Densetsu no Kunoichi II - 1. Kapitola

KAPITOLA 1 – ČERSTVÁ KREV

Odpočívala jsem na pohovce ve své pracovně. V ruce jsem žmoulala červenobílý klobouk a stále jsem nemohla uvěřit tomu, že za chvíli vystoupím před celou vesnicí a oznámím své dosazení do funkce. Budu muset prohlásit, že budu jednat ve prospěch vesnice a že ji budu chránit vlastním životem. Pamatuji se, jak pyšně můj syn prohlašoval, že se jednou stane Hokage. Že bude hrdý na to, že ji může bránit vlastním životem. Samozřejmě stihl zemřít ještě dříve, než se jeho velký sen splnil.
Mám tolik práce a starostí, že se mi chce utéct. Z trudnomyslnosti mě vytrhlo tiché zaklepání.
„Dále,“ řekla jsem nahlas a upírala své oči na kliku u dveří.
„Už je čas, Žlutoočko,“ řekl příchozí.
„Sogekihei-sensei, to jste vy. Pěkně jste mi to zavařil,“ povzdechla jsem si.
„Je mi líto, žes to vzala takhle,“ pokrčil rameny sensei. „Přijmi to jako zotavovací kurz a zároveň pokání. Myslím, že když to tady vyčistíš, dosadíš správné lidi do správných pozic a začneš zase trénovat, bude to pro tebe osvěžující. Dále bych řekl, že ztráta syna a mnoha dalších lidí, které jsi milovala tě dost poznamenala a rány se zhojí jen postupem času. Chápu tvou bolest, ale před všemi těmito nepříjemnostmi ohledně dlouhověkosti jsem vás na začátku vaší cesty varoval, takže toto je vše co ti mohu nabídnout.“
Upřel na mě své kalné oči a já mu pohled opětovala. Slepým lidem myšlenky číst neumím, ale pohled do těchto očí byl až bolestně známý. Byla jsem to já, kdo mohl za prázdnotu, která se sensei zrcadlila v bílých duhovkách.
„Za to, co jsem vám udělala, byste mě měl nenávidět,“ zašeptala jsem.
„Ale no tak, Žlutoočko,“ řekl konejšivým hlasem. „Byla to nehoda. Neovládla jsi své emoce. Byl to trénink a ty sis odnesla ponaučení, na které nikdy nezapomeneš.“
„Ano, to jistě, Ovládat se,“ přikývla jsem. Sensei vážně pokýval hlavou.
„Nyní by ses měla ovládnout a jít pozdravit svou vesnici. Víš, že tahle oficiální divadélka nemám příliš v lásce, ale občas je to dobrá příležitost říci o rozhodnutích, která už budou nezvratná,“ řekl tiše a já jsem ve spodních tónech jeho hlasu vycítila smích.
Stiskla jsem klobouk ještě pevněji a rázným krokem zamířila ke dveřím.
Vstoupila jsem do slunečního světla ven na terasu. Všichni už tam byli a čekalo se evidentně jenom na mě. Na terase stálo asi deset lidí. Ayame s Hiromi na kraji co nejdále od zraku lidí. Zato dva ze starších se div nenakláněli přes zábradlí, aby je dav pod nimi dobře viděl. Na rameni mi spočinula senseiova ruka.
„Lady Hokage, čekají jen na vás,“ zašeptal mi do ucha a já se mimoděk otřásla.
Váhavě jsem vykročila ke starším a stará žena započala svou řeč: „Sešli jsme se zde, abychom vám představili novou Hokage. Rada rozhodla…“ při těch slovech jsem si neodpustila mírný úšklebek a pootočila jsem hlavu směrem k Ayame a Hiromi. Ty se tajuplně usmívaly. „…ustanovit do této funkce další ženu a to jednu z Densetsu no Kunoichi. Obyvatelé Konohagure no Sato, dovolte, abych vám představila Akiru Mai Kayuki z klanu Saibankan, novou Lady Hokage!“
Jemně jsem oba starší odstrčila a přistoupila k okraji terasy. Dav mě hlasitě zdravil a kupodivu dokonce i jásal. Nasadila jsem si klobouk na hlavu a zvedla ruku, abych dav utišila.
„Děkuji za vřelé přivítání. Těší mě vaše náklonnost a doufám, že vás nezklamu. Přísahám, že budu jednat v zájmu naší věci a budu chránit Konohu vlastním životem.“ Dav opět spustil nadšený jásot. Byla jsem nucena znovu zvednout ruku, abych mohla pokračovat.
„Dále bych velice ráda poděkovala všem členům Rady starších za jejich celoživotní služby. Vždy jednali v zájmu naší vesnice…“ Dav souhlasně šuměl a mručel.
„Po oboustranné dohodě jsme rozhodli dosavadní Radu rozpustit a poslat její členy na zasloužený odpočinek. Tato instituce bude znovu založena a osvěžena mladou a schopnou krví…“
Davem to překvapeně bzučelo a všichni členové Rady hlasitě lapali po dechu. Odporovat se ale neodvážili…
„Tím ale změny zdaleka nekončí,“ upozornila jsem bedlivě naslouchající diváky. „Veškeré instituce budou zrušeny a následně obnoveny tak, aby lépe vyhovovaly potřebám nové doby. S novým uspořádáním budou všichni obyvatele Konohy včas obeznámeni.“

