Démon Naruto 1

Hezky se posaďte a poslouchejte.
Děj se odehrává těsně poté, co Naruta popadl amok a zničil celou Listovou. V době, kdy Konohu nezničil Pein, ale kdo jiný než Naruto. Většina vesničanů sice přežila, ale Naruto se bál všem jen podívat do očí, a tak zmizel a nikdo už ho nespatřil.
Zatímco vesničané znovu stavěli vesnici a starali se o zraněné, mladý Naruto se potloukal lesem až narazil na jeskyni. Začala velká bouře. A tak se do ní ukryl. Bouře víc a víc zesilovala a vypadalo to, že nějakou dobu ještě trvat bude, a tak se Naruto rozhodl jeskyni prozkoumat. Jeskyně byla větší a hlubší, než si Naruto představoval. Když došel na konec, uviděl dveře. Otevřel je a nevěřil vlastním očím. Myslel si, že spí a tohle je jen sen. Myslel si, že se propadne do země. Nevěděl, co má dělat. Zda být šťastný, nebo naštvaný. Zda má brečet štěstím, či smutkem. Ale co věděl jistě, je, že osoba, co stojí před ním, už není jako kdysi. Raději tedy zůstal stát ve stínu dveří a pozoroval to nevšední divadlo před ním.
Před ním totiž bojoval Sasuke s pro něj neznámou osobou. Narutovi připadalo až zvláštní, že si ho zatím nevšimli. Ale co. Ať dělal, co dělal, nemohl od těch dvou odtrhnout oči. Chvílí bojovali na způsob tajutsu, chvílí ninjutsu a zase naopak. Když už si Naruto vzpomněl, že by se měl raději vrátit, něco ho chytilo zezadu a přidrželo mu šátek na nose a ústech. Po pár sekundách se mu zamlžilo vidění, zamotala se mu hlava a s třísknutím dopadl na zem.

Jakmile se vzbudil, byl celý v šoku. Rychle se posadil, až se mu zamotala hlava. Nepamatoval si, co se stalo. Poslední, na co si vzpomněl, bylo, jak dopadl na zem a rozmlženě viděl k sobě běžet dvě osoby. Konečně se probral ze svého zamyšlení a rozhlédl se kolem. Seděl na posteli a na stole vedle sebe měl misku s kaší a k tomu sklenici vody. Zkusil otevřít dveře, ale byly zamčené a jak se tak zdálo, tak i zapečetěné. Sedl si a zkusil udělat sennin mode, jenže kapání vody ze stropu ho vyrušilo. Zkusil to podruhé, ale opět marně, protože si vzpomněl na Jiraiyu.
Z očí se mu kutálely malé korálky, které se postupně změnily na potůčky slz. Stále tomu nemohl uvěřit. Jak to mohl udělat. Však se ho Jiraiya snažil jen zastavit. Ani si to neuvědomil a už začal doopravdy brečet. Stočil se do klubíčka a nechával slzy padat jako stříbrné korálky na polštář. Párkrát i zařval bolestí, která se mu jako ozvěna ozývala v srdci a stále se vracela zpět. Bodlo ho v hrudi, jako když rozžhavený kůl někomu zabodneš do zad, až pomalu přestal dýchat a zase viděl jen temnotu. Tu černočernou tmu, kterou tak dobře znal. Ani si toho nevšiml a stala se jeho nejlepší kamarádkou.

Probudil ho hlasitý křik. Vyděšeně se posadil a rozdýchával svůj strach. Uklidnilo ho, že to byl jen sen. Ale byl to doopravdy jen sen? Nebyl. Byly to vzpomínky z doby, kdy ničil Listovou. Nějakým způsobem se Kyuubiho vzpomínky na tu krvavou podívanou odehrály v Narutově hlavě. Stále a stále se mu ukazovaly další a další, jenže vše zmizelo, když Naruto z druhé strany místnosti uslyšel zaskřípání dveří a zakašlání. Prudce otočil hlavu a připravil se na vše, co může přijít. Ze stínu vystoupil Sasuke.
