Šestý živel 24 - Pouto jež bylo přetrženo

Po půl hodině se Naruto sešel s Jiraiyou.
„Tak co? Máš?“ zeptal se Jiraiya a Naruto jen zakroutil hlavou.
„Tak to mi řekni, co jste tam dělali tak dlouho?“ divil se Poustevník.
„To ani radši nechtěj vědět,“ odpověděl Naruto.
„Tak kde budem hledat dál?“ ptal se Ero sennin.
„To mi řekni,“ povzdechl si Naruto.
„Naruto!“ ozval se Kyuubi.
„Co je?“
„Co takhle se zeptat Boha smrti?“ napadlo Kyuubiho.
„Jo, jenže to jsme měli až jako poslední možnost. Zatím ani nevíme kde hledat artefakt, natož Boha smrti,“ řekl Naruto.
„Je ve vězení pod svým hradem. Když jsem tě hledal, tak jsem tam zašel a poradil mi kde tě hledat.“
„Si děláš legraci?! A Jashin tam nebyl?“ divil se Naruto.
„Nebyl a doteď jsem sakra rád, že nebyl. Když si pomyslím co se mnou mohl udělat,“ zamyslel se Kyuubi.
„Stejně tam nemůžem. Jestli tam bude a my nebudeme mít artefakty, tak je konec,“ řekl Naruto.
„Když tam nepůjdem, nebudou artefakty,“ pokračoval Kyuubi. Naruto chvíli přemýšlel. Byl to začarovaný kruh.
„Tak to zkusíme. Zvrhlý poustevníku, jdem za Bohem smrti!“ zvolal Naruto.
„Tos vymyslel jak? Jak ho najdem?“
„Kyuubi se zapomněl pochlubit, že ví kde je. Jinak už jsme tam mohli být dávno... Mohl by nám o tom něco říct,“ vysvětlil Naruto.
„Ale Kyuubi, jestli o nich nebude nic vědět a my tam lezem zbytečně, tak tě uškrtím tvým vlastním ocasem!“ varoval Naruto.
„Neboj, bude vědět.....doufám.“
„Cože? To jsem nějak přeslechl!“ řekl Naruto.
„Určitě! Určitě nám pomůže...“
Nebylo nač čekat a tak Naruto řekl Jiraiyovi ať se ho chytí. Složil pečetě a doufal, že technika bude úspěšná.

Jak se ukázalo, technika byla úspěšná. Naruto s Jiraiyou se objevili u hradu Boha smrti. Hrad byl ve stále stejně poničeném stavu jako minule. Naruto šel nejdřív do síně, kde bojoval s Jashinem. Ještě stále tam ležel jeho meč, zlomený na dva kusy. Byla ho škoda protože to byla dost mocná zbraň. Bohužel, v boji s Jashinem neobstála. Naruto si řekl, že je škoda ho tu nechat a tak kusy Meče šesti živlů sebral. Do vězení pod hradem ho navigoval Kyuubi.
„Máme štěstí. Zdá se, že tu není,“ oddech si Zvrhlý poustevník.
„Alespoň něco vychází,“ řekl Naruto a podle Kyuubiho instrukcí zabočil do chodby vpravo. Došli k dřevěným dveřím, kde by se měl nacházet Bůh smrti. Naruto opatrně otevřel dveře. V malé místnosti stál dřevěný Jashinův znak a na něm byl hřebíky přibitý Bůh smrti.
„Tak jsi přece přišel, ale neobtěžuj se, mě odsud nedostaneš. Prostě to nejde,“ ozval se Bůh smrti, který Narutovi asi četl myšlenky.
„Dobře...tak dál. Nevíš kde jsou božské artefakty?“ šel k věci Naruto.
„Jeden už máš. Další máš taky, ale teď není vidět. Třetí držíš v ruce a pro poslední si ještě musíš zajít.“
„Počkej počkej zpomal! To nějak nechápu,“ řekl Naruto.
„Prsten máš v kapse. Ten je první. Druhý je ten meč,“ vysvětloval Bůh smrti.
