Anomálie

Jednoho dne temného, chladného
Šla jsem se podívat do domu skladného.
Byl prázdný, vyhořel před roky,
Odpadávaly z něj uhelné broky.
~~~
Já procházela se v hlavní síni,
Vzduch páchl po staré plísni.
Zbořená střecha oblohu odkrývala,
Tam oblaka ponurá slunce skrývala.
~~~
Tak postávala jsem si už dlouhou chvíli,
K oblakům přitahovaly mě zvláštní síly.
Nevšimla jsem si temného stínu,
Pak bouchlo mne něco do klínu.
~~~
Spadla jsem, někdo však mne chytil,
Vzápětí mi ke rtům něco přiložil.
Hlava se zamotala, však nepřestala jsem vnímat,
Nemohla jsem se pohybovat, jenom se dívat.
~~~
Ten ninja neznámý přes rameno si mne hodit chtěl,
Však špalík, tedy já, se v jeho dlaních chvěl.
Po bradu jsem mu sahala,
Síla mne k zemi stahala.
~~~
Měl černé vlasy, však schované pod šátkem,
Delší kalhoty, dlouhý kabát na tričku krátkém.
Jeho oči svou světlou modří zářily,
Všechny senzory se ve mně škvařily.
~~~
Nakonec pěstí do hlavy mne udeřil,
Bylo vidět, jak přesně ránu vyměřil.
Tak ztratila jsem vědomí své,
Byla jsem unesena, toť jisté.
~~~
Jak den se dnem se vlekl,
Běžel se mnou na rameni.
Pak mnou na zem smekl,
Posadil se ke kameni.
~~~
Stále omráčená tím něčím
Jsem jen netečně ležela.
Čekala jsem, že něco zmerčím,
Shlížel, jak jsem brečela.
~~~
Slzy mi tekly proudem,
Však mluvidla mi ochabla.
Válela jsem se prachem,
Pak jistá věc mne napadla.
~~~
Vláčet jsem se nechala,
Až do jeho vesnice rodné.
Cestou listy trhala,
Stopy zanechávala vzhledné.
~~~
Tak minul den další,
Já na záchranu čekala.
To, že mé úprky vždy zmaří,
Jsem už dávno věděla.
~~~
Uzavřena v srdci mlžné,
Z kobky jsem vyhlížela.
Vrátit se do deštné
Marně jsem toužila.
~~~
Svět ninjů, to pro mne není,
Já květinářkou být chtěla.
Měla bych alespoň nějaké jnění,
U nepřátel bych netrčela.
~~~
Každý den za mnou přicházel,
Stále ten stejný, ne jiný.
K jídlu mne vždy pobízel,
Náš vztah byl tak slibný.
~~~
Ačkoliv jsem mu nezapomněla,
Že pryč mne tedy unesl.
Byl jediný, koho já ráda měla,
Proto jednoho dne mne zpět zanesl.
~~~
Víckrát jsem ho už neviděla,
Zřejmě o život přišel.
Nikdy jsem nezapomněla,
Přece rozkazu se vzepřel.
~~~
Válka z toho být mohla,
Vše utajeno bylo však.
Co jinak bych zmohla,
Co zmohl by můj zrak.
~~~
Stejně jsem jen přihlížela,
Byla to milá zkušenost.
Dál tiše doma žila,
Zapomínala na skutečnost.
~~~
Tak vážně mi pomohl,
Tak proč, proč právě on.
Když mě on unesl,
Proč nastal ten zlom.
~~~
Tak i to největší zlo,
Proměnit se v dobro může.
To je anomálií kouzlo,
Jako když žena chce muže.
~~~~~~~~~~~~
Díky za opravu Riko