manga_preview
Město beze mne 8

Tanec iluzí 13 - Konečně pryč

Probral se na nemocniční posteli.
Sice ještě neotevřel oči, ale byl si tím jistý. Znovu se zhluboka nadechl a ucítil jemný téměř neznatelný zápach dezinfekce, kterou přebíjela vůně citrusů.
Píp.
Píp.
Píp.
Rozhodně je v nemocnici, ty pípající přístroje mluvily za vše. A neskutečně ho iritovaly. Měl pocit, že ten vysoký tón, který přístroje vydávají, se mu zařezává přímo do mozku.
Vážně se musí probrat? Nebylo by lepší, kdyby tu prostě zůstal ležet? Navěky?
Blázne. Tím nikomu nic nedokážeš. Ani sobě, ani ostatním. Ani Itachimu.
Záblesk.
Svraštil obočí. Hlava mu třeštila, ale chtěl si vzpomenout. Co se stalo? Věznice. Odtud byly vzpomínky nejživější. Vztek, lítost, snaha o vykoupení. Čím víc si ale snažil vybavit poslední… hodiny? Dny? Týdny? Tím víc byly vzpomínky mlhavější. Nejvíc si vybavoval bolest. Paniku visící ve vzduchu, tak hustou, že by dala krájet. Změť hlasů, z kterého bezpečně rozeznal pouze Kakashiho a Hinatu… Letmo si vybavoval, že s někým mluvil, ale Hyuuga to nebyla. Tušil, že tam byl další ženský hlas, ale nedokázal ho přiřadit k nikomu, koho znal.
Pokud za ním přišli, určitě probírali jeho možnosti, o kterých s ním mluvil Kakashi.
Vybral si snad něco? S čím sakra souhlasil?! Evidentně nechtěl zůstat v té kobce, protože byl v nemocnici. Nejspíš nezvolil ani variantu zablokování chakry, protože by ji určitě už necítil. A tu cítil. Že by přeci jen kývl na to, že se vrátí do normálního života? Že bude zase součástí týmu sedm, bude poslouchat rozjařeného Naruta, ignorovat Sakuru a tvářit se, jako by se nikdy nic nestalo? Jako by nikdy nic neprovedl?
Blbost.
Chceš vykoupení? Nabízím ti další možnost…
Byla tam další možnost? S čím vlastně souhlasil?!
I když namáhal mozek sebevíc, nevzpomněl si. Čím víc se snažil, tím víc se mu pomyslné hřebíky zabodávaly do mozku. A tak toho raději nechal, však si na to vzpomene… Místo toho svou pozornost zaměřil k fyzickému tělu. Co ho bolelo?
Hlava. Tady měl pocit, že se mu někdo snažil probodnout mozek skrz naskrz.
Zápěstí. Kotníky. Pro to měl jednoduché vysvětlení. Pouta, která mu brala vitální energii. Proto se cítil, jako kdyby ho několikrát sežvýkal Kyuubi a pak ho vyplivl do rozbouřené ledové řeky.
Vnímal, jak mu tělem proudí chakra. Pomalu, téměř až rozvážně. A chladila. Byl to zvláštní pocit.
Shrnuto a podtrženo, bolel ho celý člověk. Nebyla to ale taková ta typická bolest, kterou cítil po tréninku. Ani taková, kterou cítil po pokusech Orochimara. Dokonce ani taková, kterou cítil v cele. Byla úplně jiná a on ji nedokázal popsat.
Frustrovaně si povzdychl.
„Už jsi vzhůru.“
Ten hlas!
Poprvé otevřel oči. Zamžoural do stropu, denní světlo bylo tak oslnivé, až ho z něj rozbolely oči. Naklonil hlavu doprava, odkud ten hlas slyšel. V křesle u okna seděla žena oblečená v ANBU uniformě, masku měla položenou v klíně.
Pomalu se posadil. Cítil, jak ho její zelené oči bedlivě pozorovaly. S tím lehce napjatým, ale přesto stále uvolněným postojem mu připomínala šelmu číhající na kořist. Očekávala snad, že něco udělá?
„Takže jsem pořád pod dohledem?“ ušklíbl se.
Ta žena však nijak nezareagovala. Jenom ho mlčky pozorovala. A tak ji na oplátku také mlčky pozoroval. Vlasy měla trochu rozcuchané, jako kdyby zrovna vstala z postele. Jenže tmavé kruhy pod očima a napjatá tvář ukazovaly spíše na nedostatek spánku.
Vstala, přešla ke dveřím a otevřela je.
„Je vzhůru. Zavolejte Pátou a Hinatu Hyuugu,“ rozkázala někomu, kdo stál na chodbě.
Sasuke svraštil obočí. Ten hlas…
…ta vaše uchihovská pýcha až za hranice sebezničení?
Došlo mu, že ho ten hlas pronásledoval už od té chvíle, co nabyl vědomí. Takže ji už někdy viděl, ale kdy?
