manga_preview
Boruto TBV 07

Bílý písek 07

Kapitola VII - Bezbarvé

Jaký byl Gaara?
Logický a chladný, téměř bez emocí, řekl by člověk, který ho neznal. Kankuro to ráno míjel pootevřené dveře bratrovy ložnice, která už několik týdnů zela prázdnotou, a zahlédl ho.
Zastavil se.
Jaký byl Gaara?
Vzteklý a tichý; seděl na zemi zády opřený o zeď a mlčky zíral do prázdna před sebou. Jeho ústa připomínala tenkou čárku a hubené prsty se zatínaly do záhybů jeho slavnostního roucha.
Už dlouho ho Kankuro neviděl takového. Mohl jen hádat, co ho sem vlastně přivedlo; vždyť bratr žil ve vlastním domě a měl trávit svůj čas tam, se svými hosty a s . Váhavě vešel do pokoje.
Byla tu zima, okno zelo dokořán a všude po zemi se povalovaly krámy, co tu ještě zbyly; nejspíš je Gaara vzteky rozházel.
Jeho bratr zdvihl hlavu a výhružně zúžil oči.
„Neudělal jsem nic, co bych nesměl,“ zašeptal. Znělo to, jako kdyby se před Kankurem hájil, ten však ani v nejmenším netušil, co se stalo. Mohl jen nechápavě sledovat Gaaru, jak ho zuřivě probodává pohledem, a čekat, dokud se mu to neodhodlá vysvětlit.
Vztek jako by se z Gaarovy tváře najednou vytratil a vystřídal ho výraz jiný, ponížený a bezradný.
„Nechceš mi něco říct?“ ozval se Kankuro.
Gaara neodpověděl. Odvrátil se. Teprve po chvíli promluvil; hlas měl nezvykle dutý a tichý. „Měl jsem přeci… právo…“ Odmlčel se a ohlédl se po bratrovi. „Měl jsem na ni přeci právo,“ zopakoval vzdorovitě.
„Nerozumím.“ Stačil však jediný pohled na bratrův oděv, na jeho nedbale zavázaný pás a kabátec, aby uhodl. „Hlavně mi neříkej, že’s ji…“
„Co?“ odsekl Gaara. Zesinal. „Myslíš, že kdyby mě odmítla hned, že bych ji zabil?“
„Samozřejmě, že ne. Ale nevím, co si mám myslet.“ Kankuro přistoupil blíž a posadil se na zem vedle něj. Díval se na bratrův obličej, který působil podivně hole; jako kdyby těch tisíc kamenných masek najednou spadlo. Na okamžik zahlédl stud, nepochopenou touhu a nejistotu. Byl jako dítě. Během mžiku však jeho rysy ztvrdly zpět do neprostupné grimasy. Semkl rty a otočil se k němu zády.
„Jdi pryč,“ řekl. „Nechci o tom mluvit.“
Nezbývalo než poslechnout. Odešel a s povzdechem za sebou zavřel dveře. Ještě chvíli u nich stál pro případ, kdyby ho Gaara zavolal zpátky.
Ticho.
* * *
Otevřela oči.
Bolela ji hlava, to bylo první, co si uvědomila, když procitla ze spánku. Ležela na cizí posteli – jejich posteli, opravila se v duchu – zamotaná do přikrývky a prsty měla zkřehlé chladem. Kruhovým oknem se sem vlévalo jen málo ranního světla a to vrhalo oranžové odlesky na její nahé paže a lýtka.
Posadila se, přikrývku si držela na hrudi, a rozhlédla se kolem sebe. Na opěradle židle visela její yukata a pás. Kromě nich tu po Gaarově noční přítomnosti nebylo ani stopy. Napadlo ji, co by si pomyslel dědeček, kdyby zjistil, co se včera v noci stalo. Nejspíš, že je k ničemu nejen jako ninja, ale i jako žena. Udělalo se jí nevolno.
Rozhodla se vstát. Ve vyřezávané truhle našla úhledně složené svoje oblečení. Zatímco se oblékala, vyhlížela z okna ven; zvedal se vítr a vířil mračna písku. Vypadalo to, že se schyluje k další bouři.
Nesnášela to tu.
Sáhla po hřebenu. Chvíli jen tak stála a zírala duchem nepřítomná z okna, než se vzpamatovala a začala se česat. Pomalu. V mysli si dokola opakovala včerejší noc. Ruce. Jeho ruce. Všude. Jeho ústa. Tma a studené doteky.
Vzlykla. Mrštila hřebenem do kouta.
Trvalo dlouho, než se uklidnila. Podívala se na hřbety svých rukou a na předloktí pokryté otisky drobných zubů. Sledovala, jak se jí kůže zvolna vyhlazuje, jak stopy mizí. Vydechla.
Byla už hotová, upravená a hezká, když se ozvalo zaklepání.
„Dále.“
„Omlouvám se, že ruším, Hyuuga-sama.“ Byla to jen služebná. Někdo se shání po kazekagem, řekla a zeptala se, jestli Hinata neví, kam šel. Jeho nepřítomnost ji očividně nepřekvapovala.
„Nemám tušení,“ odpověděla Hinata chladně. Služebná přikývla a měla se k odchodu.
„Mimochodem,“ dodala ještě, „váš bratranec chce s vámi mluvit. Čeká na chodbě.“
„Ať jde sem.“ Služebná povytáhla obočí, nicméně se uklonila a nechala ho vejít dovnitř. Neji počkal, než žena zmizela z doslechu; teprve potom za sebou zavřel dveře. Pak se obrátil k Hinatě a chtěl začít, ale zarazil ho její výraz.
„Stalo se něco, Hinata-sama?“
„Nic se nestalo. Potřeboval jsi něco, nii-san?“
Nevěřil jí, ale netlačil na ni. „Mám strach nechat vás tu samotnou, Hinata-sama,“ řekl.
„Proč, nii-san?“ zeptala se bez zájmu.
„Shizuka.“ Trhla sebou. „Někdo se vás už jednou pokusil zavraždit.“
„Tady jsem přece v bezpečí, nii-san.“
„Vy si skutečně myslíte, že vám v Suně nic nehrozí?“
„Kazekage by mojí smrtí nic nezískal. Jenom zbytečné problémy.“ Sama sobě ale nezněla dost přesvědčivě. Neji netrpělivě potřásl hlavou.
„Nemluvím o kazekagem, Hinata-sama. Mám na mysli Myuzakiho. A možná i další v Radě.“
„A?“
„Víte přece, že v Suně má sice hlavní slovo kage, ale že bez podpory Rady sotva něco zmůže. Myslíte si, že by mohl čtvrtý kazekage podepsat rozkaz k útoku na Konohu, kdyby s tím Rada nesouhlasila?“
