Poezie
Barbecue, ty nejsi pro mne pouhým slovem,
což někomu mohlo by se na první pohled zdát,
naopak, když nikdo neslyší, nazývám Tě bohem
a veřejně přiznávám, že ze srdce mám Tě rád.
Nejdříve mi zvuk praskajícího dřevěného uhlí v uších zní,
potom rozmístění plátků na gril následuje,
načež omráčen jsem tou nenahraditelnou libou vůní
a jemné prskání všem u stolu vypařování šťáv prozrazuje.
Od této chvíle vede ke konzumaci už jen malý krůček,
pokud se tedy nejedná o na přípravu složitější bůček.
Nadšeně jsem tak na tebe zíral.
Ten kdo miluje, nenávidí. Asi to tak bude,
Po vyznání jsem se ze země sbíral.
~~~
Když jsem tě na rámen pozval,
Tvůj růžovějící obličej následoval zlostný hned.
Povrch omítky domu jsem poznal,
Tak alespoň pamatuji si ten její vzhled.
~~~
Když jsem jednou omylem
Fakt pouhá náhoda to byla.
Dotkl se tě ramenem,
Hromádka popela ze mě zbyla.
[color=blue]Tiše doufám…
Miluju Tě, až to bolí,
ale strach mi nedovolí,
abych řekla byť jen hlásku,
která umí vyznat lásku.
A tak dále tiše trpím,
už to dál nevydržím.
Mé srdce bude vždy jen tvoje,
v temnotě i ve světle,
krásná představa to je,
nikdy však se nestane.
A tak tiše doufám…
Jednou snad pochopíš,
co chtěla jsem ti říci,
že pro mne znamenáš,
víc než si myslíš.
Napravit chybu už bude pozdě…
Já budu pryč a ty taky,
život plyne jako mraky,
Nikdy víc se neuvidíme,
Slnko nevychádza, naopak zapadá... temnota ma ticho objíma vo svojej náručí.
Zradila som ho, všetko som zahodila, snáď vás môj príbeh aspoň trochu poučí.
Pomsta je krutá až vražedná, zabíja vlastné telo a pritom ničí chorú myseľ...
Ako náhle skutočne miluješ nájdeš svoj vlastný smer, aj keď stráca zmysel...
Vidím iba prázdnotu, kde sa pozriem a kam sa vydám nemôžem uniknúť,
Prečo sa to však stalo práve mne? Musím nejak tou temnotou preniknúť.
Každou noc, každý den,
myslím na tebe, nejdeš mi z hlavy ven.
Když jsi odešel, nešlo to vrátit zpět,
Rozhodl jsi se a mě se zhroutil svět.
Chtěla jsem tě víc a víc,
Ale nemám vůbec nic.
Proč jsi musel odejít?
Proč o tobě mám jen snít?
Láska je jako oceán,
Hluboká, neovládáš ji, nejsi její pán.
Nikdo nemůže mi tě nahradit,
Už přestala jsem věřit, že by ses mohl vrátit.
Chci,ale nemůžu zapomenout,
budu tě milovat, dokud mi srdce nepřestane tlouct.
Dokud mi nepřestane tepat krev,
budeš v mém srdci, tomu věř.
Hokáge-sama, veliteľ našej armády a ten, čo nikdy nezradí...
Vypočuj si dnes prosím naše tajné prosby či nesplnené sny,
nech tvoje hrdinstvá navrátia mŕtve svetlo z tej večnej tmy.
Aby sme poznali, čo je to stratená nádej, láskavosť ako aj odvaha,
pretože vieme, že tvoje statočné srdce v tejto bitke nikdy neváha.
hAnko-sama, hviezdička naša, svetielko jasné ako tá nočná obloha,
anjelik so zlomenými krídelkami, čo by sme robili, keby si tu nebola?
Si veľká opora a tvoje slová sú dar, ako aj tvoja nekončiaca podpora,
Rivalita
Pojď blíž a ukaž své síly
Už je to dlouho, co sobě se rovnaly
Já byl silnější a ty jsi žárlil
Avšak tvou oddanost v duchu jsem chválil
Chtěl jsi být lepší, já ovšem též
Čekám na den, kdy mi to natřeš
Já sílu hledám neustále
Ty neunikáš senseiově chvále
Z tvých nových jutsu
všem tají se dech
Moje nikdo nevidí,
je to vážně pech
Ovšem přátelství nás stále spojuje
I když jeden z nás proti druhému bojuje
Kunaie létají, hvězdice sviští
Já tady umírám, Sakura piští…
Milujem Ťa...
Toto som zacítila, keď si sa na mňa pozrel tými anjelskými očami a povedal mi že už sa nemusím báť. Vtedy sa okno do mojej duše otvorilo len tvojím očiam, tvojím slovám, ktoré boli tak čisté. Odvtedy som žila už len pre teba, ty si mi veril a ja som verila tebe. Bol si pre mňa ten jediný. Kvôli tebe som sa vzdala všetkého a žila pre teba.
Žila tvoj život. Opustila som ostatných, čo boli v mojom srdci a bojovala po tvojom boku. Ukázala som ti všetky moje tajnosti a nikdy som ti neklamala...
--------------
poslouchám rozkazy a nejsem zrádce,
životy těch dobrých jsou nyní v sázce,
každý bude chtít můj krk na oprátce.
--------------
tak proč mi srdce bije jako o závod?
--------------
[center]Zabiju!
Zabiju každeho z Uchihů,
vezmu na svá bedra úkolu tíhu.
