Mazlíček 11

Hm… Zvláštní. Všichni přede mnou si stěžovali, jak je těžký si mazlíčka sehnat. Já ale mám představu, co bych chtěla, ale nevím, jak to seženu. Vždycky jsem si přála koně. Jo jasně, možná se vám zdá jednoduchý sehnat koně, ale tak to není. Ale počkat… Nikdo neřekl, že ho musíme mít koupeného. Sakra, kde je nejbližší hřebčín?!

„Neji!“ zavřeštěla sem a počkala, než ke mně bratránek v kostýmu berana přijde.
Potuleně jsem se musela při pohledu na něj usmát.
„Mohl bys mi prosím donést mapu? Díky,“ požádala jsem ho hned a raději se otočila, nebo bych to nevydržela a rozesmála se.
„Jasně…“
Neji odpochodoval a za půl hodiny se objevil i s mapou.
„Proč ti to tak dlouho trvalo?“ osočila sem se na něho.
„No tak promiň! Ale když mi neřekneš, kterou mapu chceš…“
Vykulila sem oči, protože on, ten tupec, na zem vysypal asi dalších deset map a rychle odkráčel.
Kecla sem na zem a začala se probírat mapami. Připadala sem si jak dvouroční harant, kterého všechno zajímá.
Když sem konečně našla tu správnou, rychlostí blesku sem si vyznačila cestu do hřebčína a vydala se tam.
Chvátala sem, slunce mi svítilo do zad, ani lísteček se nepohnul… Pokud bude bouřka, tak potěš koště. Kdo má furt tu hysterku Hanabi poslouchat?!
Do hřebčína sem dorazila přesně za dvě hodiny.
Tam na mně překvapeně házeli udivené pohledy. Přece jen, vidět kunoichi v hřebčíně je ojedinělý úkaz., že?
„Slečno Hyuugo, copak by jste si přála?“ dotázala se mně majitelka hřebčína.
„Popravdě… Fríského koně,“ vyhrkla sem.
Majitelka již věděla o tom, co naše Kage vymyslela. Proto mě beze slova zavedla k Frísákům a já si mohla vybrat.
Vybrala jsem si toho, který byl celý černý.
„Jaké má jméno?“ zeptala sem se.
„Black.“
„Někdy kolem čtvrtý by k vám mělo přijet vozítko pro vše potřebný. Díky.“
Usmála sem se, nastrojila koně, popadla sem jezdeckou čapku a mohla sem jet.
Jízda by byla bez nehody, kdyby se mi do cesty nepřipletl Gai.
Black se tak vyděsil, že mám Gaie pokopal, ale naštěstí měl tolik rozumu, aby se od něj držel dál. Nechci aby můj koníček trpěl chorobou, která je známá jako bláznivost.
„Eh… Hinato?!“ nevěřil svým očím sensei. „Co děláš na tom koni? Tys ho někde šlohla že jo?“
Rozesmála sem se. Slyšeli ste? Prý šlohla! Kdybych to udělala, už dávno mám v patách ty dva vlčáky, kteří tam hlídají každýho koně, jako svou kost.
„Ne, nešlohla. Abyste věděl, Gaii senseii, tohle je můj mazlíček.“
Bum!
Hrozně statečnej Gai… Jak má holka chlapům věřit, že maj rádi zvířata, když pak omdlí při pohledu na černýho frísáka?
Nechala jsem ho tam ležet, však on se z toho nějak probere. Klusem jsem dojela do Konohy, kde na mě všichni zírali, jak kdybych spadla z Marsu.
„Hele, Hin! Kdes toho fešáka vyhrabala?“ křikl na mně Shikamaru, vedle kterého stál Bambi.
„No kde asi. V hřebčíně,“ utrousila sem ironicky. „Co ty tady s Bambim? Nemáš náhodou s ním trénovat?“
Shikamaru se ušklíbl.
„Rád bych… Ale místo, kde můžu trénovat si zabral Naruto.“
„A to je tak hrozný? Vždyť opice nezabere tolik místa.“
„Opice ne, ale Naruto ano,“ povzdychl si Shikamaru. „Když se totiž tu opici snaží chytit, musí použít minimálně dvacet klonů, aby jí dostal.“
Tak to je teda bomba! Nejenom, že si můj milovaný Naruto přivede do Konohy opici, ale ještě k tomu jí nemůže vytrénovat! Já se z něho picnu!
Black zastříhal ušima a já se raději se Shikamarem rozloučila a jela k té největší budově v Konoze.
Okno v kanceláři Tsunade bylo ještě stále vyražené. Blackovi jsem byla vděčná, že je kůň a ne nějaká malá ještěrka, protože sem se nemusela plazit v tom vedru do těch schodů.
„Tsunade-sama!“ zavřískla jsem a trpělivě vyčkávala.
V okně se objevila její hlava a když spatřila mýho mazlíčka, málem z něho vypadla celá.
„Kůň?!“ vydechla překvapeně.
Tohle asi nečekala nikdy. Přesto zavřeštěla na Shizune, aby jí podala papír a tužku.
Já jí laskavě nahlásila vše potřebné a rozjela jsem se k domovu, kde už určitě bylo vše zařízené i s dovezenými Blackovými věci.

Tak… Překvapeni? Dneska se mi povedlo nebýt chudinkou. To bych totiž Blacka nezvládla, kdybych jen mlela Naruto-kun… Já se tu nebudu rozkecávat, příště vás provází Shino a Kurenai sensei.
Co ti asi vymyslí?