Hinata neodpověděla hned. Posadila se na roh neustlané postele. Chvíli se zamyšleně dívala do země. Vzhlédla. „Nevyměnili se Starší, když nastoupil Gaara?“
„Ptal jsem se Kankura. Řekl, že jediná změna, které proběhla, byla odchod jednoho senilního starce a přijetí Takezoa Bakiho na jeho místo. Jste opravdu v pořádku?“
„A Gaara jako nově zvolený kage nemá ještě pravomoc zasahovat do složení Rady,“ ignorovala Hinata otázku. Zvedla ruku ke skráni. Prsty si opatrně masírovala spánek. Klížila se jí víčka.
„Správně,“ přikývl Neji. Pozorně ji prohlížel. Nevypadala dobře. „Podle toho, co zmínila Koharu-sama, bylo jednání o rozšíření aliance takřka neschůdné. Dokud nenabídli vás.“
Znovu v ní cuklo. „Otec tvrdil, že moje jméno padlo, až když přišli do Konohy…“
„Myslím, že s vámi počítali celou dobu.“
„Samozřejmě,“ hlesla. „Vyvdaná přicházím o titul dědice… Proč mě to vůbec ještě překvapuje?“ Zahleděla se z okna. „Co myslíš, že mám dělat, nii-san?“
„Vnímat, co kdo říká,“ odpověděl, „a dávat na sebe pozor.“ Odmlčel se. „Proto jsem sem přišel. Samotná jste příliš snadný terč. Už jsem o tom přemýšlel. Souhlasíte s tím, abych tu s vámi zůstal namísto Shizuky?“
Chtěla se ozvat, ale nepustil ji ke slovu. „Koneckonců, jsem váš ochránce.“
Co mu tak mohla říct?
Že chce, aby tu hnil spolu s ní?
„Otec to nedovolí.“
„Uvidíme,“ řekl Neji.
Hinata se ale nemýlila. Když Neji o něco později u snídaně požádal Hiashiho o svolení zůstat tu, jeho nápad byl okamžitě zamítnut.
„Tebe je třeba v Konoze,“ řekl Hiashi tónem, který nepřipouštěl další diskuze. „Víc se o tom s tebou nehodlám dohadovat.“
„Pokud tomu tedy dobře rozumím, necháváme tu Hinatu samotnou bez jakékoliv ochrany … Velice moudré.“
„To není tvoje věc.“
Neji se jen uštěpačně ušklíbl.
Hinata je brzy přestala sledovat – věděla, že Neji nemá nejmenší šanci přemluvit otce k souhlasu – a těkala zrakem po přítomných. Kazekage scházel. Nebyli tu ani jeho sourozenci, ani členové sunské Rady. Seděli tu jenom ninjové z Konohy a několik služebných nosilo jídlo.
„Hinato? Jsi v pořádku?“ Sakura jí věnovala pohled, v němž se mísila starost se špatně potlačovanou zvědavostí. (Jaké to bylo v noci s ním? Hrubé, že jsi tak bledá?) Natáhla se k ní a jemně ji vzala za ruku.
Hinata se přinutila k úsměvu.
„Samozřejmě, že jsem v pořádku, Sakuro. Proč bych nebyla?“
Tím téma uzavřela a nikdo další se jí už nevyptával, třebaže Kiba z ní nespustil na okamžik oči. To poslední, o co dívka stála, bylo, aby si lidé kolem domýšleli – tohle se týkalo pouze jí a kazekageho.
Snídaně skončila a Hinata se chtěla nenápadně vytratit zpět do ložnice a tam se schoulit na posteli a spát. Plán jí však zkazila Koharu; stařena na ni trpělivě čekala v ohybu chodby. Usmívala se, když ji požádala, zda by jí neposkytla doprovod při ranní procházce.
„Aspoň si přitom prohlédnete svůj nový domov.“ Koharu hovořila mírně a přátelsky. Hinata jen neochotně přikývla.
Společně vyšly z domu. Nebe mělo mosazně žlutou barvu a vzduch chutnal po písku. Vše kolem bylo cizí a úplně jiné než v Konoze. Domy vytesané do pískovcových skal se tyčily do výšky a nikde poblíž nerostl jediný strom. Tváře kolemjdoucích zakrývaly šedé šály tak, že z nich byly vidět jen kohlem obtažené oči*. Místní hovořili se zvláštním, melodickým přízvukem**; některým z nich rozuměla jen stěží. Tržiště, kudy s Koharu procházely, bylo po ránu hlučné a plné lidí, kteří se navzájem překřikovali.
Hinata se už chtěla vrátit. Davy jí nedělaly dobře. Koharu její návrh s úsměvem zamítla.
„Podívejte se na ten náramek,“ ukázala směrem ke stánku se šperky. Pak se ohlédla po zamlklé Hinatě. Zamračila se. „Pojďme.“ Vedla ji dál od hluku a zastavila se až v opuštěné, zapadlé uličce. „Měla jsem si s vámi o tom promluvit dřív. Teď už je možná pozdě.“
„O čem mluvíte?“
„Nepředstírejte, Hinata-san. Nebudu vyzvídat. Obávám se ale, že vaše cesta vede pouze k neúspěchu. Ne, nic nenamítejte, vím to lépe než vy.“ Hinata mlčela. Rudla. „Nejste tu proto, abyste vyvolávala soucit… či vztek, Hinato.“ Protože ji Hinata nepřerušovala, pokračovala. „Tím zde svůj úkol nesplníte.“
„Jaký úkol?“ hlesla Hinata. „Porodit kazekagemu aspoň pět dětí s byakuganem?“
„Tohle nijak nesouvisí s Konohou. Pokud to ale bude vaše postavení vyžadovat, přiveďte na svět co nejvíc dětí. Uvědomte si, prosím, že vás tu potřebujeme jako našeho představitele, zástupce. Zdejší Rada nám není přese všechno nakloněná. Musíte je přesvědčit. Okouzlit. Podnítit. To samé se týká kazekageho. Máte vůbec ponětí, jaký na takového kluka můžete mít vliv? Je sám mezi staršími, izolovaný od ostatních. Všimla jste si, jak se na vás díval?“
„Ano, všimla.“
„Pochopte, jakou vám to dává nad ním – a nejen nad ním – moc. Jste mladá. Krásná. Když budete chytrá, omotáte si je kolem prstu. Jak si myslíte, že Tsunade protlačí svoje návrhy? Argumenty nikdy nebyly její silná stránka.“
Hinata uhnula očima. „Vraťme se, Koharu-san. Bouře se zvedá.“
„Hned,“ přikývla Koharu. „Jenom mě poslechněte. Radím vám dobře.“
„Tomu věřím. Půjdeme?“