„Tedy, netušil jsem, že tě tak to zničení Listové vezme.“
„Kde... kde to jsem, Sasuke? A proč jsi oblečený v plášti Akatsuki?“ zeptal se vyčerpaný Naruto.
„Ty máš teda otázek. Spíše bych se měl ptát já. No dobře. Jsi v úkrytu Akatsuki a já jsem jedním z nich. A teď mám otázku já. Jak se má Kakashi a Sakura?“
Naruto na odpověď jen sklopil hlavu a Sasuke ihned pochopil, že to asi byla špatná otázka. „Aha. Chápu. Promiň.“
„Ne... já jen... já jen netuším, zda vůbec ještě žijí. Díky Kyuubiho mám vzpomínky na tu událost, ale mám v hlavě takový zmatek, že...,“ Naruto se chytil za vlasy a opřel se lokty o kolena. Zavrtěl hlavou a pokračoval: „...že si nedokáži vzpomenout.“
Sasuke se bál, aby se mu tam Naruto nezhroutil, a tak ho chytil za ruce a Naruto zvedl hlavu.
„Uklidni se! Chápu, že to musí bolet. Ale kvůli tomu jsem taky tady. Nagato ví, jak to zjistit a jak tě zbavit toho utrpení.“ Naruto na něj jen nevěřícně hleděl. „Sněz si snídani a připrav se. Za hodinu si pro tebe dojdu a půjdeme za ním.“ Sasuke se postavil a připravil se odejít, ale Naruto ho chytil za ruku.
„Kdo je ten Nagato?“
„Ehm....To uvidíš tam. Kdybych ti řekl, čí je to žák, tak by ses mi tu zhroutil. A to nechci riskovat. Jediné, co ti o něm mohu říct je, že to je náš vůdce.“
Naruto na něj jen nechápavě pohlédl, ale pak jen pokrčil rameny a začal jíst. Sasuke v klidu mohl odejít.

U NAGATA
Když došli do jiné místnosti, Naruta stále překvapovalo, že v obydlí mužů je tak krásně čisto. Nikde ani smítko, ani pavučinka, prostě naprostý pořádek. No... dobrá, pár pavučin se tam jistě najde. Ale i tak. Uprostřed místnosti se táhl velký stůl. Zřejmě z bukového dřeva. Ve zdech byly vyryté znaky. Sasuke Naruta pošťouchl, aby si sedl. Ihned poté si sedl také. Chvíli jen mlčky seděli a dívali se do zdi, ale pak se rozevřely dveře a vstoupily tři osoby. Dva mužského a jedna ženského pohlaví. Žena byla poměrně mladá, Naruto by ji netipoval o nic víc než jemu, měla fialkové vlasy, ve kterých ji seděla fialová květina. Oční stíny měla také fialové, oči světle hnědé, plášť stejně jako všichni ostatní černý s rudými mraky a na puse jeden piercing. Možná, že to díky ní je všude tak čisto.
Muži se zdáli stejně staří. Jeden z nich měl oranžové, špičaté vlasy, oči hnědé a piercingy měl rozesety po celé hlavě. Několik v uších, nose a puse. Zato ten druhý muž měl vlasy rudé, zplihlé, jako mívají členové klanu Uzumaki. Naruto si trochu posteskl při vzpomínce na matku. Kushinu Uzumaki. Ale co Naruta na něm zaujalo, byl rinnegan. Stejný jako měl Sasuke. Všichni také měly čelenku se znakem Skryté Deštné. Jenže byly přeškrtnuté. Tak jako u Sasukeho. Ten ale měl znak Listové.
Když si všichni tři sedli, Naruto jen vyčkával, co bude. Rudovlasý se narovnal, dal ruce na stůl a spustil:
„Vítej u nás, Naruto. Jak už jistě víš, jsme z organizace jménem Akatsuki. Jmenuji se Nagato, Sasukeho nepochybně znáš, a tohle jsou mí společníci Yahiko a Konan. Chtěli bychom ti pomoct, ale potřebujeme, aby jsi s námi spolupracoval."
