Drabble maraton; 3. kolo

Trápanie starého pána

Tsuchikage sedel na lavičke nad dedinou pozorujúc dianie v nej a premýšľal nad vecou ktorá ho trápila už dlhšie, no nedávny zraz kagov mu ju pripomenul. Už nie je najmladší, no ešte nenašiel vhodného kandidáta ktorému by zveril titul a s ním aj úrad tsuchikageho. Niežeby v Kamennej chýbali schopný ninjovia, to nie, lenže každému potenciálnemu kandidátovi niečo chýbalo. Akatsuchi bol schopný ninja, ale bol vhodnejší ako ochrankár než ako kage. Ako najvhodnejší tsuchikage sa ukazovala jeho vnučka Kurotsuchi, síce občas jednala s horúcou hlavou, Oonoki však veril, že s pomocou rady by mohla byť vhodnou osobou na post tsuchikageho.

Nikdy nepochopil, prečo hlavu toho úradu nazvali kage. Pritom ich poznal mnoho - nabúchaný hromotĺk, pomstychtivý starec, ženská závislá od automatov, psychicky narušený mladík alebo mladá koketka. Z väčšej časti vynikajúci ninjovia, iní mali šťastie na gény a niektorí boli len v správnom čase na správnom mieste.
Nikto z nich ale nenapĺňal pravý zmysel toho slova - tieň. V žiadnom prípade. Predsa boli všetci na výslní. Známi široko-ďaleko a nikto nepochyboval o ich kompetentnosti.
To on sedel v podzemnom bunkri hlboko pod Listovou a načúval zvukom ticha. Mnoho rokov, pripravený kedykoľvek pristúpiť k potrebným riešeniam. Ako skutočný tieň, ktorý žije v tieňoch.

Dzn dzn dzn

Nejaký ten výber fanartov od autorov z Konohy

A mnoho, mnoho iných, len nie je miesto .

Být Hokagem neznamená jen nosit klobouk

Naruta orosil studený pot, když pohledem přejel kopy dokumentů zabírající devadesát procent kanceláře. S trochou představivosti připomínaly papírovou miniaturu Konohy.
Ne. Ne, ne, ne! Já jsem Hrdina Skryté Listové a Spasitel tohoto světa. Mou povinností je chránit obyvatele vesnice, porážet nepřátele, plodit potomky... ne třídit čurbes po Kakashim! A Tsunade, jak jinak. A Třet... Bohové, vždyť já jsem Sedmý Hokage, ne nějaká sekretářka!
"... nové žádosti, potřebovaly by vyřídit co nejrychleji. Schválené orazítkuj a dej sem. U neschválených napiš důvod, nech je třeba -"
"Pomoz mi, Shikamaru!"
"Zapomeň. Jsem tvůj poradce a asistent, ne sekretářka. Nikdo neříkal, že převzetí úřadu bude hračka."

Starý muž zívl a podíval se z okna. Venku už se nad vesnicí válela černočerná tma.
Zaklapl knihu, zavřel lahvičku s tuší a spolu s ní uložil knihu do zásuvky. Přešel ke dveřím a chodbou pomalu vyšel ven. Kráčel teď již skoro liduprázdnými ulicemi, teplá, trochu dusná noc byla chvílemi osvěžována lehkým vánkem. Za posledním domem se dal doprava, kamenitou stezkou vyšel až nahoru na skálu a odtamtud shlédl dolů. Pod ním se tyčily monumenty dvou velikánů, kteří roky před ním spravovali úřad hokageho. Usmál se a zhluboka se nadechl. Tak tu zase máme další chuuninskou zkoušku.. jaká asi bude..

...

pozn. autora XD
Počítala jsem to asi osmkrát, ale world si mele svoje, že to má jen 99 slov, tak doufám, že to mám správně

Stát se Kazekagem byl sen kteréhokoliv správného ninji ze Suny. Každý chtěl být ochranným štítem pro bezbranné, anebo naopak tou nejostřejší z katan pro ty stojící na straně práva.
I on si to přál.
Takováto rozhodnutí však do jeho dokonalého plánu nezapadala.
Nikoho se neprosil o zoufalství, co z vesničanů sálalo. Ani o jejich pohledy žádající řešení, když tu žádné řešení nebylo.
A už vůbec si nikdy nepředstavoval, že kvůli tomu vysněnému úřadu kdy bude muset volit mezi zájmy vesnice a svojí vlastní rodinou.
Se rty sevřenými v úzkou linku podal zahalenému ninjovi dopis s rozkazem zavraždit své nejmladší dítě.