* * *
Později toho dne se sešel kazekage s Hiashim ve své pracovně. Gaarova přítomnost v domě vyvolala menší rozruch. (Kde byl celou dobu?) Kiba, který ho potkal na chodbě, se jen stěží ovládl, aby se na něj nevrhnul. Cenil na něj zuby, dokud Gaara nezmizel za rohem.
„Neblázni,“ tišila ho Sakura. Varovně mu stiskla zápěstí. „Nech to být!
„Čertví, co Hinatě udělal,“ zavrčel Kiba a setřásl ze sebe Sakuru. „Jak ho můžem‘ nechat být? Viděla’s ji snad, ne?“
„Viděla. Myslím, že nechce, abychom se do toho pletli. Nech toho, Kibo.“
„Sakura má pravdu,“ promluvil Shino. „Není to naše věc.“
„Sakra, je to naše věc! Co se s váma děje, lidi?“
Trojice vzápětí utichla, když si všimli Leeho, který na ně mával zpovzdálí. „Nestůjte na chodbě a pojďte k nám.“
Pro Leeho byl Gaara jakousi modlou postavenou na piedestal, nedotknutelný a skvělý vzor. Před ním nemohli upustit jediné křivé slovo o kazekagem. Nijak zvlášť nadšeně tedy vešli do pokoje, o který se Lee dělil s Nejim a Shikamaruem. Oba zmínění seděli v rohu místnosti na polštářích a o čemsi se spolu dohadovali.
„Co probíráte?“
Neji na okamžik vzhlédl k Sakuře. „Hádáme, kolik bude muset Hiashi-sama zaplatit jako odškodné.“
„Kvůli Temari?“
Přikývli.
Sakura si k nim přisedla. „Jo, taky mě zajímalo, jak zareaguje… Přeci jen, je to jeho sestra…“
„Bude chtít co nejvíc,“ řekl Shikamaru. „Mluvil jsem s ní. Dost ho to prý naštvalo.“
Kiba si odfrknul. „Tak naštvalo…Kdyby jeho jednotky hlídaly pořádně hranice, nic z toho by se nemuselo stát.“
„Mluvíme tu o Kabutovi,“ odvětil Shikamaru. „A ten dokázal sám pozabíjet celou skupinu našich ANBU. Taky zůstal pár týdnů uprostřed vesnice, aniž bychom na něj přišli. Nemůžeš jim vyčítat, že utekl, Kibo, když jsme ho nedokázali chytit ani my.“
„Já zapomněl. Písečná je přece úžasná.“
„Kibo!“
„Jasně. Už jsem zticha, Sakuro.“
Lee na ně nechápavě zíral. „Proč se, prosím vás, hádáte?“
„Nepleť se do toho, Lee,“ povzdechla si dívka.
„Jo, vykašli se na to,“ utrousil Kiba a vztekle kopl do zavazadla položeného na podlaze. Posadil se – spíš klesl – na zem. Neji jen pozvedl obočí, ale neříkal nic. Sakura se opřela zády o zeď a nervózně poklepávala nohou. Shino stál jako socha a mlčel.
„Myslíte, že už nám připravili zásoby na cestu?“ nadhodil Lee. To bylo bezpečné téma.
„Nejspíš jo,“ řekla Sakura. „V kolik vlastně vyrážíme?“
„Časně ráno, někdy po sedmé.“
Kiba se zašklebil. Rozhovor mu připadal nesmyslný, jako kdyby mermomocí strkali hlavu do písku. Idioti, pomyslel si.
On sám byl idiot. Dokud nedorazili do Suny, dokud se Hinata tiše nevytratila ze svatební hostiny, myslel si, že bude hrozné nechat ji tu, nemít ji vedle sebe. Opouštěli kamarádku, ale s tím nedalo nic dělat. Bylo to jako dlouhodobá mise, úkol přichystaný pro ni. Jemnost, dekorum a vystupování, půvab a vnímavost. To byla Hinata. Diplomat. To znělo dobře.
Pak ale odešla od ostatních a Kiba si snažil nepředstavovat si, co se v tu chvíli dělo. Ale věděl to. Všichni to věděli, sotva se to ráno Hinata objevila ve dveřích.
Znásilnil ji.
Ozvalo se zaklepání.
Hinata.
„Neruším?“ Vešla dovnitř a posadila se mezi ně. Ve srovnání s včerejší oslnivou nádherou vypadala dnes velice prostě. Tmavě šedá a bez barev, vlasy volně spuštěné podél bledé, nenalíčené tváře, přesto byla hezká. Usmívala se – téměř přesvědčivě. Mluvila tiše jako vždycky, ale cosi divně napjatého se vloudilo do jejího tónu.
„Nevím, jestli se s vámi stihnu zítra rozloučit, tak…“ Nedořekla. Zvedla koutky úst, přimhouřila oči. Skoroúsměv. „Doufám, že vás nezdržuju.“
