Žánr

Byla jedna vesnice,
v té vesnici ulice.
V té ulici domeček,
v tom domečku bl… blonďáček,
v blonďákovi lišáček.

Kdepak je Kyuubi?
V Narutovi zakletý!
Kde je ten Naruto?
Sage mód na Peina cvičí!
Kde je ten Pein?
MS ho sežral!
Kde je ten Sharingan?
V Kakashiho oku vězí!
Co je s tím okem?
Nadobro zavřené…

… ač to není možné,
(páč my jsme řekli: Ne!)
do Japonska požene
tlupa fans toho „kořene“,
když to Kishi přežene,
armáda ho dožene,
a… a…

A dá mu co proto!
Dattebayo!

Moja prvá FF. Kritika vítaná. Prerobené z pôvodnej reklamy na T-Mobile.

POZOR! Spoiler!

mám vás rada

A tak začal mrtě boj,
Sasuke proti Narutoj.

„Padej zpátky, chcem tě doma,
jestli ne, tak bude kóma!“
Sasuke, hodíc líně okem,
postavil se k němu bokem.
„Peču na to, nejdu nikam,
tak už odpal, jak ti říkám.“

Pak mu emo křápnul jemně:
„Teď víš, jak se líbá země!
A to není vůbec všecko,
ty uřvaný malý děcko!“
Tak vytáhl svoje nítě,
a přivázal vzpurné dítě.

Mocně roztáh plicní vaky,
až ve střevech cítil tlaky.
Lok si vodky, škrtnul sirkou,
a vše prorval ústní dirkou.
Propéct středně, to je ňamka,

[font=Times New Roman]Jednou jedna básnířka byla,
pro veršovaná slova si žila.
Psala ve dne, psala v noci,
nebylo jí již pomoci.

Pak ale utekla od světa psavého,
sic ze začátku to příšerně bolelo.
Opustila svou drogu, vlastní svět,
avšak otevřela své oči hned.

Šedě ponurý svět nabral barvy,
už neobjevovaly se veršů palby.
Láska jí otevřela konečně mysl,
vše co nevnímala, nabralo smysl.

Černou noc vystřídal den čilý,
sebelítost přešla v obličej milý.
Tak zakončila své verše radši,
nakonec zamává, se rozloučí.

Naše milá Konoha,
tak tu všichni známe
už mnohokrát mi pomohla
a to mi říkaj blázne.

Najdeme tu útěchu,
porozumění, radost
provozujem neplechu
ti nahoře křičí: "A dost!".

Všichni rádi pomůžou
i když se vůbec neznáme
problémy se prokoušou
dobré rady dáváme.

I přesto, že občas prudim
jsem tu s Váma ráda
jsem ráda když otaku vidim
děkuji, lidi mám Vás ráda.

Arigatou...
Vy jste mě přijali.
Arigatou...
Vy jste se mě ujali.

Arigatou...
za trpělivost
Arigatou...
za v nouzi pomoc.

Arigatou že jste...

Sasuke, to je emo král,
však žiletku mu někdo vzal.
Smůla byla, jak už víme,
že v něm trapná pečeť dříme.
To Ori si tak na dřevo,
označkoval Sasukeho.
A tak bez všech okolků,
vyšel Sasu do spolku.

Černým, hustým lesem šel,
náhle nohu v ho… měl.
„No, já na místě asi zkápnu,
jediný h… v celým lese a já do něj šlápnu!“
A tak Sasuke emo král,
k vodopádu odťapkal.

Smočil botku velmi líně,
odlehčíc tak hnusné špíně.
Náhle větev …křupy, křup,
na to Sasuke … hupy, hup.
„Jsi-li hero, přistup blíže!“

Myseľ páli srdce,
a čin je jasný,
chceš prebodnuť srdce,
nech si už šťastný,

lebo je to tak veď,
a viník je jasný,
sladšia než cukor a med,
ona mi hladí uši,

keď so slzami tápam,
sám doma v spomienkach,
cem úlohu smrti mať,
nech očistí sa spomienka,

jak prechadza meč srdcom,
atmosféra sa uvolnuje,
jeho dych už necitim teplo,
on už pomali nežije,

a tak stojim nad nim,
on leži v kaluži krvy,
a tak pozeram mu do oči,
už su prazdne už je mrtvy,

no ajtak som stale smutný,
a spomienky sa vracaju,
aj keď je vinik mrvy,

Důvodem

Důvodem, proč se ztrácím,
je má duše a její sny.
Důvodem, proč zpět se vracím,
Jsou noci bezesné a ty.

Každý den, kdy tam chodím,
myslím na to, co se stalo.
Každý den, kdy na to myslím,
chci zmizet, co se odehrálo

Vím, proč tvé oči plní slzy,
sama já je přeci znám.
Vím, smrt blízkých tě mrzí,
stále jsi tu a zůstaneš sám...

Usuš svoje slzy, pro mě,
svlékni ten černý smuteční šat.
Usuš své slzy a vzbuď vůli ohně,
pro ty, kteří ještě žijí,
stojí přeci bojovat...