„To není možný! Vždyť je na něm nápis NAMIKAZE!“
„To je sice pravda, ale je to Božský artefakt. Ten nápis tam přibyl až po dlouhé době, kdy se ve tvém klanu už nevědělo o jaký meč jde.“
„Jestli je to pravda, tak jak se mohl zlomit?“
„Artefakty jsou samy o sobě sice docela silné, ale není to nic ve srovnání s jejich pravou silou. Takže se klidně zlomit mohl. Tu pravou sílu probudíš až ve chvíli, kdy se spojí všechny čtyři.“
„Tak jo a co ty další?“ ptal se Naruto.
„Třetím artefaktem býval rudý krystal. Bohužel už neexistuje.“
„Takže je to v háji!“ nakopl Naruto kámen na zemi.
„Ve skutečnosti byl krystal jen nosič artefaktu. Skutečným artefaktem jsou tvé oči. Je to Hoshigan.“ vysvětloval dál Bůh smrti. Naruto chtěl namítnout, že už ty oči dávno nemá, ale bůh ho předběhl.
„Teď se sice zdá že ho nemáš, ale ve skutečnosti ho máš stále. Jen čeká na probuzení, které přijde až budou artefakty pohromadě.“ dořekl Bůh smrti.
„A poslední?“ vyhrkl Naruto nedočkavostí.
„Máme málo času. Kyuubi bude vědět. Teď ještě musíš vědět jednu věc! Dokud jsou artefakty každý zvlášť, dávají různé schopnosti, vydávají energii a tak podobně. Až budou spolu, jejich funkce se vylepší na maximální úroveň. Budou kvůli tomu vysávat energii z okolí. Jestli budou tví přátelé poblíž, měli by se vzdálit.“ upozornil Bůh smrti.
„Energii? Jakou? Přírodní?“ ptal se Jiraiya.
„Veškerou. Přírodní energii, chakru, teplo i světlo. A poslední věc. Když teď někdo zemře, já ho už nemůžu oživit, takže dej pozor na sebe i své přátele.“ upozornil bůh. Naruto se chtěl ještě na něco zeptat, ale bůh smrti řekl, že si musí pospíšit, protože Jashin se už blíží. Naruto tedy udělal techniku znova, Jiraiya se ho chytil a v mžiku se objevili poblíž Listové. Po pěti minutách stáli u brány Konohy a kdyby nebyla vyražená, byl by měl Naruto radost, že je zpět.
„Co se tady zase stalo?!!!“ rozkřikl se Naruto a běžel k sídlu Hokage. Jiraiya běžel s ním. Cestou potkali pár mrtvol, ale nebyl mezi nimi nikdo známý. Tsunade ležela před budovou a hodně krvácela.
„Tsunade!“ nevěřil vlastním očím Jiraiya.
„Bábi, co se stalo?!“ ptal se Naruto.
„Akatsuki! Když jsi odešel...... napadli nás. Pár lidí se sice už vrátilo, ale...ale bylo nás málo. Vzali si rukojmí a odešli. Prej víš kde je hledat.“
„Kde je Hinata?!“
„Vzali jí s ostatními jako rukojmí. I-Itachi a Sasuke jsou s nima... nevěř jim...“ zněla poslední slova Tsunade. Její tělo ochablo a zemřela. Naruto chvíli nedělal vůbec nic. Nemohl se vzpamatovat z toho, co se právě stalo. Teď, zrovna teď když už jí Bůh smrti nemůže oživit. Naruta začal ovládat vztek.
„Sasuke! Itachi! Tohle bude ultimátní! Za tohle zhebnete!“ zařval Naruto. Peina nezmínil, toho měl v plánu nacpat do mlýnku na maso.

Další cesta byla jasná. Směr Akatsuki. Jenže kudy? Naruto s Jiraiyou chvíli přemýšleli, ale nakonec přišlo v úvahu první místo, na které Akatsuki pronásledovali. To místo, kam šli zachránit Soru. To by mohlo být to pravé místo. A tak Naruto vyhnal Kyuubiho ze svého těla a ten je k onomu místu odnesl. Stanuli před skálou s vodopádem. Vstupy, které si při invazi vytvořili už byli zasypané a tak jediným vstupem byl ten, který se skrýval za vodopádem.
„Asi jsme tu správně. Akatsuki budou uvnitř,“ řekl Ero Sennin. Kyuubi, jak slyšel o Akatsuki, tak se zase rychle schoval do Narutova těla.
„Naruto, co chceš dělat?“ vyzvídal Jiraiya.
