Tanec iluzí 12 - Ohnivá zkáza

Yui vstala.
„Jak dlouho potrvá, než ho dostaneme ven?“ zeptala se Kakashiho.
„Mohli bychom klidně hned. Ale vzbudí to podezření.“
Tsunade mezitím přišla až k mřížím s pořádně si Sasukeho prohlédla.
„Kakashi, myslím, že nám nic jiného nezbyde. Potřebuji, abys sem za mnou poslal někoho z Hyuuga klanu. Potřebuji si něco ověřit.“
„Dobrá.“
Tsunade se otočila na Yui.
„Běžte s Hokagem. Kdybyste tu zůstala, vyvolá to víc otázek než odpovědí.“
Yui přikývla, znovu si nasadila masku a spolu Kakashim svižně vyšli nespočet schodů nahoru. Nechtěli pospíchat a spustit bouři předčasně.
Když byli v dostatečné vzdálenosti od věznice a nikdo nebyl v doslechu, Yui konečně promluvila.
„Kakashi, tušíš, o co by mohlo jít?“
Pokrčil rameny.
„S tebou dneska vážně není rozumná řeč,“ povzdechla si.
Kakashi zabručel.
„Koho tam chceš poslat?“
„Hinatu.“
„Princeznu Byakuganu? Nebude to podezřelé?“
„Má dostatečně vysokou prověrku na to, aby ji nikdo nepodezříval.“ Kakashi se zastavil a otočil se na ni. „Yui, jestli chceš zpochybňovat všechna má rozhodnutí, tak si asi nemáme co říct.“
Chvíli se na něj zaraženě dívala. Opravdu to bral takhle? Vážně si myslel, že se mu snaží každou námitkou podkopnout nohy? Povzdechla si.
„O to nejde,“ hlesla. „Mám pocit, že se mi to začíná rozpadat pod rukama, a to jsem ještě nic pořádně neudělala…“
Hlas se jí začal třást a zbytek věty raději polkla.
„Zjistila jsi, kde je.“
„To ano, ale od té doby jsme se moc daleko nedostali. Uběhl měsíc, Kakashi! Každým dnem trnu, že přijdeme pozdě…“
Kdy se z ní stala taková hysterka?
Kakashi se náhle zastavil, div že do něj nevrazila. Otočil se k ní a objal ji. Chvíli tak stáli uvědomujíce si přítomnost toho druhého. Yui obejmutí opětovala a zabořila obličej do jeho černé vesty. Nadechla se a… Pořád z něj byla cítit ta známá jemně citronová vůně.
„Taky mám o ni strach,“ zamumlal Kakashi do jejích zrzavých vlasů. „Ale nesmím si dovolit nad tím moc přemýšlet. Ani jeden si to nesmíme dovolit, Yui. Jinak vedeme předem prohranou bitvu.“
Na pár vteřin ho pevněji objala. Vždycky věděl, co říct, aby ji uklidnil. Pak se jemně odtáhla. Stáli uprostřed ulice a byl zázrak, že nikdo nešel kolem.
Kakashi nic neřekl, jenže ona na pár vteřin uviděla v jeho očích problesknout lítost.
Možná není nic ztraceno, jak si oba mysleli.
„Měli bychom jít.“
Kakashi přikývl.
Rychlým krokem došli do jeho kanceláře. Yui kývnutím pozdravila Shizune, která byla v kanceláři a rovnala Kakashimu na stůl štos papírů.
„Shizune, mohla byste mi prosím zavolat Hinatu?“ požádal ji Kakashi.
Žena souhlasně přikývla a zmizela.
„Takže… Jaký je teď plán?“
„Obávám se, že improvizace,“ povzdechl si Kakashi. „Nevíme, co se Sasukem je… Bude hodně záležet na tom, jak se vyjádří Pátá. Máš pro jistotu záložní plán? Pro případ, že by sis Sasukeho nemohla vzít s sebou?“
Zavrtěla hlavou.
„Ještě jsem nad tím nepřemýšlela,“ dodala.
