Kruh Bezmoci

Kruh bezmoci
Co jsou sny v tomhle světě,
Co je život uprostřed ničeho?
Ukončila jsem vše po první větě,
Chci jít opět do světa jiného!

Život beze změny,
Tělo bez duše.
Sny jsou pouze sněny,
Procházím hluše.

Neslyším, nevidím, necítím,
Nechci ani jedno z těchto věcí.
Rozběhnout se po louce plné kvítím,
Mou naději opět rozsvěcí.

Chci křičet, chci řvát,
Nechci tu jenom sedět.
Uprostřed nicoty tiše stát,
A do budoucnosti hledět.

Kdo jsi, kdo chci být,
vím kdo jsem, ale kdo býti můžu?
Můžu i na měsíc výt,
Pryč od odpovědnosti klušu.

Mohu volat o pomoc,
nesmím tu přece být sama.
Tak mi přece pomož,
Je to takové drama?!

Proč tu nikdo není,
Ptám se proč, odpověz!
Je to jako knihy čtení,
Tak ten příběh dopověz!

„Naruto-kun?“ mám říkat,
„Sasuke-kun?“ jako ostatní?
Nedokáži se věcí zříkat,
Jak se to asi uplatní?

„Kiba-kun…“ Že by takhle,
„Shino-kun?“ nebo jinak?
Je to čemu se říká Debakle,
nejsem toho slova maniak.

S kým tu stojím,
Jsem snad slepá!
Ke komu se připojím,
Snad to on vstřebá.