Chceš vykoupení? Nabízím ti další možnost…
Temná cela. Zima. Horko. Zima. Strach.
Vykoupení… Další možnost…
Halucinace. Rodiče. Itachi.
Vykoupení. Další možnost.
Bolest. Žár. Panika. Agónie.
Další možnost.
Změť hlasů. Žena. Itachi.
Pomůžeš-li mi někoho zachránit, dostaneš místo v mém ANBU týmu.
Vzpomínka se zformovala.
Udiveně se na ni podíval.
„Vy – “ hlesl tiše.
„Promluvíme si potom,“ umlčela ho a nasadila si masku.
Krátce na to do pokoje vešla Tsunade, hned za ní Hinata. Sasuke nechápal, proč tam měla být i ona. Chápal by Sakuru jakožto medičku, ale Hinata? Proč?
Kývl Tsunade na pozdrav, ta mu jej opětovala a začala se věnovat přístrojům u jeho postele.
Hinata se na něj pousmála.
„Jak dlouho jsem byl mimo?“ zeptal se ochraptěle.
Pravda, docela dlouho svůj hlas nepoužíval.
„Pět dní,“ odpověděla mu Hinata.
Vytřeštil oči. Měl pocit, jako by byl mimo mnohem, mnohem déle.
„Zdá se, že je v pořádku… Hinato, mohla bys?“ pokynula jí Tsunade.
„Jistě, madam,“ přikývla Hinata. „Byakugan!“
Sasuke se ošil, když se do něj její oči zabodly. Jako by ho… skenovala. Usmála se.
„Po vznícení ani náznak, Tsunade-sama. Chakrový systém je nepoškozen a množství chakry je více než dostatečné.“
„Výborně.“ To promluvila ta žena z ANBU.
Sasuke byl zmaten. O co šlo? Co mu bylo?
„Pro jistotu udělám ještě pár testů. Chcete je udělat hned nebo to počká?“ otočila se Tsunade na zrzku.
„Hned.“
Tsunade přikývla.
„Sasuke.“
Zvedl k ní hlavu.
„Nejdřív ti vezmu krevní vzorek. A pak potřebuji, aby sis sundal vršek.“
Přikývl a nastavil ruku. Odebrání krve zabralo pouhou chvilku. Pak si vysvlékl košili a narovnal záda. Tsunadina dlaň se rozzářila zeleně. Přiložila mu ji na hrudník, po chvíli na záda. Spokojeně pokývala hlavou.
„Můžeš se obléct,“ pronesla k němu. „Je v pořádku. Uvidíme, jestli něco neukážou rozbory, ale prozatím nemám námitek.“
„Děkuji,“ přikývla žena v ANBU uniformě.
Tsunade přikývnutí opětovala a beze slova odešla.
„Asi bych měla jít,“ šeptla zmateně Hinata a omluvně se na něho usmála.
Přikývl. Pozoroval ji, jak se na poslední chvíli ještě mírně uklonila té ženě z ANBU. Dveře se zavřely a znovu osaměli. Zrzka zatáhla na okně žaluzie a náhle začala skládat pečetě.
„Fuuinjutsu: Kihou!“
Po celém pokoji se rozlezly zvláštní znaky, které zářily světle modrou barvou. Oblezly dveře, okno, strop, podlahu, stěny, pokryly každou škvíru. Sasuke je neznal, pečetící techniky nebyly jeho silnou stránkou.
Sundala si masku a prohrábla si své na mikádo střižené vlasy.
„Jsem Yui,“ představila se konečně.
Žádné Jmenuji se, uvědomil si Sasuke. Ale Jsem. ANBU identita, s kterou určitě žije celá léta. Pamatuje si vůbec své vlastní jméno?
Yui zvedla obočí.
Uvědomil si, že na ni zírá.
„Uchiha Sasuke.“
Přikývla.
„Co konkrétně si pamatuješ?“
„Nic moc,“ přiznal neochotně.
„Ve věznici jsi kývl na mou nabídku – “
„Někoho zachránit a zůstat v ANBU,“ skočil jí do řeči.
„Ano,“ probodla ho pohledem. „Nevím, nakolik za to mohla horečka a vznícení chakry, ale vycouvat z toho nemůžeš.“
„Chápu.“
„Detailnější informace s tebou proberu, jakmile tě odsud propustí. Chci vyrazit dnes večer.“
Přikývl.
„Nějaké otázky?“
„M-hm. Co je to za techniku?“ kývl hlavou směrem k zářícím znakům.
Yui překvapeně zamrkala. Pak se pousmála.
„Těsní zvuk, takže nic nepronikne ani ven, ani dovnitř. V ANBU se používá při sdělování důvěrných informací. Takže…“
„Rozumím.“
„To jsem ráda. Ještě něco?“
Zakroutil hlavou.
„Dobrá. V tom případě půjdu informovat Hokageho. Pořád jsi hlídaný, tak koukej zůstat v posteli.“
„Fajn,“ zamručel.
„Kai!“ Yui uvolnila techniku a odešla.
Sasuke nevěděl, co si o tom myslet, ale jedna věc byla jistá.
Tuhle šanci rozhodně nechtěl zahodit. A to byl hezký pocit.