Na to už Kakashi nedopověděl a s povzdechem se začetl do papírů na stole. Yui ho nechala být a přesunula se za jeho židli.
Dlouhé neúnosné ticho přerušilo zaklepání.
„Dále!“
Do kanceláře vešla Hinata. Yui jí raději říkala Princezna Byakuganu. Tichá, vlídná, kultivovaná a ladná Hyuuga. Párkrát ji potkala na ulici, ve válce dokonce i na bitevním poli. V jejích šeříkově bledých očích však zel smutek. O důvodu nemusela přemýšlet dlouho, smrt Hyuugy Nejiho ji musela hluboce zasáhnout. Hinata se na moment zadívala na Yui, pak však pozornost přesunula na Kakashiho.
„Volal jste mne, Hokage-sama?“ pronesla jemným hlasem.
Kakashi přikývl.
„Potřebuji, abys šla se mnou.“
„A mohu se zeptat kam a kvůli čemu?“
„Ne. Žádné dotazy.“
„To je rozkaz?“
„Ano.“
Yui konverzaci mlčky poslouchala. Hinata na Kakashiho chvíli zírala, velmi pravděpodobně se snažila něco vyčíst z jeho tváře. Yui však ze zkušenosti věděla, že je Kakashiho tvář v podobných chvílích nečitelná. Hinatě se ve tváři usadilo odhodlání.
„Tak dobrá,“ souhlasila.
Kakashi vstal.
„Půjdeme?“ zeptal se.
Hinata přikývla a oba vyrazili do konožských ulic. Yui se zařadila o pár kroků za dvojici. Zalitovala, že mezitím nezavolala Daisukeho, jeden ochránce pro Hokageho a dědičku Hyuugů se zdála být nedostatečná, alespoň z formálního hlediska. V případě přepadení se sice oba dokáží ubránit, ale byrokraté vždy potřebovali mít navrch. A tak jen mohla doufat, že v přítomnosti Hokageho nikdo nic nebude zpochybňovat.

Když Ao odešel, v místnosti stále viselo nepříjemné napětí. Oba sourozenci mlčeli, hleděli do prázdna a srovnávali si myšlenky.
„On je Had?!“ vyhrkl najednou Kohaku.
„To ti to nedošlo?“ ušklíbla se Kesshou.
Samozřejmě, že mu to došlo. Nebyl idiot. Ale potřeboval to říct nahlas. Znělo to jako definitivní ujištění, že se mu to nezdálo. Již od začátku byl jejich zaměstnavatel záhada, ale když teď věděl, o koho jde… Měl z toho rozporuplný pocit.
„V tom s tebou souhlasím,“ uznala.
„Nečti mi myšlenky,“ ohradil se mrzutě Kohaku.
„Vždycky jsem si myslela, že Had je Orochimaru,“ ignorovala ho. „Ty snad ne? Rozhodně by to na něj sedělo víc…“
„Není to idiot, Kesshou. To je na něj moc průhledný.“
„Pravda.“
„I když musím uznat, že by bylo zajímavý s ním pracovat. Jenže Ao… To je jinej kalibr.“
Kesshou souhlasně přikývla.
„Nemohl by to být dvojitý agent?“ hlesla po chvilce přemýšlení.
„To těžko,“ odfrkl si Kohaku. „Ao byl vždycky moci-chtivej parchant, jenom to nebylo tak viditelný. Nejdřív se vyšplhal do špičky zabijácký jednotky, co honila nukeniny. Pro to musel spolupracovat s Yagurovým režimem. Ten se ale zhroutil, nastoupila Pátá, a co on neudělal? Vetřel se přímo k ní. Podrazák od pohledu, já mu nevěřím ani nos mezi očima.“
„Kohaku!“
„No co?“ pokrčil rameny. „To, že je to náš zaměstnavatel nic nemění na tom, že mu nevěřím. Kdy se tu naposledy objevila dvojčata Miko a Maru? Nebo Tahetsu s Akure? Všimla sis, že nás postupně odřízl od zbytku skupiny?“
„Vždyť je to logické, dělají na jiných projektech… Navíc pod ním pracujeme několik let, aniž bychom si stěžovali. A najednou je to pro tebe takový problém?“
„Několik let, právě!“ Kohaku rozčileně rozhodil ruce. „Proč se nám odhalil až teď? Měl k tomu spoustu příležitostí. Nemůžeš se mi divit, že mu nevěřím! Kesshou, oba moc dobře víme, že tohle je napojený až k regentům a pokud se něco semele, hodí nás přes palubu. Mám pocit, že nás Zenjiro upsal pekelnýmu stvoření.“
„Na co ty hned nemyslíš… Neříkám, že není nutné nad tím přemýšlet, ale přeháníš to,“ utnula Kesshou debatu a rozložila na stůl plány celého objektu, které celou dobu držela v rukou. „Kde začneme?“
Kohaku do mapy zapíchl prst.