Seděla jsem za stolem ve své nové pracovně, kde jsem měla před sebou seřazenou celou elitu jouninů z Listové. I přes mou nelibost jsem měla Ayame za zády. Seděla v otevřeném okně a brousila své kunaie. Jediný fakt, který mě uklidňoval, byl ten, že v místnosti byl i Sogekihei-sensei a tudíž jsem věděla, že si nic nedovolí. Hiromi seděla na okraji mého stolu a hypnotizovala nastoupené ninji. Přelétla jsem pohledem celou místnost a zhluboka se nadechla.
„Svolala jsem vás, protože představujete elitu Konohy,“ promluvila jsem. „Budoucnost celé vesnice bude nyní záviset na vašich schopnostech. Jak jste slyšeli při mé inaugurační řeči, mám v plánu udělat několik zásadních změn. Vzhledem ke zkušenostem z minulosti, které všechny tři máme,“ odmlčela jsem se a pohodila hlavou směrem ke svým společnicím, „postavíme Konohu znovu na nohy a uděláme z ní nejsilnější vesnici jaká kdy existovala. V těchto změnách bude mít každý z vás své místo.“
Zvedla jsem oči k ninjům stojícím přede mnou a zachytávala jsem útržky myšlenek jednotlivců. Většina z nich stále nemohla uvěřit tomu, že na místě, kde ještě před pár dny seděla jejich milovaná a respektovaná Tsunade, sedí nyní žena, která nejenom že nenáviděla Tsunade, ale dokonce to byla ona, kvůli komu údajně zemřel všemi obdivovaný Hatake Kakashi. Mírně jsem znejistěla a pokračovala dál.
„Nevím, zdali jste seznámeni s mou minulostí, ale rozhodně byste měli vědět, že přede mnou nemá tajemství nikdo, tedy až tady na mého senseie. Čtu ve vašich myslích jako v otevřených knihách. Cítím nenávist a zmatek, ale vězte, že Tsunade jsem nenáviděla oprávněně a měla jsem to být já, kdo ji jedou vyzve na souboj. Je pro mě tedy stejně jako pro vás velice těžké přijmout její smrt. Tím jsem ale odbočila od hlavního tématu,“ povzdechla jsem si a pokračovala dál. „Důležitá informace, kterou jsem vám chtěla sdělit je ta, že mám v plánu zastávat úřad Hokage pouze 5 let.“
„A jak tohle všechno chcete stihnout?!“ vypálil na mě Naruto Uzumaki.
„Dozvíš se to, když mě necháš domluvit,“ zavrčela jsem a probodla ho ostrým pohledem. „Důvod, proč jsem vás sem nechala zavolat, je ten, že mezi vámi je můj budoucí nástupce.“
Někteří překvapeně zalapali po dechu.
„Nynější postavení, které mi takříkajíc spadlo do klína, je mi velice nepříjemné. Čtu ve vašich myslích slibnou budoucnost. Jste však velice mladí a zbrklí,“ spočinula jsem významným pohledem na blonďatém třeštidlu s pomněnkovýma očima. Naruto mi pohled oplatil pak přehlédl celou místnost a vypjal hruď. Pousmála jsem se.
„Vím, na co myslíš, Uzumaki Naruto, ale tady tvá, a nejenom tvá, cesta teprve začíná,“ poznamenala jsem. Můj komentář vyvolal úsměv na všech tvářích a já doufala, že jsem si aspoň trochu zvýšila jejich důvěru.
„Tak tedy, máte pět let na zdokonalování se ve všech ohledech. O pomoc s tréninkem můžete požádat kteréhokoli ninju úrovně S, který vás bude ochoten trénovat.“
Půlce přítomných se rozsvítily oči a to se mi vůbec nelíbilo. Moc dobře jsem totiž věděla proč.
