Sedm Osamělých - Kapitola 5

Poslední závan rozvířeného větru se rozplynul v lese v Zemi Rýžových Polí. Prach se začal usazovat, přesto byla nad zemí stále hustá vrstva prachového oblaku. Mnoho listů se snášelo k zemi, ať už to byl pomalý, klouzavý pohyb, nebo to byl rychlý a bouřlivý let, jak je zachytil poryv větru. Zbyly tu pouze kmeny stromů očesané o všechno listí i s větvemi a některé menší i starší stromy byly roztrhány.

V této spoušti mezi stromy se vypínala malá kamenná zídka, za kterou se kryli Raiu s Tayuyou. Mladík měl položené obě ruce dlaněmi na zemi a slyšitelně oddechoval. Dívka byla zády opřená o zídku. Tayuya se na parťáka podívala podrážděně.
„To teda fakt nemáš velkou fyzičku, když už tě to teď bere.“
Raiu se na ni nepodíval, protože pohled měl otočený přibližně směrem, kde jejich dva nepřátelé byli naposled.
„I když tuhle techniku zvládám celkem dobře a Doton je můj sekundární živel, tak jeho kontrolu ještě nemám úplně zvládnutou. Hlavně mě hodně vyčerpal ten poslední útok.“
Tayuya si odfrkla.
„Čekala jsem z toho teda víc. Ty jsi ho jen na chvilku zneschopnil.“
„Je to ninjtaijutsu,“ vysvětlil Raiu a konečně odlepil ruce od země. „Má vysoké nároky jak na fyzickou zdatnost, kterou já nemám, tak na přesnou kontrolu čakry. Normálně se používá v kombinaci s Raiton Chakura Moudo, které sice znám, ale je na mne čakrově náročné a neměl jsem na něj čas. Musel jsem rychle vyvolat čakrové blesky, aby to mělo aspoň nějaký účinek, i když mi to spotřebovalo spoustu čakry. Moc dlouho to působit nebude. Raikage tuhle techniku dokáže použít s drtivou silou, mé použití je proti tomu nicotné.“
Pomaličku se mu zklidňoval dech. Potřeboval nahromadit nějakou čakru, tak udělal pečeť Tygra a začal s technikou. Jeho oči visely na Tayuye. Ta si jeho pohledu nevšímala a raději přemýšlela.
„Musíme vymyslet plán, jak ty šmejdy sejmout. Nesmí nikomu dát vědět, že jsem na živu.“

Jedna věc byla jasná. Hakushua dokázala zvládnout, ale problémem bylo spíš to, že Raiu nemohl dostat Hoerua. Byl na něj moc silný a rychlý. Možná, kdyby použil oba meče najednou, by mohl přejít do útoku, ale ne na moc dlouho. Hoeru měl velkou vitalitu a věděl přesně, jak ji využít. Proti tomu Raiu, ačkoli byl Ikazuchi, vitalitu moc neměl. Nedokázal bojovat tempem, které nasadí Hoeru příliš dlouho, nebyl to jeho styl boje. Hoeru si to možná taky uvědomil.
Hakushu byl opatrnější než Hoeru a šetřil svoji vlastní energii. Jeho útoky kunaiem byly méně o vysoké síle a více o přesnosti. I když byl rychlý a přesný, boj zblízka také nebyl jeho doménou. Tou byl jeho vylepšený hlas a s ním spjaté ninjutsu. S ním by Raiu se svým Raitonem měl mnohem větší šanci. Znamenalo to výměnu soupeřů.
Ovšem to by zase Tayuyu uvrhlo do nevýhody. Ona byla nejslabší na fyzickou sílu ze Zvučné Čtyřky a ani taijutsu nebyl její preferovaný styl. Byla rychlá, rychlejší než Hoeru, ale nebyla si jistá, jak dlouho by to dokázala udržet. Její možnosti byly dost omezené, a když si to spočítala, tak jí zbývala jen jediná možnost. Vlastně se na to docela i těšila. Její frustrace z porážky rostla každým dnem a teď měla šanci dostat nějakou satisfakci.