„Tady.“

Hinata se cítila nesvá. Šla za Kakashim, který ji vedl neznámo kam, a za ní šla žena z ANBU. Tedy alespoň se domnívala, že za ní jde, protože ji vůbec neslyšela. Cestou se na nic nevyptávala, tušila, že půjde o něco vážného, když v Hokageho kanceláři nedostala žádné informace. Její tušení se potvrdilo ve chvíli, když si uvědomila, že ji Kakashi dovedl do věznice. Když je zpozoroval recepční, šestnáctiletý genin s odstávajícíma ušima, vytřeštil oči a vymrštil se ze židle do pozoru. Hinata si uvědomila, že Kakashi na to nijak nezareagoval.
Stejně jako můj otec…
Oba tyto přehnané projevy úcty přecházeli bez povšimnutí, což pro mnohé mohlo působit povýšeně. Jenže Hinata věděla, že kdyby oba reagovali na každý sebemenší projev úcty, která se vázala pouze k jejich postavení, nedělali by nic jiného.
Jakmile Kakashi prošel kolem, recepční se s viditelnou úlevou, že po něm Hokage nic nechtěl, svalil zpátky na židli.
Hinata Kakashiho následovala a nepříjemný pocit jí svíral žaludek s každým nižším patrem, které na schodech minuli. Vedl ji snad do těch nejnižších pater? Všichni věděli, že ta patří pro zločince s nejvyšší ostrahou. A všichni věděli, že právě tam se nachází Sasuke Uchiha.
Sestupovali stále níž a pokud jí patra nad povrchem a nižší podpovrchová patra připadala strohá a chladná, pak ta nejnižší byla nehostinná, až téměř neslučitelná se životem. Z té poslední myšlenky jí přeběhl mráz po zádech.
Konečně se zastavili před dveřmi, kde stála dvojice stráží. Ti jen srazili paty k sobě, pustili je dovnitř a pak za nimi zamkli. Hinata se rozhlédla kolem sebe. Prostá kamenná místnost byla osvětlená mdlým světlem, které na její bledé kůži vytvářel nezdravý odstín. Ačkoli se snažila psychicky připravit, při pohledu na Sasukeho sedícího na podlaze jí stejně vyrazil dech.
„Konečně jste tady,“ ozval se místností ženský hlas a Hinata nadskočila.
„Tsunade-sama,“ pípla a mírně se uklonila. Nechápala, jak mohla Pátou přehlédnout.
Tsunade se pousmála a pokynula jí, aby přišla k ní. Hinata tedy zdráhavě přešla až k mřížím. Než se stačila na cokoli zeptat, Tsunade znovu promluvila.
„Potřebuji si něco ověřit, to však zvládne jenom tvůj Byakugan…“
Hinata pochopila. Přikývla.
„Co konkrétně hledáte?“
„Cokoli, co se vymyká. Mysli na to, že chakrové pečetě Sasukemu blokují chakru na minimum a pouta postupně berou vitální energii.“
Hinata znovu přikývla, tohle byly důležité informace.
