Poezie

Prečo by som mal ďalej žiť?
A dokonca nikoho neľúbiť.
Nikto ma tu nechce,
môj život ma len tresce.

Sasuke má rád len sám seba,
jeho rešpekt mi treba.
Sakura ma nechce vidieť,
a ja nad tým môžem bdieť.

Večer nočné mory mám,
do hrôzy sa zapredám.
Prečo teda ďalej žiť,
iba smutný musím byť.

Nebudem tak žiť už nikdy,
odčiním tie hnusné krivdy.
Samovraždu idem spáchať,
nech môžu ostatný plakať.

Z mosta skočím?
Balvan na seba hodím?
Prvá možnosť mi vyhovuje,
moja smrť nech sa im do hlavy vryje.

Idem skákať,

Naruto ninjou je,

ale je to nezajímá.

Z Listové vesnice.

Sakura je kamarádka jeho,

ona však nevšímá si ho,

protože má ráda Sasukeho.

Sasuke ji ale odmítá,

ona je na něj naštvaná.

Naruto k Sasukemu zášť chová,

nohy i ruce při boji

jako z olova má.

Přátelé v mezích jsou,

stále však, byť málo,

se "handrkujou".

Stále a dále

si však pomoci dokážou.

Kakashi je napomíná...

Umieram rukou svojho brata
do hlavy mi padá veľká vada.
Čaká ma teraz smrť,
som rozdrtený na padrť.
Smrť je veľký žiaľ,
rodinu som mal,
do zla som sa zapredal.

Celý klan som vyvraždil,
a svoje srdce som podráždil.
Len jeho som zabiť nevedel,
nebol to môj nepriateľ.
Bolesť som mu spôsobil,
v samote som ho utopil.

Mal som ho veľmi rád,
bol to môj najlepší kamarát.
Cestu k jeho smútku som urobil,
on ma preto vyriadil.

Kameň zo srdca mi padá,
ako voda z vodopáda.
Smrť je pre mňa najspravodlivejší rozsudok,

Kdybych byla člověkem a ne větrem
kdybych byla člověkem a ne světem
kdybych byla člověkem snesla bych ti modré z nebe
kdybych byla člověkem milovala bych jen tebe.

Kdybych byla člověkem a ne skálou
kdybych byla člověkem a ne vránou
kdybych byla člověkem nebyl bys takový, jakýsi dnes
kdybych byla člověkem nepřekročils bys tu hranici přec.

Kdybych byla člověkem a ne mořem
kdybych byla člověkem a ne nožem
kdybych byla člověkem o tebe bych se jen starala
kdybych byla člověkem a jako oko v hlavě tě hlídala.

Na první pohled může se zdát,
že tuto ženu málokdo má rád,
avšak pravý opak je pravdou:
Tsunade není pouhou ježibabou!
Po letech s ní strávených
objevila jsem pár citů utajených,
skrývaly se hluboko před světem,
aby ji zatvrdily proti dalším obětem.

Ač může se zdát její ruka tvrdá,
na službu pod ní jsem víc než hrdá.
Není jen obyčejnou chlebodárkyní,
nýbrž mou nejlepší přítelkyní,
obdivuji její odvahu,
s níž čelí vlastnímu osudu.

Osudu, který ji nešetřil
několik bolestivých ran uštědřil.

ehm... blbosť...

Klamal si mi.
Celý život si mi klamal a ani keď sizomieral si mi tú pravdu nepovedal.
Musel som sa to dozvedieť od cudzieho človeka, ktorému nikdy úplne neuverím.
Prečo? Prečo si to predo mnou tajil?
Myslel si si, že ti neuverím?
Bol som ochotný odpustiť ti.
Len som chcel vedieť celú pravdu, nie klamstvá, ktoré si si vymyslel.
Bojoval som s tebou, pretože som si myslel, že si vrah.
To bolo ďalšie klamstvo.
No teraz si mŕtvy a ja stále žijem.
Teraz je čas pomstiť skutočných vrahov Uchiha klanu.
Nadišiel čas zničiť Konohu...