Naruto jen vykulil oči. „To jako chcete, abych se k vám přidal? Však vás sotva znám. Nevím, co děláte. Netuším kdo všechno tu je, co po mě budete chtít a..."
Nagato ho přerušil mávnutím ruky. „Chápeme tvé obavy, ale doopravdy se nemusíš bát. Nebudeme tě k ničemu nutit. Jen potřebujeme tvou důvěru a spolupráci. Sasuke ti jistě vysvětlí naše pravidla, cíl a vše ostatní." Sasuke jen přikývl. Naruto sklopil hlavu a upřeně se díval do stolu. Pozoroval, jak je krásně vyleštěný. Všiml si také vzoru na jeho okraji. Byly to jakési spirály. Opět mu probleskla Kyuubiho vzpomínka. Tentokrát to byla vzpomínka na jeho matku a otce. A k jeho překvapení i jeho. Byli tam všichni tři, ale pak už viděl jen záblesk, velký dráp a tmu. Zatřásl hlavou, aby se jí zbavil. Koukl se vražedným pohledem na Nagata, až všichni ucukli, a přikývl. Poté ho poslal zpět do jeho místnosti. Ještě předtím mu však poblahopřál k jeho začlenění a dal mu nové oblečení. Akatsuki oblečení.

U NARUTA
Sasuke mu vysvětloval, jak se u nich věci mají. V tu dobu neměli cíl pochytat Bijuu, jelikož Madara neobživl, a tím pádem nežil ani Obito. Jejich cíl byl jednoduše se pomstít světu. Žádné emoce, žádné slitování. Občas také zavzpomínali na dětství. Nejen Narutovi, ale dokonce i Sasukemu ukápla slzička. Potom Sasuke už musel odejít a nechal Naruta opět samotného přemýšlet.
Stále dokola mu v hlavě znělo: „Cos to udělal, Naruto?" Ale nevnímal to. Oblékl si svůj oblek. Ten mu však připadal moc obyčejně. Tak si ho kapánek upravil. „Tak..." říkal, když se podíval do zrcadla, „už mám skoro hotovo... jen mi tam něco nesedí... UŽ VÍM!" Vzal svou čelenku, a při svojí poslední vzpomínce na mistra Iruku vyryl do čelenky velkou čáru. Ušklíbl se. Chtěl se tak moc všem pomstít, že zapomněl na Kakashiho a Sakuru. Po chvíli někdo zaklepal a dveře se otevřely. Vešla Konan.
„Nesu ti svačinu a..." Když uviděla Naruta, tak se polekala a zároveň nadchla.
„Jo, dík." Jen odsekl a věnoval se dál svým záležitostem. Konan mu tác s jídlem položila na stůl a vydala se na odchod. Jenže Naruto jí tělem zadělal dveře. „Řekni mi... kdy budu moct jít ven?"
„Až si budem jisti, že nic neprovedeš. Mohu?" Ukázala na dveře a Naruto ji se sklopenou hlavou uvolnil cestu. Ale ona věděla, že není uražený. Nebylo jí ho líto. Viděla jeho úsměv, ne, spíše úšklebek, bílý jako sníh, zářící do chodby. Přejel jí mráz po zádech.

JEDNOU NA SNÍDANI
Uběhlo už pár měsíců a stále šlo všechno stejně. Snídaně, výcvik, oběd, volno, výcvik, večeře a volno.
Ani jednou si na nic Naruto nestěžoval. Vlastně... proč by měl. Byl nadmíru spokojen. Měl dobrou příležitost se pomstít. A to mu stačilo.
„Hej, Naruto!“
Naruto zvedl hlavu od talíře. „Hmm...“
„Dělej!“
„Jestli sis nevšiml, Sasuke, tak zrovna jím. Co se děje tak vážnýho, abych nemohl dojíst svou snídani?!“
„To uvidíš na místě. Tak pohni!“ Sotva to dořekl, tak už někam běžel. Měl u sebe svůj meč, který si většinou nechával ve svém pokoji.
Naruto se zvedl a šel za ním. Když vylezl ven ozářilo ho světlo. Uviděl, jak se Sasuke schovává za kamenem.