„Byakugan!“
Pořádně se na Sasukeho zadívala. Pouta na zápěstích pulzovala a světélkovala tmavě zelenou barvou. Znamenalo to snad, že Sasukeho vitální energie byla na únosném minimu? Chakrové pečetě, které obyčejné oko vidělo černě, se klikatily po celém těle a drobnými ostny se zabodávaly do všech chakrových bodů. Hinata se zašklebila, tohle muselo být značně bolestivější než zablokování, které Hyuugové využívali ve svých technikách. Pečetě z chakrových bodů vytahovaly světle modrou chakru a nahrazovaly ji tmavě modrou. Tohle vše ale bylo vzhledem k okolnostem normální. Hledala tedy něco navíc. Hinata trochu poodstoupila a zaměřila se na celkový chakrový oběh. Zamračila se, tohle bylo zvláštní.
„Hinato? Co vidíš?“ zeptala se napjatě Tsunade.
Chvíli mlčela a přemýšlela, jak situaci nejlépe popsat.
„Díky pečetím jeho chakra slábne a mění se na tmavě modrou, která se pak koncentruje v pečetích. V takových případech by měl být chakrový oběh průsvitný, téměř neznatelný. Ale on se postupně přes žlutou a oranžovou barví do červena…“
„Kde je té červené nejvíce?“
„Od chodidel až po kolena a od hlavy až po ramena.“
„Kakashi,“ obrátila se Tsunade na Sedmého, „musíme ho odsud dostat pryč.“
Kakashi přikývl a zabouchal na dveře. Když strážný otevřel, vyštěkl: „Přiveďte sem dva mediky s nosítky a Ibikiho! Hned!“
„Rozkaz!“ vykřikli oba strážní naráz, srazili k sobě paty a pak odběhli.
Kakashi znovu zavřel dveře, aby konverzaci nevyslechl někdo nepovolaný. Hinata mezitím deaktivovala Byakugan, přesunula se do rohu k ženě z ANBU, aby nepřekážela a sledovala dění z povzdáli.
„Je to vážné?“ otočil se na Tsunade Kakashi.
„Ano i ne, jak se to vezme. Vznícení chakrového oběhu bývá ve většině případů smrtelné, a to díky několika faktorům. Jedná se o dost vzácné onemocnění, takže se s ním lékaři tak často nesetkávají. Počáteční příznaky, což je vysoká horečka, zimnice, bolesti svalů, hlavy, břicha a hrudníku a nevolnost, jsou velmi často přisuzovány spíše Q horečce než chakrovému virusu, a tak na vznícení chakrového oběhu lékaři přicházejí až v poslední fázi, kdy je chakrový systém doslova propálen do kůže, a tudíž je viditelný pouhým okem. V tomto bodě už jsou veškeré snahy o záchranu marné.“
„Ale tady jsme to zjistili včas, že?“ zeptala se Hinata.
„Naštěstí ano.“
„Pokud to jde tak špatně rozpoznat, proč jste si myslela, že jde o vznícení chakrového oběhu?“ slyšela Hinata promluvit ženu z ANBU.
„Q horečku přenášejí hospodářská zvířata, kdežto vznícení chakrového oběhu vzniká, pokud je člověk s vyčerpaným chakrovým systémem vystaven kontaktu s určitou bakterií. A vzhledem k tomu, že Sasuke v poslední době nepřišel do kontaktu s hospodářskými zvířaty a velmi pravděpodobně je jeho chakrový systém natolik vyčerpaný, že sotva cítím jeho přítomnost, byl můj předpoklad velmi pravděpodobný. Přesto jsem k ověření potřebovala Byakugan, protože zatím neexistuje žádné zařízení, které by bylo schopné ho nahradit.“
Tsunade se odmlčela a místnost zahalilo ticho, které bylo prolomeno nově příchozím.
„Volal jste mě?“
Hinata se ohlédla směrem, odkud se ozval drsný hluboký hlas. Morino Ibiki působil děsivě jako vždy.
Kakashi přikývl.
