Démon Naruto 2

„Právě včas. Potřebuji tvou pomoc, Sasuke. Listová se připravuje na zničení Naruta. Musíme zkusit spojit duši Kyuubiho a Naruta. K tomu však potřebujem co nejvíce chakry."
Sasuke vyvalil oči. „Co když to nepřežije?!"
„Právě proto potřebuji tvou pomoc."

Naruto Démon 2

„Kde jsou tak dlouho?!"
„Hádám, že nenašli dveře," odpověděl Naruto ležící na zemi popsaný zvláštními znaky.
„Není čas na vtipy, Naruto!" okřikl ho Nagato.
„No jo no," odpověděl uražený Naruto.
„Jsme tady...," řekla udýchaná Konan a zamávala rukou, kdyby ji náhodou přeslechli.
„To byla doba!"
„To byla doba, to byla doba... kdy jsi naposledy utíkal před více než sty rozzuřenými lidmi," odvětila.
„Máte aspoň „tu" věc?" zeptal se Nagato a palcem s ukazovákem si promnul kořen nosu.
„Bylo to tak, tak," Nagato vyčkával na odpověď.
„Máme „to", ale za velkou ztrátu. V Akatsuki zbylo jen nás pět. Já, ty, Yahiko, Sasuke a Naruto."
Nagato zatnul pěsti. „Kdo by čekal, že se všech pět vesnic spojí proti nám. Jestli to zkazíme, budeme jen čtyři," řekl Nagato.
„Ale pak už nebudou mít za co bojovat, a alespoň boje ustanou," připomněla Konan.
„Ehm... já tu jsem taky. A umírání vážně nemám v plánu," ozval se Naruto.
„Když budeš mít stále hloupé připomínky a budeš se pořád hýbat, tak si to rovnou do toho svého plánu připiš! Zase jsi mi to rozmazal! A já mám jen jedny nervy, tenké jako pavučinové vlákno. Jestli se ještě jednou pohneš, je s tebou ámen!" rozkázal naštvaný Nagato.
„Tak to ti nezávidím, Naruto," ušklíbl se Sasuke.
„A ty zmlkni taky!" nakázal. „Jakou výmluvu máš ty, že jdeš pozdě?!"
„Ucpal se záchod. To bude asi tím prošlým mlékem."
„Za co?! Za co?! Co jsem komu udělal?" začal bědovat Nagato.
„Je čas," řekla Konan.
„Pojďme se rozloučit s nynějším Narutem a spojme ho s Kyuubim v jednu bytost," přidal se Sasuke.
„Jsi připraven Naruto?" zeptal se Yahiko.
„Už od narození."
„Dobře," promluvil Nagato. „Konan, Yahiko, držte Naruta."
„Hai!"
„Sasuke, pomůžeš mi dělat pečetě. Zbytek je na tobě Naruto."
„Hai," vykřikli oba najednou.
Nagato si od Konan převzal brašnu a vytáhl z ní „tu" věc. Byl to obrovský svitek. Jedním švihem ruky ho otevřel a rozložil mezi něj a Naruta na zem.
„TEĎ!" zakřičel.
Sasuke s Nagatem začali rychle dělat pečetě. Pomocí rinneganu Naruta svázali řetězy a opatrně vytahovali z Naruta dvě duše. Jednu modrou, Narutovu. Tu měl na práci Sasuke. A druhou rudou, Kyuubiho. S tou pracoval Nagato. Všichni se hodně potili. Konec konců se museli soustředit na pečetě a zároveň dávat pozor na duše. Stačí jedna malá chybička a Naruto zemře. Nagato sebou trhl. Kyuubi se vzpíral. Ale ne na dlouho. Konan s Yahikem udržovali pečeť pevnou.