„Musíme si vyměnit soupeře,“ řekla nakonec a podívala se na Raiua. „Ty si vem Hakushua, já toho velkýho tuponě.“
Raiu přikývnul a stále načerpával čakru.
„Souhlasím. Ten velký je na mě moc. Ne bez mého brnění. Ale...“
Tayuya mu věnovala přísný pohled, když viděla ten jeho.
„Co?!“
„Seš si... jistá, že ho zvládneš?“
Jeho hlas i oči měly takový zvláštní podtón. Mohly to být... obavy? A strach? Zapřemýšlela nad tím, aby pochopila, co za tím může být. Asi o ni měl obavy jenom proto, že šlo i jemu o krk. Beztak s ní byl jenom proto, aby ji využil pro jeho misi pro Oblačnou a své vlastní plány. To muselo být ono. Přesto ji ta otázka urazila. Vždyť byla Orochimarova... bývalá, osobní strážkyně!
„Neměj péči. Mám toho ještě dost v záloze, co bych na něj mohla použít.“
V tom částečně lhala. Tolik toho neměla, ale to, co ano, bude bohatě stačit.
„Jenom musíme vymyslet přesně, jak je oddělat.“

* * *

Hakushu stál nad svým parťákem Hoeruem. Do úst si vložil zpátky stéblo trávy a sledoval okolí. Ačkoliv jeho útok byl zničující vůči lesu, měl pochybnosti, že by to stačilo proti Tayuye. I když tu mrchu neměl rád stejně jako ostatní ze Zvučné Čtyřky, respektoval její schopnosti a sílu. Byl by blbec, kdyby ne. Hoeru byl mnohem jednodušší a respekt moc neměl. Nebo měl, ale spíš jeho ego bylo větší. Hakushu sám věřil ve své dovednosti a sílu, které mu Orochimaru dal, i když to jeho a Hoerua stálo mnoho bolesti a útrap. Teď měl sílu, po které toužil a nenechá nikoho, aby překazil Orochimarovi plány. Ani tu zrádkyni.
„Jak seš na tom, Hoeru?“ zeptal se parťáka.

Velký muž se z podřepu pomalu zvedal na nohy. Elektroparalýza, kterou mu uštědřil ten Tayuyin klučina, už téměř odezněla, avšak jeho tělo bylo stále oslabené a nejisté.
„Jsem dobrej.“
Postavil se do své plné výše a masíroval si pravé rameno, kde dostal bleskový úder a svaly byly stále znecitlivělé a hodně zuřil.
„Zmetek! Až se mi dostane do rukou, já ho roztrhnu vejpůl!“
„Klídek,“ řekl nevzrušeně Hakushu a stále sledoval horizont. „Dostaneme je oba dva, ale musíme to udělat chytře. Výhody máme na své straně. Tayuya je bez své démonické flétny, takže je omezená pouze na taijutsu a kenjutsu a v tom ty nad ní rozhodně vedeš. Ten kluk... ten je divoká karta, ale určitě není dost zkušenej, aby nás dva mohl dostat. S tvojí rukou měl jenom štěstí.“
Hoeru jen zavrčel a začal zkoušet pohybovat s promasírovanou pravačkou.
„Fajn. Najděme ty krysy!“

Hakushu se nadechl a pak rychle vydechl. Nebylo to tak silně jako předtím, takže se mu z hrdla vydral pouze hlasitý vysoký tón, ale žádný poryv větru. Supersonický pulz proletěl mezi stromy, odrážel se od každého předmětu a určité pulzy se vracely zpět. Hoeru je zachytil svým vloženým zvukovým orgánem v čele a překvapením roztáhnul oči.
„Blíží se k nám. Oni útočí.“
Znělo to spíše překvapeně, než zděšeně. Očividně to nečekal. I Hakushu byl překvapený. Ale co mohl čekat od horkokrevné Tayuyy?