„Poslední…“ zašeptal svým medově výhružným hlasem.
Kroužil kolem ní ve tmě jako hladový sup. Z toho jednoho slova vyčetla mnoho. Nepříčetný vztek. Zoufalé odevzdání. A krvežíznivost. Jeho přítomnost zahlcovala místnost natolik, že přítomnost jeho sestry byla utlačena do pozadí. A přítomnost Černočerné tmy se doslova vypařila.
„Poslední…“ slyšela zavrčení u ucha. „A nebudu se držet zpátky.“
Tohle byl definitivní konec.
S ledovým klidem se zadívala do těch dravčích očí. Jestli má zemřít, tak se nebude bát. Nic jí nezbylo, nic nemohla ztratit. Vzbouřila tedy v sobě tu špetku hrdosti, která v jejím nitru dřímala.
Naposledy.
Ta vidina zářila jako světlo na konci tunelu. Cíl.
Kohaku ji nemilosrdně praštil. Pěstí.
Překvapeně zamrkala. Čekala minimálně nůž.
„Tohle potrvá věčnost,“ uslyšela u druhého ucha zatrylkování jemné zvonkohry.
Tma vybledla, čtvercová místnost zmizela. Všichni tři stáli v říčce. Voda měla červánkovou barvu a zurčela tak… nepřirozeně, chrchlavě. Stromy, které je obklopovaly, svými kmeny a košatými korunami připomínaly obrovské houby. Z neonově fialových mraků na zem padal šedý sníh.
Kesshou jí do ramene zaryla své pěstěné nehty.
„Vítej v noční můře,“ ušklíbla se.
Za sebou uslyšela prásknutí bičem a z velké dálky k ní dolehl skřehot krkavce.

Jezdec Apokalypsy, pomyslela si, když její křik doprovodil další hlasité prásknutí.

