Jiraiyovo zaučení

„Tati, proč jste se s matkou zase pohádali?“ zeptal se bělovlasý mladík s tenkými červenými čárkami pod očima a vzhlédl ke svému otci. Ten byl vysoký jako topol, i stejně odolný, a vždycky u něj našel útěchu, když ho matka peskovala. Podědil po něm i zářivě bílé vlasy, které by někoho mohly zmást a označit jej za staršího, než skutečně byl. Na tváři mu rašilo několikadenní strniště. Mírné zakřivený nos svědčil o divoké půtce. Obličeji však vévodily živé oči. Pronikavé a veselé, sršela z nich bodrost a ochota pomoci. Jenže i ony musely občas zapomenout na svou dobrotu a postavit se nepřátelům. Jejich země se v těchto divokých dobách těšila míru, ale nemuselo tomu tak být napořád. Písečná prý zase vystrkovala drápky a bylo jen otázkou času, kdy zase povolají shinobi do boje. On už byl zkušený, měl za sebou pár půtek, ale na svého otce neměl. Večer, když ho občas viděl se převlékat nebo v onsenu, zaznamenal, že jeho tělo hyzdilo několik jizev. Ptal se ho, jak k nim přišel, ale příliš se toho nedozvěděl, prý to byly bitvy tak strašlivé, že o tom nechtěl mluvit.
„Ehh,“ povzdechl si Takeshi a zahleděl se do korun stromů, které tvořily šustící klenbu nad cestou, po níž kráčeli. Tak tiché a opojné oproti předchozímu hysterickému výstupu jeho milované Maiyi. Ještě teď ho svrběla tvář, jak mu ručně vyčinila za jeho činy. On za to, ale vůbec nemohl, byla to přirozená potřeba a jako takovou ji nedokázal potlačovat. „Jak obvykle, tvoje matka je hrozně podezřívavá a rázná ženská. Nepochybuju o tom, že jsi nás slyšel.“
„Slovo od slova,“ přikývl Jiraiya, „myslím, že to museli slyšet i sousedé na konci ulice. Máma je hrozně hlasitá,“ také si povzdechl. Snad celá čtvrť v Konoze věděla, nad čím se matka neustále rozčiluje, a všechny ženské klevetí, když je potkají na ulici. Občas to bylo otravné, když si některé šeptaly tak hlasitě, že to bylo slyšet až na druhé straně cesty. Otec si z toho asi vůbec nic nedělal. „Proč to vůbec děláš? Jsem myslel, že když má muž ženu, tak nepotřebuje dělat takové… věci,“ zeptal se bělovlasý mladík nechápavě. „Proč sis mámu vůbec bral, když z toho máš takové potíže?“
„Maiya je občas prudší to uznávám, ale když jsme byli mladí, tak byla jiná. Hodná a milá, krásná, půvabná a roztomilá,“ zasnil se Takeshi nad minulými dobami, když za svou manželkou běhal jako navedený. Nosil jí květiny a oslňoval svým šarmem. Ty doby už jsou bohužel dávno pryč. Tehdy si ve své mladické slabosti nevšiml, jaká ve skutečnosti Maiya je. Brilantně si ho omotala okolo prstu a dotáhla do chomoutu. Další povzdech. „Bohužel tvoje máma disponuje vlastnostmi, o kterých jsem netušil. Plíživá infiltrace, vševidoucí oko a ocelová pěst. Tím tě však neodrazuji, aby sis nenašel nějakou dívku, jen buď při jejím výběru opatrný, abys nedopadl stejně.“
Bělovlasý mladík pokýval. Co jiného mohl dělat. „Tati, víš, že jsi mi, ale neodpověděl na otázku, proč to děláš? Vždyť kdybys od toho upustil, tak si ušetříš spoustu hádek a nevolí s matkou,“ doptal se znovu Jiraiya. Otec to pěkně kulantně zakecal. „A už jsem dost starý na to, abys mi to řekl,“ dodal odhodlaně, aby se otec zase nevykrucoval s tím, že ještě moc malý, aby mu něco takové vysvětloval.