.........

Malý plamínek naděje v mém srdci zůstává,
některé věci jsou na mou hlavu silná káva,
prosím, nech znovu rozhořet vášeň mezi námi,
copak chceš všechno krásné hodit do zpropadené jámy?

Já ráda tě mám, ty to víš,
a přece mě od sebe odháníš,
možná tomu nevěříš, ale já tě zbožňuji,
nade všechno miluji.

Prosím, nezhasínej ten plamínek naděje,
co v mém srdci plaje,
to, že tě miluji mi spát nedá,
o tom, že odcházíš stále se mi zdá.

Sluníčko, těhle pár řádků věnuji tobě,
možná naštvaný si na mě,

Posedlost

Chtěl jsi to, musel jsi to mít
Bylo tvým údělem pro tuto věc žit
Žil jsi pro ni, umřel bys
Aby tu ženu zachránils

Nemohls bez ní nikam jít
Bylo tvým údělem vždy ji chránit
Běhal jsi za ní a přidržoval šál
Jenž jí v tom chladném dni tak svůdně vlál

Byl jsi ní posedlý, pro ni bys zabil
Nakonec jsi ji ale neochránil
Chtěl jsi ji mít, však ona odešla
Chtěl jsi ji chránit, však ona umřela...

Padá tmavý súmrak a oblohu zatieňujú niečie obavy,
avšak tvoj rozsudok bol pevný, vážny, taký nemylný!
Tak si si zvolil, avšak záchrancom sa už nestaneš,
pre živých si vrahom, no hrdinom mŕtvych zostaneš.

Spomienky, tie biele záblesky ťa nútia spomínať,
budeš večným diablom, zradcom ťa budú prezývať.
Pre vrodenú hrdosť, aroganciu ako aj večnú pýchu,
zahalil si pre všetkých pravdu do závoja hriechu.

Nepovedal si nič a trpko mlčal až do úplného konca,
takýto krutý život čaká osudom vybraného lakomca.

Znovu ti začínám věřit,
znovu na tebe vzpomínám.
Jen plno krve pro tebe bylo proléváno,
bojovat za tebe odmítám.
Studený kunai v mé dlani roztéká,
můj pot dodává mi sílu.
Tvé slzy mě těší,
do tvého srdce vytvořím díru.

Nezbude ti ničeho,
k pomstě jsem připraven.
Tvá krev bude mým nápojem,
mou sílou budeš zaskočen.

Chakra koluje v mém těle,
na náš boj je připravena
Ale jsem přesvědčen nad mou výhrou,

Tři stovky vysokých cílů, kterých chceme dosáhnout
Tři stovky zářících hvězd, jež chceme k zemi stáhnout
Tři stovky tajností, které nikdo nezná líp než ty
Tři stovky poselství, jež splní ty nejhezčí sny

Tři sta překrásných vysokých staveb
Jež dělí tři sta převysokých hradeb
Dostanou se k sobě až za milióny let
Až každý člověk vysloví svých tři sta něžných vět

Pak spolu šťastně zůstanou a budou žíti navždy
Mít moře šťastných zážitků, a život plný pravdy
Tři sta dlouhých dní se budou usmívat

Růže je květina,
kterou jsi ty byla.
Krásná přesto tajemná,
úchvatná a přátelská.
Nejhezčí poupě je,
z celého vývoje.
Taková jsi byla ty.

Ty jsi mě kdysi milovala,
uznání ode mě nedostala.
Tak teď před tvým tělem klečím
a s láskou k tobě řečním:
,,Byla jsi mi zvířetem i roztlinou,
ženou mou jedinou.
A tak se s tebou loučím,
v dobrém i ve zlém.
Až nadejde den,
já půjdu za tebou."

PS: není to nic moc a je to vidět....taky je to moje první báseň

Po nepodstatných bojích,
tváří v tvář, jen oni dva.
Dřív strach z pohledu do nich,
teď v očích nenávist zbyla.