„Tak co je?! Vyrušil si mě u jídla. To tě bude sakra mrzet.“
Sasuke se plácl po čele a ukázal před sebe. „Naruto....?“
Naruto se prudce otočil a uviděl tým 7. Kakashiho a Sakuru. Polkl a couvl o kus do vchodu.
„Ty idiote,“ řekl Sasuke a vylezl zpoza kamene. „Nejen, že jsi jim ukázal skrýš, ale ještě ses prozradil!“ ukázal prstem na něho.
„A čí je to asi chyba? Hmm? Že neřekl, o co se jedná!“
„No mě to je jedno. Ale nevím, jak to budeš vysvětlovat Nagatovi, a co řekneš těm dvou...!“ Ukázal na tým 7.
„A proč zase já?!“
„Protože to je tvoje chy..." Přerušil ho zvuk pláče. Oba se otočili a uviděli brečet Sakuru. Ani pořádně netušili, zda se směje, či brečí. Kakashi ten stále jen přimrzle stál a vykuleným okem je pozoroval.
„No super. Teď jsi ji ještě rozbrečel!" řekl Sasuke.
„Zase já?! Já tě...!" Naruto vytvořil rudý rasengan a Sasuke zkoprněl. Naštěstí se v čas objevil Nagato a bitku rychle zastavil. Naruto odletěl pěkných pár metrů a při „letu“ poničil vše kolem. Následoval výbuch. Sasuke se chránil Susanem, které ovinulo i Nagata, Kakashiho a Sakuru. Když prach ustal, Sasuke odvolal Susanoo, ale při tom stále sledoval, trochu vyplašeně, místo Narutova dopadu. Nagato koukl na Sasukeho a pak na tým 7, z čehož Sasuke pochopil, že je má odvést do jednací síně. Poté se rozběhl k Narutovi.
Kakashi a Sakura si sedli ke stolu a Sasuke naproti nim ihned poté, co zavolal Konan a Yahika. Po pár minutech vešel Nagato s Narutem, který se o něj opíral. Vypadalo to, že sotva stojí. Plášť měl nahoře ohořelý a po těle se mu táhly nějaké znaky. Vypadaly jako pečeť. Sakura si zakryla ústa zděšením a Kakashi opět jen nemluvně přihlížel. Konan s Yahikem odtáhli Naruta na židli vedle Sasukeho.
„Už zase?" zeptala se Konan pokládající Naruta. „Co se stalo tentokrát?" Nagato si ztěžka sedl a zakroutil hlavou.
„Kdybych se tam rychle nedostal, se Sasukem by byl ámen. Přidáme na výcviku." Naruto se rychle otočil na Sasukeho, hodil po něm vražedný pohled a zkřížil ruce na prsou. Sasuke rychle dal ruce s dlaněmi proti Narutovi.
„Na mě se nedívej."
„Ještě mi dlužíš snídani! Chci rámen!" Když Sasuke přikývl, Naruto se uvolnil, spustil ruce, opřel se a se zakloněním hlavy vydechl. Yahiko ho zezadu chytil a začal mu pěstí cuchat vlasy.
„Nech toho..." Škubal a trhal sebou tak moc, až se židle převrátila dozadu a Naruto s ní. Vypadal tak legračně, že se Sasuke s Yahikem popadali za břicha. Konan se chechtala tak, že si musela dát ruku před pusu, aby se uklidnila a Kakashi se Sakurou se taky trochu uvolnili. Nagato jen přihlížel z druhého konce stolu. Avšak ani on nezvládl zadržet smích. Všichni se tam po hromadě smáli. Jenže nic netrvá věčně. Dveře síně se rozletěly a dovnitř se přiřítil Deidara. Ani se nestačili zeptat, co se stalo a Deidara už křičel přes celé doupě.
„Máme problém!" Nagato vstal a vyčkával s obávajícím se výrazem. Naruto se zatím postavil.
„Máme problém," řekl poněkud udýchanější Deidara. Nagato k němu kývl a dal rozkaz, že tým 7 ušetří, jen pokud budou o všem mlčet. Na to odešel do své pracovny a Deidara se rozeběhl za ním.
