Zrození hrdiny, díl 009 - Kráska u jezera příběh zamotala

„Ještě to tady přichytím a už to bude!“ informovala Kakashiho Sakura, která dokončovala obvazování jeho hrudníku.
Kakashi ležel na posteli, na její slova nereagoval.
„Kakashi! Hotovo!“ vytrhla ho z přemýšlení.
„Ááá!“ vrátil se do reality, „Děkuji, Sakuro!“
„Na co jste myslel?“ vyzvídala.
„Na špehy v našich řadách a taky … měl jsem poslat někoho jiného. Zrovna se vraceli po tak dlouhé době do vesnice, nebylo to fér!“
„Jsou to shinobi!“ uklidňovala ho, „Na to jsou zvyklí!“
„Máš pravdu!“ souhlasil přes stále trvající drobné výčitky, „Tak mě napadá, co Kurenai? Posledně jsem na tebe neměl moc času.“
„Daří se jí moc dobře i dítěti,“ odpověděla.
„To je skvělé, ale já teď myslel tvůj trénink!“
„Pomalu mně to začíná jít,“ pochválila se.
„Teda ty základní věci,“ dodala.
„Já věděl, že ti to půjde,“ smál se na ni.
„A co Vaše tajná mise do Země Vln?“ změnila náhle téma, „Vesnicí kolují zajímavé drby … o Vás a Mizukage.“
„Budu muset Genmovi a Raidouovi vysvětlit, co to znamená tajná mise. Tazuna a jeho rodina tě pozdravují. No asi už budu spát, jsem nějaký unavený,“ utnul Kakashi rozhovor.

„Proč stojíme?“ ptal se Naoki.
„Tady stopa končí!“ vysvětlil Pakkun.
„Tys ztratil jeho stopu?“ osočil ho Lee.
„Neztratil!“ uraženě štěkl Pakkun, „Tady prostě končí, vypařil se. A někdo tady na něho čekal!“
„Tak stopujme jeho!“ navrhl Naoki.
„Nikam neodešel a odnikud nepřišel,“ udivil oba Pakkun, „prostě se zde objevil a pak oba zmizeli. Asi se teleportovali.“
„Taky bych řekl, že Akamaru?“ zapojil se do rozhovoru Kiba, který se jim zničehonic objevil za zády a řádně je tím vyděsil.
„Haf!“ odsouhlasil Akamaru.
Za Kibou stáli Shino a Hinata, která prozkoumávala okolí byakuganem.
„Tam, kam dohlédnu, nikdo není,“ oznámila výsledek svého snažení.
„Utáboříme se zde!“ rozhodl Shino a z jeho rukávů začala vyletovat mračna brouků, „Pošlu svoje brouky, ať tento les důkladně prohledají.“
„Nechutný,“ pomyslel si Naoki.
„To už mě tady nebudete potřebovat,“ vytušil Pakkun, „mějte se!“
Pakkun zmizel, brouci se rozletěli do všech stran a ninjové se chystali na přenocování, přičemž si vyprávěli, co za poslední dny prožili.

Kiba a Akamaru se vzbudili jako první, pomalu se rozednívalo.
„Jdem se proběhnout!“ navrhl potichu Kiba, aby neprobudil ostatní, a vyrazili.
Když už byli daleko od tábořiště a chtěli se vrátit, ucítil Kiba pach početné skupiny osob. Vedeni svým čichem uháněli vpřed, za chvíli byli na kraji lesa, který končil příkrým srázem. Sedm metrů pod nimi spala desítka mužů, podle šatstva a zbraní, které měli položené vedle sebe, to byli členové doprovodné stráže feudálního pána Ohnivé země. Dva muži, kteří měli hlídku, upřeně hleděli k jezeru před sebou. V něm se umývala pěkně stavěná mladá slečna s dlouhými havraními vlasy a dvě ženy jí pomáhali zakrývat její tělo před zraky čumilů ze břehu.
„Pěkná fenečka!“ ohodnotil slečnu Kiba.
Akamaru zakňučel.
„Já vím, omamná vůně vanilky!“
Muži pod nimi se postupně probouzeli, slečna se zahalila do ručníku a vylezla na břeh. Akamaru zakňučel znovu a intenzivněji.
„Aha, ty myslíš …“
Jednomu z hlídkujících začala tryskat krev z krční tepny.
„Poplááách!“ řval druhý, než mu něco vyhřezlo kus masa z pravého boku.
Ostatní muži se spěšně zbrojili a přesouvali k ženám. Něco je ale jednoho po druhém masakrovalo, dokud i poslední neklesl k zemi. Potom se před ženami objevil Speedo.