„Máte dva dny na to, abyste si vybrali nového senseie. To by bylo prozatím vše, můžete se rozejít. Zůstane tu pouze Sasuke Uchiha,“ zakončila jsem setkání. Jakmile jsem to dořekla, strhla se mela.
Naruto se řítil k oknu za mou zrzavou společnicí a na mě se vrhly Ino a Sakura. Začaly blábolit jedna přes druhou a já jsem pochytila pouze slova jako naučit, Hokage a tanec. Na obě jsem se zamačila a ony zmlkly.
„Tak… a teď po jednom a pomalu, číst myšlenky sice umím, ale ty vaše jsou moc zamotané,“ řekla jsem a skákala pohledem z jedné na druhou.
Ino se otočila a kývla na Sakuru.
„My bychom vás chtěly požádat, abyste nás trénovala vy,“ vypadlo z ní kulometnou rychlostí. Zjevně měla obavy, že kdyby to neřekla takhle rychle, samou nervozitou by ze sebe nevydala ani hlásku.
Zoufale jsem svěsila hlavu. Sensei mi konejšivě položil ruku na rameno a řekl: „Víš, o čem jsme mluvili.“
„To k tomu ale, doufám, nepatří!“ namítla jsem a otočila se na něj.
„To si piš, že patří, Žlutoočko,“ usmál se. Rezignovaně jsem si povzdechla. „Najděte si ještě někoho třetího, abyste mohly utvořit tým. Máte na to čas do zítřejšího odpoledne. Pak vaši trojici očekávám tady a vřele doporučuji, aby třetím členem byla dívka, chcete-li se skutečně naučit všechno.“
Dívky se uklonily, odešly a mou pozornost upotalo dění za mými zády. Naruto poskakoval kolem Ayame a já v jejích očích vyčetla stejné zoufalství, jaké jsem cítila sama.
„Ayame-sama! Ayame-sama! Trénujte mě!“
Ayame na něj vrhla otrávený pohled a znuděně řekla: „Tak si sežeň další dva ninji. Sejdeme se zítra v poledne na cvičišti dvě.“
Jak to dořekla, ladným pohybem přehodila nohy přes parapet ven a vyskočila.
„Rozchod!“ zvýšila jsem hlas poté, co hluk v místnosti začal být nesnesitelný. Po chvíli rozpačitého ticha se místnost vyprázdnila až na mě, Sasukeho a Sogekihei-senseie.
„Přistup blíž, Sasuke,“ řekla jsem příkře. „Chci s tebou probrat tvou budoucnost,“ zvedla jsem pohled od stolu a zabodla ho do něj. „Uvažovala jsem o tom, jak tě potrestám, protože za to, co jsi chtěl udělat, by tě všude jinde bez milosti odsoudili za velezradu a popravili. Myslím ale, že to, že za tebe tvůj sensei položil život, tě vytrestalo dostatečně. Zároveň tě to uchrání jakýchkoliv zbrklých rozhodnutí a uváhách o další pomstě.“
Odmlčela jsem se a četla v jeho očích rozporuplné reakce na má slova. „S ostatními jsme se rozhodli udělit ti milost a začít s čistým listem. Nedělám to kvůli tobě, mou náklonnost si nikdy nezískáš, ale Hatake Kakashi za tebe položil život, tak se snaž znovu nezklamat. Založíš novou policejní jednotku a obnovíš svůj klan. K dispozici ti dám ninji, které si vybereš, a veškeré pozemky a domy dříve náležící tvému klanu. Jelikož jsi Uchiha a tedy ti přirozeně nedůvěřuji, můj sensei na tebe bude ve všem dohlížet a bude se snažit ti pomáhat. O každém tvém kroku čekám hlášení. Do týdne chci mít na stole tvůj plán uspořádání a seznamu možných kandidátů do nové ochranky. To je vše, můžeš odejít.“
Hned, jak jsem to dořekla, se Sasuke uklonil a tiše odešel.