Zvuční shinobi přesunuli nohy do bojových postavení a čekali. Netrvalo dlouho a oba dva teenageři se objevili mezi opadanými stromy, bylo však na nich něco jiného. Ten kluk měl na hlavě bílou přilbu s ochrannými pláty okolo a s černými otvory na oči. Přes žluté tričko měl teď bílou ninja vestu s červenými detaily. Podle střihu to byl starší model Oblačných ninjů akorát v moderním barevném provedení. Na rukách byly kovové chrániče sahající od zápěstí až k loktům a na nohou bílé chrániče s rudými pruhy. V rukách držel dvě katany a byl bez svého batohu. Tayuya měla v jedné ruce své tanto a ve druhé kunaie, na každém prstu jeden. Řítili se k nim vysokou rychlostí. Hakushu na nic nečekal, nadechl se a provedl potřebnou sérii pečetí.
„Heiwa Gangika no Jutsu!“

Proti mladým se řítila nárazová vlna vzduchu, tentokrát v méně širokém kuželu. Tayuya i Oblačný při jeho útoku uskočili stranou, pak skočili znovu, ve vzduchu se minuli do kříže a každý se vrhnul na jednoho ze Zvučných. Tayuya opět k Hakushovi a Oblačný k Hoeruovi. Hakushu už byl připraven s kunaiem v ruce a začal vykrývat zrzčiny útoky krátkým mečem. Tentokrát byly její útoky rychlejší a záludnější, ale bojové a pohybové sekvence byly stejné, jako když se s ním střetnula poprvé, proto pro modrovláska nebylo tolik těžké se jejím útokům ubránit.

Rychlým pohledem zkontroloval svého parťáka a spatřil, jak Oblačný ninja teď přešel do ofenzívy, nutící většího shinobiho pomalu ustupovat. Zřejmě fakt, že měl na sobě zbroj, mu dodala odvahu, aby riskoval Hoerův zásah. Musel se nad tím usmát. Hoeru měl hodně velkou sílu a dostatečnou, aby dokázal zabíjet i přes ochranné vesty, nebo lámat kosti i skrze chrániče. Ti dva museli být hloupí, když si mysleli, že jim stejná taktika zase vyjde.
Musel však zůstat ve střehu, protože Tayuya měla pořád nějaká esa v rukávu a schopnosti od Orochimara, o kterých nevěděl. Jestli zůstane jen u tohohle s mečem, tak to s ní nevypadá nejlépe. Hlavně ho zaráželo, že i když na něho dorážela tantoem, ještě nepoužila kunaie na prstech druhé ruky. Zatím s nimi jen točila, jako kdyby je chtěla proti němu z bezprostřední blízkosti hodit, ale neudělala to. Možná, že jen chtěla rozdělit jeho pozornost, aby se soustředil zároveň na ni, na meč a na kunaie. Podobalo by se to její preferenci genjutsu, zmatení nepřítele, tentokrát však bez užití čakry. Možná, že to už udělala a on si toho nevšiml? Ušetřil si malinkou chvilku, udělal zemní pečeť jednou rukou zvednutím ukazováčku a prostředníčku a přerušil tok čakry ve svém těle vyslovením: „Kai!“

Žádné změny si nevšiml, všechno bylo stejné jako před chvilkou. Takže nebyl v genjutsu. Byl to jen trik. Byl? Nevsugeroval si to sám? Nebo, co když tohle byl její plán, aby si vsugeroval... Aaaarghhhh!!! Vnitřně zařval sám na sebe, když si uvědomil, že jeho vlastní paranoia ho dostala. Zkrátka, ať měla Tayuya přichystané cokoliv, on bude připraven to odrazit a vrátit jí všechno i s úroky.

Netrvalo moc dlouho, když Tayuya při jednom horizontálním seku mečem švihnula i druhou rukou a hodila první kunai. Hakushu si toho všiml, zaklonil se, aby se vyhnul čepeli tanto a kunaiem v ruce odrazil letící zbraň. Musel uznat, že to bylo mazané. Z takto krátké vzdálenosti bylo velmi těžké něco proti tomu dělat, on s tím však počítal a vždy se snažil udržet svoji zbraň v blízkosti její levé ruky, aby mohl odrážet vržené kunaie. Po prvním pokusu následoval druhý, pak třetí útok, oba bezpečně odražené. Když hodila čtvrtý kunai během sečného útoku od Hakushuova levého boku na pravé rameno, modrovlasý shinobi uviděl svoji šanci.