Sasuke s Narutem se na sebe koukli s tak přiblblým výrazem, že se opět rozesmáli.
„Tak kdo je odvede?" zeptal se s povzdechem Sasuke. „Ty by ses měl asi obléct. Takže jdu já. Konan ti dá nový plášť." Naruto přikývl a otočil se na patě. Ale sotva udělal pět kroků, už slyšel: „STÁT!" Vzdychl si a otočil se. „Co zas?"
„Ty dva musíme zneškodnit."
„Jak jako zneškodnit?" zeptal se Nagata Sasuke.
„Ty tupohlavče. Jasně, že zabít," odsekl Naruto a ušklíbl se. „Mohu mít tu čest?" V očích mu zazářil hněv a radost.
„Naruto...?!" podivil se Kakashi. Sakura ho pevně chytila za pas a začala mu řvát do hrudi.
„Kakashi-sensei... Co je to s Narutem? Proč je takový? Co se mu to stalo?"
Dokonce ani Sasuke nevěřil svým uším. Takového Naruta neznal. Věděl, že se změnil, ale že tak moc. Nagato přikývl. Sasuke tušil, že je zle. Naruto se začal pomalinku přibližovat. Vytasil drápy a narostly mu tesáky.
Sakura chytila Kakashiho ještě silněji a zašeptala: „Já se bojím." Po obličeji jí stékaly slzy. Sasuke se před ně postavil a začal to Narutovi vymlouvat. Ten ho ale neposlouchal. Sasuke to zkusil způsobem, který Naruta vždy raní.
„Když jsi sem přišel, tak jsi ještě brečel, že se o ně bojíš! A teď je chceš zabít! Stává se z tebe démon, Naruto! To chceš mít na svých rukou další krev?"
„Sasuke má pravdu," řekla Konan. „Navíc bychom je mohli použít jako návnadu. Protože jak jsem zaslechla, tak to právě Kakashi vyslal signálem svou pozici."
„Kakashi!" vyštěkl Sasuke.
„A měl jsem na výběr? Nehodlám ze sebe a Sakury udělat odpad. Nebo rovnou zrádce."
„Ten, kdo opustí přátelé, je ještě větší. Nevzpomínáte? Sám jste to řekl."
„Ano. Ale to platí pro přátelé. A ne pro nepřátele." To Sasukeho zaskočilo, ale chápal to. Už nebyli součástí týmu 7. A vzhledem k tomu, že Naruto zničil Listovou, svou rodnou vesnici.
„Ach. Nu dobrá. Naruto, nech je jít," řekl Nagato. Naruto neposlouchal. „Naruto!" Nic. Stále šel blíž a blíž. „NARUTO!"
Už se zastavil a otočil hlavu. Ve tváři mu hrál znuděný výraz. „Dobře, Dobře. Dělejte si, co chcete. Stejně je jednou dostanu. Všechny!" Zvedl ruce na znak prohry. Poté je spustil dolů a odešel. Než však překročil práh temnoty, ušklíbl se. Už to nebyl „ten“ Naruto. Byl to Naruto plný temnoty.

Sasuke tým 7 vyvedl až před bránu Listové. Avšak šel v převleku. Rozloučil se a zmizel. Když se vrátil do skrýše, tak uviděl Naruta trénovat s Nagatem. Nagato ho rozhodně nešetřil. Používal i své magnetické tyče. I přes to měl Naruto navrch. Sasuke si to nechtěl přiznat, ale trochu mu vadilo, že se vše točí hlavně kolem Naruta.
„Aah. Už ses vrátil, jo?" všiml si Sasukeho Naruto.
„Právě včas. Potřebuji tvou pomoc, Sasuke. Listová se připravuje na zničení Naruta. Musíme zkusit spojit duši Kyuubiho a Naruta. K tomu však potřebujem co nejvíce chakry." Sasuke vyvalil oči.
„Co když to nepřežije?!"
„Právě proto potřebuji tvou pomoc."