Takeshi viděl, že dnes syna neodbyde, ale bude muset s vysvětlením ven. „No, to je takové obtížné na vysvětlování,“ začal poznenáhlu, „nechci tě zkazit. To by mě Maiya zabila, kdyby nás při tom nachytala oba. Už tak si myslí, že nejsem tím nejlepším vzorem pro tvoji budoucnost.“
„To není pravda,“ oponoval mu bělovlasý mladík okamžitě a sevřel otcovu paži v povzbuzujícím gestu. „Jsi ten nejlepší táta na světě. Jiného bych nikdy nechtěl,“ ujišťoval ho pevně. Třebaže nebyl dokonalý, tak byl jeho. Byl u jeho prvních dětských kroků a i když se vrátil z mise unavený a zmožený, vždycky pro něj měl pěkného slova a pohlazení.
Vysoký muž s vlasy svázanými do ohonu syna podrbal ve vlasech. Slyšet něco takového, ho činilo šťastným a měl pocit, že je aspoň trochu dobrým otcem, když ne manželem. „Dobrá tedy, dneska ti ukážu, co je na tom tak krásného a úžasného,“ zasnil se Takeshi a necudně se usmál. Zamířil ke konožským lázním, kde muži i ženy z vesnice chodili očistit a prohřát svoje těla, odpočinout si od běžných starostí dne. Byly oddělené a něžné pohlaví si jistě teď k večeru nechává napařovat hebkou pokožku v horké vodě. „Je to jako mise. Musíš přijít a odejít nepozorován. To jistě zvládneš, ne?“ občas se mu stalo, že se prozradil a to pak bylo velké vzrůšo.
„Jasně, to je základní umění shinobi,“ přikývl Jiraiya a srovnal s otcem krok, který se změnil na lehký. Blížili se ke zdi lázní. Kdyby mu někdo před týdnem řekl, že půjde s otcem pozorovat ženy koupající se v onsenu, tak mu řekne, že se zbláznil. Ale bylo to tak. Tváře mu lehce zahořely studem, když si představil tu necudnost, kterou za chvíli provede.
„Hlavně tiše,“ zašeptal Takeshi, „ukážu ti moje nejtajnější pozorovací jutsu. Roky jsem ho piloval.“ Byl to jeho největší koníček, pozorovat vnadné krásky, kochat se křivkami těla a slintat nad tím, jak nevědoucně se mu vystavují. Bylo to pro něj jako voda. Neustále měl žízeň a potřeboval pít. Ne, nebylo to chtění, byla to potřeba. Našli si vhodné místečko, kde na zeď navazovala stříška a vyhoupli se v tichosti na ni. Naskytl se jim pohled na malé jezírko, z něhož stoupala pára. Ještě bylo dostatek světla, aby měli solidní výhled.
Jiraiya ležel na pálených taškách jako placka, aby ho čirou náhodou nebylo vidět. Až na otcovo pobídnutí se začal rozhlížet. Líce mu prudce zahořely, když kromě několika štěbetajících žen zahlédl i svou kamarádku Tsunade. Jestli je uvidí, tak ho zabije.
Starší muž byl absolutně nadšený. „Koukej na ty nádherné tvary… úžasné melounky a broskvičky,“ div mu netekla slina od pusy a stružka krve od nosu. „Není nic krásnějšího, než ženské tělo ve své přirozenosti,“ prohodil zaujatě šeptem. Tohle byla jeho vášeň i zkáza. Mohl šmírovat dvacet čtyři hodin denně sedm dní v týdnu.
Bělovlasý mladík možná už začínal chápat otcovu zálibu. Zatím neměl žádnou intimní zkušenost se ženou, ale už se mu zapalovala lýtka. Tohle bylo něco, co o čem si mohl nechat dlouhou dobu zdát. Bylo to tak zvláštní pozorovat někoho, kdo o nich vlastně vůbec neví. Oči mu přelétaly od jedné ženy ke druhé a jeho spolužačka… byla hodně vyvinutá v oblasti ženských vnadů, jak se k tomu vyjádřil i jeho otec. Potřeboval by trochu líp vidět. Pošoupl se blíž ke kraji a jedna z tašek se uvolnila a spadla na zem. Div se mu nezastavilo srdce, když se klepnutí rozlehlo po lázni.
Následně se ozval vysoký ženský jekot, rozezlený řev Tsunade a bolest a krev pod nosem, již z úplně jiného důvodu než předtím. Prchali jako dva nezvedení pacholci. Ač právě dostal Jiraiya pořádně vyčiněno, tak… možná si to ještě někdy zopakuje.