Dva z nejsilnějšího z klanů.
Proti sobě, um či nenávist?
Už žádné: S tebou neprohraju!
Ne dětská hra. Však něco víc.

Jeden chce vidět zas,
druhý pro pomstu dýchá,
bojištěm se nese hlas,
je podivné, co říká.

...i přes nemoc...

Chce oči,
smrt,
či ochranou brášky se trápí?
Světlo,
tma,
to vážně slza plášť mu skrápí?

...

Lhát a podvádět,
vše zahalit v klam,
vidět či nevidět -

Šepot spadnutého lístia v duši ticho zvoní,
avšak zradou spálená duša krvavé slzy roní,
Pretože krvácaš... tvoje oči plačú bolesťou,
tak, kde je ten človek známy svojou milosťou?

Si už navždy mŕtvy alebo ešte stále nažive?
vedel si, že tvoje váhanie ťa časom zabije!
To, čo sa stalo medzi nami sa vraj bežne stáva,
no ja nie som tou, čo ti chladné srdce darovala.

Spravil si osudovú chybu, preto musíš trpko platiť,
a to jediné, čo si musel zažiť bolo lásku stratiť.
Zradné sú pery smrti a pritom tak nádherne sladké,

Dva lidé, uvězněni v jednom těle. Dvě stvoření, a přes to se cítí být sami. Dvě duše, zpřízněné tělem, ale odlišné myšlenkami, ale cítí to samé, samotu. Jedno jediné srdce…

Já jsem černá, ty bílá,
já záporná, ty kladná.
I když tě vedle sebe mám,
stále se cítím sám.

Nikdy jsem nespatřil tvou tvář,
a přes to pro mě tolik znamenáš.
Ale hrozivá a ošklivá být musí,
protože ostatní kolem tebe děsí.

[b][i]Nejen já mám zrůdnou tvář,
i ty, blízký příteli, ji máš.

Nezájem

I když jsem u tebe, nevnímáš
Vůbec se o mě nezajímáš
Chci ti být nablízku vždy
Však ty se otáčíš zády

Procházíš kolem mě bez povšimnutí
Jsem pro tebe jako hračka v zapomenutí
Odhodils mě někam do kouta temného
Všemi životy opuštěného

Já se tak snažím získat tě zpět
Říkám ti miliony krásných vět
Ale ty mě zase neposloucháš
Mou pozornost už neupoutáš

Vzdávám to, mé šance tu končí
Mé srdce už mi neporoučí
Půjdu jinam, když si mě nevšímáš

Budu navždy s Vámi má jediná paní,
to jediné je moje přání.
Mou povinností je Vás chránit,
kamkoliv se pro Vás vrátit.
Mé srdce nepřijme nikoho kromě Vás
a to je ta nejhorší ze všech zkáz.
Vaše srdce někomu jinému patří,
roztaje jen co ho spatří.
Ten prokletý poustevník...

Budu Vás chránit a milovat,
na Váš rozkaz bojovat.
I přes to, že není možné abych s Vámi byl,
budu bojovat...bojovat ze všech sil,
za Váš úsměv a za Vaše bezpečí,
má láska strach ve mě umlčí.
Budu navždy s Vámi má jediná paní,

Znám tě jen, když potřebuješ pomoc
Vidím tě jen, když je temná noc
Vždy přes den zmizíš, já nevím kam
A pak mám pocit, že jsem zcela sám

Jednou jsi přišla, měsíc jasně zářil
A tvořil světlo na tvé bledé tváři
Tvé špičáky se ve tmě leskly
A podivné zvuky se nocí nesly

Rozevřelas rty a k mému krku šla
Tvá křídla se lehce třepala
Zuby tvé se zakously a krev má
Do tvého obličeje vystříkla

Paks odletěla, já pomalu umíral
Jen na tvé nohy naposled se podíval
Už nikdy tu nebudeš, konec přichází