Uhnul do strany blížící se čepeli, svým kunaiem odrazil její vržený a k Tayuyinýmu překvapení ji chytil za ruku, ve které svírala svůj meč. Viděl, jak se v jejích očích mihnulo překvapení, které vystřídal strach. Hakushuovi vytanul na rtech křivý úsměv a kunaiem seknul Tayuye přes hruď. Musela být tak překvapená, že se nezmohla na jakoukoliv obranu. Krev okamžitě začala zbarvovat její šaty, ale Hakushu pokračoval a ještě dvakrát ji seknul a ve výsledku zabodnul kunai přímo do srdce a ustoupil od ní. Sledoval její poslední okamžiky a radoval se. Jo! Dostal jsem člena Zvučné Čtyřky! Jsem vážně dobrej!

Krvácející Tayuya však pořád stála. Najednou se ozvalo „puff“ a Tayuyu zakryl oblak bílého kouře. Na jejím místě stál ten Oblačnej spratek, jenže ani to nevydrželo dlouho, když mu kůže, vlasy a oblečení zhnědlo a tvar jeho těla se začal rozpouštět. Hakushu vytřeštil oči. Bláto? Doton: Kagebunshin!? Takže on a jeden jeho klon na nás zaútočily od samého začátku? Kde teda ale byla Tayuya? Naše sonarové jutsu by ji určitě našlo! Hakushu se začal horečně rozhlížet, jak se před ním stínový klon z bláta zcela rozpustil v kaluž. Kde mohla být?

Jeho chodidla vycítily podivné chvění, které rychle sílilo. Hakushu se podíval k zemi a s hlasitým „křach“ ho osvítilo pochopení, když ze země proti němu vyjela čepel meče mířící mu přímo na břicho. Pod zemí! Zvučný bojovník okamžitě vyskočil, aby se vyhnul smrtelnému útoku. Jeho překvapení se ještě prohloubilo, když uviděl, že tím útočníkem z podzemí byl zase ten kluk. Kde sakra je ta zatracená Tayuya!? Na další otázky už neměl čas. Shinobi s přilbou částečně vylezl z díry, ale od pasu dolů bylo jeho tělo stále schované. Meč pustil na zem, začal dělat pečeti a Hakushu si to celé uvědomil.

Oblačný ninja, Raiu, teď už si Hakushu vzpomínal, že slyšel jeho jméno, se rozhodl, že povede celý útok sám. Vytvořil bahenní stínové klony, vyslal je proti němu a Hoeruovi, sám se ukryl pod zem a zřejmě i Tayuya, a potom díru zakryl. Tak je nemohla sonarová vlna najít. Následně jeden z klonů použil Henge no Jutsu a změnil se v Tayuyu.
Jeho následující kroky vedly k tomu, aby uchlácholil Hakushovu pozornost tím, aby viděl jen to, co chtěl vidět. Vysvětlovala to i Tayuyina lehce pozměněná technika s mečem. Musela se to naučit od něho. Točící se kunaie v ruce měly od začátku fungovat jako návnada na to, aby stínového klona protivník zranil, a aby ho následné přeměny zcela zmátly. Točení kunaiů mohlo mít i psychologický efekt vzhledem k Tayuyině preferenci genjutsu. Pokud to byl skutečně jejich plán nebo ne, to nemohl zcela říct. Mezitím se skutečný ninja provrtal pod zemí zcela nezpozorován a čekal na svoji chvíli.
Následný útok zespoda mečem měl Hakushua donutit skočit pryč, a protože byl předtím překvapen, tak jednal pouze instinktivně; skočil stejným směrem, jako blížící se čepel. A teď byl Hakushu ve vzduchu, neměl možnost se útoku vyhnout a Raiu připravoval ninjutsu, kterým ho má dorazit.

„Raiton: Raigeki!“
Raiu namířil proti Zvučnému obě ruce, ze kterých vyšlehly modré blesky, které Hakushua zasáhly naplno. Začaly kroužit po celém jeho těle a na břiše a hrudi prorazily kůži i svaly, ze kterých začala tryskat krev. Hakushu zařval bolestí a ve svíjejících se bolestech hlučně dopadnul na zem a už se nehýbal. Raiu ho skrze hledí přilby tiše sledoval a oddechoval.