„Ano. Uchiha Sasuke souhlasil s jednou z dohod. Také byl potvrzen závažný zdravotní stav, který vyžaduje hospitalizaci.“
„Ach… Rozumím.“
Zdálo se to Hinatě nebo snad v Ibikiho hlase slyšela i špetku zklamání? Rychle ten pocit sestřásla, když sledovala Ibikiho, jak ze Sasukeho snímá nejdříve chakrovou pečeť a pak i pouta. Přímo cítila, jak Sasukeho vnitřní rovnováha zakolísala. Ten pocit byl tak silný, že z výrazů obou Hokagů poznala, že jej cítili také.
„Formulář vyplním osobně… A můžete si ho hned odvést,“ dodal Ibiki, když do místnosti vpadli léčitelé.
Ti hned k Sasukemu přiskočili a přetáhli ho na nosítka. Nebránil se. Hinata si ani nebyla jistá, jestli je vůbec vnímal.
„Odneste mi ho rovnou na sál,“ přikázala jim Tsunade. „Diskrétně, prosím,“ dodala vzápětí. „Nechceme vyvolat rozruch, nikdo tu teď nemá náladu na obšírné vysvětlování veřejnosti.“
Léčitelé přikývli a následně i se Sasukem zmizeli. Ibiki i strážní odešli hned poté.
„Předpokládám, Pátá, že zamíříte rovnou do nemocnice?“
Tsunade přikývla.
„Budu k tomu potřebovat Hinatu.“
Ta překvapeně zamrkala. Její úloha tedy zdaleka nekončila?
„Jistě. V tom případě zůstane s vámi,“ kývl Kakashi hlavou směrem k ženě z ANBU. „Kdyby se cokoli dělo se Sasukem, informujte ji, prosím. Já mezitím obeznámím Radní se situací.“
S těmito slovy se s nimi Kakashi rozloučil. Nebyl důvod dál zůstávat v nehostinných prostorách věznice, a tak se přesunuly do nemocnice.

Yui celou cestu mlčela. Promluvila až tehdy, když si u Tsunade vyžádala svou přítomnost na sále. Nesnášela, když jí něco unikalo.
„Nemám námitek,“ odpověděla Tsunade, „pokud se budete držet stranou.“
Yui přikývla a postavila se do rohu tak, aby měla perfektní výhled na celou místnost.
Sasuke, oblečený pouze ve spodním prádle, již ležel na operačním stole, nepřítomně mžoural do stropu a mělce oddechoval. Postřehl vůbec změnu prostředí? Yui nervózně skousla ret. Zatím se vše bořilo jak domeček z karet a ona si nebyla jistá, kolik času na záchranu jim zbývá.
Tsunade si vyhrnula rukávy a požádala anesteziologa, aby Sasukeho uspal. Hinata sedící na židli poblíž operačního stolu mezitím aktivovala Byakugan.
„Postup bude následující; nejprve Hinata pacientovi zablokuje všechny chakrové body.“ Tsunade pohlédla na tři rezidenty, kteří stáli poblíž operačního stolu. „Kdo mi vysvětlí proč?“
Jeden z léčitelů zvedl ruku a po vyzvání Tsunade začal vysvětlovat: „V tuto chvíli se pacientovo tělo snaží doplnit chybějící množství chakry, jenže nová chakra je spálená a urychluje tak proces ničení celého chakrového oběhu.“
„Přesně tak,“ kývla spokojeně Tsunade. „Teprve po zablokování chakrových bodů mohu s Hinatinou pomocí zasáhnout do chakrového oběhu.“
„Můžeme začít?“ zeptala se Hinata.
Tsunade přikývla. Hinata vstala ze židle, postavila se nad Sasukeho jak anděl zkázy a mnoha rychlými téměř nepostřehnutelnými pohyby zablokovala všechny chakrové body v Sasukeho těle. Jakmile skončila, postavila se z opačné strany a její místo zaujala Tsunade, která aktivovala techniku mystické dlaně. Světle zelená chakra pohltila její dlaně.
