Per aspera ad Astra: 001: Začátek

Předmluva: Vítám vás u druhé serie, Skryté má zůstat skryté a nebo ne?, která nese název Per aspera ad Astra /přes překážky ke hvězdám./
Shrnutí bude napsáno v mém FF seznamu Děkuji věrným čtenářům.
A teď k příběhu:

„Tsunade-sama!“ ozýval se křik jedné ze sestřiček. Tsunade-hime zvedla hlavu od papírů. Otevřeli se dveře a v nich blonďatá dívka.
„Co se děje?“ podivila se Tsunade, nikdy jí nerušili od práce, protože jen výjimečně pracovala.
„Tsunade-sama, v nemocnici…dívka…“ dívka zrychleně dýchala. Tsunade jí pokynula, ať se uklidní.
„Zopakuj mi to ještě jednou.“ Vyzvala jí. Dívka kývla hlavou.
„Tři chuunini se vrátili s dívkou, je na tom špatně. Poslali mě pro vás.“ Vydechla. Tsunade se na ní udiveně podívala a okamžitě vyrazila k nemocnici. Všichni jí uhýbali z cesty. Vběhla do pokoje ve kterém se nacházela dívka.
„Co se jí stalo?“ zeptala se bez okolků.Černovlasý se nervozně kousl do rtu. Vysvětlil jí, co se stalo. Tsunade ho poslala pryč. Mezitím se tam objevila i Shizune. Až teď si dívku pořádně prohlédla. Udiveně se na ní dívala.
„Ona?“ vyjekla tiše.
„Co se děje Tsunade-sama?“ podivila se Shizune.
„Doveďte Jirayiu.“ Pokynula Shizune. „Je to jeho dcera.“ Zašeptala směrem k Shizune. Ta si udiveně zakryla ústa.
„Jedeme na operační sál! Okamžitě!“ zakřičela Tsunade-hime a vydali se spolu s dívkou, která byla mrtvolně bílá, na sál.

Slzy dopadaly na vyprahlou zem. Nebránil jim, poprvé v životě odkryl svou chladnou masku a Akatsuki ho mohli vidět jako zranitelného muže. Všichni byli mimo, nedokázali se ze ztráty vzpamatovat. Byla pro ně všechno, rodina, snoubenka a tajná láska. Každý to dával najevo jinak. Hidan vždy seděl klidně na místě a nemluvil, Kakuzu naproti němu hlasitě nadával na všechno. Pein byl stále zavřený v kanceláři a vycházel jen na jídlo. Konan to nesla spolu s Itachim nejhůř. Dávala si to za vinu. Všichni se jí snažili ujistit, že za to nemůže, ale ona jim nevěřila. Itachi seděl u okna a díval se ven.

Proč? Ptal se sám sebe. Proč ho musela opustit, tak brzo? Slzy se mu nekontrolovatelně spouštěli z očí. Otřel si je hřbetem ruky a dál se díval z okna.
„Itachi?“ ozvalo se mu tiše za zády.
„Hm?“ natočil hlavu na stranu. Jediným okem zahlédl Kisameho.
„Pein říkal, že se tě mám zeptat jestli půjdeme na misi.“ Pokrčil rameny.
„Hm.“ Zamumlal a pokynul hlavou. Slezl z parapetu a vydal se za Peinem, který mu měl osvětlit misi. Kisame šel rovnou za ním. Otevřel jsem dveře a vešel dovnitř.
„Dobré ráno.“ Přivítal ho Pein. Kývl hlavou a posadil se naproti němu. „Jak ti už Kisame řekl mám pro tebe misi,“ odvětil. „nedaleko Konohy.“ Dodal. Itachi na něj vytřeštil oči.
„Nedaleko Konohy?“ zamumlal. Pein kývl hlavou.
„A co tam?“ otázal se o něco tvrději.
„Potřebuji sehnat nějaké dokumenty.“ Pokýval hlavou. „Jsou pro nás hodně důležité.“
„Aha,“ zamumlal Itachi. „Dobře, beru to.“
„Nesmíš se ani na krok přiblížit k bráně do Konohy.“ Varoval ho Pein. Itachi pokrčil rameny a vyšel ven. „Kisame ručíš mi za něj.“ Podíval se Pein na Kisameho. Kisame kývl hlavou a vyšel ven za Itachim. Jen se dovřeli dveře, Pein složil hlavu do dlaní. Přes rty mu uniklo jedno žalostné vydechnutí, jména Reina.