* * *

Souboj mezi Hoeruem a druhým Raiuem byl mnohem zuřivější. Hoeru byl rozzuřený kvůli elektrizujícímu útoku, který mu uštědřil Raiu, ale i přesto dokonale ovládal své tělo a dokázal se vyhýbat a uhýbat Raiuovým katanám, popřípadě je blokoval svým kunaiem. Tentokrát byl Raiu mnohem víc agresivním než předtím. Mimo to využíval i kopů, takže si musel Hoeru dát větší pozor, ale vzhledem k jejich fyzickému rozdílu věděl, že to je jen otázka času, než ho udolá. K vlastní obraně ještě používal orgán, který mu Orochimaru voperoval do čela, a tak dokázal zpracovat ultrasonické vlny pomocí posílených uší. To mu umožňovalo „slyšet“ nepřítelův blížící se útok a rychle zareagovat.

„Raiu,“ tak ho Tayuya v duchu oslovila, se ukázal jako zuřivý bojovník. To, co předváděl předtím, nebylo ničím v porovnání s jeho současným stylem boje. Jeho katany kmitaly vzduchem tak rychle, že je nebylo téměř vidět. Bylo je však slyšet, proto katany Hoeru umně odrážel a blokoval a hned na to sám zaútočil. Oblačný shinobi se těmto útokům vyhýbal, uskakoval a dělal nejrůznější přemety. To Hoerua ještě víc dráždilo a jeho touha zabít mladíka jen rostla.

Jejich společný zuřivý souboj trval ještě chvíli, dokud nenastala změna. Ninja-samurai zasunul jeden meč do pochvy, odskočil dál od Hoerua a v ruce se mu najednou zjevil kunai s něčím přivázaným za jeho očkem. Hoeru zpozorněl, protože to vypadalo jako výbušný lístek. Mladík hodil kunai a Hoeru instinktivně skočil stranou. Ihned si všimnul, co to vlastně bylo. Byl to normální kus papíru, ale byla tam i žlutá kulička. Oslepující bomba.
Rychle otočil hlavu pryč, když prudké, oslepující světlo zaplavilo palouk a les, kde teď bojovali. Musel přimhouřit své různobarevné oči, aby světlo dokázal snést. Trvalo to však jen okamžik, pak Hoeru otevřel oči a otočil se zpátky tam, kde byl naposledy Raiu.
Oblačný shinobi stál na zemi v místech, kam při svém předešlém skoku měl dopadnout a už hodil další kunai. Mohutný muž uhnul stranou, aby ho nůž minul. Jeho zrak si stále ještě přivykal na světlo, tak nechtěl skočit, aby náhodou při dopadu se o něco nesmeknul. Hned však svoji volbu vyhodnotil jako chybnou, protože si všimnul, že na kunai byl připevněn skutečný výbušný lístek. Ne, hned čtyři, a tak udělal rychlý skok stranou. Proč tolik lístků, když mě s nimi netrefí? Podivil se Hoeru.
Lístky se zapálily a kunai se najednou zastavil uprostřed letu k Hoeruově hrůze. Hodil rychlý pohled na Raiua a všimnul si, že měl ruku ohnutou v lokti nahoru a zatnutou pěst. Přivázal kunai vlascem, aby tak zaručil, že exploduje v mé blízkosti. Má ale smůlu, jsem dost daleko na to, aby mě zabil!
Papírové bomby explodovaly a přes Hoerua přejel rychlý a silný proud horkého vzduchu. Vzápětí se ozvala ohlušující rána. Pro jeho vylepšené uši to bylo o to horší a okamžitě si je zakryl rukama v marné snaze snížit bolest. Síla čtyř lístků kromě větší ohnivé koule vytvořily i mnohem hlučnější ránu, která Hoerua ohlušila. I přes bolest se podíval a uviděl mladého muže sotva tři metry před ním letícího přímo proti němu s katanou v pravé ruce.

Hoeru jeho úder vedoucí zprava doleva (z Raiuova pohledu mířící na Zvučného levé rameno) zablokoval svým kunaiem a zastavil ho tak i v pohybu, když se Raiu před ním zastavil. Mladíkova levá ruka byla volná, takže toho Hoeru využil a se znovunabytou jistotou vystřelil pravou rukou s úmyslem udeřit nepřítele do břicha svojí plnou silou. Proti této pěsti se pohnula Raiuova volná ruka, prsty se zapletly mezi Hoeruovi klouby, sevřely ji a zcela zastavily v pohybu. Hoeru vytřeštil nevěřícně oči.
COŽE!!!??? Jak... tenhle skrček může mít sílu rovnající se mé!!!???