Sasukeho nechala pod Daisukeho dohledem, aby mohla informovat Šestého. Teď postávala na střeše budovy Hokage. Z Kakashiho kanceláře cítila dvě přítomnosti – Shizuninu a ještě jednu, úplně cizí. A tak vyčkávala, než bude sám. Chvíli to trvalo, ale nakonec osaměl. Zaklepala na okno jejich starý kód. Když se dočkala jeho kódované odpovědi, otevřela okno a vpadla dovnitř. Ignorovala Kakashiho pozvedlé obočí, když si sundala masku.
„Zamkneš?“ vyzvala ho.
„Jsem krok před tebou,“ zahuhlal Kakashi, provedl sérii ručních pečetí a praštil dlaní do stolu. „Fuuinjutsu: Kihou!“
„Hm, tady si někdo vzpomněl na postupy,“ odfrkla si pobaveně.
Kakashi pokrčil rameny a sedl si znovu za stůl.
„Odteď jsou naše rozhovory povznesené na jinou úroveň. Máme svolení od obou feudálních pánů i Páté Mizukage, takže můžeme akci spustit hned, jakmile budeš připravená.“
„Právě proto jsem tady,“ přikývla. „Uchiha Sasuke se probral a vypadá to, že ho Pátá uschopní k akci.“
„Chápu… Takže co po mně chceš?“
„Schválit tým?“
„Ale to můžeš udělat sama.“
„Jenže já… Nevím!“
Začala nervózně pochodovat po kanceláři sem a tam.
„Co nevíš?“
„Koho vzít!“ vyhrkla hystericky.
„Vždyť jsme si to ujasnili, ne? Ty, Daisuke, Sai a Sasuke…“
Ušklíbla se.
„To je právě to… Každý se specializujeme na něco jiného a mám takový pocit, že nemám tu perfektní kombinaci,“ povzdechla si. „Já jsem senzibil a expert přes různé pečetící techniky, Daisuke vyniká v taijutsu a kryptografii, ty jsi pokrýval oblast ninjutsu, Itachi genjutsu a… Kana se zaměřovala na lékařské techniky, infiltraci a stopování. Tohle je podle mě perfektní kombinace.“
„Sasuke nahrazuje Itachiho. Saiovo techniky ti zase zjednoduší stopování. A je to cvičený ANBU agent. Co ti tedy chybí?“
Věděla, že Kakashi to ví. Tohle byla otázka, která ji měla podnítit k dalšímu přemýšlení.
„Medik,“ vydechla.
Přikývl.
„Jenže se mi nelíbí nabízená možnost.“
Zrychlila tempo přecházení po kanceláři.
„Yamanaka Ino, Shizune, Haruno Sakura nebo Pátá… Nikdo jiný mě nenapadá. Jenže Ino není tak schopná, Shizune musí být tady a Pátá je taky mimo diskuzi… Takže zbývá Haruno Sakura…“
„Ale?“ vpadl jí do myšlenek Kakashi. „Vždycky je tam ale.“
„Uchiha,“ rozhodila ruce. „Nechci zpochybňovat její schopnosti, ale obávám se, že pokud jí bude nablízku, tak její výkon klesne. A to si nemůžeme dovolit.“
„Tak to nějak vyřeš.“
„Jak?! I když na sobě bude mít ANBU uniformu, Sakura ho pozná po hlase…“ prohrábla si frustrovaně vlasy.
„Jiné východisko nevidím. Leda, že bys chtěla jiného medika. V nemocnici jich je dost…“
„Jenže Sakuru trénovala Pátá osobně…“
„Chápu,“ vstal Kakashi se židle a přešel k ní. Chvíli si dívali do očí, vstřebávali ten intenzivní okamžik. „Pokud jsi tedy rozhodnutá… Tak ti přeji hodně štěstí.“
A pevně ji objal.
Jeden pohled, jedno slovo, dokonce i pouhé objetí vyřknou mnoho.
Přání. Naděje. Touha.
„Uvidíme se ještě večer u přidělování mise,“ zašeptala a vymanila se z objetí.