Shizune běžela seč mohla. Jirayu našla v Ichiraku ramen spolu s Narutem a Sakurou.
„Jiraya-sama.“ Vydechla. Jiraya se na ní udiveně otočil.
„Co se děje Shizune.“ Podivil se.
„Tsunade-sama mě poslala. Jedná se…o vaši dceru.“ Zamumlala. Teď už na ní vyjeveně hleděli i Sakura s Narutem. Jirayovi vypadly hůlky z rukou.
„O Reinu?“ otázal se. Shizune nejistě kývla hlavou, nevěděla, jak se dívka jmenuje, ale věřila Tsunade. „Kde je?“ „Na operačním sále.“ Vydechla Shizune. Jiraya se na ní zkoumavě podíval.
„Co tam dělá?“ zeptal se.
„Byla zasažena, kdyby ji přivedli déle nemusela to přežít. Pojďte prosím se mnou.“ Naléhala. Jiraya se postavil, hodil peníze na pult a spolu se Shizune spěchal k nemocnici. Nikde se nezastavovali než došli k operačnímu sálu.
„Nesmíte dovnitř.“ Zastavila ho Shizune.
„Je tam moje dcera!“ okřikl jí, ale posadil se na jednu ze židlí, které jsou před sálem. Po chvíli vyšla ven Tsunade se spokojeným výrazem ve tváři. „Je v pořádku.“ Usmála se na Jirayu. Ten si viditelně oddechl.
„Kde jste jí našli?“ zeptal se. Tsunade zatnula ruce v pěst.
„Teď na to není čas, pojď se podívat.“ Pokynula mu a vešli na sál. Jiraya se díval na tělo své dcery.
„Těhotná?“ zamumlal. Tsunade kývla hlavou.
„Sedmí měsíc.“ Informovala ho.
„Kde jste jí našli?“ otázal se. Pokynula hlavou k prstenu na ruce Reiny. Udiveně a zkoumavě si ho prohlížel.
„Ale, tyhle nosí Aka… Tím mi chceš říct, že moje dcera, je těhotná s někým z té proradné organizace Akatsuki?“ otázal se.
„A nejen těhotná.“ Zamumlala. „Je i zasnoubená.“ Jestli byl Jiraya vyjevený po zjištění, že jeho dcera byla Akatsuki, tak teď byl ještě více udivený. Posadil se na židli poblíž dveří.
„Ten prsten, kde je?“ otázal se a myslel tím zásnubní prsten. Tsunade kývla hlavou ke stolku nedaleko postele. Jiraya se postavil a přešel ke stolku. Uchopil prsten do rukou a se zájmem si ho prohlížel. Najednou ho zarazil jeden nápis, ale přešel to bez povšimnutí, přeci na světě musí žít více chlapců s iniciály U. I. Vložil si prsten do kapsy. Tsunade se na něj udiveně dívala, ale radši nic neřekla.
„Operace byla komplikovaná těhotenstvím, ale nepřišli jinak žádné komplikace, jen…“ zavrtěla hlavou.
„Jen?“ zpozorněl Jiraya.
„Měla vysokou ztrátu krve, takže bude možné, že si nebude pamatovat určitou část života, ale mělo by se jí to časem zpravit.“ Pokrčila rameny a podívala se mu do očí. Jiraya si skousl nervózně ret.
„To překonáme, kdy by se asi měla probudit?“ otázal se.
„Asi…“ začala Tsunade, ale už to nedořekla, protože do dveří vběhl blonďatý ninja. Tsunade si povzdechla.
„Kam jsi to odešel, Ero-sennin?“ křikl na něj. Sakura, která šla za ním mu jednu vrazila.
„Jsi v nemocnici ty pako.“ Sykla na něj a podívala se za Tsunade.
„Kdo to je?“ ukázal na dívku, která seděla na posteli.
„To je Reina.“ Pokynula hlavou.
„Ahoj, jsem Naruto.“ Zašklebil se Naruto na dívku.
„Naruto ona spí..“ podívala se na něj zle Tsunade-hime.
„Nespím, teto Tsunade.“ Ozvalo se jí za zády. Tsunade se rychlostí blesku otočila a udiveně hleděla na dívku.
„Ale jak…“ vrtěla hlavou Tsunade.
„Vždycky jsem měla rychlou regeneraci, ale chtěla bych vědět, co tu dělám.“ Zajímala se a rozhlížela se po okolí.
„Dovedli tě nějací shinobi.“ Oznámila jí Tsunade. „Našli tě raněnou kousek od Konohy.“ Zalhala pohotově.
„Aha,“ zamumlal Reina a zkoumavě si prohlížela Naruta. „To je Minato?“ zamumlala. Tsunade zavrtěla hlavou. „Aha,“ kývla hlavou.
„Kdo je Minato?“ zeptal se Naruto zmateně.
„Namikaze Minato zvaný čtvrtý Hokage, Naruto.“ Poučila ho Sakura.
„Hm,“ zamumlal Naruto.
„Necháme vás o samotě.“ Kývla hlavou Tsunade a spolu s Narutem a Sakurou vyšla ven. Reina zkoumavě prohlížela sama sebe.
„Já jsem těhotná?“ zamumlala. Takže zapomněla dobu u Akatsuki. Pomyslel si Jiraya.
„Ano, otec dětí zemřel na místě.“ Zalhal. „Asi jsi to musela zapomenout tou ránou do hlavy.“
„Aha,“ pokývala hlavou Reina. „Co se stalo?“ zeptala se.
„Jak, co se stalo?“ podivil se Jiraya.
„No, proč jsem cestovala sem, do Konohy?A proč mě napadli.“ zjednodušila otázku Reina.
„Uh, nevíme kdo a proč tě napadl.“ Zavrtěl hlavou, ale do očí se jí nepodíval.
„A co on?“ Otázkou směřovala na svého přítele. Zavrtěl hlavou. „Takže může žít?“
„Ne, bylo tam spoustu krve, ale né tvojí.“ Chlácholivě se na ní usmál.
„Nech mě o samotě, prosím…“ přikývl a vyšel z pokoje. Reina se postavila na nohy a přešla k oknu.
„Co se tady děje?“ Zašeptala.