Oblačný shinobi si s ním vyměnil pohled. Najednou však s hlasitým „puff“ ho obklopil bílý kouř a jeho postavu nahradila ženská s rudými vlasy skrytými pod černým šátkem a ve světle hnědých šatech. Tayuya se na něho šklebila a v jejích očích byla děsivá, krvežíznivá radost. Jak se kouř vypařil, Hoeru zpozoroval, že její levá tvář byla pokrytá rudě zářivými klikatými čárami, které se rozrůstali dále k jejímu nosu a pravé tváři.
Prokletá pečeť! S hrůzou si uvědomil a pochopil. Ta pečeť jí dala sílu ho přetlačit, ačkoli byl on fyzicky silnější a mnohem mohutnější. Slyšel zvěsti o tom, co tyhle pečetě dokázaly, ale nedoufal, že by je někdy viděl v akci, obzvláště ne z takhle těsné blízkosti a namířené proti němu.

Tlak pravé ruky proti Tayuyině krátkému tanto najednou polevil, když ho dívka překvapivě pustila, a tak Hoerova ruka nekontrolovaně vyletěla doleva. Prokletá pečeť stále rostla, až ji spatřil i na jejích rukách, z nichž pravá, ta která držela meč, se zformovala v pěst a vší silou udeřila Hoerua do tváře. Zvučný strážce najednou letěl vzduchem hlavou napřed a prorážel stromy, které mu stály v cestě, dokud se nedotknul země, od které se odrážel jako vržený kámen o vodní hladinu. Zastavil se až dobrých padesát metrů daleko. Celé tělo ho bolelo a bylo docela možné, že se mu zlomilo alespoň jedno žebro, přesto se podíval na svoji soupeřku.
Sundala si šátek z hlavy, aby tak udělala místo pro pět rohů, které jí zničehonic vyrostly. Její dlouhé rudé vlasy se prodloužily a zesvětlaly do světle růžové. Kůži teď měla tmavě hnědou, duhovky se změnily z hnědých na žluté, bělmo naopak tmavlo do tmavě šedé až černé, její řasy zhoustly a spod očí se jí objevily dva černé, klínovité znaky připomínající tetování. Její pohled teď říkal jediné; Zabíjet.

Hoeru se pomaličku snažil vstát, ale už věděl, co bude následovat, když proti němu tento lidský démon, tahle sukuba, sprintovala plnou rychlostí. Pár metrů před ním skočila a letěla přímo na něho s připravenou pěstí a vyceněnými zuby v bojovém výkřiku. Hoeru bezděčně otevřel ústa a vytřeštil oči, když k němu nezadržitelně padala.
„CHCÍPNI, S***I!!!“
Pod jejím útokem země popraskala Hoerovým tělem fungujícím jako klín. Její pěst muže udeřila přesně nad hrot hrudní kosti. Rozdrtila ji a prošla skrz do hrudního koše, kde zlomila všechny ostatní žebra napojené na hrudní kost, roztrhala obě plíce a rozdrtila srdce. Vyraženým dechem vystříkla Hoerovi z úst krev, která jí potřísnila napřaženou paži a tvář, stejně tak i z jizvy na jeho čele, kde měl ultrazvukový detekční orgán. Byl okamžitě mrtvý i přes svoji vysokou odolnost a vitalitu.

