala jsem se k Hlasům na hvězdičky a páni, tys je celé přečetla! Našla jsem tvé hodnocení i u některých jednorázovek, co jsem namátkově klikla, a děkuju moc, udělalo mi obrovskou radost, že tyhle věci ještě stále někdo čte Smiling A taktéž mi udělalo radost, jak dobře jsi pochopila jejich vztah v Hlasech s propojením Nevěst; ano, Midori mu ukázala věci, které jiní ne.

.Seznam FF, Poslední FF: Šampioni těžké váhy | Na kočku a na myš | Rozkaz zněl jasně | Bohům padají z talířů drobky
. • V noci jsou všechny kočky černé.
.Some days, some nights...

Obrázek uživatele Senpai-sama
Vložil Senpai-sama, Pá, 2016-12-30 21:16 | Ninja už: 2658 dní, Příspěvků: 2989 | Autor je: Gaarova tykev

Ja ďakujem a veľmi Smiling objavila som vo FF nasledovníčku Dostojevského, realistu a u teba vidím grécku tragédiu strihnutú existencionalizmom Smiling Nieže by som chcela škatuľkovať, ale je to moja profesionálna postihnutosť, že všade hľadám súvislosti Smiling Rýpanie v ľudských dušiach sa ti ozaj úžasne darí, škoda, že ťa nepoznám osobne, asi by sme si dobre podebatovali Sad Každý vníma svet cez prizmu svojho vedomia (možno aj podvedomia, nadvedomia, atď.)a svedomia a je úchvatné, aký obraz vznikne po takejto individuálnej transformácii podnietený autorom a jeho prizmou Smiling fascinujúce Smiling v tomto vidím ozajstnú slobodu Smiling Som tiež nadšená, ako pracuješ s kontroverzným Sasukem. Je to veľmi náročná osobnosť, dáva obrovský priestor pre majstrovstvo uchopenia jeho duše, pri pomyslení na to si až odfukujem a hlava sa mi varí Laughing out loud K tomu sa ešte vyjadrím pri Hlasoch, na čo sa dôkladne chystám Laughing out loud Ako som už napísala, nič nezapadá prachom, mnohí počítajú, ale sú leniví dačo napísať a ešte sa treba aj zaregistrovať, čo mne teda tiež trvalo Laughing out loud

Obrázek uživatele Akumakirei
Vložil Akumakirei, Út, 2017-01-03 17:36 | Ninja už: 5620 dní, Příspěvků: 2346 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Prostý občan

No páni! Že by tu byli až takové talenty! Teď jsi mě dostala, děkuju. Neuvěřitelné, že se v tom mém amatérském pisálkovství někdo snaží najít až něco takového Smiling Případně jde debatovat alespoň tady přes soukromé zprávy, tam se i pak často lidé uchylují, když se téma reakcí od hlavního už trochu odchýlí Laughing out loud
Pravda, takhle úžasně popsané v tom vidím jednu z forem svobody. Sasuke je zvláštní charakter, nemám ho paradoxně příliš ráda, ale spíš tím, co z něj nakonec Kishi udělal a jak ho vykreslil - ale na druhou stranu mě velice zaujal. On má v sobě tolik vnitřních děsů a někdy je i svým konáním trochu k pochopení, ale člověk sám musí pozapomenout pár běžných... věcí, uvědomit si jeho situaci. V Hlasech je takový... nadnesený v tom smyslu, že vlastně nevíme, co by z něj za poměrně normálních okolností vyrostlo. Osobně doufám, že něco lepšího Laughing out loud Ale udělala jsem tam z něho sama trochu padoucha. No, však to tam určitě uvidíš sama Smiling
Ano, pravda, jednou mě dostala holčina, která přiznala, že se k jedné mojí ffce stále vrací a jednou za čas si ji přečte. A mě pak (sebevědomě Laughing out loud) napadlo, že by takových lidí mohlo být víc.

.Seznam FF, Poslední FF: Šampioni těžké váhy | Na kočku a na myš | Rozkaz zněl jasně | Bohům padají z talířů drobky
. • V noci jsou všechny kočky černé.
.Some days, some nights...

Obrázek uživatele Palantir
Vložil Palantir, Út, 2016-07-05 14:25 | Ninja už: 5164 dní, Příspěvků: 6215 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Znalec tisíce technik

Misia L: Ó, tak Midori stavila na drzosť ... tiež spôsob.
Každopádne, myslel som si, že tá krv bude nakoniec Itachiho, že v tej kúpeľni od straty krvi omdlie a tak ho Midori nájde a to bude zlom. Lebo predsa len, ako by musel tých troch dorúbať, aby bolo toľko krvi a hlavne by ich musel dorúbať niekde veľmi blízko, aby bola tešte taká čerstvá.