„Jasně, že ne!“ vyhrkl Kiba.
Bylo to divné. Seděla tu s nimi, mluvila, smála se a to působilo, jako kdyby se duchem nacházela někde jinde. Pohledem občas zabloudila k oknu a zamračila se. Všiml si drobných ranek, které pokrývaly hřbety jejích rukou. Tenhle její zlozvyk znal; kousala se vždy, když neměla daleko k zhroucení.
Vařila se v něm krev.
Když se ale chtěl ujistit, že bude v pořádku, zeptala se (jako kdyby si náhodou vzpomněla): „Kde je vlastně Akamaru?“
Ve stájích, odpověděl jí. „Nějak se jim nelíbila představa, že by tu pochodoval pes.“
„Dvoumetrový pes s dlouhými bílými chlupy,“ protáhl Shikamaru. „Služebné by vás oba zabily.“
Hinata se zahihňala.
Zůstala s nimi ještě dlouho po setmění. Povídali si o úplných hloupostech, dokud je to neomrzelo. Pak Hinata vstala, že už musí jít, a dlouze je všechny objala.
Odešla. Zaklaply za ní dveře.
Kiba v tichosti zuřil.
* * *
Té noci zprvu nemohla usnout. Přestože ji zmáhala únava – poslední dobou téměř nespala – pořád se probouzela. Stačil pouhý šelest na chodbě a ji to vytrhlo ze spánku. Teprve když dokázala samu sebe přesvědčit, že Gaara za ní tentokrát nepřijde a že se včerejší událost nezopakuje, mohla spát.
Nadcházející ráno ji přišla vzbudit služebná ze včerejška. Byla ještě tma. Hinata se ospale rozhlížela po místnosti, zatímco jí žena chystala oblečení.
„Za hodinu odjíždí vaši příbuzní,“ utrousila.
„Ah… Já vím,“ zívla Hinata a protřela si oči.
O chvíli později sešla dolů do haly, kde se už všichni shromáždili a chystali se k odchodu. Byl tam hrozný hluk. Všimla si Kiby a Shina. Cítila, jak se jí stahuje hrdlo. Vykročila k nim.
Pak ho uviděla, stál tu mezi nimi. Útlý, zachmuřený a tichý. Gaara. Ztuhla. Nic jí neřekl. Prošla kolem něj s pocitem malé myši plížící se před kočkou. Ani se na ni nepodíval. Uvědomila si, že ji ignoruje. Vydechla.
Bylo to vůbec v pořádku? Jak ho má svádět, jak si ho „omotá kolem prstu“, když se mu nedokáže podívat zpříma do očí, aniž by přitom nepociťovala palčivý stud a ponížení? Jak tu s ním má vydržet?
„Nazdar, švagrová.“
Vzpamatovala se.
„Kankuro-san,“ kývla na pozdrav. „Omluv mě…“ Donutila se usmát. Úsměv jí oplatil. Ustoupil jí z cesty.
* * *
Doprovodili je až k jižní bráně. Sledoval ji, jak se naposledy loučí se svými příbuznými a přáteli. S některými chladně, svému dědovi sotva potřásla rukou, s jinými o poznání vřeleji, až to Gaarovi připadalo… špatné? Nedovedl sice přesně určit proč, ale nelíbilo se mu, že líbala Inuzuku na tvář a že se k němu tiskla, když ji objímal. A stejné to bylo s jejím bratrancem a s Aburamem také. Dotýkala se jich, jako kdyby se snažila ujistit, že tu před ní doopravdy stojí.
Proč to dělala? Proč na ně sahala? Rozčilovalo ho to. Přece nebyla jejich.
Konečně Hyuuga Hiashi zavelel k odchodu a shinobi z Konohy se vydali na cestu. Hinata ještě chvíli postávala před branou a pozorovala vzdalující se skupinu, než se rozhodla vrátit se s ostatními do domu.
Jejich pohledy se setkaly; jeho bledý a její bezbarvý.
Uhnula očima.
______________________________
* Kohl – Jinak též kajal; dámy určitě znají. Jedná se o jedno z nejstarších a nejrozšířenějších líčidel na světě, v současnosti se prodává hlavně ve formě tužky. Mimochodem – taky vám připadají oči lidí ze Suny takové… výraznější?
** Přízvuk – v anime postavy ze Suny hovoří jokohamským nářečím, které se poněkud liší od standardní japonštiny. A taky by bylo divné, kdyby se v místech od sebe tak vzdálených mluvilo stejně.