„Nejprve musíme zchladit rudá místa.“
„Začněte od hrudníku směrem k hlavě.“
„Odsud.“
„Ne, ještě trochu níž… Tady.“
Tsunade nechala dlaně přesně uprostřed hrudního koše. Zavřela oči, potřebovala se soustředit. Po chvilce cítila nejbližší chakrové body. Svítivě zelená chakra se změnila na stříbrnou s nádechem ledově modré. Yui zaryla nehty do dlaně, věděla, o jakou techniku se jedná. Technika zmrazení chakry patřila mezi výjimky ze zakázaných technik. Její použití však bylo značně omezené. Léčitelé ji mohli používat pouze v těchto případech, soudci nebo jakékoliv jiné pověřené osoby ji zase používali v situacích, kdy bylo nutné dotyčnému navždy znepřístupnit použití chakry. To byla dvě oficiální povolená použití. Yui však věděla o třetím. Když se Danzou rozhodl osobně vycvičit i jiné jednotky než ROOT, byly zakázané techniky velmi užitečným nástrojem…
Yui mírně potřásla hlavou, aby zahnala staré démony deroucí se na světlo. Tsunade se již mezitím přesunula k chakrovým bodům na krku.
Tahle operace bude sakra náročná, pomyslela si Yui.
Když Tsunade vjela Sasukemu do vlasů, aby pokryla veškeré chakrové body, rozrazily se dveře do sálu a dovnitř vpadly dvě ženy. Hysterická dívka s růžovými vlasy a mladá žena s krátkými černými vlasy.
„Sasuke!“
„O-omlouvám se, Tsunade-sama! Nedokázala jsem ji zadržet!“ vykřikla ta černovlasá.
Yui založila ruce na prsou. Zdálo se, že si jí obě ženy nevšimly.
„Vyveďte je ven,“ zachrčela Tsunade, aniž by na obě ženy pohlédla.
Yui se okamžitě odlepila od zdi a zatarasila růžovlásce deroucí se k Sasukemu cestu.
„Ven.“
„Ale já tu pracuji!“ vykřikla.
„To mě nezajímá. Ven.“
Yui do svého hlasu vložila veškerý negativní a ledový nádech. Růžovláska se nadechla k dalšímu odporu, ale ta starší žena ji chytila za loket.
„Pojď, Sakuro, jenom bychom překážely.“
„Shizune, já…“ dívka měla na krajíčku.
Yui si téměř neslyšně pod maskou povzdechla.
„Pokud vás to uklidní, můžu vám poskytnout pár detailů. Pokud už se tu neobjevíte,“ dodala Yui rezignovaně.
Sakura přikývla a Shizune ji odvedla pryč. Yui obě ženy následovala ven ze sálu. Pak je obě zavedla do zasedací místnosti, kterou následně zapečetila proti odposlechu.
„Spousta informací, které se týkají Uchihy Sasukeho jsou zatím přísně tajná. Pár věcí vám však říct mohu. Uchiha byl propuštěn z věznice kvůli dvěma podnětům, přičemž jeden z nich je vážný zdravotní stav ohrožující na životě. Druhým podnětem se stalo jeho přijmutí jedné z nabídek. Jeho stav sice vypadá velmi vážně, ale podle Páté by se z toho měl brzy dostat.“
Alespoň v to doufám, povzdychla si Yui v duchu. Díky soucitnému tónu hlasu Sakura trochu pookřála. Až to Yui mrzelo, že jí následující větou zhatí veškeré plány.
„A pokud vám mohu poradit, několik následujících měsíců Uchihu nevyhledávejte. Vyhnete se zbytečným nepříjemnostem,“ dodala již stejně mrazivým tónem, který použila už na sále, zrušila pečetě a odešla zpět na sál.

Laboratoře byly v troskách. Veškeré papíry buď shořely na popel nebo byly natolik očouzené od kouře, že nebyly k přečtení. Skleněné nádoby rozbité, stoly rozházené a promačkané. Po zemi se válely veškeré nástroje a přístroje, sem tam byla rozlitá zvláštní tmavě fialová fluorescentní tekutina. A všude kolem na podlaze, na zdech i na stropě byly namalované prazvláštní obrazce a symboly.
Destrukce.
Zkáza.
Smrt.
A…
Past.