Watashi wa itsumo chikaku narimasu (Vždycky ti budu na blízku)

Procházel důležité listiny o vesnici, které mu po sobě jako vždy Tsunade nechala nepořádně rozházené. Povzdychl si a rukou si prohrábl divoké blond vlasy. Stočil pohled na hodiny a zaúpěl, už dávno bylo po půlnoci a on tu pořád strašil. Chtěl mít všechno, co nejdřív hotové, ale nějak mu toho neubývalo. Sakuru poslal domů už před dobrými třemi hodinami. Od té doby se prodíral jedním svitkem za druhým.
„Toliko ke snu stát se Hokage.“ Povzdechl si Naruto a sáhl po dalším svitku.
„Ty jsi poslední, pak půjdu domů.“ Promluvil ke kusu stočeného papíru a rozvinul jej.
„Spisy od Sandaimeho.“ Zamračil se Naruto, byly to poznámky o těch nejhůře trestaných zločincích ve vesnici. Bylo tu jen pár jmen, Sandaime nikdy nebyl moc přísný nebo krutý, ale přece jen jedno jméno ho zarazilo. Nebylo mu nijak povědomé, to ne, ale bylo na rozdíl ode všech ženské. Suki. Zbytek nerozluštil, její příjmení bylo rozpité, asi na něj někdo něco vylil.
„Co mohla udělat, že je tady?“ zabrblal si Naruto a zvedl se ze židle, aby prohledal další papíry o těchto vězních. Protože jediné, co bylo u jejího jména napsáno, bylo: Maximální ostraha a hluchoněmí strážci, návštěvy zakázané, výslechy nepovolené
Naruto se poškrábal na bradě a probíral se dál papíry. Nikde o ní nic nemohl najít. U ostatních vězňů byly nakresleny křížky, zřejmě na znamení, že již nežijí. Jen u jejího jména nic.
„Kdo to sakra je?“ proletělo Narutovi myslí a prohledal další dvě krabice. „A co udělala tak strašného, že má takový trest?“
Prohlédl další krabici s dokumenty a vytáhl pomuchlaný papír. Asi tím, jak ležel na spodku, dostal hodně zabrat. Byl poničený, potrhaný a číst se z něj dalo jen zřídka.
„Sakra.“ Zaklel Naruto. „Proč je o ní všechno v takhle špatném stavu?“ řekl a začal studovat papír. Naruto se zamračil, jediné, co rozluštil, je, že byla zadržena před pětadvaceti lety dne 13. října. Přesně tři dny po tom, co se narodil a Kyuubi napadl vesnici.
„Co do háje udělala tak strašného?“ nechápal Naruto, ale zajímala ho čím dál víc. Posadil se zpět ke stolu a papír trošku srovnal, pokusil se narovnat natržené části a přečetl další číslo. Málem spadl ze židle, vždyť té ženě je dnes téměř sedmdesát let!
„Dořeším to zítra, myslím, že už se vážně potřebuju vyspat.“ Promnul si unaveně čelo a oblékl si plášť. Svitek a poničený papír se záznamy o tajemné Suki uložil do spodního šuplíku a zmizel domů.

„Lorde Hokage.“ Poklonili se strážci před věznicí.
„Potřebuju mluvit s někým, kdo tady pracuje víc než dvacet pět let.“ Řekl Naruto a hlavní strážce jen pokýval hlavou.
„Hned se podívám a dám Vám ho zavolat, Lorde Hokage.“ Poklonil se a začal se přehrabovat ve spisech zaměstnanců.
„Našel jste někoho?“ zeptal se po chvíli Naruto.
„Bohužel, nikdo takový už tady není.“ Povzdychl si hlavní strážce a posadil se naproti Narutovi.
„Sakra.“ Zaklel pro sebe Naruto a podepřel si bradu.
„Ale znám někoho, kdo tady pracoval před těmi pětadvaceti lety. Pár let po útoku Kyuubiho odešel do důchodu.“ Rozzářil se velitel a podíval se, jestli to Narutovi bude stačit.
„Kde ho najdu?“ zbystřil Naruto. Velitel se pro sebe usmál a rychle něco načmáral na papír.