Vyčerpaně seděla v růžové říčce a vykašlávala vodu z plic. Kvůli její krvi byla voda kolem ní o něco tmavší a červenější. Kohaku znovu práskl bičem.
Zaječela.
Ale rána nedopadla.
Kohaku ji popadl za mokré vlasy a přitáhl si ji k sobě.
„Přesně tohle jsem chtěl,“ zavrněl jí do ucha. „Vyděšeného ptáčka, který sebou cukne při pouhém prásknutí.“
Zalapala po dechu a vzápětí vykřikla. Překvapila ji náhlá bolest. Podívala se na své levé stehno, z kterého trčela obrovská křišťálová jehla.
„Přeci ti nepřenechám všechnu zábavu,“ podotkla Kesshou a hodila po ní další jehlu.
Pravé stehno.
Sykla. Bodnutí jehly sice silně zabolelo, ale oproti biči byla tohle procházka růžovým sadem.
„Vím, co si myslíš, panenko,“ rozesmála se Kesshou, „a máš pravdu, že tohle není takové terno. Ale počkej…“
Luskla prsty a obě jehly se rozštěpily. Vypadaly jako rozštěpený vlas.
Naprostá agónie, když se ty miniaturní jehličky zakously do svalů.
Zabodla se do ní další jehla.

Yui podepsala papíry a předala je Páté.
„Odteď je váš,“ stvrdila Sasukeho propuštění Tsunade.
Yui se za maskou pousmála.
Konečně!
Pokynula Sasukemu, který seděl na posteli, aby vstal a následoval ji. Daisukeho dávno poslala na základnu. Beze slova ho vedla zapadlými uličkami. Záměrně se vyhýbala rušným místům, kde by mohli narazit na Sasukeho známé. Minuli věznici a pokračovali dál. Sasuke zrychlil krok. Ať už to udělal úmyslně, nebo ne, zrychlila také. Přeci jen, čím dřív se dostanou na jejich ANBU základnu, tím lépe pro misi.
A Kanu.
Měla pocit, že jejich mlčenlivá cesta trvala věčně, ale konečně stáli před základnou. Aktivovala svou unikátní kombinaci pečetí, cvakl zámek a dveře se pootevřely.
„Takže tohle je základna ANBU?“ neodpustil si Sasuke mírně uštěpačnou poznámku.
„Zvenčí to vypadá nic moc, že?“ dala mu za pravdu. „Ale to je koneckonců úmysl. Nadzemní patra jsou nuda, ta pravá zábava je pod zemí.“
„Jak jinak,“ odvětil chladně.
Když jí došlo, že její poznámka vyzněla vůči Sasukemu trochu nevhodně, kousla se do rtu, ale nic na to neřekla. Soucit a šlapání po špičkách situaci vždy zhoršilo.
Dovedla ho do své kanceláře, kde na ně čekal Daisuke.
„Obleč si to,“ předala mu kompletní uniformu.
„Kde?“ rozhlédl se po její pracovně.
„Tady.“
Pár vteřin na ni zíral, pak však pokrčil rameny a beze studu se začal převlékat. Yui si mezitím sundala svou liščí masku a Daisuke následoval jejího příkladu.
„Tak… Co teď?“
„Teď probereme ty nejdůležitější informace, Sasuke,“ otočila se na něho. „První a pro tebe životně důležitá informace: patříš do mé jednotky. Spolu tady s Daisukem,“ představila mu dalšího člena, „na tebe budeme dohlížet. Ještě nejsi ze všech problémů venku, ale máš k tomu solidně nakročeno, tak to nezvorej.“
Sasuke přikývl.
„Tak a teď k naší misi.“
Yui na svém stole rozložila mapu světa.