Takže - pro velký úspěch, je tu další předělaná Koleda. Tentokrát na téma: Jak se Hidan týrá o štědrém večeru. Je to na melodii Narodil se ..., takže zpívejte v námi...
PS: Jako bonus jsou přikládám tři sloky o Gaarovi...

Překážky v životě

[b]Sladká smetana se šlehačkou…
Život není takový!
Jedna překážka za překážkou,
těžká jak železné okovy.

Utrpení je na každém kroku,
i když si toho nevšimnu.
Kolem mě plno hluku,
nikdy na to nezapomenu.

Nástraha přijde z čista jasna
a já to ani nepostřehnu.
Budoucnost je velmi jasná,
Kéž by to bylo jenom ve snu.

Léta plynou,život taky,
máme málo času.
Světlo zakrývají velké mraky,
už nevidím tu krásu…

„Je to konec?“ ptám se Vás.

Snad se to bude někomu líbit.
Tady je něco Vánočního pro Akatsuki-fily...
(Černý: Je to Vánoční koleda, kterou po náročném Štědrém večeru sepsal Kakuzu.
Bílá: A dali jsme mu za ni slušný honorář, tak se Vám to snad bude líbit.)

Pein tomu všemu šéfuje,
každý s ním jen blafuje.
Konan je jeho společnice,
Z papíru skládá slunečnice.

Itachi v Konoze dřív bydlel,
nespokojil se s tím a zmizel.
Kisame bude asi napůl ryba,
Orochimara postihla chyba.

Nesmrtelný Hidan cestuje,
s Kakuzem se vydal a lituje.
Kakuzu je bankovník,
Musí to být bojovník.

Deidara dělá velké věci,
Naruto mu naflákal přeci.
Tobi je velký pitomec,
Doufám že není i lakomec.

[center][color=black]Víš, jaké to je, když ji uslyšíš,
víš, jak snadno jí uvěříš.
Ale jsi připraven na bolest, kterou přinese,
když ti celým životem otřese?

Stojí přímo před tebou, do očí se dívá,
tváří se mile, tak už to bývá.
Přichází jako přítel z dávné doby,
ale v srdci jí klíčí semínko zloby.

Promlouvá k tobě sladkým hlasem,
andělu přitom podobá se.
Však pod tou maskou nevinnosti
skrývá se ďábel plný zlosti.

A ve chvíli, kdy ti začne lhát,
je jasné, že se to muselo stát.

Temná noc, na hviezdy nevidieť.
V srdci dieťa smútok trpko zviera.
Bojí sa a nenávidí celý svet
Padlo všetko šťastie, nádej, viera.

Strach v očiach sa mení v tmu
A úsmev do temnoty upadá.
Prirovná to k more, zlému snu.
Lásku, krásu dieťa len hľadá.

Od malička samo stálo,
Stránil sa ho celý svet.
Na svet zdola pozeralo,
Lásky šťastia preňho niet.

A pri spovedi svojmu macíkovi,
Nenachádza zmysel žiť.
V temnom kúte izby slzy roní,
Život svoj chce ukončiť.

No démon, tieň čo skrýva strach,
Chráni ho od zranení,

Hatake Kakashi

Slib, který jsem dodržet měl,
díky svým schopnostem nezvládl jsem.
Nechci ti říkat „Prosím, odpusť mi to.“
určitě jsem tě zklamal příteli, Obito.

Nedokázal jsem ochránit tu kterou jsi miloval,
položila v boji život za Konohu, kterou jsi miloval.
Jsem slabý, já vím, ale teď není čas, abych litoval,
Nad okouzlující Rin se také nikdo neslitoval.

Dělám tu ze sebe, jako bych byl nějaký chudák,
vždyť přece můj otec byl sám Bílý Tesák.
Určitě tě nebaví poslouchat moje výmluvy,

Slza z tváře padá,
všechnu radost odnáší
je jak perla slaná,
jak cesta do snových říší.

Je tak krásná
dokonalá,
dotykem tváře laská
jako vločka malá.

Přináší nám naději
a občas i smutek,
když se tváře zarděli,
když sen přišel a pak utek.

Je to symbol neštěstí,
symbol Matky Země,
symbol ďábelských neřestí,
symbol duše ve mě.

Slunce za obzor zapadne,
nahradí jej Luna,
slza na zem dopadne,
jak do moře vlna.

Jak křišťálové zvonečky
její hlásek zní,
natahuje ručičky,
prý musím jít s ní.

Je mi líto synu,
ale nedokážu nést vinu.
Sice jsem přátele zachránil
a mnoho shinobi o život připravil.

Mám tě hrozně rád
a snad mi jednou odpustíš,
že jsem tě v hanbě nechal stát.
Jednoho dne porozumíš.

Jméno Hatake nechám na tobě,
vyber si ženu, která tě bude milovat
i v té nejhorší době.
Tuhle moji zradu musíš překonat.

Bude to nadlidský čin,
ale já věřím, že to zvládneš.
Máš přátele Minata, Obita, Rin
a mnoho těžkých úkolů dostaneš.

Loučím se všemi, kteří mě nechápou
a jako já netápou.