Zrození hrdiny, díl 007 - Oheň a voda

„Ale já nejsem z Listové, madam“ zavtipkoval Tazuna.
Žena ve dveřích se uchichtla a vešla více do místnosti, aby byla více vidět ve světle plápolajících svíček.
„Mizukage-dono, jsem rád, že jste přišla,“ uvítal ji Kakashi.
„Hokage-dono, i mne tato schůzka těší,“ odvětila Mizukage.
„Chojuurou, pojď taky dovnitř, vy dva zůstaňte venku!“ organizovala si svůj doprovod.
„Já … eee … děkuji, Mizukage-sama,“ vstoupil do místnosti Chojuurou a zavřel za sebou dveře.
„Nechám Vás tu o samotě, vedle Vám nachystám přikrývky, budete si ještě něco přát?“ snažil se být Tazuna dobrým hostitelem.
„Tazuno-san, vypadá to, že nic víc potřebovat nebudeme,“ děkoval mu Kakashi, „staráte se o nás skvěle.“
„… vypadá … skvěle … oh, ty lichotníku,“ začervenala se Mizukage.
Tazuna odešel do vedlejšího pokoje a nechal je samotné.
„Dovolte, abych šel přímo k věci, nutně potřebujeme spojence!“ vyložil Kakashi karty na stůl.
„Mlžná byla doposud v této válce neutrální a kvůli občanským nepokojům se do ní nezapojila,“ pokračoval, „ty už jsou ale pryč …“
„Máte dobré informace, před pár dny jsme je konečně potlačili, ačkoliv jejich iniciátora, muže jménem Soeki, jsme nenašli, přesto je v naší zemi opět klid,“ pochvalovala si Mizukage.
„Ale co vaše spojenectví s Písečnou?“ nadhodila.
„Písečná se ho zřekla a proti Tsuchikageho ofenzivě nás nechala samotné.“
„Tak proto, ale ke Kazekagemu mi to moc nesedí …“
„On nám chtěl pomoc, ale rada Písečné měla jiný názor, tak ho sesadila,“ vysvětloval, „přesto Gaara a pár věrných se stali nukeniny a pomohli nám.“
„Hmmm, ale co z toho budeme mít?“
„Pochybuji, že až nás Raikage a Tsuchikage zničí, že nepůjdou po vás! Navíc věřím, že jedna větší prohra by Raikageho natolik zlomila, že by přijal mír.“
„A Tsuchikage?“
„Ten už velkou porážku utrpěl, stále ale vyčkávají, jestli nás Raikage neoslabí, aby si mohla Kamenná utrhnout svoje sousto.“
„A jak si můžete být jistý, že na vás nezaútočíme my? Potom, co jste mi řekl.“
„Tohle by Vám mohl říct jakýkoli kvalitní informátor, respektive mám za to, že tyto informace už Vám byly sděleny a Vy jste si jen ověřovala, zda k Vám budu upřímný. Kdyby na nás Mlžná chtěla zaútočit, nepřijala byste moje pozvání.“
Kakashi otevřel láhev saké a nalil do dvou skleniček, jednu podal Mizukage, druhou si nechal pro sebe.
„Oheň a voda, docela netradiční spojenectví,“ zamyslel se a pozvedl sklenku.
„Ale já ještě neřekla ano!“
„Věřím, že se my dva dohodneme, spolu budeme silnější. A tohle je jen na přivítání, na jednání máme celou noc.“
„… my dva … spolu … celou noc …“

Do pokoje už svítilo slunce, Shizune se probudila a bolela ji hlava.
„Včera se to teda rozjelo,“ komentovala svůj stav, „nejsem zvyklá pít.“
Nikdo jiný už v místnosti nebyl, na místě, kde spal Chojuurou, zůstala pouze zmuchlaná přikrývka.
„Z Mlžné už asi odešli,“ pomyslela si.
Ostatní přikrývky byly vzorně složené tak, jak je nachystal Tazuna.
„Oni to táhli celou noc?“ divila se.
Do místnosti vstoupil Tazuna.
„Dobré ráno,“ pozdravil ji, „přidáte se k nám na oběd?“
„Hhh, to už je tolik?“ vyjekla, „Eeehh, ano, děkuji!“
Provedla rychlou úpravu svého vzhledu a vešla do vedlejší místnosti.
U stolu bylo plno, Tazunova rodina, Raidou a Genma už hodovali, Kakashi přemáhal spánek a kroutil se nad svým talířem.
„Naše šípková Mibara se nám už probudila,“ neodpustil si Genma, přestože měl plnou pusu a část jídla mu z ní vypadla.
Shizune vklouzla na volné místo a pustila se do jídla.
„Kdy odešli?“ zeptala se po chvíli Kakashiho.
Ten ale neodpovídal, tak to za něho vzal Raidou: „Hned brzo ráno!“
„A dohodli jste se?“ kladla Kakashimu další dotaz.
„Ta ženská ...“ konečně promluvil, „má hroznou výdrž, omluvte mě!“
Rychle se zvedl od stolu a vyběhl ven.
„To už je počtvrté!“ radoval se Genma, „Raidou, naval prachy!“
Natáhl otevřenou dlaň k Raidovi, ten, ač nerad, vytáhl pár bankovek a hodil mu je na ruku.