Poznámky: 

Na ilustracích se pracuje, snad budou hotové do advíku. Omlouvám se za "nedostačující délku", ale na víc už jsem neměla sílu.
Potlesk pro betu Talla a Lucu! (Vtělení to Avalókitéšvary) Díky!

4.772725
Průměr: 4.8 (22 hlasů)

Kategorie:

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Palantir
Vložil Palantir, So, 2019-08-10 18:40 | Ninja už: 5163 dní, Příspěvků: 6215 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Znalec tisíce technik

Misia L4: Povedal by som, že názov kapitoly vcelku vystihuje obsah, obzvlášť "hustosť" atmosféry. A to je vlastne aj jediná taká vec, čo mi utkvela z celého v pamäti. všetko sa točí okolo toho - no, teda až na Nejiho praktické starosti o Hinatinu bezpečnosť. No ale je predsa len divné, že u nej nikoho nenechali, hoci chápem, že mužský ochranca by nebol vhodný.

Nové FF: Ďalšie dieťa, Klietka, CSI KONOHA: Sobášny podvod?, Fajka ; aktuálna séria: Krvavá hmla 01 - 03,
ostatné nájdete aj s popismi na - Poviedky značky PALANTIR Smiling Fan-mangy:
To nestihnem; Dnes neumieraj!; Vlasy...