Jen jediného z nás se nikdo ani nedotkne,
Štěstí
Vyskoč sem za mnou
Spolu vydáme se na let
Někteří spadnou
My však budem se držet
S úsměvy na tvářích
V oblacích, hvězdách
Tak jako v polštářích
Na společných cestách
Skáčeme, létáme,
běžíme, padáme
A to vše se smíchem
Společně zvládáme
Usínám a ty polštář mi
Pod hlavu dáváš
Nad temnými horami
Se mnou usínáš
Poznámky: táák další dílek 
moc děkuju Chi.chince za návrh citu... jinak příště bude Rivalita!! 
Přátelství
Příteli můj
Teď poslyš a stůj
Zastav svět právě v tuto chvíli
Abychom přátelství navždy cítili
Uvolnit pouto
A zpřetrhat vztahy
Těžké to sousto
Bez veškeré snahy
Však ty udělat to nechceš
Náš vztah pořád opatruješ
Přáteli navěky budeme
A společnou cestu najdeme
Až kráčet po ní pomalu
A opatrně budem
Tvému uměleckému odpalu
Naposled se zasmějem...
Pořád dokola, znova a znova.
Samý haha, hehe, hihi.
Nenávidím tyhle lidi.
Proč to pořád dělají?
Radost z toho mívají.
Šikanují den co den.
Kdy už skončí ten zlý sen?
Už nechci snít, chci se probudit.
A všechny špatné vzpomínky zahodit.
Jsi krásnější nežli vše.
Ranní slunce je jako tvá překrásná tvář.
Pro mé srdce je to boží zář.
Ty jsi překrásná jako modré nebe.
V životě chci mít jen tebe.
Voníš jako jarní kvítí.
Velké oči ti modře svítí.
Jsi rozkvetlá jak rudá růže.
Člověk si pro tebe oči vykoukat může.
Ranní vánek s tebou přichází.
V blízkosti tebe nikomu nic neschází.
Noc a hvězdy jsou jen pro nás.
Jak to s námi bude je jen na vás.
Na cestě u kraje,
seděla jsi tam,
nemluvila, nevolala,
sám šel jsem tedy dál.
Otočil jsem se a podíval,
ty jsi tam byla,
jen tak jsi seděla,
ani hlavu nezvedla.
Na co asi myslíš,
co tě trápí na srdci,
proč tiše mlčíš.
Je ti snad pomoci?
Řekni něco,
úsměv mi věnuj,
stačí jen málo,
konečně se raduj.
Ani ses nepohnula,
dál jsi tam seděla,
hlásku jsi nevydala
a dál mě ignorovala.
Proč tedy nic neříkáš,
co tě vlastně trápí,
proč mi ruku nepodáš,
proč nejdeme spolu v dáli?
Sedl jsem si vedle tebe,
MILUJI TĚ, ALE TY MĚ NESNÁŠÍŠ.
HLEDÍM NA TEBE, TY VŠAK POCITY NEJEVÍŠ.
JSI PRO MĚ JAKO SRDCE SAMO.
TY VŠAK NEŘEKNEŠ MI ANO.
CHCI BÝT NEUSTÁLE U TEBE.
TY SE VŠAK STARÁŠ STÁLE O SEBE.
VIDÍM T,Ě JAK POŘÁD SMUTNĚ SEDÍŠ.
ŽE TĚ MILUJU VŠAK VŮBEC NEVÍŠ.
ŽVOT MŮJ BYCH PRO TEBE DAL.
TY BYS MI NEVĚNOVALA ANI MALÝ ŽAL.
MÁM SVÉ SRDCE JENOM PRO TEBE.
TVÉ JE VŠAK JEN UZAVŘENÉ.
HLEDÁM KLÍČ K TVÉMU SRDCI.
ABYS BYLA SE MNOU PŘECI.
DOUFÁM, ŽE SE JEDNOU SETKÁME.
A MILUJI TĚ SI POŠEPTÁME.
[font=Book antiqua][i][center]Lidskost je vlastností pomíjivou,
Leč ukáže se mnohdy lživou.
Chtěla bych ti napsat báseň zamilovanou
Snad ji cizí oči přehlédnou
Tyto verše píši jenom tobě
Budeme jednoho dne patřit sobě?
Viděla jsem tě poprvé u Chunninské zkoušky
Kterou jsem si jako obvykle užívala plnými doušky
Pak jsem uviděla tvoji kštici
A už jsi zůstal v mém srdci
Bral jsi mě však jenom jako kamarádku
Věřil jsi vůbec někdy v lásku?
Proč dáváš knihám přednost
Když s láskou můžeš zažít větší radost?
V tvých očích bych se utápěla
Tvé šedobílé vlasy bych ti prohrabávala
V soukromí ti sundala masku
[font=Century gothic]
A ještě budeš mi škodit.
Proč vůbec chodíš sem,
Za nos mě budeš vodit.
To ti to nedochází stále?
Tím mé srdce zcela drtíš,
Kvůli kecům mám na mále.
Nebásni mi tu o ní.
Radši mi zlom vaz,
Nemluv, jak ti voní.
O bocích nemluvě.
Někdy se mě třeba zastaň,
Nedocházej k výmluvě.
Miluji, když se mě dotýkáš,
miluji, když se na mě usmíváš,
miluji tvůj sametový hlas,
miluji s tebou ten krásný čas,
miluji, když jsi se mnou,
miluji tvou tvář jemnou,
miluji tvou pusniku sladkou,
miluji tvou kůži jemnou,
miluji tvé černé oči,
miluji, když se s náma celý svět točí,
miluji tvá něžná vyznání,
miluji k tvým hříchům doznání,
miluji jen vedle tebe sedět,
miluji jen tak do tých očí hledět,
miluji to, že existuješ,
a veřím, že i ty mě miluješ....