„Ještě nevím. Co takhle jim rozbít hubu, zachránit ostatní, a než je ten šmejd zase oživí, skočit pro poslední artefakt?“ nadhodil Naruto.
„To zní jako plán,“ řekl poustevník. Oba vešli do jeskyně, kde na ně čekalo pár lidí. Jmenovitě Pein, Konan, Zetsu, Deidara, Kakuzu, Kisame, Sasuke a Itachi. Po Hidanovi ani stopa. Asi to bylo tím, že vlastně žil, jenže měl hlavu na kaši a Jashin mu nemohl dát jen tělo a do něj vložit jeho ještě živou duši. Tím lépe, alespoň je o jednoho méně. Naruto se rozhlédl a nakonec spatřil co hledal. Na samém konci jeskyně byly mříže z chakry a za nimi několik postav. Rozeznal Sakuru, Kakashiho, Iruku, Saie, Choujiho, Ino, Nejiho, Gaie a hlavně Hinatu.
„Tak rukojmí na tebe fungují,“ řekl Kisame.
„Kdo by to byl řekl, že Jinchuuriki bude mít tolik přátel,“ pokračovala Konan.
„Už vás mám dost! Koukej je pustit!“ řval Naruto na Peina.
„Co bych s nima dělal? Zatím si je ale nechám jako pojistku. Pustím je za předpokladu, že se vzdáš a vydáš nám Devítiocasého.
„Nenechávej mě v tom!“ žadonil Kyuubi, kterému se taková budoucnost nelíbila.
Rukojmí za mřížemi vše sledovali se zatajeným dechem. Sakura se ještě nevzpamatovala z toho, že se Sasuke s Itachim vrátili k Akatsuki. Ostatní na tom byli stejně bídně, ale nejhůř to nesla Hinata.
Naruto se rozhodl, že zkusí zachránit i rukojmí i Kyuubiho. Jiraiya to vycítil a protože i on musel vykonat pomstu za Tsunade, šel do boje s Narutem. Vybuchovala Deidarova umělecká díla, šlehaly plameny, Rasengany drtily co jim přišlo do cesty a kunaie a shurikeny prosekávaly vzduch. Byla jich sice přesila, ale to by tak nevadilo. Nevadilo by to, kdyby Naruto měl Hoshigan. Akatsuki byla prostě moc silná ně samotné. Jiraiya zničil tři Kakuzovy obludy a vrhal se na Konan, když ho zasáhl blesk z další Kakuzovi obludy. Jiraiya se sesul na zem a zůstal ležet. Naruto se otočil a viděl ho jak dopadá na zem. V tu chvíli u něj vybuchl Deidarův jíl. Naruto odletěl až k mřížím s rukojmími a už se nezvedal.
„N-Naruto! Prober se!“ křičela na něj Sakura. I ostatní doufali, že je ještě naživu.
„Naruto, ty nesmíš umřít! Ne teď! To mi nesmíš udělat... Naruto!“ křičela Hinata a do očí se jí draly slzy. Nakonec se Naruto pohnul a dokonce se i postavil na nohy.

Naruto se otočil čelem k rukojmím, usmál se a promluvil: „Nechte to na mě.“
„Máš poslední příležitost. Vzdáš se a já je pustím, nebo se nevzdáš a stejně dostanu co chci,“ dal mu na výběr Pein.
„Spíš tě pošlu do pekla, kam patříš!“ zařval Naruto, rozběhl se na Peina a přeřízl ho Rasenganem. Části Peinova těla zmizely v oblacích kouře a když se rozplynuly, ležely na zemi dva kusy dřeva.
„Kawarimi! Taková dobrá technika víš,“ ozvalo se od místa, kde před chvílí ležel Naruto. Naruto se otočil a tam se na něj tlemil Pein. Pein přešel k mřížím a prošel jimi, jakoby tam nebyly. Sebral Hinatu a prošel zpět.
„Tak začneme s touhle,“ řekl Pein a přiložil Hinatě kunai ke krku. Hinata cítila chlad nože.
„Naruto, celý život jsem tě měla ráda. Milovala jsem tě. Když jsem konečně dosáhla svého snu, musí to skončit takhle. Sbohem Naruto-kun,“ rozloučila se Hinata. Byla smířená s tím, že teď je konec. Věděla, že už to bude definitivní. Že už jí nemá kdo oživit. Zavřela oči a Pein přitlačil...