Zrcadlo
Zrcadlo…
Hlučný bar, vábivá melodie, krásné polonahé slečny. Měkká pohovka, spousta sake, hlasitý smích. Neupřímný, falešný, roztažený od ucha k uchu. Vyhaslé oči plné moudrosti pokradmu pozorovaly bujná poprsí procházející dámy. Nebyla moc mladá, ale ani moc stará. Byla krásná, jako všechny okolo. Natáhl se pro kalíšek, jeho obsah v něm rychle zmizel. Tohle byl desátý.
A pořád střízlivý…
Splín je mrcha.
Položil hlavu do klínu slečně, která seděla vedle něj. Slastně přivřel oči, když ho začala hladit po vlasech. Náhle hudba utichla, smích se vytratil, slečny zmizely. Zůstala jen jedna jediná, ta nejkrásnější. Ke které se nikdy nedostane.
Osamělý vlk.
Zrcadlo, zrcadlo…
Seděla v trávě, ukrytá pláštěm tmy. Nad hlavou nebe poseté myriádou hvězd. Nedaleko měli cvrčci koncert, sem tam zahoukal sýček. Celá léta tu hledala vnitřní klid, papírování a sake nebyla dobrá kombinace. Bolela ji hlava z celodenní práce v kanceláři.
Zdali ten klid najde dnes? Odhodila pár kamínků, lehla si. Pozorovala hvězdnou morseovku, snažíc se rozluštit jejich poselství. Jestlipak každá tečka tam nahoře je duše, která padla v tomto světě? Kdo ví…
Hvězdný koberec se rozostřil, tvář smáčely první kapky slaného deště.
Cvrčci sbalili housle, světlušky odstartovaly lampionový průvod, slavík začal notovat své srdcervoucí sólo.
A jí dělali společnost mrtví.
Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi…
Na baňky se snášel prach, listy se zakázaných knih ležely na zemi, pošlapané od občasných zvířecích návštěvníků. Strop se propadl, dovnitř pronikaly sluneční paprsky. Střepy z rozbitých zkumavek se leskly, klamaly, vydávaly se za diamanty. Povzdechl si. Tohle bylo vše, co měl. Jediná věc, kterou si vybudoval sám. Teď se na jeho laboratoř snášel prach, jako v zimě padá z oblak sníh.
Zašlou slávu netřeba hledat, ztratila se. Spolu s pýchou. Závist zůstala.
Prošel labyrintem chodeb, sutiny obešel. Nemělo cenu měnit řád, který tu panoval. Otevřel dveře, smutně hleděl na střepy zrcadla, které nikdy neuklidil.
Cena prachu byla příliš vysoká.
Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi, kdo je z nich nejosamělejší?
Tři drabble o třech výjimečných shinobi, kterým štěstí z dálky zamávalo. A odešlo.
Nejdřív jsem měla chuť napsat něco drastického, hnusného nebo strašidelného. A pak jsem narazila na tohle: Magic Mirror. Ta písnička je tak jemná s nádechem smutku, že jsem se rozhodla napsat něco takového. Nevím, jestli drabblátka nahoře jsou jemná a smutná. Ale jako pokus se to počítá, ne? x)
A jestlipak najdete referenci na jedno krásné dílo?
Zajimave jak dokazes na omezenem prostoru ze sebe vymacknout to nejlepsi. Jestli to tak muzu nazvat, tohle je typicky Sayokovske dilo. Dalsi drabble si prosim.
Nové FF:
Tsumeato 3: Bílá chryzantéma Rozhodnutí Sladké sny Sluneční paprsky a kytky po dešti
Asi mi malý prostor hodně vyhovuje. ^^" Děkuji za poklonu. :3 Ehm, jaká kritéria má typické Sayokovské dílo?
♪ Současná hudební inspirace: Why Should I Worry, Sandcastle Kingdoms, Night in the Woods, Cuphead the Musical, Attention
Kočičí škrábanice
A nějaké nové FF? YES! ^^ => Tanec iluzí 20 - S hlavou vztyčenu udělej krok vpřed, Tanec iluzí 19 - Lepší zítřky v nedohlednu, Není se čeho bát, Tanec iluzí 18 - Na tenkém ledě
Kratke vety a strohe popisy, zadne roztahane vypraveni. Jemne vypointovana atmosfera, clovek ma pocit jako by deni pozoroval z dalky a to v nem nechava mekci stopu nez treba Aku, ktera te posadi vedle postavy a ty trpis s ni. Tve ff jsou lehci takze idealni pokud si chci precist neco pusobivyho co me ale nenecha cely den v depresi. Ale na vyjadreni a slohu bys mohla trosku zapracovat.
Nové FF:
Tsumeato 3: Bílá chryzantéma Rozhodnutí Sladké sny Sluneční paprsky a kytky po dešti
Všem děkuji za komentáře -^^-
Akumi: Číslo tři je tak super, že? ^^ Co se písničky týče, pouštěla jsem si to zvlášť, jenom to bylo to nakopnutí, jak psát. Takové to: Tak a teď to napíšeš takhle. Ne jak to chceš ty, ale jak to chci já. S pozdravem Múza.
Kakari: Děkuji, ráda pracuji s malým prostorem, je to legrace. xD Já osobně mám ráda všechna tři, to nejde jinak. Ale jsem moc ráda, že se ti Jiraiya líbí. :3
Shoney: Děkuji za komentář, jsem ráda, že se ti drabble líbila. ^^
Camelia: Whoah! Děkuji za komentář! Neskutečně mě potěšil! Vážně děkuji za uznání, mé srdíčko plesá. ^^
♪ Současná hudební inspirace: Why Should I Worry, Sandcastle Kingdoms, Night in the Woods, Cuphead the Musical, Attention
Kočičí škrábanice
A nějaké nové FF? YES! ^^ => Tanec iluzí 20 - S hlavou vztyčenu udělej krok vpřed, Tanec iluzí 19 - Lepší zítřky v nedohlednu, Není se čeho bát, Tanec iluzí 18 - Na tenkém ledě
Bylo to moc krásné a smutné. Ale celkový dojem z toho je velmi pozitivní - tvoje drabble měly význam a i se ji podařilo tam dostat všechno potřebné k tomu, aby to mělo onu atmosféru. Za to smekám.
Ach ten sentiment...
Tohle bylo skvělé dílo.
Napsala bych, že se mi to líbí, ale zoufale by to nevystihlo. Myslím, že drabble ti nehorázně sedí. A už teď se nemůžu dočkat dalších ^^ A ten motiv, který všechna tři spojuje, je bolestně trefný.
Rozhodně ještě musím vyzdvihnout drabble Jiraiyovo. Četla jsem ho třikrát a připadá mi hodně silné. Aneb splín je mrcha.
Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF
Když jsem četla první, pochopila jsem, cos myslela magickým číslem tři.
Když jsem četla druhý, bylo mi Tsunade neskutečně líto - hlavně poslední věta mě dostala.
Když jsem četl třetí, začala jsem tušit. A tušila jsem správně. Ach, ty sis na to vzpomněla! Děkuju za to, moc mě to potěšilo, ani nevíš
Písničku jsem si pustila, je krásná - u prvního jsem měla sice trochu jinou atmosféru, takovou ne moc jemnou, ale u Tsunade do jemnosti přešla.
Orochimara jsem úplně viděla přecházet mezi tím sklem.
Doufám, že zase něco brzo přidáš! ^^
. • V noci jsou všechny kočky černé.
. ♪ Some days, some nights...