„Dainamikku Maakingu“
Akamarova moč pleskla Speedovi za krk. Ten se opět zneviditelnil.
„Tsuuga“
Kiba skončil rotaci, jakoby do někoho narazil.
„Vyřídíme to rychle, Akamaru!“
„Jinjuu Konbi Henge: Soutourou“
„Garouga“
Obří dvouhlavý vlk, na kterého se společně přeměnili, začal rotovat a útočit na neviditelného protivníka. Speedo dostával zabrat, několikrát musel před sebou zformovat větrný štít, aby mohl dotírající tornádo zpomalit a vyhnout se mu. Po chvíli se zviditelnil, nemělo smysl zůstávat neviditelný, když ho Kiba s Akamarem, kteří se po několika minutách rozpojili, dokázali najít po čichu.
„S Akamarem máme výborný čich, my tě vidět nepotřebujeme!“ chlubil se udýchaný Kiba před neznámou slečnou.
Přeměna na dvouhlavého vlka Kibu poměrně zmohla, Speedo však se silami u konce rozhodně nebyl.
„Bacha!“ varovala ho.
Speedo aktivoval své tělo raitonem a zmizel Kibovi z dohledu.
„Cože? Taková rychlost,“ stačil říct, než schytal tvrdý kop mezi lopatky.
Akamaru se vrhl na Speeda, ten po něm máchl svými vysunutými čepelemi a ošklivě ho zranil.
„Akamaru!“ zařval Kiba a šel po útočníkovi.
Ale na Speeda byl příliš pomalý, ten si s ním hrál a svými čepelemi mu způsoboval krvavé šrámy po celém těle. Slečna mezitím přiskočila k Akamarovi, sundala ze sebe ručník a nahá se s ním snažila zastavit krvácení.
„Rychle se oblečte!“ nabádala ji jedna z žen.
„Dneska to mám i se striptýzem,“ pochvaloval si Speedo, „než dostanu výkupný, tak si spolu užijeme!“
Zmlácený Kiba ležel na zemi, Speedo se chystal zasadit poslední ránu.

„Konoha Dai Senpuu“
Lee ho odkopl v poslední chvíli, zaujal nice-guy pózu a představoval se dámám: „Jsem úžasná zelená šel-“
Jeho zrak spočinul na pohupujících se ňadrech nahé slečny. V tu ránu byl zamilován, Sakuru definitivně poslal k vodě a k neznámé slečně posílal láskyplné pohledy.
„Fuuton: Kamaitachi“
Větrné jutsu odneslo Leeho pryč. Speedo se přiřítil za slečnu a potěžkal její ňadra.
„Moc pěkná kůzlátka!“
„Pusť ji, ty zrůdo!“ pištěly na něho ženy.
Slečna se chtěla vysmeknout z jeho sevření, ale Speedo si ji lehce přehodil přes rameno, pohladil její zadeček a dal se na útěk. Zůstal po něm jen lístek se vzkazem.

Pokud chcete svou vnučku ještě někdy vidět živou, přineste sem za týden v pravé poledne padesát milionů. Peníze doručí maximálně dvě osoby a kromě nich nebude nikdo v okruhu pěti kilometrů, jinak ji budete dostávat po kouskách!

Z lesa se vynořili Shino, Naoki a Hinata.
„Musíme rychle za ním!“ zavelel Lee, který se vzpamatoval z nárazu, a upaloval za únoscem.
„Naoki! Zůstaň tady!“ nařídila mu Hinata a společně se Shinem se vydali za Leeem.
Naoki přiskočil ke Kibovi, který se plazil za svým psem, a pomohl mu na nohy.
„Jak jste nás našli? Shino?“
Naoki přikývl.

„Už zase někde lítají,“ povzdychla si Hinata, když si po probuzení všimla, že Kiba a Akamaru jsou pryč.
K Shinovi se vrátili všichni brouci, které v noci vypustil.
„Nenašli nic,“ tlumočil ostatním, „můžeme se vrátit zpátky do vesnice.“
„A co Kiba a Akamaru?“ zajímal se Lee.
„Asi bychom měli jít za nimi,“ nabádala ostatní Hinata, „co když něco objevili.“
„Pojďte za mnou, povedu vás,“ ujal se vůdčí role Shino.
„Jak je najdeme?“ chtěl vědět Naoki.
„Od chvíle, kdy se nám poprvé ztratili,“ vysvětloval Shino, „nechávám na Kibovi samičky, aby si ho označkovaly. Jejich pach je prakticky nepostřehnutelný, pouze samečci stejného druhu jsou schopni je podle pachu vystopovat. Ačkoliv oni sami mají pach výrazně silnější.“

Akamaru ležel na zemi, za hlavou měl přivázaný ručník, který zastavil krvácení. Kiba se svalil ke svému psovi a objal ho.
„Promiň, Akamaru!“
„Vy jste z Listové?“ vyptávala se jedna z žen, ta druhá seděla opodál a klepala se z prožitého šoku, který na ni dolehl.
„Ano,“ odpověděl jí Naoki.
„Tak tady jen tak nestůjte a běžte ji zachránit!“ nařizovala mu, „Je to vnučka feudálního pána.“
Naoki byl zmaten, který rozkaz má uposlechnout, zda Hinatin nebo této paní.
„Mám zůstat tady,“ pravil po chvíli, „moji společníci se o ni postarají.“
Žena si něco brblala o neschopných ninjech a šla se podívat na svoji kolegyni.

„Okamžitě ji pusť!“ zakřičel Lee na Speeda, když ho konečně dohnal.
Hinata a Shino s ním nebyli.
„Zase ty,“ nelíbila se Speedovi jeho přítomnost.
Zastavil a položil nahou krásku na zem.
„Nikam nechoď, hned jsem u tebe!“
Zneviditelnil se.
„Sakra, kde jsi?“ lekl se Lee.
Hrudí mu projela ostrá bolest, vyplivl trochu krve. Pěst na jeho těle měl Speedo, který se opět objevil.

„Promiňte, Gai-sensei, zase jsem Vás zklamal!“