Densetsu no Kunoichi - 14. Kapitola

KAPITOLA 14 – LEGENDY NELŽOU

O čem to, sakra, mluví?! Nechápavě jsem se podívala na Naruta, který mi stejným pohledem odpovídal. Obě dvě Densetsu no Kunoichi naštvané a smrtelně nebezpečné - místo, na kterém jsme stáli, bylo momentálně to nejnebezpečnější na světě.
Schylovalo se k souboji. Obě dvě jsem už v boji viděla. Akira používá smrtonosný tanec, kterým všechny zhypnotizuje nebo zabije. Řekla bych, že jím i dokáže protivníky ovládat. Dále jsou tu její oči, které evidentně dokáží i zabíjet. Jinak nevím, jak by se jí povedlo zabít Zetsua.
Tsunade byla její studentkou, tudíž pravděpodobně ovládá všechny techniky, které uměla Tsunade. I tohle jsem právě teď viděla na vlastní oči.
Naproti tomu Ayame, jakmile se dostala do blízkosti jakýchkoliv zbraní, mohli jste si jít kopat hrob. Pokud bude Ayame bojovat s Akirou, bude muset poslepu, což bude velká nevýhoda, pokud to vůbec bude možné.
Analýza celé situace mi stále ještě běžela hlavou, když mi to došlo. Akiřin tanec je genjutsu. Uvězní v něm nejen Ayame, ale i nás všechny!
S hrůzou jsem pohlédla na Akiru, která už vyzývavě zvedala ruce k nebi.
V ten moment Ayame zavřela oči.
Rychle jsem sepjala ruce a probudila v sobě chakru. „Kai,“ řekla jsem a ihned jsem sebe a ostatní osvobodila z techniky Legendární Kunoichi. Fascinovaně jsem zírala na rychlé pohyby Akiřina smrtonosného tance. Elegantními gesty vířila prostorem.
Nicméně pohled na Ayame byl neméně hypnotizující. Tasila obě katany a poslepu kroužila kolem své tancující společnice. Zlehka našlapovala, a kdybych nevěděla, že to není možné, myslela bych si, že hledá nějakou mezeru v Akiřiných pohybech, aby mohla udeřit. Jenže ona přece její pohledy vidět nemohla!
Jak se, sakra, může pohybovat tak jistě, když nic nevidí?!
Akira udělala dvě ladná salta a přesunula se k Ayaminým nohám, které elegantně podkopla. Ayame to položilo na lopatky, ale ještě než dopadla, odrazila se čepelemi katan a vyšvihla se zpět. Ani tento útok ji nedonutil otevřít oči.
Katany zůstaly zabodnuté v zemi. Bylo těžké postřehnout, kdy Ayame tasila kunaie, které už letěly proti tancující Akiře. Ta udělala dvě otočky a nepostřehnutelnými gesty rukou odklonila letící zbraně. Ty se neškodně zabodly do hlíny.
„Copak… můj tanec se ti nelíbí, že se ani nedíváš?“ posmívala se Akira. „Ani do očí mi nepohlédneš?“
„Myslím, že kdybych se podívala, unudil by mě k smrti. A tak lehko ti vítězství nedám,“ usmála se Ayame.
V ten moment co to dořekla, Akira ustala v započatém pohybu. Zamračila se na svou soupeřku a sepjala ruce. Celá se rozzářila stříbrnou chakrou. Chakra se jí usadila v nohách a ona se dala do pohybu. To bylo naposledy, co jsem ji jasně viděla. Změnila se ve stříbrný vítr, který vířil kolem Ayame. Ta byla naproti tomu naprosto nehybná.
Nevím, jak zjistila, že už je bezpečné otevřít oči. Upírala soustředěný pohled do země a nechala svou protivnici dál vířit prostorem. Stříbrná šmouha najednou do Ayame narazila a strhla ji k zemi. Obě Legendární Kunoichi se změnily ve změť rukou a nohou zoufale toužících zasáhnout jakýkoliv cíl.
„Okamžitě přestaňte!“ ozvalo se asi dvacet metrů nalevo. Viděla jsem, jak třetí Densetsu no Kunoichi běží přes rozbitou zem směrem k bojující dvojici. Jak se přibližovala, aura kolem celého jejího těla nabírala sytě modrý odstín, stejný jaký jsem u ní viděla naposledy při tréninku.
Její slova neměla ani na jednu přílišný vliv. Rány na obou stranách pršely dál.
Hiromi se zastavila kousek ode mě a soustředěně se zadívala směrem do středu pomyslného kruhu. Z hrudi jí během pár vteřin vylétl proud zářivé chakry. Její záměr byl pravděpodobně zastavit boj. Zjevně ani ona netušila, co chakra způsobí.
Obě ženy modrou chakru pohltily a rány začaly padat s ještě větší rychlostí a silou. Hiromi na ně upírala nevěřícný pohled.
Akira najednou hlasitě zařvala. Setřásla ze sebe Ayame a paralyzovaně zírala na své stehno, ze kterého jí čouhal dlouhý šíp. Ayame se už už napřahovala k další ráně, když jí pohled sklouzl na Akiřinu nohu.