„Na téhle adrese.“ Podal mu malý papírek a Naruto zmizel.
„Sakra nikdo tu není.“ Zavrčel Naruto, když se nemohl dobít do domu, kde měl údajně bydlet starý strážce. „Tak se zeptáme přímo Suki.“ Zamračil se Naruto a přemístil se zpět do věznice.
„Jdu za Suki!“ řekl Naruto důrazně a prošel až před těžké kovové dveře.
„Nemůžeme pustit nikoho dovnitř.“ Řekl pevně jeden z ANBU a Naruto se zamračil.
„Otevřete ty dveře, beru to na svoji zodpovědnost.“ Řekl pevně a ANBU se na sebe podívali, pak přikývli a Naruto vešel dovnitř.
„Můžete zavřít.“ Řekl tiše a rozhlédl se po místnosti.
„Kdo je tu?“ ozval se z jednoho rohu tichý hlas. Naruto přivřel oči, aby v té tmě něco rozeznal.
„Hokage.“ Řekl Naruto a popošel kousek blíž, pořád přece nevěděl, co mu může udělat.
„Co tu chcete?“ zeptala se znovu a slyšel, jak vstala.
„Vědět, proč tu jste.“ Oznámil jí a ona se hořce zasmála.
„Protože nejsem zrůda jako byl třetí Hokage.“ Zasmála se a Naruto slyšel, jak se přemáhá, aby se nerozplakala.
„Třetí nebyl zrůda.“ Bránil ho Naruto a založil si ruce na hrudník.
„Byl. Jen o tom nemusíš vědět.“ Řekla a Naruto slyšel, jak popocházela po místnosti.
„Co Vám udělal?“ zeptal se jí. Nechápal to, pokud něco udělal Sandaime jí, proč tedy byla ve vězení?
„Mě nic.“ Zasmála se opět hořce a pěstí narazila do stěny. „Mému vnukovi.“
„Vnukovi?“ nechápal Naruto, doufal, že ona mu vše objasní, ale zatím to nechápal o nic víc než na začátku, ba naopak. „Vůbec nic nechápu.“ Zavrtěl hlavou Naruto a slyšel povzdech.
„Povyprávím ti svůj příběh.“ Řekla Suki a posadila se na svoji postel. „Víš, já měla jsem syna,“ začala opatrně, jako by se bála, že něco řekne špatně, „byl velmi vážený a ctěný. Byl opravdový hrdina. Byl to můj syn, kdo zachránil vesnici před devítiocasou liškou.“ Řekla plačtivě.
„Ale vesnici zachránil přece Yondaime.“ Namítl Naruto.
„To byl můj syn.“ Zašeptala Suki a Naruto vyvalil oči, zalapal po dechu a chytil se nejbližší stěny.
„To není možné.“ Chytil se za hlavu Naruto a podíval se na ženu před sebou.
„Co se děje?“ zeptala se starostlivě a vstala. Došla až k Narutovi a přimhouřila oči.
„Proč Vás sem zavřeli?“ zeptal se Naruto a pořád křečovitě svíral rám dveří.
„Chtěla jsem vychovávat svého vnuka, jenže Sandaime nechtěl, aby si ho někdo spojoval s mým synem. Říkal, že ho tím chrání. Odmítala jsem se s tím smířit a za svého vnuka jsem bojovala. Nechtěla jsem, aby vyrůstal sám. Vesnice se nestihla ani vzpamatovat z toho, co se tu noc událo a během tří dnů jsem se ocitla tady. Hokage mě označil za hrozbu celé vesnici a nechal mě hlídat. Věděla jsem, že se odtud musím dostat a najít svého vnuka, tak jsem začala vykřikovat, že to můj syn zachránil vesnici. Strážci se začali vyptávat, co tu tedy dělám a začali se bouřit proti Hokagemu, kvůli tomu co mi udělal. Všechny strážce, co tu byli předtím, propustil a najal nové. Mě potom hlídali už jen hluchoněmí.“ Dokončila svůj příběh Suki a Naruto zatlačil slzy.
„Jak se jmenujete?“ zašeptal tiše, věděl to, ale chtěl to slyšet od ní. Chtěl si být stoprocentně jistý.
