Super Sestry 34

Meshiki : Ať je za tím cokoliv, prostě chci, aby mi řekla o co jde, i kdyby to byla zbytečnost, stejně to z ní vytáhnu. Přece jako babička neměla důvod se o nás nestarat, a pokud nějaký měla, určitě mi to ráda vysvětlí. Vběhla jsem k ní do kanceláře a zabouchla za sebou. Uvnitř byl ale Neji s Kakashim, Gaiem a Kurenai, což mě zaskočilo. Babča po mém příchodu nevypadala zrovna nadšeně, spíš jako sopka před výbuchem. Nejspíš jsem měla slušně zaklepat a vyčkat na vybídnutí ke vstupu, jenže tohle je celkem důležité, alespoň myslím.
„Co se děje?“ zeptala jsem se.
„To se ptám spíš já. Neznáš slušné vychování?“ zavrčela.
„...Vlastně.. Ne, neznam. Nejspíš mě ho nikdo nenaučil,“ vyjela jsem. Zarazila se a ostatní ztuhli.
„Proč jsi nás nevychovávala, když na tom byl otec špatně?“. Kakashi znejistil. Sakra, co se to tu děje.
„Tak mi to řekni,“ naléhala jsem. Nic, mlčela, nevím, jestli nechtěla, nebo nemohla, prostě byla sticha.
„Jestli přede mnou něco tajíte, tak to okamžitě vyklopte... ihnet!“
„Já........já...“
„Ty?“ koukla jsem na babču.
„Já nejsem tvoje babička,“ skousla si ret. Můj obličej skameněl. Co to povídá? Jak to myslí?
„Meshiki? Moc mě to mrzí, já nechtěla jsem, aby to vyšlo takhle najevo, ale..“
„Nemluv na mě,“ zastavila jsem jí. „Nechci to poslouchat,“ stále jsem zírala před sebe a nebyla schopna jakéhokoliv pohybu. V krku jsem měla knedlík a vztek se smutkem, se nedali popřít. Nezmohla jsem se na víc, než na otočení ke dveřím a pomalý krok k nim. Nejiho tvář byla zaskočená, ale já nechci vnímat nic, prostě nic. Nesnažili se mě zastavit, protože věděli, že je to tak lepší. I přes jejich překvapené tváře jsem dokázala poznat pravé pocity. Neji byl velice smutný, Kurenai plná pochopení, Gai se mnou hluboce soucítil a Kakashi?... Všechno věděl. Teď už chápu Genmovo reakci, nechtěl mi to říct, věděl, že když už se to musím dozvědět, tak radši právě od ní. Od bab.... Hokage. Už nikdy víc, pro mě nebude jako rodina. Nedivím se, že nás tenkrát opustila, neměla důvod se s náma zabejvat. Ale nebyla jsem naštvaná jen na ni, ale i na Asumu, Kakashiho, Jiraiyu a Genmu. Oni to taky věděli a mlčeli. Teď se s nima ale nechci zaobírat, teď chci být sama.