„Kuso,“ zašeptala Ayame sinalými rty. Pomalu otočila hlavu a pohled se jí zaostřil na vzdálenou střechu, na které útočník stál. Po pomyslné čáře Ayamina pohledu sklouzly i Akiřiny oči a i ona, pokud to bylo vůbec možné, zbledla.
„Sensei,“ hlesla s hrůzou v očích.
I Hiromi notně zbledla.
To už se i ostatní, kteří boji jen přihlíželi, rozhlíželi po tom, kdo si dovolil přerušit jim souboj.
„Chika Kameyo Ayame z klanu Tsurugi!“ zvolal z dálky. „Opovaž se jen pohnout!“
Ayame pomalým pohybem spustila ruce a sklonila hlavu.
Zraněná Akira si vytrhla šíp z nohy a namáhavě se postavila. Ayame ji hned následovala.
Pohledem jsem hypnotizovala postavu na střeše. Hlasitě jsem vydechla, když záhadný muž ze střechy zmizel, aby se záhy objevil před Legendárními Kunoichi.
„Vy dvě si prostě nikdy nedáte pokoj, že, Žlutoočko?“ prohlásil s pohledem upřeným na Akiru. „Ptáš se, proč jsem tě trefil jako první?“ odpověděl na nevyřčenou otázku a upíral své prázdné oči na bělovlasou bojovnici. Až nyní jsem si uvědomila, že je slepý. V ruce stále svíral obrovský luk. Na zádech se mu houpal toulec s různobarevnými šípy. Dlouhé šedozelené vlasy měl spletené do copánků. Okolo krku měl omotanou dlouhou šňůru s různými kusy dřeva, kamene s bílými kusy, které jsem identifikovala jako kosti.
Vybavila jsem si staré legendy o Densetsu no Kunoichi. Nikdo jim nikdy nevěřil, a přece tyto ženy existovaly. Jeden z příběhů vyprávěl o jejich údajném senseiovi. Byl však tak neuvěřitelný, že o této části příběhu každý pochyboval. Kdo by také věřil pohádce o slepém lučištníkovi, který nikdy nemine cíl?
Když jsem se na něj podívala pozorněji, byl skutečně neurčitého věku s tváří pomalovanou tmavou barvou. Jeho duhovky byly mléčně bílé a postrádaly černé zorničky. Jeho bělmo bylo oproti tomu žluté a to dodávalo jeho pohledu výraz, na kterém bylo znát, kolik toho už zažil.
„Protože jsi na první pohled smrtonosnější a víš moc dobře, o čem je řeč,“ odpověděl Akiře.
„Ano, Sogekihei-sensei,“ odpověděla Akira s pokorně sklopenou hlavou.
„Vím moc dobře, co jste za tu dobu udělaly. Místo toho, abyste se tady pokoušely zabít, byste spíš měly dát do pořádku ten zmatek, který jste způsobily,“ káral své bývalé studentky.
„Ty, Žlutoočko, protože byla Godaime Hokage tvou studentkou a Nidaime Hokage tvým partnerem,“ muž se náležitě odmlčel, aby všem okolostojícím mohl dojít význam jeho slov, „a také proto, že jako jediná nosíš čelenku se znakem Konohagakure no Sato, se dočasně ujmeš úřadu Hokage.“
„Ha,“ vyhrkla vítězoslavně Ayame a škodolibě se jí zablesklo v očích.
„A ty,“ obrátil svůj pichlavý pohled na kunoichi s ryšavými vlasy, „Dlouhovlásko, se ujmeš výcviku mladých ninjů.“
Vítězný výraz zmizel stejně rychle, jako se objevil. Ayame ztěžka přikývla.
Bylo nezvyklé vidět tyhle dvě osobnosti chovat se takhle pokorně.
„Obrázku,“ otočil se na Hiromi. „Pojď, potřebuji s tebou mluvit,“ napřáhl ruku a vyzval ji tak, aby se k němu připojila. Společně odkráčeli z našeho dohledu.
Když byli dost daleko i z doslechu, Ayame se otočila na Akiru.
„Co ten tady, sakra, dělá?“ zeptala se zuřivým šepotem.
„Jak já to mám vědět?“ odpověděla Akira otázkou. Obě stočily lehce vyděšený pohled do směru, kterým muž, kterého oslovovaly sensei, spolu s Hiromi zmizel.
Okolostojící diváci souboje poznali, že dnes už se pokračování zjevně nedočkají a pomalu začali odcházet.
Akira si začala léčit nohu. Ayame se otočila a začala sbírat své zbraně.

To be continued…

Poznámky: 

Kdo by to náhodou někdo nepoznal, tuhle kapitolu vyprávěla Sakura .
Ilustrace k souboji je na světě... Ayame vs. Akira
A Akira-sama ještě vytvořila ilustraci senseie Legendárních Kunoichi - Sogekihei-sama 1, Sogekihei-sama 2
Tohle je poslední kapitola prvního dílu, na který plynule navazuje díl druhý. Pokud se nemůžete odtrhnout (v což pevně doufáme) nebo pokud jsme vás neodradily...

uznávám

že smrt Kakashiho mohlo být na někoho až moc silné kafe

, můžete pokračovat následujícím odkazem - Densetsu no Kunoichi II.
Doufáme, že nám i nadále zachováte přízeň a budete číst naše výtvory
Ayame-sama, Akira-sama