Tayuya nad ním chvíli stála a sledovala jeho oči, ve kterých viděla děs a hrůzu z neodvratné smrti. Hoeru sice nebyl tak vysoko jako ona nebo ostatní ze Zvučné Čtyřky, přesto patřil ke zkušeným ninjům v Orochimarových službách, kteří získali některé z jeho experimentálních zbraní a úprav založených na zvuku a navržených jedním z jeho velitelů. Byl naprosto oddaný Orochimarovi, ochoten za něho i zemřít, aby tak mohl Hadí Sannin naplnit svá přání. S hrůzou si uvědomila, že ona byla předtím úplně stejná. I když byl Hoeru ocas a Hakushův přívěšek, pořád byl jen obětí Orochimarových lží tak jako všichni ostatní. Jako jimi byla ona a Zvučná Čtyřka. Jako jí byl Kimimaro. Jako jimi byl celý Tým Dosu. Jako jí byl i Sasuke Uchiha. Nikdo z nich nebyl žádný svatoušek, ale jejich slepá důvěra v Orochimara je stála, nebo v Sasukeově případě bude stát, život.
Ona měla štěstí, neuvěřitelnou kliku, že ji Raiu dokázal vrátit zpět od okraje smrti. Doteď si tolik neuvědomovala, co to pro ni znamenalo. Nijak mu nedala najevo, jak moc byla vděčná, že mohla zase žít a ani teď mu to nemohla říct. Doteď se nemusela spoléhat na nikoho jiného, nikdo pro ni neudělal nic dobrého. Čtyřka byla pouze tým, se kterým společně bojovala a sloužila Orochimarovi, ale nebyli přátele nikdo s nikým. Byli to dokonalí zabijáci. Jen tak nedokázala říct „děkuji,“ teď rozhodně ne. Raiu na projev její vděčnosti bude muset počkat, pokud tedy ještě bude žít.

Vytáhla zkrvavenou pěst z Hoerova těla a shlížela na jeho mrtvolu, když uslyšela blížící se kroky. Ohlédla se a uviděla Raiua běžícího k ní s oběma meči schovanými v pochvách. Oblačný se při běhu viditelně zarazil, když ji spatřil, přesto pokračoval až k ní, kde se zastavil. Hlava skrytá helmou se napřed otočila k Hoeruovi a pak k Tayuye. I když neviděla jeho tvář, už dokázala poznat podle jeho postavení těla, že byl ohromený. Chvíli na sebe jen hleděli, oba s nečitelnými výrazy v obličejích.
„Tebe určitě nikdy nenaštvu,“ oznámil Raiu a podíval se znovu na padlého nepřítele. „Nevěděl jsem, že máš takovouto sílu.“
„Ještě hodně toho o mně nevíš,“ řekla suše Tayuya. Také se podívala na Hoerua a začala přemýšlet co teď dál. Stáli tam a rozdýchávali celou bitvu, kterou museli svést. Raiu se za chvíli zeptal.
„Co uděláme s těly? Máme je tu nechat, nebo pohřbít?“
Ta otázka vůbec nebyla hloupá. Když by oba Zvučné strážce pohřbili, nikdo by se nedozvěděl, že tu s někým bojovali, ale bylo by zcela jasné, když by se již nikdy nevrátili a hlavně část pokáceného lesa nemohli utajit. Pátrání by stopaře mohlo zavést sem a odtud by mohli následovat jejich stopy. Tayuya věděla, že Orochimaru má specialisty na sběr informací, na stopování a hledání.
„Nechme je tu. Nezanechali jsme snad žádné unikátní stopy, tak si budou myslet, že se sem vkradnul někdo jiný, zabil je a rychle zmizel.“
Když to teď řekla nahlas, tak jí vytanula na mysli celá situace, které se před pár týdny sama účastnila.
„Třeba Listová. Mohli sem vyslat tým, aby se pokusili vniknout do Zvučné a unést Sasukeho Uchihu, nebo nasbírat informace o něm a o Orochimarovi.“
Raiu souhlasně přikývnul.
„Dobře, to dává smysl.“

„KYOHEIWA GANGIKA NO JUTSU!!!“
Raiu a Tayuya se rychle otočili po náhlém výkřiku. Opřený o jeden ze stromů stál Hakushu a proudy krve tekly z koutků jeho úst. Byl bez své čelenky a s krvácející ránou táhnoucí se od hrudi k břichu. S rukama pevně složenýma v pečeti Pták se už zhluboka nadechoval k provedení svého jutsu. Oba mladí ninjové okamžitě skočili do stran. Sonická rázová vlna, mnohem silnější než ty předešlé, už byla na cestě a trhala všechno, co se jí připletlo do cesty.
Díky Levelu 2 Prokleté pečetě měla Tayuya více síly, tudíž byla rychlejší a mocnému útoku mířícímu do velké šířky unikla. Raiu takové štěstí neměl. Vlna ho zasáhla na okraji a dívka viděla roztrženou část jeho levého boku vesty a krvavé řezné rány na levé paži. Zásah ho vyhodil z rovnováhy a začal neovládatelně padat velkou rychlostí do strany.
Na nic nečekala, vytáhla tři kunaie z malého pouzdra na zádech u skabardu tanto a hodila je proti Hakushuovi. Modrovlasý muž byl zraněn a nijak se nesnažil útoku vyhnout. Možná ho ani nepostřehnul, nebo prostě neměl sílu k rychlému pohybu. Jeden kunai ho zasáhnul do pravého ramene těsně nad plící a druhý přímo do krku. S překvapenýma očima začal sípat a zhroutil se předkem k zemi.