Pomalu, jak se přiblížilo poledne, jsem probírala složky dosavadních jouninů, které mi připravila Shizune. Nejvíce mě zajímaly záznamy Ino a Sakury. Překvapivě jsem zjistila, že Tsunade trénovala i Ino. Podle těchto záznamů z ní je výborná lékařská kunoichi. Ani mě to ale moc nepřekvapilo. Její práce s chakrou byla při krocení bijuu výborná.
Po tichém zaklepání vstoupila Shizune. „Hokage-sama,“ uklonila se. „Narada ruším, ale máte tu návštěvu.“
„Pošli je dál,“ požádala jsem. Unaveně jsem vstala a protáhla si záda. Pomalu jsem obešla stůl a posadila se na jeho okraj. Mezitím vstoupily tři dívky – Ino, Sakura a Hinata.
Ino a Sakura zamířily sebevědomě do středu místnosti, zatímco Hinata zůstala stydlivě v jejich stínu.
„Postavte se pořádně, ať si vás můžu prohlédnout,“ řekla jsem. Všechny tři se napřímily a upřely pohled před sebe. Jednu po druhé jsem si bedlivě prohlížela.
„Mé podmínky jsou následující,“ oznámila jsem. „Oslovovat mě budete jménem nebo titulem. Nejsem sensei. Za druhé, ještě dnes si přijdete pro návrhy a podle nich si necháte ušít nové oblečení…“
„Co je špatného na našem oblečení?“ zamračila se Ino a kriticky si změřila svůj úbor.
„Všechno,“ odpověděla jsem. „Vaše oblečení shledávám naprosto nepraktickým. A za třetí vás předem upozorňuji, že vás nehodlám učit, jak přivolávat legendární draky ani bijuu.“

Poznámky: 

Poznámečka na úvod

Jak už vyplývá z názvu, jedná se o pokračování povídky Densetsu no Kunoichi. Zde najdete první kapitolu této povídky.
V tomto pokračování se setkáte nejen se známými postavami z prvního dílu, ale i s úplně novými postavami.
Stejně jako u prvního dílu, i tady se vyskytují spoilery z mangy, proto raději nejprve dočtěte mangu až do aktuálních vydání a až pak se vrhněte na povídku
I ve druhém díle zachováme pravidlo, že každá postava má svou barvu. Proto, změní-li se postava, která zrovna příběh vypráví, změní se i barva. Pro připomenutí: Akira-sama, Ayame-sama, Hiromi-sama, Sakura.
I u této povídky budou ilustrace, které ochotně a jako na běžícím pásu vytváří Akira-sama. Odkazy na ně (DeviantArt) naleznete v poznámkách za kapitolami.
Doufáme, že se vám naše dílko bude líbit a přejeme příjemné čtení.
Vaše Densetsu no Kunoichi - Ayame-sama a Akira-sama
P.S. Vítáme konstruktivní kritiku.