„Suki Namikaze.“ Odpověděla mu hrdě a Narutovi po tvářích stekla první slza.
„Proč by něco takového Třetí dělal?“ zeptal se Naruto a snažil se to pochopit.
„Minato, můj syn, byl velmi silný ninja a měl spoustu nepřátel. Třetí si myslel, že bych svého vnuka nedokázala ochránit a nechtěl, aby o mně věděl. Prý jsem pro Naruta, to je můj vnuk, byla hrozbou, a když bych Narutovi prozradila jeho původ, ohrozila bych celou vesnici. To Třetí nechtěl, jenže nemyslel na city ani ty moje ani ty Narutovy. Nikdo jiného totiž kromě mě už neměl.“ Zašeptala Suki a setřela si slzy. Naruto jen tiše poslouchal a po tvářích mu stékaly slzy.
„Otevřete dveře!“ zavolal Naruto a zabušil na ANBU. „Pojďte se mnou.“ Řekl a natáhl k Suki ruku. Ta ji opatrně přijala a nechala se vyvést z té odporné cely ven. Naruto je hned, jakmile vyšli, přemístil do jeho kanceláře.
„Jak se vlastně jmenujete?“ zeptala se Suki, když pozorovala záda nového Hokage v jeho pracovně.
„Naruto.“ Řekl Naruto a otočil se. „Naruto Uzumaki Namikaze. Syn Minata Namikaze a Kushiny Uzumaki.“ Řekl Naruto a setřel si slzy z očí. Suki si přikryla rukou ústa a vyvalila oči.
„Naruto?“ zašeptala a natáhla k němu ruku. „Ani nevíš, jak dlouho jsem o tomhle setkání snila.“ Vstala a položila ruku na jeho tvář. Naruto si ji až teď prohlédnul, měla světlé blonďaté vlasy, protkané šedivými prameny, jasně modré oči a usmívala se.
„Netušil jsem, že ještě někdo žije. Myslel jsem, že všichni zemřeli při Kyuubiho útoku.“ Zašeptal Naruto a přitiskl si její ruku ke své tváři.
„Vlasy máš jako Minato, ale v obličeji jsi celá Kushina.“ Usmála se Suki se slzami v očích.
„Děkuju.“ Řekl Naruto a zasmál se.
„Můžu tě obejmout?“ zeptala se tiše s nadějí a slzami v očích. Bála se, co jí odpoví. Naruto na nic nečekal a objal ji.
„Můj vnuk.“ Zašeptala Suki a rozplakala se. Po dvaceti pěti letech to byly slzy štěstí.

„Tudy.“ Ukázal Naruto vchod do domu a tiše si zul boty. Vedl svoji babičku svým domem a naznačil jí, aby byla potichu.
„Je to tu moc hezké Naruto.“ Pochválila jeho dům Suki a usmála se. Naruto jí jemně stiskl ruku a dál ji vedl do jednoho z pokojů.
„Babi, rád bych ti někoho představil.“ Řekl Naruto a otevřel dveře. „Tohle je Minato Uzumaki, můj syn.“ Řekl a vytáhl malé miminko z postýlky.
„Minato?“ podívala se na něj Suki a pak se podívala na Naruta. Choval svého potomka a usmíval se, jakoby vyhrál zlatý jackpot.
„A kde je jeho maminka?“ zeptala se tiše a Naruto se usmál.
„Přímo za tebou.“ Zašeptal a ukázal na spící růžovlásku schoulenou na křesle. „V poslední době jsem nebyl moc doma. Měla toho hodně.“ Přiznal Naruto tiše a chtěl uložit Minata do postýlky, když mu hlavou probleskl nápad. „Babi, pochovej si ho.“
„Cože?“ neskrývala šok Suki.
„Je to tvůj pravnuk, musíš si ho pochovat.“ Řekl Naruto a strčil jí malého Minata do náruče. Ten se probudil, ale místo toho, aby začal plakat, se na svou prababičku jen usmíval a roztomile culil.
„Vidíš? Miluje tě.“ Řekl Naruto a objal ji kolem ramen.
„Taky tě miluji Minato a slibuji, že ti budu vždycky na blízku.“ Slíbila Suki a políbila Minata na čelo.