Mazlíček 09

Ták… Jelikož musím je dnes se mnou i Lee, rozeznáte ho zeleně, jak jinak, že? Vždyť nezralá síla mládí se nedá přehlédnout, když je zelená! No… Já ani nevím, co bych vám tady ještě měl vyprávět, takže, já si asi půjdu sehnat mazla… Ale jakýho? I Kakashi měl s tím problém. Musím být lepší než on! A jo!

„Nazdar Gaii, jak je?“ zastaví mě Anko.
Kdykoliv mám na protlachání čas, ale teď zrovna ne.
„Ujde to. Až na tu pitomost, co vymyslela Tsunade.“
Anko se zasmála.
„Dělá ti to problém?“
„Jo… Tak, já radši půjdu,“ vyžbleptl sem rozpačitě a zmizel.
Řeknu vám, že přijít na to, co budete chtít mít za mazlíčka, je pěkná fuška. Ono jako… Říkalo vám to hafo lidí přede mnou, ale já vám tu prostě musím zopakovat.
Většina lidí chce psa nebo kočku, to by nebyl problém sehnat, ale zase to by byla Konoha přemořená psy i kočkami. Tohle by bylo na draka, večer házet po mňoukajících kočkách botou a přes den běhat někde se psem místo po misích.
Pokud půjdu do zoo, tak usnu, jelikož a protože mě chození a čučení po zvířatech moc nebaví, ale za pokus by to stálo.

„A je to!“
Oprášil jsem si ruce, jako kdybych se zašpinil, přitom donesení papíru není žádná námaha.
„Lee!“ zamávala na mně Shizune. „Mám pro tebe návrh. Od Godaime.“
Rychlostí blesku jsem byl u ní.
„O co jde?“
„Tsunade-sama potřebuje, abys nějak zařídil, aby tvůj sensei neměl zvíře.“
„Ale proč? Tohle není fér!“ zamračil jsem se.
Shizune si povzdechla, jako kdyby dopředu věděl, že budu protestovat.
„Prosím. Není snadné chytit někoho, kdo je v nesnázích při chytání zvířete.“
„Aha, tak proto!“ docvaklo mi to ihned.
Vlastně… Proč ne? Nemusím být pořád jen při svém senseiovi, Tenten i Neji by ochotně souhlasili.
„Tak dobře, udělám to,“ usmál jsem se zářivě a zvedl palec na znamení, že toho dosáhnu.

Ta zoo je ták nudná.
Zíval jsem ostošest a ne a ne přestat.
Vždy, když sem prošel kolem nějakýho zajímavýho zvířete, zastavil jsem se a chvíli na něj civěl, aby se něco neřeklo. Přesto mě ty zvířata nezaujali a já měl co dělat, abych si vůbec vzpomněl, co tady dělám.
„Gaii senseii, co vy tady?“ usmála se na mně Tenten.
„No.. protáhl jsem slabiku. „Ani nevím.“
„Tak, co kdybyste popošel kousek támhle?“ ukázala někam moje milá kunoichi.
Ochotně jsem souhlasil, byla tam lavička. Mohl jsem se pohodlně posadit a dát dvacet.

Podařilo se mi sehnat Tenten, a ta bez většího přemlouvání ihned souhlasila.
Dostali jsme se do zoo a vystopovat Gaie senseie nebylo těžké.
Schoval jsem v křoví a sledoval, co moje parťačka vymyslí.
Já totiž, abyste věděli, na tohle nemám mozek. Myslím, že mi ho zatemnila síla mládí.
Ha!
Tenten se nenápadně přiblížila ke kleci lva berberského a klec otevřela.
Jakmile lev ucítil volnost, řítil se k senseiovi.
Hnědovláska se ke mně připojila.
„Neboj se, je cvičený, nesežral by ho, dokud by mu někdo neporučil,“ mrkla na mně a dusila smích do dlaní.

Ze psaní jsem uslyšel dupot tlap.
„To asi bude kočka.“
Počkat… Kočka?
To by ta kočka musela být sakramentsky velká, aby takhle dupala.
Kde to vůbec jsem? V zoo, že jo?
„Do háje!“
Otevřel jsem oči a uviděl lva, který se řítil přímo ke mně.
Výkřiky, že je tu volně lev se nesly celou zoo a přilákaly všechny zaměstnance.
Nebyla by to špatná podívaná, kdyby mě ten lev nedržel v šachu.
„Nebojte se! Za chvíli je zpátky tam, odkad přišel!“ křikl na mně někdo, ale já přesto nevěděl, jestli mám nebo nemám panikařit.
Po několika minutách byl lev zase ve své kleci a já musel okamžitě do špitálu, abych dostal nějaký prášky na uklidnění.

„On z toho má šok! No… aspoň něco, že?“ podívala se na mně Tenten. „Tam už ho čapne Tsunade a bude to v suchu. Jaký si ty vezmeš zvíře?“
„Myslím, že už to mám,“ usmál jsem se a vydal k jedné kleci. „Tohle nevypadá špatně.“
Tenten přistoupila ke mně a přečetla si ceduli.
„Binturong? To nemyslíš vážne, že ne?“ zděsila se.
„A proč ne? Dneska je bláznivej den!“ zavýskl jsem a poprosil jednoho ze zaměstnanců, aby mi to zvíře dal.
„No dobře… Stejně sem zvědavá, co bude Gai sensei za kostým.“
„Toho moc extra nelituju. Za tu sílu mládí bych ho někdy praštil.“
Tenten se zastavila.
„Počkej… To nemůžeš být ty! Kdo jsi a co jsi udělal s Leem?!“
Rozesmál jsem se. To není možné, na co taky holky nepřijdou.

V nemocnici mě přivítala Sakura.
Ještě že tak, bylo by mi docela trapný, kdybych to musel slepičit někomu jinýmu. Ale myslím, že i se Sakurou jsem si moc nepomoh. Ta se totiž začala nekontrolovaně smát, ale ten uklidňující prášek mi dala.
„Tak dík,“ zahučel sem a chtěl vypadnout z ordinace.
„Maito Gaii!“ zahřměl z konce chodby mě až moc dobře známý hlas.
„Ano, Hokage-sama?“
„Pojď se mnou!“
„Hai,“ zamumlal sem sotva slyšitelně a loudal se za ní do kanceláře.
Když sme tam došli, Tsunade začala řečnit hned, jak si sedla.
„Za tu scénu v zoo budeš mít kostým! Taková ostuda!“
Sklopil jsem hlavu.
Tak tohle sem opravdu nečekal. Ten kostým budu muset šít celou noc.
„Odchod!“ zahřměla Godaime a já se radši klidil z cesty, než mě vyhodí oknem.

Tak, to by bylo. Můj binturong je zapsanej, i jméno má. Jaký? No… Je takový blbý, ale má jméno Lentilka.
Vím, určitě se teď řehníte, ale já na tohle opravdu nemám hlavu. Ale abych tady neřečnil tak dlouho… Gai sensei se dneska objevil v kostýmu. Musím říct, že to, co vymyslel, je famózní! Jemu ta síla mládí sluší víc, než bych řekl.
Ale já se už budu loučit, příště vás bude provázet Kiba.

Poznámky: 

Vypadá to, že Gai neumí šít...

Po týdnu je tudalší díl. Doufám, že se vám líbil a pokud ne, vaše smůla xD
Vzkaz pro himiTsume: Milá dámo, já ty dílky mám předepsaný. Děkuji za PMku s vysvětlením, leč se mi už ty předepsaný díly nechce opravovat. Vím, že i tady to bude blbě, ale člověk na to nemá náladu ani čas... xD