Mazlíček 10

Zdravím. Určitě jste si už všimli, že je desátý díl. Tudíž bych se vás mohl zeptat, jestli si pořád pamatujete, kdo má jaké zvíře nebo kostým. Ale protože bych vaší odpověď stejně neslyšel, zopakuju vám to já. Tedy: Hned v prvním díle si Sasuke pořídil nebezpečný druh pavouka, lidově známou černou vdovu. Nevím proč, ale náš emař jí pojmenoval Amálka. V druhém díle byla na řadě Sakura, která, jak jistě víte, se vydávala za tornádo a oloupila jednu zahradu o roselu pestrou, papouška, kterého pojmenovala, stupidně, Blulilka.
Hned na programu byl Naruto s Kakashim, kteří celý hledací den týmu 7 zakončili lvíčkem zlatým a puštíkem brýlatým. Lvíček se jmenuje Med a puštík Knihomol. Celý tým 7 tedy má mazlíčka a ani jeden kostým.
Zato tým 10 je na tom o trošku hůř.
Ve čtvrtém díle oslil Shikamaru, kterému záhadně blbla gumička do vlasů. Domů si přivedl vodušku červenou zvanou Bambi. V dalším díle se Ino chystala chytit páva, avšak neuspěla a musela si ušít kostým. Nebylo tedy žádným překvapením, když se další den ráno promenádovala po Konoze v pavím ohozu. V šestém díle byli hlavními hvězdami Asuma a Chouji. Sensei tohoto týmu si pořídil želvu diadémovou, kterou pojmenoval, úplně bez fantazie, Diamant. Chouji už byl trochu méně náročný, chytil si na louce nějaký druh motýla, kterého pojmenoval Tyrkys. Takže i tento tým zakončil svůj hledací den a na řadě byl Galův tým.
V sedmém díle Neji neuspěl, a tak mu musela Hin ušít kostým. Jaký, to asi všichni víte. V osmém díle jsme se přesvědčili, že věk na večerníčky není omezený. Tenten si chytila vydru malou, kterou chytře pojmenovala Stell. V devátém díle si Lee pořídil binturoga jménem Lentilka. Gai dopadl hůř. Tsunade na něj přichystala léčku. No… Spíš ne Tsunade, ale Lee s Tenten. Bohužel to dopadlo tak, že si to štrádoval Konohou v podobě lva berberského.
No… A teď je na řadě náš tým, takže už to nebudu protahovat, asi jsem vás nudil, co? Můžete se teda přesvědčit, že i já, i když mám Akamara, tak si musím pořídit ještě něco navíc…

„Hej, Inuzuko!“ zařval na mně někdo. „Odvolej si toho psa!“
Otočil jsem se, co to Akamaru zase provádí. Můj pesan se válel v trávě, ale jak byl těžký, polovinu trávníku rozhrabal.
Protočil sem oči, jak někomu může záležet na trávníku!
„Akamaru! Ke mně!“
Hafan poslechl a já si vysloužil pěknou sprchu nadávek.
Aby se ta baba nezbláznila!
„Akamaru, jdeme!“
Nebo spíš jedem? Vyhopsl jsem si na psa, aby mě svez ke Kakashimu. Mám mu něco vyřídit. Kdybych si tak ale vzpomněl co…
No… Když sem projížděl kolem Tera obchodu, mihlo se mi hlavou, že se ten týden urputně krátí. Byl pátý den pátracího dne… Dneska byl na programu náš tým, tak to abych se snažil…
Najednou přede mnou někdo proběhl.
„Hej! Kakashi senseii, stůjte!“
„Hm?“
Dotyčný se zastavil a podíval se na mně.
„Jo, to si ty, Kibo… Co potřebuješ?“
„Mám vám něco vyřídit, ale nevím co,“ rozhodil jsem rozpačitě rukama.
„Tak to nech plavat. Díky tobě sem ztratil svýho puštíka, který mi ukrad Icha Icha.“
Nech to plavat?! Tsunade mě zabije, až se to doví! Ale s tím puštíkem…
„Vždyť je támhle,“ ukázal sem na anténu.
„Moc dík!“ rozzářil se Kakashi a zmizel.
Radši bych se měl zdechnout a nají si mazla dřív než mě Tsunade hodí pod drn.
Jak se ale tak projíždím Konohou, nikdy mě nenapadlo, jak náročné je jí projít celou.
Podruhé jsem přejel Tera obchod. Najednou mě to trklo.
Potřebuju něco malýho, nenáročnýho… Hlavně aby to nebyl pes.
Zacouval jsem s Akamarem zpátky před obchod, nechal ho venku a sám jsem šel dovnitř.
Že to pro mě nebyla hezká podívaná je vám asi jasné. Všude kolem to byl samej pavouk a had a leguán…
„Co si přejete?“ usmála se na mně prodavačka.
Zřejmě tu moc zákazníků není.
„Třeba tohle,“ ukázal sem na akvárko.
Udělal jsem chybu, když jsem se nepodíval, co tam je.
„Oká, ale varuju… Stravu podle téhle knížky.“
Teprve až když sem zaplatil to zvíře a knížku a vyšel ven, podíval jsem se, co v tom akvárku vlastně je.
Trochu jsem foukl do slámy, která tam byla.
Zasyčelo to, ale nic se neukázalo. Přesto jsem věděl, co v tom je.
„Had!?“
To snad né! Proč já si vybral hada? Teď to určitě nepůjde vrátit. Co já budu dělat?!
„Kibo, co to máš?“ připletla se mi do cesty Moegi.
Tohle se mi hodí.
„Chceš se podívat?“ usmál jsem se a klekl si, aby ta holka viděla dovnitř.
„Had?!“ zapištěla a už utíkala pryč.
Co to vůbec je za hada?
Podíval jsem se na tu knížku a hned mě upoutal velký červený nápis: KORÁLOVKA SEDLATÁ
Chjo… A pak, že kdo vybírá, přebere. Houbeles! Vždyť já přebral hned napoprvý!

Smířil jsem se s tím a je mi můj Korálek docela sympatický. Při zápisu jsem se k Tsunade ani nesměl přiblížit, jak byla hysterická.
Myslím, že to ji odnaučí vymýšlet takový blbiny.
Ale já to nebudu protahovat… Příště vás bude bavit Hina.
Užijte si to její: „Naruto-kun…“