Tiše doufám...
Tiše doufám…
Miluju Tě, až to bolí,
ale strach mi nedovolí,
abych řekla byť jen hlásku,
která umí vyznat lásku.
A tak dále tiše trpím,
už to dál nevydržím.
Mé srdce bude vždy jen tvoje,
v temnotě i ve světle,
krásná představa to je,
nikdy však se nestane.
A tak tiše doufám…
Jednou snad pochopíš,
co chtěla jsem ti říci,
že pro mne znamenáš,
víc než si myslíš.
Napravit chybu už bude pozdě…
Já budu pryč a ty taky,
život plyne jako mraky,
Nikdy víc se neuvidíme,
nikdy víc se nestkáme.
Ty na mě možná po čase,
zapomeneš zase.
Já však nezapomenu,
Protože tě miluju.
Předem bych se moc chtěla omluvit hAnko, protože první sloku jsem si od ní vypůjčila, tak doufám, že se nebude zlobit. Po přečtení její básničky mě inspirovala právě ta první sloka. První sloka je také asi nejlepší, ani nevim co mě to popadlo tohle napsat. Možná proto, že jsem se nudila.
Nenapsala jsem koho je to příběh. Je to jen na vaší fantazii.
Budu moc ráda, když mi napíšete nějaký ten komentář i kritiku, která je taky moc důležitá. Můžete taky napsat koho si myslíte, že je to příběh 
Všem co se dočetli až sem moc děkuju :)
Je to moc pěkný. Myslím si, že se to docela hodí na Hinatu a Naruta.