Obrázek uživatele Aki no sakka
Vložil Aki no sakka, Út, 2010-08-24 14:26 | Ninja už: 5363 dní, Příspěvků: 701 | Autor je: Prostý občan

Hmm... opravdu je to o něco kratší. A to jsem chtěla číst dál... holt si budu muset počkat.
Teď se radši schovej do krytu, nebo něco podobného, protože tě hodlám chválit. Hodně chválit. Jsem ráda, že umíš vytvářet opravdové charaktery. Každá postava tam působí jinak, narozdíl od některých jiných FF. Přiznám se, Kibu jsem chápala, s Hinatou mě nutíš sympatizovat (ne, že bych ji neměla ráda, ale když člověk přečte stovku FF, kde působí jako upípaná s prominutím kravka, něco to s ním udělá), Sakura je tu taky dobrá a Gaarovy myšlenky jsou úžasné, v předchozím díle jsem ho považovala za hajzlíka, teď ho chápu. Shrnuto, podtrženo, dokonalost.
Popisy... to bylo to, co mi při čekání na nový díl chybělo. Neumím pochopit, jak to děláš, ale prostě to je, jako kdybych tam byla. Dialogy taky výborné. Koharu je dost zvláštní, jen co je pravda, umí se vyadřovat dost drsně (podle mého mínění a Hinatiny situace).
A tvůj styl kresby obdivuju a vždycky si ráda prohlédnu nové ilustrace Smiling
Echm... nevím, co dodat, ale tahle série je jedna z nejlepších z Konohy, jestli ne vůbec nejlepší.
Pět hvězdiček myslím vyjádří to samé, co tenhle předlouhý komentář. Takže bych se nemusela tak rozepisovat... ale já chci Laughing out loud
Pozn.: Málo komentářů. Kde ty lidi jsou?!

Obrázek uživatele Aife
Vložil Aife, Út, 2010-08-24 16:27 | Ninja už: 5425 dní, Příspěvků: 369 | Autor je: Utírač Udonova nosu

Uhm... *vyleze z bunkru* Aife být ráda, že Bílá Písek se líbit.
Konec žvatlání jako idiot. Díky za pochvalu a rdím se.
Koharu mi připadala vždycky jako taková ta "striktní japonská babička, která s vámi vytře podlahu, když to bude nutné". Jestli byla drsná, tak je to dobře. V první verzi byla trochu sentimentální, měla říct něco ve stylu "Ty vyvázneš se ctí; já ve tvém věku musela svést chlapa na misi a tu samou noc ho podříznout atd atd" Naštěstí jsem to zavrhla.
Že je Hinata sympatická, musím oslavit. V prvotní verzi Bílého písku měla být vykreslená jako křehká a laskavá duše, která se přenese přes Gaarovo bastardí chování... teprve po přečtení řady ff, kde byla její křehkost a laskavost dovedena ad absurdum, přidala jsem do jejího charakteru... charakter.
Ps.: Na koho bych se měla zaměřit v dalším díle? Cait Sidhe do mě hučí, ať rozvedu víc Yukiho (to byl ten Kankurův kolega, kterej Hinatě dal ke svatbě shamizen. Cait je přesvědčená, že je to gay a že miluje Gaaru)

Obrázek uživatele Aki no sakka
Vložil Aki no sakka, Út, 2010-08-24 18:12 | Ninja už: 5363 dní, Příspěvků: 701 | Autor je: Prostý občan

Yaoi? Nebo shonen-ai, to je u mně celkem jedno... brala bych Laughing out loud Ale vzhledem k tomu, že tady už tyhle žánry neberou, tak bys to - pro případ, že bys to vážně zrealizovala - musela dát na web. A jsou i tací, kteří neberou yaoi... Já bych ho ovšem, hlavně díky tvému podání (ještě si pamatuju na tvoje drabble slashe z blogu, ty byly skvělý), brala s největším možným yaoistickým nadšením Smiling
Jinak, bylo mi sympatické chování Matsuri v ehm... už nevím kolikátém díle (pardon). Ale jinak mě pořád šíleně moc zajímá hlavní pár téhle FF, takže nějaké psychologické úvahy nebo tak podobně bych taky ocenila. Jinak dění v Konoze a Kabuto (kdoví proč se před nějakou dobou stal mým oblíbeným charakterem... hrabe mi) mě taky zajímá.
Ve výsledku, ať už tam dáš cokoliv, přečtu si to moc ráda (Yukiho ještě radši xD) a budu ti to tu zahlcovat děsivě dlouhými komentáři.
Asi tak.