„Jedná se o záchrannou akci členky naší jednotky. Danzou ji před sněmem Kagů poslal na infiltrační misi, z které se nevrátila.“
„A jak víme, že ta infiltrační mise stále neprobíhá?“ podotkl Sasuke pochybovačně.
„Chceš snad zpochybňovat naše informace?“ zahučel na něj nepřátelsky Daisuke.
Yui zvedla ruku.
„Klid, je to docela pochopitelný dotaz. To, že se její mise nezdařila, víme díky absenci jakéhokoli hlášení. Vidíš tyhle znaky?“ ukázala Sasukemu složku. „Kana pravidelně posílala hlášení podle předem dohodnutého časového rozestupu. Pro třídění misí existují všeobecná pravidla. Jakmile se hlášení o týden zpozdí, je mise zařazena do složky „v ohrožení“. Po dvou týdnech je mise prohlášena za neúspěšnou. ANBU většinou účastníky těchto misí nechává na pospas osudu, ale má jednotka má trochu jiná pravidla…“
„Na misi půjdeme jenom my tři?“ zeptal se jí Daisuke.
„Ne,“ zakroutila hlavou. „Šestý nám doporučil Saie…“
„Saie?! Vždyť je z Rootu!“ rozčílil se Daisuke.
„A to je problém?“ vmísil se do hovoru Sasuke.
„To si piš, že to je sakra problém!“
Yui si povzdechla. „Daisuke, zklidni se. Naše jednotka Omote si nikdy nerozuměla s praktikami Rootu,“ dodala na vysvětlenou, aby Sasuke pochopil Daisukeho rozhořčení. „Šestý ale Saiovi věří, a tak není důvod, abychom zpochybňovali jeho rozhodnutí.“
„A ještě někdo?“ ozval se po chvíli ticha Sasuke.
Yui přikývla a skousla ret.
„Sakura Haruno.“
S Uchihou to ani nehnulo. Očekávala i sebemenší reakci, ale ten stoický klid ji trochu vyvedl z míry. Možná, že je až moc podobný svému bratrovi…
„Bude to problém?“ dotázala se ho.
„Ani ne.“
„A pro ni?“
Zaváhal.
Yui si povzdechla. Tahle situace nemá řešení. Haruno byla velmi zdatná kunoichi, ale Yui se obávala, co s ní náhlá mise s Uchihou vyvolá. Přesto moc neměla na výběr.
„Tvou identitu, Sasuke, nemá cenu tajit. Oba dva tě najisto poznají i za maskou ANBU. Takže s vymýšlením nové identity si můžeš dát na čas.“
„Jdeme tedy do Země Vody?“ ujišťoval se Daisuke, který zkoumal rozloženou mapu.
Yui přikývla.
„Podle všeho byla Kana vyslána na infiltraci do místa základny skupiny Ketsueki.“
„Hm, o té jsem slyšel,“ zamyslel se Sasuke.
Yui se na něj nechápavě podívala.
„No co, i Orochimaru měl konkurenci, na kterou neustále nadával,“ pokrčil Uchiha rameny.
Daisuke si odfrkl. Yui ho poplácala po rameni.
„Nemusíš být vůči němu v opozici,“ vyslala mu svou myšlenku do hlavy.
Daisuke jen nazvedl obočí. Pobavená Yui se rychle otočila a předala Sasukemu masku.
„Sundáš ji teprve ve chvíli, až ji sundáme my.“
Sasuke prohlížeje si masku lasičky přikývl. Daisuke s Yui si nasadili své masky a popadli batohy s připravenými zásobami a dalšími nezbytnostmi pro dlouhodobé mise. Sasuke následoval jejich příkladu a mlčky se společně vydali ke kanceláři Hokageho.