Nové FF: Ďalšie dieťa, Klietka, CSI KONOHA: Sobášny podvod?, Fajka ; aktuálna séria: Krvavá hmla 01 - 03,
ostatné nájdete aj s popismi na - Poviedky značky PALANTIR Smiling Fan-mangy:
To nestihnem; Dnes neumieraj!; Vlasy...

Obrázek uživatele Akumakirei
Vložil Akumakirei, Út, 2016-07-05 15:01 | Ninja už: 5620 dní, Příspěvků: 2346 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Prostý občan

Zlom? A Itachi že by omdlel? Tak nebyl Kishim tehdy prezentován, takže ne. Však je zmasakrovat mohl, kdoví, co se pořádně stalo a kde Eye-wink

.Seznam FF, Poslední FF: Šampioni těžké váhy | Na kočku a na myš | Rozkaz zněl jasně | Bohům padají z talířů drobky
. • V noci jsou všechny kočky černé.
.Some days, some nights...

Obrázek uživatele Kioko Misaki
Vložil Kioko Misaki, Ne, 2009-11-08 13:31 | Ninja už: 5794 dní, Příspěvků: 625 | Autor je: Pěstitel rýže

To je šílené... ale fakt, že Sasu byl jako sedmiletý chlapeček roztomilý a dokázal rozdávat radost (i když ho Kishimoto nechat od mala trpět) je super. Moc se mi to líbí... sice je to hektické a narazila jsem i na hodně nudnou část, ale to je jedno...

Obrázek uživatele Kaia-chan
Vložil Kaia-chan, Pá, 2009-09-25 16:56 | Ninja už: 5797 dní, Příspěvků: 1192 | Autor je: Prostý občan

Z tohohle díla vyzařovala taková jasná a povzbudivá zář. Možná lepší zítřek? Připadá mi to, nebo jsi tady zanechala obrovskou část svého umění? Možná, že to byl osud a ostatní ti mohou jen tiše závidět...

Už to tak bude?
Return? Smiling Ouki douki, zatím jako čtenářka doháním zameškané čtení starých známých i nováčků Smiling

Obrázek uživatele Kimm-chan
Vložil Kimm-chan, St, 2009-07-29 21:56 | Ninja už: 5929 dní, Příspěvků: 759 | Autor je: Obsluha v Ichiraku

Žádné slovo, které znám, by nedokázalo vyjádřžit krásu téhle povídky. Aku... jsi lepší než nějaký špičkový spisovatel, který napsal třeba bestseller... tohle je příběh, do kterého ses vžila. Není to potřeba psát, je to vášen psát. A to dělá tohle dílko ještě krásnější, než je Smiling


• There'll always be people out there who will tell you that you can't. All you have to do is turn around and say: "Watch me!"
• Vždyť usmát se nebolí.
• Nejnovější myšlenka v text ... Voda není krev, Voda je voda

Obrázek uživatele Kyrie
Vložil Kyrie (bez ověření), Po, 2009-07-06 12:23 | Ninja už: 19811 dní, Příspěvků: 9579 | Autor je: Prostý občan

Nádherná povídka, opakuju se, já vím, ale je to pravda. Tenhle komentář bude obzvlášť krátký, protože jsem se vypsala už u předchozích dílů a... Nezapomenu na tuhle povídku, nikdy... A vím, že jí nečtu naposledy Smiling

Obrázek uživatele Kikul
Vložil Kikul (bez ověření), St, 2009-07-01 19:17 | Ninja už: 19811 dní, Příspěvků: 9579 | Autor je: Prostý občan

Úprimný komentár.. ja by som rada písala komentár, hocijaký, ale ono to nejde. Nejde to k tejto poviedke, pretože je naozaj iná. Iná ako polovica poviedok na konohe. Je lepšia, krajšia, pravdivejšia..
Snáď sa viacej rozpíšem u poslednej časti.. Snáď tam nestratím slová úplne.