Těžká práce kageho

"Být Kagem není až tak jednoduchá práce o které si hodně lidí myslí právý opak a že jím hned budou. Být hokagem je velká zodpovědnost. Nikdy nevíte co se může stát, musíte být vždy připravení na těžkou a dlouhou práci jak s papírováním a nebo těžkým bojem o záchranu vesnice. Třičtvrtě svého času musí kage trávit na úřadě a plnit svoji práci pilně. Sát se Hokagem je něco jako stát se otcem vesnice. Pokuď se opravdu chceš stát Hokagem, tak to dokaž, že na to máš. Jo ještě něco Konohamaru, úřád není žádná odpočívárna!" Vesele proslovil ke Konohamarovi štastný Naruto.

Jedno oříškově hnědé oko se pomalu otevřelo. Následovalo i druhé, za hlasitého zívnutí.
Je to hrozná šichta, tenhle úřad. Člověk aby se z toho tady zbláznil. Pomyslela si poněkud ospale se tvářící Tsunade-sama. A pak se mi Shizune diví, že si občas nevědomky zdřímnu. A ještě k tomu tu nemám už ani kapku saké. Ani kapičku!
Tsunade znovu přimhouřila oči před tlumeným odpoledním světlem. Ale teď už se do těch papírů vážně musím dát. Jinak tady mezi nima ještě shniju. Přesvědčovala se kunoichi v duchu.
To byla její poslední myšlenka než opět usnula. Z rohu místnosti se ozvalo pobavené „oink“.

Proč nebýt hokage

„Úřad kageho vznikl při založení Konohy, jakožto reakce imperialistických živlů na úvodní projevy probouzení dělnického a rolnického hnutí. Tento úřad měl za úkol hlavně upevnit nedemokratickou vládu vojenských utlačitelů, kteří se zvou ninjové. Následovala doba bezprecedentního vykořisťování dělnické třídy. V Konoze se soustředila velká část národního bohatství, které vznikalo hlavně zásluhou v potu pracujících dělníku ze severní části země Ohně a kteří...“
„Sensei, doopravdy to musím číst?“
„Jestli se chceš stát hokagem, tak ano!“
Kniha letěla přes celou místnost, kde ji pohltil stín.
„Nechci!“ Boruto se vyřítil z místnosti.
V rohu sedící Shikamaru se usmál. Dalšího Uzumakiho by Konoha nepřežila.
--------------------------------------------------------------

Doufám, že nevadí, že dám rovnou druhé.

Povinnosti Hokage

"Yosh... Tohle zvládnu!"
Povzbudí se žlutovlasý Hokage a soustředěným pohledem kouká na výzvu před sebou.
"Kushina mi tady z toho udělala pěkný úřad. To by ji šlo."
Pobaveně se usměje a prsty ohýbá papírové udělátko.
"To půjde, jen hezky pomalu, neboj! To zvládneš! Hlavně si věř!
Tohle patří sem, tady to odlepit. Odtrhnout, teď ohnout, přilepit zase tady. Uff! To by bylo, teď druhá strana."
Otře si čelo, kapičky potu se díky nervozitě derou na svět.
"Taak! Zase ohnout, přilepit a zkontrolovat! YOSH! Zvládli jsme to, jsi přebalen, Naruto!"
Samou radostí chytí svého synka a začne jej házet do vzduchu.

Budu Hokage!!!

