Poezie
Kirei Yume
Proč mám žít, jestliže jsem tu sama,
Proč mám žít, jestliže tu stojím.
Je to jako jedno veliké drama,
Pořád se velmi bojím.
Říkáš, že se nemám bát,
Říkáš, toho mnoho.
Mám tu asi pořád stát,
Na koho koukáš, na koho?
Jsem ve Tvém životě,
Jsem tam někde?
Podléhám té věčné němotě,
Vzdávám se při vším světle.
Život je jako jeden sen,
Můžeš, ale nemusíš.
Je sice plný cen,
Ale i prohry okusíš.
Život je jako sen krásný,
Musíš, i nesmíš.
Přesto je to jasný,
Nevadí když to zpřesníš.
Tvé oči jsou nekonečně černé,
pokaždé mě z nich zamrazí.
Nebyly vždy tak chladné,
strašně se změnily.
Tvé oči se změnily,
vidím v nich utrpení.
Tvé oči se změnily,
už nikdy nebudou takové jako dřív.
Tvé oči se změnily,
tak strašně moc se změnily,
že cítím bolest...
PS: Druhý pokus o básničku... Myslela jsem při ní na Itachiho a Sasukeho, ale po hlubším bádání jsem si uvědomila, že spíše vyjadřuje Sakuřiny city k Sasukemu...
Oblohou temnou zavál studený vánek,
na zem se snesly chladné krůpěje.
Celičký kraj ochromil mlhavý spánek...
Proč se v té tajemné kráse nic neděje?
Šumění kapiček je jediným zvukem,
zvukem, který rozechvěl mé srdce.
Proč bloudím tím opojným deštěm?
Proč musel žít tak krátce?
Jsem sama, bez lásky, se zlomeným srdcem,
přes vlastní stín nevidím paprsky slunce.
Jsem zamilovaná, zničená zrádcem.
Padám, a konečně si připadám lehce.
Kapky stékají po mém nahém studeném těle,
Promiňte mi za velkou pauzu, ale ono to jinak nešlo. Nějak jsem prostě neměla náladu. A upozornění: sedmnáctka není z Naruta, ale z jiného anime... Muhehhehehe!!! A o dvacítce: Tu v anime nikdo neviděl... (Mangu nečtu, tak nevím, jak tam)
Haiku sedmnácté
Ďábelská dívka
vraždí nenáviděné
je však lhostejná
Haiku osmnácté
Miluje ninju
stydlivá chytrá dívka
nemá ráda boj
Haiku devatenácté
Lady v červené
tajemná a silná je
bydlí v Listové
Haiku dvacáté jubilejní
Násilí vládne
Kruh bezmoci
Co jsou sny v tomhle světě,
Co je život uprostřed ničeho?
Ukončila jsem vše po první větě,
Chci jít opět do světa jiného!
Život beze změny,
Tělo bez duše.
Sny jsou pouze sněny,
Procházím hluše.
Neslyším, nevidím, necítím,
Nechci ani jedno z těchto věcí.
Rozběhnout se po louce plné kvítím,
Mou naději opět rozsvěcí.
Chci křičet, chci řvát,
Nechci tu jenom sedět.
Uprostřed nicoty tiše stát,
A do budoucnosti hledět.
Kdo jsi, kdo chci být,
vím kdo jsem, ale kdo býti můžu?
Můžu i na měsíc výt,
Dál jen sníš
a v tvých očích se objeví jen strach.
To co vidíš není syn,
to je vrah.
Ohně vzplály na hranici,
když se ti dva výtržníci,
místo chvilky pokoje,
dali opět do boje.
Už je pozdě chtít to zrušit,
teď mi zbývá jen ho zbušit.
„Chci-li dojít svého štěstí,
budu nucen dát ti pěstí!“
Zatvářil se, jako macho,
„Tak a těš se na pokračo!“
„Co to bude, brzy zvíš,
teď se trochu proletíš.“
Zasmál se a přímo v letu,
vystřihl s ním piruletu.
Když byl Naru, hlavou dole,
prohodili si své role.
Netrpěliv svoji šancí,
s neskrývanou elegancí,
zaklínil mu pevným stiskem,
Sasuke nohy pod ohryzkem.
Kde to jenom jsem
co je tohle za místo
rozhlížím se, přesto,
mohl by to být sen?
Koukám cesta ven není
mohu se jen stěží hýbat
nesmím dechem plýtvat
jsem snad v jakémsi vězení?
Hlasy, slyším tiché hlasy
snažím se kolem rozhlédnout
sotva se jen mohu nadechnout
pak jsem uslyšel ticho a cosi?
Zachraň se sám, zachraň sebe
stále ještě máš možnost utéct
můžeš se svému osudu vyvléct
nebo snad chceš už vidět nebe?
Co je to za hlas, kdo to mluví
nezníš jenom v mé hlavě
prosím pověz mi po pravdě
Nestojím o vaši lítost,
Ani falešné úsměvy,
Křičím vám do očí : „Dost!
Jděte jinam pět žalozpěvy!
Přestaňte mi lhát do očí!
Nesnáším lidi, co se otočí
Za chudinkou, co projde kolem,
A pak její osud proberou s volem,
Co věrně jim stojí po boku,
A doplní, co unikne jejich oku.
Nesnáším lidi, co rádi utěšují
cizí a jejich tajemství zjišťují
jen aby je mohli poslat dál.
I blbý sen, co se mi zdál,
Není jenom můj,
Křičela jsem v něm stůj,
A tys opět neposlech.
Kdo ví, čí to byl slech,
Cesta lásky
Sny, když se mu vyplní,
Rokudaime se stane.
Duši štěstím to naplní
a lásku velkou najde.