Obrázek uživatele himiTsu
Vložil himiTsu, St, 2009-07-01 13:21 | Ninja už: 5500 dní, Příspěvků: 921 | Autor je: Propadlý student Akademie

K tvýmu komentáři dodám jen tohle - furt lepší bláhovej ae krásnej sen než žádnej. x)
Úžasný jako dycky, z dalšího dílu mám sice trochu obavy a neblahý tušení že se něco zvrtne ae tohle je suprový. ^^ Sice je tu pár menších chybiček (klídek, s**u tim všechny, nejen tebe xD) ae jinak stylově bezvadný!!! x) Asi se pomalu... pooomaloučku vrhnu na závěrečnej díl... *vzdych Oo*

Obrázek uživatele Akiko
Vložil Akiko, Ne, 2009-06-28 21:58 | Ninja už: 5463 dní, Příspěvků: 52 | Autor je: Prostý občan

Je to krásný, všechny ty pocity jsou dokonale popsaný...
škoda, že už bude konec Sad





Obrázek uživatele Akumakirei
Vložil Akumakirei, Ne, 2009-06-28 19:58 | Ninja už: 5620 dní, Příspěvků: 2346 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Prostý občan

Já moc všem děkuju, jsem ráda, že jste si to přečetli. Děkuju za ty krásný slovíčka, která mě hřejou u srdce.
Yamato a mapí, tak já to zkusím, i když hodně lidí bude proti. Protože nemít cíl a nemít ten svůj sen, ač je jakkoliv bláhový, je jako nežít, jen přežívat. Díky vám, oběma.

.Seznam FF, Poslední FF: Šampioni těžké váhy | Na kočku a na myš | Rozkaz zněl jasně | Bohům padají z talířů drobky
. • V noci jsou všechny kočky černé.
.Some days, some nights...

Obrázek uživatele maklmape
Vložil maklmape, St, 2009-06-24 18:49 | Ninja už: 5581 dní, Příspěvků: 382 | Autor je: Recepční v lázních

Kikí, to je úžasný...a toho snu se drž, ty na to máš! Ale to už sem ti řikala, seš skvělá spisovatelka a hrozně milá holka Smiling báječná kombinace Laughing out loud

Obrázek uživatele Denny10
Vložil Denny10, Út, 2009-06-23 20:24 | Ninja už: 5467 dní, Příspěvků: 54 | Autor je: Prostý občan

krásné

92% teenagerů poslouchá hiphop. Jestli patříš k zbylým 8%, přidej si tohle do podpisu

95% teenagerů by brečelo, kdyby vidělo Zaca Efrona na vrcholu mrakodrapu, kde by se chystal skočit. Zkopíruj a vlož si to do podpisu pokud patříš k těm 5%, kteří by si přinesli popcorn a řvali by skoč, skoč !!! A o Miley Cyrus to platí taky!!!

Obrázek uživatele Yuuke
Vložil Yuuke, Út, 2009-06-23 11:40 | Ninja už: 5396 dní, Příspěvků: 2 | Autor je: Prostý občan

Úplně bezva povídky už se těším na konec...

Obrázek uživatele Nanny
Vložil Nanny, Út, 2009-06-23 10:20 | Ninja už: 5459 dní, Příspěvků: 32 | Autor je: Prostý občan

Naprosto úžasná povídka..už se mooc těším na další díl..jen škoda že už to bude poslední..

Obrázek uživatele Vllk
Vložil Vllk, Po, 2009-06-22 19:13 | Ninja už: 5507 dní, Příspěvků: 1219 | Autor je: Prostý občan

nádhera Smiling

92% teenagerů poslouchá hiphop. Pokud patříš mezi zbývajících 8%, přidej si tohle do podpisu.

Obrázek uživatele Yamata no Orochi
Vložil Yamata no Orochi, Po, 2009-06-22 16:13 | Ninja už: 5890 dní, Příspěvků: 3064 | Autor je: Prostý občan

Ten minulý díl byl takový opravdu barevný... A tenhle... přetáčíš si někdy pozpátku film? A snažíš se mezi těmi rychle ubíhajícími obrázky najít přesně "tu" scénu, na kterou ses chtěla podívat znovu? Tak takový jsem měla pocit při čtení - čím víc se blížím na konec, tím víc jsem na začátku... Ehm, zmatené, já vím...
A sny jsou od toho, aby se plnily. A nebo aby člověk udělal maximum pro to, aby jich dosáhl. Nejde sen odložit a říct - už nejsi pro mne... najdu si nějaký míň bláhový Eye-wink

FFkaři, prosím, čtěte Pravidla FF sekce!!! Evil

Kdo umí číst a psát, je gramotný. Kdo umí pouze psát, stává se spamerem!