Mazlíček 04

Mendokusai… Věříte tomu, že mě donutili , abych tohle podstoupil? Já teda ne! Aby bylo jasno, já se do toho nehrnul. Jak jsem si zjistil, celej tým 7 už má zvířata. Tajně sem totiž nahlídl do těch lejster a musím vám říct, že tenhle tým nemohl dopadnout hůř. Ale tak mě napadlo, že ty zvířata přímo vyzařují jejich osobnost. Narutova opice je přímo na zabití. Asi by se vám taky nelíbilo, kdyby po vás ta opice skákala, jako malej, s prominutím, harant a dožadovala se vašeho místa. Když jsem to zamítl, tak mi prostě a jednoduše vzala gumičku. Máma na mně zírala dost legračně, když jsem si říkal o novou. Ale teď už jsem spokojenej, protože gumičku mám, opice mě neoxiduje a já tedy můžu v klidu vyprávět, jak jsem přišel ke svému zvířeti já.

„Shikamaru? Shikamaru!“
Hlas mé matky se rozléhal po celým v bytě a já už se nemoh v klidu flákat.
„No jo, dyť už du,“ zahučel jsem, když mě matka volala už po páté.
Neradil bych vám, abyste mojí matce v čemkoli odporovali. I když sem nejlepší stratég Konohy, mojí matičku to nezajímá a klidně mi jednu flákne.
„Shikamaru, vem ty klacky, co tu táta nashromáždil a odnes je zpátky do lesa, ano?“
Eh… Cože?! Slyšel jsem dobře? Mám odnést dřevo do lesa? To má bejt vtip, že jo?
„Mami, utahuješ si ze mě, viď?“
Matka se na mně podívala tím jejím nevinným výrazem, který neznamenal nic dobrýho.
„Hm…Dobře, odnesu to.“
Popadnu ty klacky a rychle pospíchám k lesu. Snažím se, aby mě nikdo neviděl, ale stejně se mi to nepovede. V jednom okamžiku se snažím proplížit kolem brány a v druhým už stojím před rozesmátým Izumou a zmateným Kotetsuem.
„T…To jako fakt máš odnést klacky do lesa?“ prohýbal se smíchy Izumo.
Pouze přikývnu.
„Ale já to nechápu.“
„Nic chápat nemusíš, Kotetsu, jen mě pusť,“ zavrčím a oni mě ochotně pustí dál.
Nasadím největší rychlost a pořádně se zamyslím.
Díky tomu jsem se dostal dál než sem původně plánoval. V tom zamyšlení jsem zakop o větev, klacky jsem naštěstí rychle upustil, a aniž bych stihl říct Kagemane, ležel sem na zemi s tlamou zabořenou v hlíně. Posadil sem se, začal plivat hlínu z pusy a znova sem přemýšlel nad tím, jestli by nebylo jednoduší stát se Nejim.
Když jsem si konečně uvědomil, že mám jít domů, postavil jsem se a hlavou opět zavadil o větev. Nová gumička praskla a já jak idiot stál uprostřed lesa s rozpuštěnými vlasy. Chci se vydat zpátky, ale zarazí mě neznámý pohyb. Naproti mně stála… Voduška červená.
Jak se sem dostala? No jo vlastně, Sakura porazila vrata od tý zoo, takže jim musela utéct i jiná zvěř.
Stejně se otočím a běžím zpátky. Voduška mě následuje až do Konohy. Jak se jí mám zbavit? Co si sakra myslí? Že jsem její máma?
„Ahoj Shiko. Tak ty už máš taky zvíře?“
Strnu a spatřím tu nejproblémovější holku z Konohy. Tedy Ino…
Počkat, ona si myslí, že je můj mazlíček? To není vůbec špatnej nápad.
„Díky, Ino,“ usměju se a pádím do kanceláře za Tsunade.
Voduška samozřejmě za mnou, ale mě je to fuk.
Málem nevyberu chodbu a moh sem napálit do zdi. Naštěstí se tak nestane a já vrazím do kanceláře. V panické hrůze si uvědomím, že mám rozpuštěný vlasy.
„Voduška červená, jmenuje se Bambi,“ vychrlím na ní rychle a zabouchnu dveře.
Ještě jsem stih zahlídnout její zmatený obličej a rozesmátou Shizune.

Tak…. Vypadá to, že i já mám mazlíčka. Ale dalo mi práci přesvědčit matku. Víte jak dlouho mi to trvalo? Dokonce i první noc jsem s Bambim musel strávit jednu noc venku. Nakonec se máma slitovala a on má pelech v kuchyni. To mi připomnělo… Musím jít povinně zkouknout Pelíšky, takže se s váma loučím a příštím dílem vás provází pyšná princezna aneb Ino.

Poznámky: 

Vím, je to krátký, moc krátký... Ale já za to opravdu nemůžu, nápady zrovna nebyly

Voduška červená

Voduška červená

Voduška červená čili lečve je středně velká antilopa obývající Střední a Jižní Afriku. Obývá většinou bažinaté oblasti nebo okolí řek a jezerkde požírá vodní rostliny. Pokud spatří nebezpečí, velice rychle uteče do vody a to i do hloubky, kdy jim je voda po kolena. To většinu jejich hlavních predátorů (šelmy) odradí. Voduška je aktivní ve dne. Zde také rozeznáváme 4 poddruhy. V České Republice vodušky červené můžeme najít v Zoo Praha, Zoo Zlín, Zoo Ústí nad Labem a Zoo Plzeň. Takže kdo to má blízko, může se jít podívat, jakého krásného mazlíčka Shikamaru má.

Vše je čerpáno z wikipedia.cz