Tayuya dopadla na zem spokojená, že tohle Hakushua definitivně dorazilo. Rychle se ohlédla za Raiuem, který dopadnul na zem a začal se po ní dále válet. Rozběhla se k němu s obavami. Klekla si k němu a zkontrolovala mu zakrvácenou ruku.
Byly to řezná zranění. Procházely celou jeho pravou rukou cikcak přes sebe, ale poškodily jen kůži a okrajově svaly, nic vážného. Zdálo se, že nic vitálního nebylo zasaženo.
„Raiu?“ zeptala se Tayuya a v odpověď dostala jeho bolestivé zakňučení.
„Jo, jsem v pořádku. Jau, to bolí.“
Pomalu se otočil na záda a pravou rukou se chytil levé a svíral ji. Tayuya si oddechla a posadila se.
„Pche, tomuhle říkáš zabitý nepřítel?!“ rejpnula si hlasitě do Oblačného kluka a ušklíbla se.
Raiu se bránil.
„S tou ránou, co má na trupu, se sám divím, že ještě dokázal chodit, natož pak seslat jakékoliv jutsu.“
Provedl pár pečetí, pravá ruka se mu zeleně rozzářila a začal s léčením své zraněné končetiny. Tayuya se zazubila. Bavilo ji, když ho takhle popichovala a on se hájil. Narážela na jeho občasná selhání nebo drobné chybičky, ale moc dobře věděla, že on takový vůbec nebyl.
Byl hodně schopný ninja. Ona mu teď ukázala své eso v rukávu, Prokletou pečeť, ale dobře věděla, že on toho měl v záloze mnohem víc, i když bylo možné, že kecal. Už teď prokázal schopnosti, které ostatní jejich věku neměli, obzvláště jeho znalost technik a jejich užití. Když ho to teď zasáhlo, tak cítila... počkat. Co cítila? Obavy? Strach z toho, že by se mu mohlo něco stát? Ne, nebylo možné, aby pro ni mohl být tak důležitý. I když byl dobrý, tak vypadal otřesně jako chodící mrtvola a byl to sentimentální blbec. Jako ninja ano, jako člověk, děs! Navíc ji jen využíval. Vlastně ani nevěděla přesně pro co. Důvod proč chtěl mimo vesnici, jen naznačil, ale nikdy neřekl nic, co by to nějak upřesnilo. Nemohla mu věřit, to byla jedna z těch věcí, které ji naučil Orochimaru a vyplatily se.

Zavrtěla hlavou, aby zahnala tyhle myšlenky a mohla začít přemýšlet o realitě.
„Pojď, musíme zmizet,“ podotkla a ukázala palcem za sebe na místo, kam Hakushu nasměroval svůj poslední velký útok.
Z lesa se stala velká mýtina posetá třískami stromů, které byly rozdrceny mocnou zvukovou vlnou. Pouze pár pevně vzrostlých stromů zůstalo stát, ale byly zcela očesané o listí i větve, takže zbyly pouze kmeny s nespočtem řezů. Teď si uvědomila, že někde tam zůstalo i Hoeruovo tělo, ale nechtěla ho teď hledat. Musel být rozřezaný na kusy a určitě byl mrtvý. Nemělo význam se jím už zabývat.
Raiu se bolestivě zvednul a stále si hojil rány.
„Měli bychom jít do Země Jehel, kde nám nebude nic hrozit, ninjové tam nejsou nic moc. A já si budu moct ošetřit ruku.“
Tayuya zakroutila hlavou.
„Pako.“