Obrázek uživatele Aife
Vložil Aife, Út, 2010-08-24 18:53 | Ninja už: 5425 dní, Příspěvků: 369 | Autor je: Utírač Udonova nosu

Hehehe, můžu jen říct, že Kabuto se ještě chvilku neobjeví. A jestli se objeví, tak to bude stát za to *evil grin*
Hádám, že se ti líbila scéna, kde Matsuri nonstop mlela pantem, až z ní měl Gaara migrénu. (Pamatuju, jak jsem ji psala... jó, to jsem se u toho šklebila. Žádná jiná scéna se nepsala tak snadno)
Mimochodem, četla jsi FFF od Cait Sidhe? Takhle to dopadá, když se jistá studentka zamyslí, co Neji dělal celou dobu, zatímco se Hinata utápěla v sebelítosti a Gaara se zahrabal hromadou práce.
Jo a taky...
Glosujeme druhou kapitolu Zrůdnosti. Je to blbý. JE TO TAK BLBÝ!

Obrázek uživatele Aki no sakka
Vložil Aki no sakka, Út, 2010-08-24 19:34 | Ninja už: 5363 dní, Příspěvků: 701 | Autor je: Prostý občan

"Bude to stát za to" - na to se těším Smiling
Jo, přesně ta scéna s Matsuri byla skvělá. Taková uvolněná, odlehčená, něco úplně jiného, než zbytek série. Byla taky docela vtipná a Matsurin charakter mi byl sympatický (teda víc, než v anime).
FFF (zajímavý název Laughing out loud) jsem si právě před chvílí přečetla. Upřímně, takhle dobrou yaoi povídku jsem už hodně dlouho neviděla. Gaara/Neji (počkat, kdo by vlastně byl seme, a kdo uke...? Puzzled) se asi zařadí na už tak dost dlouhý seznam mých oblíbených párů (ach jo... jsem tak nerozhodná xD). Ta Cait má hodně dobrý styl psaní. Asi se jí trochu prohrabu v blogu, jestli nenajdu další skvělou povídku.
Zrůdnosti... asi jsem trochu pozadu. Musím se tam občas podívat - mimochodem, řeknu naprosto jasnou a klišoidní věc, kterou si ale stejně nedokážu odpustit - vaše glosy jsou skvělý, geniální a můžu se u nich umlátit smíchy. Máma se na mě taky občas divně kouká, ale co.
Dík za tipy... a těším se na další díl Smiling (a jestli nebude brzo, tak si mě nepřej xD *pokouší se vyhrožovat*)

Obrázek uživatele nettiex
Vložil nettiex, Po, 2010-07-26 21:16 | Ninja už: 5876 dní, Příspěvků: 3653 | Autor je: Editor všeho, Kankurova kosmetička

Už jsem četla na blogu, ale zapomněla okomentovat... (mimochodem, teď jsem se tam vrátila - ilustrace se mi opravdu líbily)
Díl byl skvělý. Obdivuji tvoji psychologii postav Smiling

Obrázek uživatele Aife
Vložil Aife, Po, 2010-07-26 22:56 | Ninja už: 5425 dní, Příspěvků: 369 | Autor je: Utírač Udonova nosu

Oh díky:) Jsem ráda, že se obrázky líbily (na to, že baráky jsem kreslila potřetí v životě a šutr podruhé... Sranda bude, až tam někdo rozkuchá koně...)

Obrázek uživatele Aife
Vložil Aife, Po, 2010-07-26 18:59 | Ninja už: 5425 dní, Příspěvků: 369 | Autor je: Utírač Udonova nosu

ILUSTRACE PŘIDÁNY* * * ILUSTRACE PŘIDÁNY

Obrázek uživatele mestekova
Vložil mestekova, So, 2010-07-24 15:23 | Ninja už: 5304 dní, Příspěvků: 1299 | Autor je: Pěstitel rýže

No tak to je úžasné! Keď som zbadala nový diel, spadla mi sánka a úplne som sa potešila! Normálne som neverila, že je tu Laughing out loud konečne som sa dočkala Laughing out loud úžasný Laughing out loud nemám slov, myslím, že toto je tá najlepšia FF akú som kedy čítala. To, ako to tu rozepisuješ a všetko. Skladám pred tebou klobúk. Dúfam, že sa ČOSKORO dočkám ďalšieho dielu. Chcem vedieť, ako do bude pokračovať, ako to dopadne. Smiling

FF série - pre milovníkov Sasukeho a Gaary :)

FC PRE SABAKU NO TANARIS: http://147.32.8.168/?q=node/107525#new

Obrázek uživatele Aife
Vložil Aife, So, 2010-07-24 20:15 | Ninja už: 5425 dní, Příspěvků: 369 | Autor je: Utírač Udonova nosu

Jsem ráda, že ti to udělalo takovou radost:) Nemůžu ti sice ručit za to, že další díl bude brzy, můžu ale říct, že doufám v jeho rychlé napsání snad ještě víc než ty. Taky to už chci mít z krku:)
A spoilerovat... nebudu!