Není to ta, kterou chtěl,
ta, pro kterou žil a bojoval.
Tahle za ním však vždy stála,
z úkrytu stínů ho sledovala.
Rudla v jeho blízkosti,
omdlévala v náručí.
Chtěla mu dát chvíle radosti,
viděla, jak ho přítel mučí.
Bojovala ze všech sil,
tiše v jeho chladném stínu.
Byla ráda, když on žil,
to jen dodávalo jí sílu.
Chtěla říci ty dvě slova,
za chladných večerů.
[i]
Už dlouho křičím o pomoc,
Ale nikdo se neozývá.
Máš přece stejnou pravomoc,
Můj osud to nepřekrývá.
Proč mi nikdo neodpovídá,
Proč tu stále stojím jako nána?
Mnoho to o mně sice vypovídá,
Přesto nechci být pouze průchozí brána.
Když i láska a přátelé otáčí se ke mně zády,
Nevím, koho bych měla volati.
Ino, byly jsme kamarádky a měly se rády,
Proč tyhle vazby musely být hrubě přeťaty?
Sasuke-kun, proč jsi odešel,
Proč jsi odešel beze mě?
Takhle ses se mnou rozešel,
Dneska mi pekelně hráblo,
tak jsem se rozhodla napsat nešťastné třinácté haiku. . . V ANGLIČTINĚ!!!! Ne, nejsem blázen. Teda asi jsem, ale o tom teď nemluvím
. Je to na správný počet slabik přeložené mé první haiku. A vy, co se učíte anglicky (nebo umíte anglicky). . . . Nezkoušejte mě zabít. O to už se postará Anko-chan.
Haiku třinácté bonusové
Falling from the sky
snow is on everything
but spring is coming
Rozlétli se brouci v noci,
Aburama je má ve své moci.
Přišel Orouš se svým hadem,
prozradil se velkým smradem.
Manda má snad hadí větry,
Ori na ní plete svetry.
Spadlo mu však klubko na zem,
uteklo mu očko rázem.
Na Mandu vstoupí Shino s Kágem,
páč had moří Konohu fujky smradem.
Na řadu teď přišli brouci,
zacpali hadovi zadek, asi cvoci.
Konohou už sviští čistý vánek,
vytlačuju hadí smrádek.
Všechno končí když už svítá,
had se v křečích divně zmítá.
Manda už teď tady není,
Sanninovi se časy mění.
Tichej smích, tichej pláč
To je něco, co dobře znáš
Něco, co ti není cizí
Když ti zas všechno v dálce zmizí
Bylas mi neznámá, jen sestra mé milé.
Tys mi byl ukradený, byls jen sestřin střapatý kluk.
Tohle se přeci nerýmuje. Trochu se snaž!
No dobrá, zkusím to. I když neveršuju zrovna čile.
Popravdě, vždy jsi mě zajímala, byla jsi jiná-
Než Hinata? No jistě. Ale ona tě z duše milovala.
Její láska byla tak trochu svazující, zato ta tvoje-
Nezdála se ti někdy trochu pomíjivá?
Noc zahalená v pevnom objatí čierneho rúcha,
a v ňom osamelý muž v zajatí vlastného ducha.
Nikoho nesmel ušetriť, vždy chcel byť iba ten prvý,
telo mal slabé, ruky zmáčané potokmi cudzej krvi.
V tichom vánku počuť hlasy tích, ktorích si z rozmaru zabil,
cynická maska spadla, lebo osud bol tým, čo sa na tebe bavil.
Ukazuješ svoju pravú tvár? Ty, Itachi, ktorý ovládol Uchiha klan,
Tvoje meno je tvojím prekliatím, tvojím osudom je umierať sám.
Všetci ťa budú považovať za vraha, zradcu či prehnitého klamára,
ANO,PŘESNĚ TAK!!! JSEM ZPĚT A NEBOJÍM SE TO ŘÍCT!!! Takže,protože devítka je moje neeeeejoblíbenější číslo, tak deváté haiku je vlastně moje první, které jsem kdy napsala a ani to nebylo tak dávno. . .
Haiku deváté
Padá sníh z nebes
všechno pohřbí pod sebou
jaro však přijde
Haiku desáté
Sprostý perverzák
špehuje krásné dívky
sám píše knihy
Haiku desáté
On nemiluje
dřív byl aby zabíjel
osoba z pouště
Haiku jedenácté
Má svého boha
zabíjí pomocí něj
je v Akatsuki
[center]Chrabrý a lidmi oblíbený kluk,
všemi známý jako ctihodný vnuk,
to jsem já a nikdo jiný...
budoucí hokage téhle dědiny.
...
Už jako capart s bradou od mlíka,
chtěl jsem být jako ten starý paprika,
moudrý, statečný a téměř dokonalý,
někdo, koho zloduši by si na první pohled báli.
Nejde však jen o to a o nehynoucí slávu
a že do kanclu donesou vám ráno kávu.
Musíte stát za vesnicí, i za cenu života,
to byla slova, která jsem se naučil od Naruta,
jež byl mým přítelem, učitelem a hokagem,
[center]
[i]
Zahalena do kožešin
bílých jako sníh.
Nevinný pohled očí
v nichž jistě není hřích.
Vivat regina
Mlčenlivé zkoumavé pohledy.
Kdo zná její minulost?
Zachránila nás v těžkých dobách,
dnes už je jen přítomnost.
Vivat regina
Mírný náznak úsměvu,
záhadná jak temná noc.
Dívka, která přišla sama.
Náš lid věnoval jí moc.
Vivat regina
Vlasy barvy sakury,
oči barvy zeleného mechu.
Královna nad všemi.
Zbavila nás strachu.
Vivat regina
Bojovala za nás v bitvách,
