Hráz proti citům...

Lidskost je vlastností pomíjivou,
Leč ukáže se mnohdy lživou.
~~~
Spíš nenávist, ta připadá nám,
Každý touží být nemilován.
~~~
Nenávidí se stejně jako nenávidí své okolí,
Zapomíná na tu dalekou světskou krásu.
~~~
Zavraždil lásku, city ho už nebolí,
Duši roztříštil jak porcelánovou vázu.
~~~
Prostě se jich vzdal, co je pak na tom,
Všichni jsme podstatní jak pouhý atom,
~~~
Co světem si bloudí, s ostatními se sráží,
Pozorujíc ty, co se na sebe váží.
~~~
Jak vznikají obrovské molekuly, nebo vztahy také,
říkejte tomu, jak chcete, já si dám radši saké.
~~~
Vždyť ten ubohý jediný cit jen všechno zkazí,
Probodne nás jako dýkou, na kolena nás srazí.
~~~
Stejně jako mnoho dalších i já nenávisti propadla,
Chtěla jsem vzlétnout a místo toho jsem upadla.
~~~
Ty křídla zbytečná mi ta láska dala,
Kdyby mi radši mizerný život vzala.
~~~
Láska přechází v nenávist, jen přijít na chuť jí musíme,
Pak už vám to je jedno, tak nenávidět zkusíme.
~~~
Není to tak těžké, však nenávist je nám milejší,
Duši nám zatemňuje, ta je pak stále temnější.
~~~
Tak co, já dávno propadla už,
Má duše je jak rozlitá tuž.
~~~
Temná, nepřátelská se zdá,
ta už se lásce nezavdá.
~~~
Tak konečně si pochopil? Jaký důvod k tomu mám?
Pořád ne, ty moulo? Tak si zkus chvíli žít sám.
~~~
Pochopíš to mnohem snáz,
Před city postavíš pak hráz.