v poledne v Listové
Gai se rukama odrazil od země a přistál na nohách. Chvíli po něm dopochodoval po rukách za bránu vesnice i Lee.
„Lee, musíš víc trénovat, zase jsem tě porazil, jaký je tvůj trest?“
„Ale tentokrát jsme se o nic nevsadili,“ upozornil svého mistra.
„Ty sis na sebe nenaložil žádnou svazující podmínku?“ divil se Gai, „Teď jsi mě zklamal, Lee! Víš, co tě čeká?“
„Hai, Gai-sensei! Dva tisíce dřepů na jedné noze!“ zajásal Lee.
„Áááá, teď jsem si vzpomněl,“ rozsvítilo se Gaiovi v hlavě, „už vím, kde jsem viděl toho maskovaného ninju.“
„Kde? Gai-sensei!“
„Tady u této brány!“
„Takže byl z Listové?
„Lee! Zapomínáš, že zde mohl být pouze na návštěvě!“
„Chápu, Gai-sensei!“
„Ale určitě stál vedle mě můj rival, Kakashi,“ vylovil další vzpomínku, „možná si ho bude pamatovat, zkusím nakreslit jeho portrét!“
„Vy umíte kreslit, Gai-sensei?“
„Je toho ještě hodně, co o mně nevíš, Lee!“
„Jste skvělý, Gai-sensei!“
„Zase se moc nedojímejte a uhněte, ať se tady dá projít!“ okřikla je TenTen.

K bráně se začali sbíhat lidé, aby uvítali svoje hrdiny, a medici, aby převzali raněné, dorazil i Shikaku, aby vyjádřil všem díky za Kakashiho.
„Čeká mě asi spousta práce,“ poznamenal Ibiki, když uviděl přicházet zajatce, „měl bych se do toho pustit okamžitě a začnu s tou Kurotsuchi!“
„Jde se na rámen!!“ bylo první, co Naruta napadlo, když prošel branou a už hledal společnost.
„Co vy dva? Jdete na rámen?“ vyzvídal u Temari a Shikamara, přičemž opět spiklenecky pomrkával.
„S tebou nikdy!“ rezolutně ho odmítla Temari, „Stejně nejdřív musím mluvit s Gaarou.“
„A budeš po mně, po svém veliteli, chtít, abych ho za tebe zaplatil?“ prokoukl ho Shikamaru.
Naruto se zakřenil a šel hledat jiného sponzora.
„Hmm, Kakashi tu není, Yamato asi taky, áááá, Iruka-sensei!“

„Vedl sis výborně!“ uvítal Shikamara otec.
„Moc ho nepřeceňujte, bez nás by už byl v koncích,“ připomněla Temari.
„Toho jsem si vědom a ještě jednou za to Písečné děkuji. Nechtěla byste se k nám připojit a poobědvat u nás?“ navrhl jí Shikaku.
„Chtěla jsem mluvit s Gaarou, ale proč ne? Ráda, konečně poznám Vaši ženu!“ přijala pozvání.

Uprostřed temné místnosti seděla Kurotsuchi přivázaná k židli, Ibiki se postavil před ni.
„Morino Ibiki, už jsem o Vás slyšela!“
„To potom víš, že bys měla mluvit, jinak to s tebou špatně skončí!“
„Stejně se ode mě moc nedovíte, Tsuchikage si toho nechává dost pro sebe, já jen plním rozkazy.“
„To ještě uvidíme, co všechno z tebe dostanu!“
„Měl byste své úsilí vynaložit spíše na hledání špiona ve vašich řadách, někdo nám totiž podává dosti podrobné informace o vašich jednotkách!“
„Chci slyšet jméno!!“
„Četl je jenom stařík, ale stejně bych řekla, že se tam nepodepsal!“
„Je? Kolik jich bylo?“
„Asi dva.“
„A co v nich bylo?“
„Už jsem Vám řekla, že je četl jenom Tsuchikage. A ten první byl asi od někoho jiného, že by prý bylo výhodné nabídnout Písečné spojenectví.“
„A ten druhý?“
„Že máte málo ninjů u hranic s Deštnou a posily se nedají očekávat. V tomto se očividně zmýlil.“
„A pak že se nic nedovím …“

„Tak už jsme konečně tady,“ oddechla si Hanabi, když s Naokim vešli do vesnice.
Naokimu povolily ruce a sesunul se k zemi.
„Jsi v pořádku?“ sklonila se nad něho.
„Tisíc devět set devadesát šest … chvilku se prospí … tisíc devět set devadesát sedm … a zítra už bude zase fit na další trénink … tisíc devět set devadesát osm,“ odpověděl jí Lee, který finišoval s dřepy na jedné noze.
„Podle toho, jak vypadá, bych řekla, že nejdřív za měsíc.“
„Tisíc devět set devadesát devět, dva tisíce! Hotovo!! Pomůžu ti ho odnést domů.“

večer, neznámo kde (ale jinde než předtím)
Malinko pootevřel oči, ležel na posteli.
„Konečně ses probral!“ ozvalo se zleva.
Chtěl se tam podívat, ale nemohl otočit hlavu.
„Jen v klidu lež, z nejhoršího jsi venku!
…
Masaru, můj vnuk, si tě oblíbil.
…
Hledal jsem tvou ochrannou čelenku, ale nenašel jsem ji. Avšak podle symbolu na tvém plášti musíš být z Ohnivé země, takže ninja z Listové.
…
Hmm, klan Taira, samurajové, co se dali na politiku, patrně budeš černou ovcí …“