„Jednoho dne toho dosáhneš,“ řekl Jiraiya.
„Si piš, jednoho dne budu Hokage!!!“ vykřikl jsem.
„Bude sedět na úřadu, chránit vesnici a tyhle věci!“
„Už se těším,“ řekl jsem a do široka se usmál.
„Naruto...“ Zvrhlý poustevník se na mě podíval.
„Co je?“ nasadil jsem neklidný výraz.
„To nic...“ řekl Zvrhlík a já jsem začal utíkat.
„Hééj!!!! Zvrhlý poustevníku!!!“ volal jsem.
„Naruto, až budeš Kage, budeš muset vycházet s ostatními, dělat povinnosti, chodit na setkání Kage. Prostě být správný Kage,“ řekl poustevník.
„Zvrhlíku,co znamená být Kage?“
„Nooooo...“ Zvrhlík se zamyslel.
„To je historie.“
„Povídej zvrhlíku!“
A tak začal Jiraiya vyprávět.

(toto téma je sice náročné ale zábavné arigato za něj)

Ach ty děti
"Hej, já nejsem děcko! Chovejte se ke mě jako k dospělému!" zařval svázány Konohamaru. Neptejte se proč. Mistr Iruka nad ním jen kroutil hlavou.
"Co tě to zase napadlo? Víš že takové průšvihy se můžou podepsat na tvoji pověsti." řekl Iruka zklamaně.
"Až budu Hokage, tak všem bude jedno co jsem udělal." řekl uraženě Konohamaru a přestal se vzpírat. Iruka se zasmál. Viděl v něm Naruta.
"Víš co, zavedu tě na úřad a ty uvidíš jaké to je být Kage." podotkl Iruka a rozvázal ho. Konohomaru se na něj zvědavě podíval. Pak se s Irukou vydal vstříc k naštvanému Hokage.

Jsem Hokage, úřad, tato veliká budova se pro mě stala domovem. Netušil jsem, že zde budu častěji než doma. A taky jsem netušil, že mě můj syn bude nenávidět a má dcera bude řvát, že všichni Kage jsou stejní pitomci. Hinata je věčně sama a i když to nepřizná, trpí tím více než kdokoli. Nemáme na sebe vůbec čas, pokaždé když ji chci říct, že mě to mrzí, spí, nebo když ona chce říct něco mě, tak spím zase já. Nechci takto žít. Dnes máme výročí, musím být s ní! Dnes ji nemohu nechat samotnou! Dnes a už nikdy jindy!

Šílenství prvenství

Tobirama zuřil. Ti rozmazlenci! Vůbec si neuvědomovali, jak je mír křehký! Takhle na veřejnosti popichovat Uchihy! Kdyby to byli jenom Senju, to by si s nimi vyříkal, a to rychle. Jenže oni se přidali i Hyuugové. Jak tohle podá Hashiramovi? Něco ve stylu: „Víš, dneska se mezi sebou porvali mladí Uchihové, Senju a Hyuugové, zdemolovali celé náměstí, vysklili několik výloh…“
Tobirama otevřel dveře do kanceláře. Hashirama vykřikoval nesmyslné věty, temné kruhy pod očima naznačovaly nedostatek spánku. Zmateně pročítal papíry, které se válely všude možně.
„Tak postaví to nebo jak?!“ zařval Hashirama.
Tichý povzdech.
Ten úřad se na něm dost podepsal…

Můj brácha má prima bráchu

„Bez levačky je to bída,
brácha můj je ale třída!
Drsně dává ten svůj úřad...
Eh...
K obědu sní deset kuřat!
Ou jé!“
„Drž hubu, Bee!“
„Bráchu toho potkat nechtěj,
za pár vteřin budeš jetej!“
Ale klóbrc ten mu sluší...“
„Závidím všem, kdo jsou hluší!“
„Ou jé!“
„Ty ódy na jednorukého Kage tě brzo zabijou!“ zavrčel výhružně.
„Brácho, inspiraci prostě nenechám plavat! Ou jé!“
„Inspiraci, jo?“ Raikage se zahleděl na svého pobočníka nehybně stojícího u dveří. Má to! Mrštil po něm kloboukem. „Je tvůj!“
Muž jen líně sklouzl pohledem po plachtícím předmětu.
„Daruii!!!“
„Sumimasen...?“ tahal si zmateně špunty z uší.

Tohle téma je prostě prudce inspirativní ^^