MEZITÍM V NARUTOVĚ HLAVĚ
„Cos jim to dovolil?" slyšel povědomý hlas. Už ho někdy, někde slyšel. Vzbudil se a postavil se. Kolem něj nic nebylo. Jen prázdnota.
„Kdo jsi?!" zavolal Naruto. Najednou před ním začalo něco zářit. Z temnoty vystoupila žena. Měla rudé, dlouhé vlasy. Aby postavu lépe rozpoznal, přivřel oční víčka. Měl pravdu. Nespletl se. Byla to Kushina. Jeho matka.
„To už nepoznáváš vlastní matku?" odpověděla uraženě Kushina.
„No tak pardon," řekl také uražený Naruto. „Nečekal jsem, že se mi bude v hlavě někdo procházet. A už vůbec ne, že to bude má matka," odvětil. Kushina se zamračila a vlasy jí plály do všech stran.
„Být tebou, omluvím se," řekl někdo za Narutem a položil mu ruku na rameno. Když se Naruto otočil, spatřil Minata.
„O...ot...otče?! Ale jak to. Proč tu jste všichni?"
„No... zrovna všichni ne. Jen my tři. Potřebovali jsme si s tebou promluvit."
„O čem?"
„První se radši omluv."
Naruto nasucho polkl. Přiblížil se ke Kushině a narychlo ze sebe vysypal: „Omlouvám se." Kushině se opět vlasy daly do původní polohy. Naruto si myslel, že je po všem a otočil se. Kushina ho zezadu praštila pěstí do temene hlavy. Spadl na zem. Válel se po zemi, držel se za hlavu a se slzou na kraji oka si bědoval.
„Jsi úplně stejně tvrdohlavý, jako tvůj otec!" začala Kushina.
„Kdo je tady ten tvrdohlavý?" pomyslel si Minato. Naruto vstal a řekl: „To nebylo zrovna pěkné přivítání."
Kushina se na něj podívala a usmála se. „Máš pravdu." Objala ho a zašeptala: „Chyběl jsi mi... synu." Naruto ji také objal a usmál se. Konečně měl rodinu.
„Nerad vás ruším, ale čas se krátí," připomněl Minato.
„No jo... kde to vlastně jsem?" zeptal se Naruto.
„Ve své mysli," odpověděla Kushina, která už Naruta nechala nadechnout se.
„Oops! Já zapomněl. Oni mě vlastně chtějí spojit s Kyuubim!"
„Také kvůli tomu jsme zde. Musíš to zastavit! Jinak z tebe zbude jen schránka pro Kyuubiho." Naruto sklopil hlavu.
„Je pozdě. Už to začalo." Ukázal na levou ruku a oni pochopili. Jeho ruka pomalu mizela.
„Sice jsem to neměl v plánu, ale co. S takovouhle situací jsme nepočítali."
„Co jsi neměl v plánu?" opáčil Naruto.
„Nyní ti s Kushinou předáme naši chakru. Poté hned zmizíme. Použij ji k poražení Kyuubiho."
„Co...cože?! Ihned zmizíte? Však jste se tu teprve objevili. Konečně mám rodinu, a teď ji zase ztratím?!" Naruto švihl rukou. Po tváři mu stékaly potůčky slz.
Minato k němu přišel, položil mu ruce na ramena a řekl: „Uklidni se. Jednou se zase určitě setkáme."
„Nastav ruku." Naruto ji nastavil a vyčkával. Když se k němu Kushina a Minato přiblížili, objal je. Poté se od nich odtáhl a podruhé nastavil ruku. Usmál se. Minato s Kushinou se chytili za ruce a volnou ruku položili na Narutovu. Ten zavřel oči. Naruto ucítil, jak mu tělem proudí nová chakra. Když oči rychle otevřel, tak zjistil, že je opět sám. Chtěl odejít, ale už mu zmizela i noha. Po dvou minutách už po něm nic nezbylo.

U OSTATNÍCH
„Vydrž, Sasuke! Ještě chvíli!" zakřičel Nagato.
„Já už nemám žádnou chakru..," Sasuke upadl do bezvědomí.
„K***a."
„Nagato..."
„Zmlkni!"
„Ale Nagato..."
„Zmlkni"
„Blíží se sem vojsko."
„ŘEKL JSEM, ŽE MÁŠ ZMLKNOUT, KONAN!" Konan sklopila hlavu.
„Omlouvám se."
„Uklidni se, Nagato! Musíš se soustředit!" vložil se do toho Yahiko. Nagatovi pomalu docházela chakra. Vlasy mu zbělely. Dokonce i trochu vychrtl. Vzdychl a omluvil se.

U NARUTA
Naruto se ocitl před obrovskou klecí.
„Čau Naruto."
„Čauky Kuramo," odpověděl Naruto. „Co se děje?"
„To bych se měl ptát já. Proč právě někdo vytahuje naše duše?" řekl Kurama.
„Čekal jsem, že budeš vědět proč."
„Dobře, no. Prokoukl jsi mě." Narutovi začali růst špičáky, drápy a oči se mu zbarvily jinak. Byly rudé s liščí zorničkou. Dále se mu postupně změnily fousky na tvářích. Byly širší. Naruto se prohlédl. Když si projel rukou vlasy, nahmatal si uši. Uskočil. Zašimralo ho něco na zádech. Otočil hlavu a spatřil devět ocasů.
„Co... co se to se mnou děje?"
„Pojíš se se mnou." Naruto se koukl na Kuramu, který právě mizel.
„Co se to s tebou děje, Kuro?"
„Jsem nyní už úplnou součástí tebe. Již nikdy mě zde neuvidíš. Loučím se s tebou, příteli." Naruta překvapilo, že mu Kurama řekl příteli.
„Za to mohou ti prolhaní lidé. Za to zaplatí... měj se, Kuramo. Můj příteli." Usmál se a opět mu steklo několik dalších slz. Zase ztratil někoho blízkého. Poté Kurama úplně zmizel. Narutovi se prodloužily vlasy. Tímto vykonal celou proměnu. S Kyuubim bojovat nemusel, jelikož než se nadál, stali se z nich přátelé.