Sunai : Dorazila jsem na naší „schůzi“ a nebyla jsem zdaleka první. Na místě už byl Hidan, Kisame, Tobi, Tokime, Itachi, Zetsu a samozřejmě Pein s Konan. Tokime vypadala trošku podrážděně, ale kdo ne, po tréninku s Hidanem. I když její pohledy směřujou hlavně k Itachimu. Vlastně vůbec nevím co mezi nimi je. Třeba jsou spolu a pohádali se. A nebo taky ne. Vlastně, kruci, do toho mi nic není. Netrvalo dlouho a přišel i Sasuke s Karin, Suigetsem a Juugem, chvilku po nich ještě Deidara, kde se asi zdržel.
„Takže konečně můžeme začít. Jak všichni víte, přidalo se k nám dalších pět spojenců. Takže teď můžeme dát dohromady týmy. A jelikož jsou týmy vždy po dvouch, vychází to skvěle. Mohl jsem je dát do dvojic, jak by se mi zachtělo, ale chtěl jsem, abychom se na tom hromadně dohodli. Takže dám první jméno a vy navrhněte s kým by měl jít do týmu, ale berte na vědomí i to, aby to bylo schopnostmi vyrovnané. Takže jako první je na řadě Tokime,“ posadil se Pein do křesla a čekal na reakce ostatních. Hidan zahvízdal. Tokime se jen zasmála a zatřásla hlavou.
„Co takhle Sasuke, mohli by se doplňovat v bleskových útocích, navíc jsou oba dost temperamentní,“ navrhl Kisame. Sasuke se pousmál. Asi o ní má vážně zájem, ať je v tom cokoliv.
„Nesouhlasim, oba jsou velice silní, byli by moc silný tým, naproti ostatním nováčkům,“ namítl Pein.
„Vždyť schopnosti ostatních moc neznáme,“ postěžoval si Deidara.
„Vycházejte z toho co víte,“ řekl Pein.
„Tak co ta fialoočka,“ koukl na mě mlsně Hidan. Ten pohled mě děsil, dá se říct, že celý ten jeho zjev mě dokázal pořádně vystrašit. Vycítil mou nejistotu a ústa mu stvárnila ten nejděsivější úsměv, jaký jsem kdy viděla. Pein čekal na námitky, a jelikož nikdo nic nenamítal a on sám k tomu neměl žádné výhrady, odsouhlasil to.
„Teď Sasuke,“
„Co ta čtyřoká,“ navrhl Deidara.
„Čtyřoká?,“ postavila se Karin na špičky a zrudla naštvánim.
„Jo, máš s tim nějakej problém?“ koukl na ní Deidara. Už nic neřekla, jen se uraženě otočila.
„Není nijak silná, takže to bude vcelku vyrovnaný,“ řekl Kisame.
„Hej. Tak dost, rozhodně jsem silnější, než ta vaše blondýna,“ okřikla je. Jako by se Tokime probudila. Zatřásla hlavou a rozhlížela se po místnosti. Pohledem všechny přejela, ale její oči byly prázdné, bez známky přítomnosti.
„Myslíš Tokime?“ zeptal se bílej Zetsu.
„Jo,“ zkřížila ruce na prsou. Většina se zasmála a Tokime si jich dál nevšímala.
„Mohly by si dát duel,“ přidal se Tobi.
„Ticho. Teď dořešíme týmy, potom ať si klidně bojujou,“ zarazil je Pein.
„Promiňtě, ale já musím být se Sasukem. Dokáže mě zastavit, když je to potřeba,“ zapojil se Juugo. Ostatní si ho přeměřili a po nějaké době dumání souhlasili.
„Takže na mě zbyla Karin,“ pronesl Suigetsu.
„No to mi tak chybělo, bejt s takovym idiotem,“ vztekala se opět Karin.
„Věř tomu, nebo ne, já z toho taky nejsem zrovna na větvi,“ vzdychl si.
„Teď už si dělejte co chcete,“ odbyl nás Pein a všichni se natlačili do trénovací haly.
„Takže ta slibovaná bitka,“ promnul si Hidan ruce.
„Já jsem vám nic neslíbila,“ zívla Tokime.
„Heej, přece nezkazíš srandu. Chci vědět, jestli jí dáš na p***l, nebo jestli je vážně lepší,“ smál se.
„Ach jo, jste vážně otravní,“ vzdychla si a znovu se jí zatřel zrak. Docela mě to děsí.
„Ale moment. Já jsem taky neřekla, že budu bojovat,“ zaprotestovala Karin.
„Nebyla jsi to ty, kdo tvrdil, že je lepší než naše blondýna? Tak se ukaž,“ postrčil jí Deidara. Jediný kdo tady nebyl, byl Pein s Konan. Čekala jsem, že zmizí i Itaci, ale úplně vzadu u vchodu stál. Karin vypadala celkem vyrovnaně a pozitivně, ale Tokime byla myšlenkama jinde. Pokud se nevzpamatuje, prohraje.

Tokime : Moje hlava. Co se to děje? Věci okolo jsou rozmzaný. A moje mysl... Co se to děje? Kde to vlastně všichni jsme? Moje vzpomínky... ztrácí se. Proč jsme byly s Meshiki v Konoze? Co se to dělo před únosem?... Bitva? Narozeniny, no jistě, pohádala jsem se se ….. Sh... Shikamaru, to je to jméno. Proč se mi v hlavě všechno bortí? Co s tím mám dělat? Musím za Peinem, jenže... kudy? Proč tu všichni jsou? Ta rudá barva přede mnou.. to je ta nová, Karin. Proč ke mně běží? Rána. Pro mě nečekaná, pro ostatní nejspíš zjevná. Můj zrak se zaostřil. Viděla jsem nevěřící pohledy ostatních. Mírné pohnutí u vchodu. Kdo to je, je to tak daleko... Itachi, rozhodně sebou škubl, proč? Nejspíš čekali, že s ní vytřu podlahu, ale já nechápu, proč mě vlastně uhodila. Itachiho oči mě vyděšeně sledovaly. Uhl pohledem, proč? Kop do mé hlavy, byl velice povzbudivý. Nestačilo, že jsem byla naprosto mimo, ještě mi musí přivolat krvácení do mozku. Krev se mi začala hrnout z nosu. Dostala se mi do úst. Nepříjemná chuť. Nedá se popsat, ale pro mě to bylo naprosto odporný, nesnášela jsem chuť krve a že už jsem se jí naspolikala. Podle jejího útoku usuzuju, že nebude nijak extra vynikat v ninjutsu. Ale k čemu mi to je, když se sotva hejbu. Moje mysl není připravená na žadnej boj. Dnes nejspíš bolestně prohraju... znovu.....