Kesshou zrušila iluzi. Opět se nacházeli v temné cele. Jejich hračka přerývavě dýchala, jen tak tak se udržela při vědomí. Ležela zkroucená na zakrvácené podlaze, s křišťálovými jehlami v těle vypadala jako jehelníček.
„Jak dlouho tu podle tebe sama vydrží?“ zeptal se sestry Kohaku.
„Hm… Asi tak pět dní. Nezasáhli jsme žádné životně důležité orgány, kvůli jehlám taky rychle nevykrvácí. Takže ji tu můžeme nechat.“
Kohaku spokojeně přikývl.
„Had bude mít radost,“ podotkl.
„Děláme jen svou práci,“ pokrčila Kesshou rameny. „Pojďme.“
„Ještě jedna věc,“ naklonil se ke svému ptáčkovi Kohaku. Nahromadil do rukou chakru a plnou silou jí zlomil kotník.
Zařvala.
„Takhle neuteče,“ ušklíbl se Kohaku a společně s Kesshou zmizeli.
Zpráskaný, ponížený pes. Ta hrdost, která z Kany na začátku dne sálala, byla ta tam. Černočerná tma stojící v koutě se potěšeně ušklíbla.
Konečně.

Sakura zaklepala na dveře a společně se Saiem, které potkala po cestě, vyčkávali na Kakashiho výzvu.
„Nevíš, o co může jít?“ zeptala se Saie polohlasně.
„Netuším.“
„Dále!“ donesl se k nim Kakashiho hlas.
Vzala za kliku a vešli do kanceláře. Kakashi seděl za svým stolem. V místnosti stáli ještě tři členové ANBU, kteří se otočili jejich směrem. Sakura poznala ženu s maskou lišky, byla to ta samá, která ji vykázala z operačního sálu. Vedle ní stáli dva muži, oba černovlasí. Muž s maskou medvěda byl vysoký, statný a působil nebezpečně. Ten druhý, s maskou lasičky, byl oproti němu štíhlejší a šlachovitější. Jeho postoj byl však oproti těm dvěma napjatější. Navíc měla pocit, že toho muže zná...
Sai za nimi zavřel dveře a stejně jako ona přelétl očima všechny přítomné. Zamračil se, když žena místnost zapečetila technikou proti rušení. Tady šlo o něco velkého. Pokradmu se zadíval na Sakuru, která z toho začala být nesvá.
„Děje se něco, Hokage-sama?“ zeptal se Kakashiho.
Kakashi přikývl. „Vyrážíte na misi S. Je to mise záchranného typu, takže veškeré vybavení už máte připravené.“
Teprve až teď si Sakura všimla dvou batohů ležících u Kakashiho stolu.
„Takže půjdeme jenom my dva?“ dotázala se. Nebyl to dotaz od věci, na S mise se vysílali i jednotlivci.
„Ne, půjdete s námi,“ promluvila žena a sundala si masku. „Jsem Yui, velitelka mise. Tohle je Daisuke,“ představila muže, který si sundal masku medvěda, „a jeho vám představovat nemusím.“
Sakura zalapala po dechu, za to Sai zůstal v klidu. Sasuke stál proti nim s nezaujatým výrazem ve tváři.
„Netušil jsem, že ti nabídli i pozici v ANBU,“ podotkl Sai a založil ruce na prsou.
„Jednorázová nabídka,“ pokrčil Sasuke rameny. „Neměl jsem moc na výběr.“
Sakura zaryla nehty do dlaní. Neměl na výběr? Chtěla na něj začít křičet, ale ovládla se. Pokud je to to, co si zvolil, ona s tím nic neudělá.
„Veškeré záležitosti k misi jsou přísně tajné, vyrážíte okamžitě,“ přerušil ticho Kakashi.
„Hai!“ zaznělo sborově.
Sakura se Saiem popadli své batohy, Sasuke s Yui a Daisukem si nasadili masky a vyrazili.
Počítala se ztráta každé vteřiny.

5
Průměr: 5 (6 hlasů)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele himiTsu
Vložil himiTsu, Čt, 2019-05-30 09:35 | Ninja už: 3755 dní, Příspěvků: 910 | Autor je: Propadlý student Akademie

Tohle byl perfektni dil. Jak se Sasuke rozvzpominal na setkani s Yui a do toho se pletly zazitky a vjemy z pobytu ve vezeni, to je tak skvele napsane ze jsem z toho odvarena. A ty detaily a naznaky, maska lasicky a Jsem Yui misto Jmenuji se...
Nestacim zirat, od Mazlicku jsi usla neskutecny kus cesty a ja jsem vdecna ze toho muzu byt svedkem. Smiling

Obrázek uživatele Klose
Vložil Klose, Čt, 2019-04-04 15:39 | Ninja už: 742 dní, Příspěvků: 124 | Autor je: Pěstitel rýže

Zase super díl. Miluju tvůj způsob psaní. Děj krásně plyne, a každé slovo je přesně tam kde má být, nikde nic nechybí, ani nepřebývá, takže se čtenář rychle vžije do děje. Už se těším jak bude mise probíhat. Doufám , že další díl příjde co nejdříve Laughing out loud

Obrázek uživatele Sayoko
Vložil Sayoko, Čt, 2019-04-04 23:18 | Ninja už: 4086 dní, Příspěvků: 1886 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Manga tým, Hlídač Gaiovy želvy

Děkuji. Smiling Nový díl bude dřív, než si myslíš. Máš skvělé načasování. Laughing out loud