Obrázek uživatele mestekova
Vložil mestekova, Čt, 2010-07-29 11:21 | Ninja už: 5304 dní, Příspěvků: 1299 | Autor je: Pěstitel rýže

Hihi, ja po tobe spoiler nechci Laughing out loud xD ja chci novy dil! Laughing out loud tak delej Laughing out loud heh Smiling

FF série - pre milovníkov Sasukeho a Gaary :)

FC PRE SABAKU NO TANARIS: http://147.32.8.168/?q=node/107525#new

Obrázek uživatele Sabaku no Ai
Vložil Sabaku no Ai, Pá, 2010-07-23 21:00 | Ninja už: 5128 dní, Příspěvků: 51 | Autor je: Prostý občan

Nádhera! Už se těším na další díl.

Obrázek uživatele Aife
Vložil Aife, So, 2010-07-24 20:19 | Ninja už: 5425 dní, Příspěvků: 369 | Autor je: Utírač Udonova nosu

Snad bude...Smiling

Obrázek uživatele Sabaku no Ai
Vložil Sabaku no Ai, Pá, 2010-07-23 21:00 | Ninja už: 5128 dní, Příspěvků: 51 | Autor je: Prostý občan

Nádhera! Už se těším na další díl.

Obrázek uživatele Haruka Kasumi
Vložil Haruka Kasumi, Pá, 2010-07-23 19:55 | Ninja už: 5372 dní, Příspěvků: 401 | Autor je: Prostý občan

Jé, konečně další dílek. Na ilustrace se samozřejmě těším, určitě budou zase moc pěkné.
Délka se sice rozhodně nevyrovná předešlým kapitolkám, ale v porovnání s jinými povídkami je pořád více než dostačující Smiling

Chudák Hin tam teď bude sama vydána napospas obyvatelům Suny... Tento dílek rozhodně už nebyl tak dramatický jako ten předešlý (tím mám namysli především zde na Konoze cenzurovanou závěrečnou část Eye-wink ), ale rozhodně jsem se u ní nenudila. Přiznávám, že Kiba mě trochu sr**.

A na závěr zde znovu opakuji svou naději v to, že se to nakonec obrátí k lepšímu a i přez mnohé útrapy které ty dva zajisté ještě čekají (o čem by to jinak bylo, že?), tak si k sobě nakonec přece jen najdou cestu (nemusí to být přímo životní a nevýslovná láska, ale aspoň trocha pochopení pro toho druhého - prosím, prosím).

Můj deviantART
Teidu

95% teenagerů by brečelo, kdyby vidělo Miley Cyrus na vrcholku mrakodrapu, kde by se chystala skočit. Zkopíruj a vlož si to do podpisu, pokud patříš k těm 5%, kteří by si přinesli popcorn a řvali by skoč, skoč!!!

Obrázek uživatele Aife
Vložil Aife, Pá, 2010-07-23 20:08 | Ninja už: 5425 dní, Příspěvků: 369 | Autor je: Utírač Udonova nosu

Jak odpovědět a nespoilerovat:D Toť otázka:)

Přiznávám, že tenhle díl je docela nedějový - původně se mělo jednat o jakousi "dvojkapitolu" - ve které už jsem měla navázat na předchozí notu, ale na druhou část už nezbývalo sil. První odstavec už mám v sešitě, takže se asi za chvíli pustím pořádně do práce:)
Že je Kiba nasertivní, to vím... ale pochopme ho. Na jeho místě bychom nejspíš taky běsnily. (Tall prohlásil, že je roztomilý.)

První ilustrace - předběžný scan, který mi (opět) dokázal, že neumím scanovat a že akvarely si s monitorem notebooku nerozumí, se nachází na devartu. Neumím vkládat odkazy, takže pokud to chceš vidět, hledej na "aifsaath.deviantart.com"

K tvému závěru: Hummm... uvidíme:D

Obrázek uživatele Tall
Vložil Tall, Pá, 2010-07-23 19:35 | Ninja už: 5876 dní, Příspěvků: 2469 | Autor je: Tsunadin poskok

Ilustrace s tebe na Advíku vytluču.

"Naděje je ječmen!"

Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.

Obrázek uživatele Aife
Vložil Aife, Pá, 2010-07-23 19:52 | Ninja už: 5425 dní, Příspěvků: 369 | Autor je: Utírač Udonova nosu

Ty bys mě taky pořád jenom mlátil...

Obrázek uživatele Mina
Vložil Mina, Pá, 2010-07-23 19:20 | Ninja už: 5193 dní, Příspěvků: 361 | Autor je: Prostý občan

super! jsem ráda, že jsi napsala další skvělý díl.

userbarz.com

Obrázek uživatele Aife
Vložil Aife, Pá, 2010-07-23 19:53 | Ninja už: 5425 dní, Příspěvků: 369 | Autor je: Utírač Udonova nosu

To je fajn^^. Já jsem ráda, že už mám tenhle díl z krku:D