U OSTATNÍCH
„Nagato... vidíš to? Co se to s ním děje?" zeptal se Yahiko.
„Netuším... asi vedlejší účinky spojení duší. Jediné co vím, je, že si jdu lehnout. Obřad dokonán. Postarejte se o Sasukeho a Naruta. A hlídejte vchod. Ať se to vojsko tady nedostane!" rozkázal Nagato a odešel. Nebo se spíše odvláčel. Konan vzala Sasukeho a odnesla ho do jeho pokoje. To samé udělal Yahiko s Narutem. Poté podle rozkazů odešli ke vchodu na hlídku. Po chvilce se přes dvě stě lidí, v čele s Kakashim, řítilo ke skrýši.
„Přece jen nás zradil," rozzuřila se Konan.
„To nikdy nemůžeme zvládnout," řekl Yahiko. „Je s námi konec. Jsou to skoro samí jouninové. Navíc v obrovské přesile."
„Nevzdávej se! Přesila nic neznamená. Když bude třeba, budem bojovat až do konce!" Obloha jako by poznala, co se bude dít, a tak spustila déšť. Konan s Yahikem se chtěli rozeběhnout proti vojsku, jenže před nimi se objevila zahalená postava v plášti Akatsuki. Otočila se a oni se jen usmáli. Naruto se probudil. Ale když se rozeběhl k vojsku, vykulili oči.
„STŮJ! To je naprostá sebevražda! Rovnou můžeš spáchat seppuku!" Ale Naruto jako by neslyšel. Už zas. Vytáhl svůj meč a druhou ruku nastavil tak, aby jeho drápy prořezávaly hrdla lidí. Konan s Yahikem tomu nemohli uvěřit. Zírali na něj s otevřenou pusou. Naruto se tak chechtal, že většina odhodila zbraně a prosila o milost. Nebo křičela, že je monstrum, démon, a plno dalších věcí. Ale nikoho neušetřil. Jen jeden stihl na příkaz utéct. Všichni až na Kakashiho padli.
Celý zakrvácený Naruto, šel klidným krokem za Kakashim. Toho si nechal naposled, aby si ho vychutnal. Kakashi nevěřil svým očím. Porazit přes dvě stě lidí, bez jediného škrábnutí je naprosto nemožné. Ale pro Naruta už ne. Než si toho Kakashi, dokonce i se Sharinganem stihl všimnout, byl skrz naskrz.
Naruto mu dal hlavu k uchu a zašeptal: „Děkuji za to, co jste mě naučil. Nyní se s vámi ale musím rozloučit, Kakashi-sensei. Šťastnou cestu a pozdravujte všechny," zabořil meč ještě hlouběji a prudce ho vytáhl. Vytryskla na něj sprška krve. Olíznul si tu, která mu dopadla na rty. Kakashi vykašlal krev a zašeptal: „Naruto, proč?" Poté padl na zem a zemřel. Rychle švihl mečem, aby krev sletěla dolů. Jako malé třešničky popadaly kapky krve na zem, promočenou krví. To už ho pozoroval i Nagato.
„Tak přeci jen jeden ti zdrhl." Naruto zvedl hlavu a všichni se zděsili. Neměl ani normální oči, ani Sharingan, Byakugan či dokonce rinnegan nebo oči sennin módu. Jeho oči byly zvláštní. Byly rudější než nejrudější krev a zornička byla démonní. Co je ale na nich zaujalo, bylo že od zorničky se dělaly kružnice. Jako u rinneganu. Na každé kružnici navíc byly znaky, vypadající jako shurikeny nebo křížky. Jakmile se Naruto uviděl, vydal se do svého pokoje, umýt a převléct se. Všichni mu uhli a šli za ním chodbou, směrem do svých pokojů.
„Vytvořil jsem příšeru," pomyslel si Nagato.