Obrázek uživatele Senpai-sama
Vložil Senpai-sama, Čt, 2018-12-13 23:50 | Ninja už: 913 dní, Příspěvků: 1714 | Autor je: Účastník Irukova doučování

Odkiaľsi sa nesie, že Sasuke neznáša nemocnice, tuším od masakru Puzzled V takom stave nečudo, že sa mu nechce ani prebudiť, ale Itík je silná motivácia k životu Úpa boží!!! Hmhm, má v hlave riadny zmätok, ale sugestívny hlások sa mu vybavuje a s ním aj akási orientácia v dezorientácii. Tak sugestívne situáciu popisuješ, že aj mňa bolí celý človek. Byť poprežúvaná Kjúbim – to si asi od teba ukradnem a budem používať hihihi Bohvie, akú bolesť cítil, možno sa aj tá časom vykryštalizuje. Hlások sa zosobnil a aj spomienky sa vynorili. Yui zorganizuje Sasukeho vyšetrenie a zdá sa, že je akcieschopný. Moja zlatá Hinatka, je vždy empatická a slušná Kiss! Tiež by som chcela vedieť takú odhlučňovaciu techniku hihihi Konečne má Sasuke po rozhovore s Yui dobrý pocit a chopí sa šance Jump! Brrr, sme v mučiarni a nočnej more, a tie jej farby Shocked Kakaši má potešujúce správy, že vrchnosti s ich zásahom súhlasia. Zloženie tímu je vždy ošemetný problém, a obzvlášť v prípade, keď Yui chce kopírovať svoj úspešný starý tím. Medik je dilema, sama som zvedavá, aký vplyv bude mať na misiu Sakura, ale Piata je uznávaný garant jej odborných kvalít, tak snáď obstojí. Neviem, prečo podceňujú schopnosti Ino OMG! Vážně nevím, co dál... Hnusák Kohaku aj s jeho beštiálnou sestrou a ihlami, čo aká som pacifistka, dúfam, že budú žať, čo siali Tak teď jsem se hrozně naštval a rozmlátím si notebook!! Akosi ma utešuje, že Yui má takú dôveru v Sasukeho schopnosti, však on aj je veľmi zdatný a inteligentný, je pre Kanu nádej Kiss! Úplne súhlasím, že neraz: „Soucit a šlapání po špičkách situaci vždy zhoršilo.“ A Uchihovci boli vždy hrdí aj v psej biede. Daisuke je akýsi nepriateľský, ale zas Sasuke je chladne uvažujúci, musí mať jasno, a tiež v ANBU nepôsobil. Aj Sai je podozrivý, ale zas má garanta v Šiestom. A už sa ukáže aj vhodnosť Sasukeho v tíme, lebo počul o skupine Ketsueki. No Oro bol a je studňa informácií Orochimaru ^.^ Hehe, Sasuke má masku lasičky – nášho Itíka Úpa boží!!! Ach jaj, Kana sa snáď dožije vyslobodenia, však tí dvaja sú mor Whááá Uvidíme, ako sa im Had odmení Ja to nebyl Černočerná tma sa znovu objavila a s potešením sa čohosi dočkala. Atmosféra uvedenia záchranného tímu ma znervóznila. Sakura vyšišená, ale ovláda sa, Sai rooťácky otrlý a Sasuke stoický. Hor sa na misiu!!!
Sedím, čumím a prežúvam dojmy, aj lieky som si zabudla dať hihihi Vieš, že tvoja séria ma fascinuje a aj metóda, akou ju píšeš Kvítek sakury Budem túžobne očakávať, čo sa bude diať ďalej Smiling

Obrázek uživatele Sayoko
Vložil Sayoko, Čt, 2019-04-04 23:17 | Ninja už: 4086 dní, Příspěvků: 1886 | Autor je: Editor všeho, Editor FF, Manga tým, Hlídač Gaiovy želvy

Mrzí mě, Senpai, že až teď odpovídám na tak krásný komentář, vždy zahřeje u srdíčka. Smiling

Ino nikdo nepodceňuje, jen ji potřebuji mít někde jinde. Laughing out loud A příště si prosimtě nezapomeň vzít léky!

Palantir: Mimo kontext znie tá tvoja posledná veta dosť pejoratívne Eye-wink