Mazlíček 03

Nazdar, shinobi a kunoichi. To jsem já, Kakashi Hatake. Jak sem slyšel, budu muset vyprávět s tím ramenojedem Uzumakim. Myslím, že jsem vynalezl nový živočišný druh. Jmenuje se ramenojed uzumakišný, což je odvozeno od jeho druhu medojeda kapského. Rozdíl tadytěch živočichů je velmi rozeznatelný. Ramenojed má nejradši ramen a medojed má v oblibě med, ale to vy samozřejmě víte. Ale to jsem odbočil od tématu. Pokud bude vyprávět Uzumaki, poznáte to, protože písmo bude oranžový. Doufám, že nad jeho vyprávěním neleknete jako kapr, protože mě se vážně nechce vás křísit, abyste se dozvěděli, co mám za zvíře. Takže směle do děje a Uzumakiho uvidíte jen párkrát.

Právě jsem stál v kanceláři Godaime. Ta zase jako obvykle lezla po zemi a sbírala papíry.
„Nechceš mi náhodou pomoct?“
„Hm… Ani ne,“ ušklíbnu se pod maskou.
Štěstí, že můj úšklebek nevidí nebo bych dopadl asi jako tehdá Jiraiya…
Kupodivu to Hime přechází mlčením.
„Můžu jít?“ zeptám se.
„Klidně, ale dneska chci, abys mi sem dorazil i se zvířetem. Před chvílí tu byla Sakura s tím papouškem…“
Tsunade nahlídla do jednoho lejstra.
„Ten papoušek je rosela pestrá a jmenuje se Blulilka.“
Jashin! Proč zrovna tohle musí potkat mě? Včera sem si tady stěžoval, že nevím, co si pořídím a ona po mě chce, abych jí hned druhej den přicupital se zvířetem. To jí sem rovnou můžu dopravit slona!
„Chtěl si jít nebo ne?“ ušklíbne se na mě Tsunade.
„Hai,“ přikývnu sklíčeně.
Nechci dát najevo svou zlost, protože včera to dopadlo hodně špatně. Rychle tedy odšumákuju pryč a přemýšlím, co si vezmu za zvíře.
Tak počkat… Sakura má roselu, Sasuke pavouka. Co by se ke mně hodilo?

Tak, zatímco bude sensei dumat nad tím, co si pořídí za zvíře, zabavím vás já-ttebayo! I já přemýšlím nad tím, co si pořídím. Ale teď tak přemýšlím… Přemýšlel sem někdy vůbec? Asi ne, že jo, ale to je mi úplně fuk. Stačí, když budu mít nějaký zvíře, ukážu ho babče Tsunade a bude pokoj. Asi poběžím do zoo.

Tak, doufám, že ste fakt nelekli. Já sem mezitím taky doštrádoval do zoo. Sice s menšími nehodami. Vy se ptáte s jakými nehodami? Přeběhl mi přes cestu černá kočka, pak jsem musel pomoci staré ženě s nákupem…
„Kakashi-sensei!“
„Heh?“
Otráveně jsem se otočil.
„Jo, to jsi ty Sakuro,“ usměju se.
Nebylo by zdvořilý svoji učednici nepozdravit.
„Tak už si taky jdete pro zvířátko, senseii?“
Přikývl jsem.
„Tsunade-sama mě donutila.“
„Aha, tak to vás nebudu zdržovat.“
Sakura se otočila k odchodu a mě v tu chvíli ruplo v bedně.
„Počkej!“
Ona se otočila a upřela na mně oči barvy zelenýho trikotu Gaie.
„Kde jsou myši?“ vyhrknu a polije mě studený pot.
Sakura začne sáhodlouze líčit cestu a já jí přestávám vnímat asi po pěti vteřinách.
„… A tak se tam dostanete.“
Polekaně sebou škubnu a usměju se.
„Díky, Sakurko.“
Do háje. Já myslel na jinou ženskou a přeformoval jsem to do Sakury! Já se z toho snad půjdu zahrabat! Rychle se teda otočím a zdrhnu tam, kam sem neměl. Běžel jsem totiž opačným směrem než mi Sakura popisovala.
Teprve když se sesunu na lavici, uvědomím si, kde jsem.

Ach jo. Kakashi-sensei už bude mít taky zvíře a já nic! Tak to rychle musím napravit-ttebayo! Vyskočím z okna mýho bytu a ten smrad zabije všechen hmyz kolem. Chudák Shino…
Svým rychloběhem jsem asi i někoho převálcoval. Nedej bože aby to byla Sakura. To bych nedopadl dobře.
Zastavím se až v zoo, přičemž mi jako vstupný slouží pět stravenek na ramen.
„Kakashi-senseii!“ řvu už z dálky a neberu ohled na ostatní.
Musím vám přiznat, že někdy o svým zdraví pochybuju.

Lidi, zachraňte se, kdo může! Blíží se sem živelná katastrofa Uzumaki!
„Naruto, brzdi!“ snažím se blonďáka zastavit. „Nebo napálíš do tý klece!“
KŘACH!
Ozvala se velká rána a já viděk milion Narutů, jak mi běhaj kolem hlavy.
Proč ta pitomá setrvačnost funguje?
To třeštidlo mě totiž sejmulo sebou, abyste věděli.
„Gomen, senseii.“
Moment… On se umí omluvit?!
„Nic se nestalo,“ zahuhlám s tlamou plné krve.
Jak ho tak pozoruju, nemá v úmyslu mě opustit. Zajdu s ním teda k opicím a nenápadně odpluju.

„Heh… Kakashi-sensei mě v tom zase nechal!“
Rozčílil jsem se tak, že jsem vylekal jednu opičku.
„Chudinko malá,“ snažil jsem se jí uklidnit.
Opička se kupodivu uklidnila a já se uklidnil taky.
„Jestli chceš, můžeš si jí koupit,“ ozval se hlas ze stromu.
Otráveně jsem se na tu dívku podíval.
„A co za ní chceš?“
„Třeba ramen?“ usmála se.
„Hele blondýno, co kdybych ti za to dal kunai?“
„Sám máš co říkat, blonďáku,“ oplatila mi to s úšklebkem. „Ok, naval ho.“
Hodil jsem kunai tak, aby se zabodl do stromu těsně před jejíma nohama.
„Co děláš, ty baka?! Vem si tu opici a zmiz!“
Vítězně jsem se usmál. Tak kdo tu má poslední slovo? Vlezl jsem do klece a snažil se tu opici chytit. A co myslíte že udělala?
Začala si hrát! Musel jsem jí honit po celým výběhu, fakt jsem si připadal, jako kdybych se přeměnil na nějakého opičáka. A ta blondýna se tomu ještě nehorázně tlemila!
„Kdo se směje naposled…“
„Tak ten chytí opici!“ uzemnil jsem jí a skočil po opici.
Kupodivu se nechala chytit a já konečně mohl vypadnout k Tsunade.

Konečně jsem se toho cvoka zbavil. Za čtení dalšího románu jsem došel tam, kde obvykle bývají voliéry dravců. Zamyšleně jsem popadl jednoho, vzal jsem si tam tu rukavici z kůže a pomalu se vydal ke Godaime.
Doufám, že tam ten baka nebude.
Procházel jsem se Konohou, na ruce dravce. Docela teď asi mám představu, jak se musí cítit blázen při vědomí. Čučela na mě asi polovina obyvatel.
Ve dveřích kanceláře Páté jsem se zarazil. Uzumaki tam stál s jakousi opicí. To mě fakt zabije!
„Jen pojď dál,“ usměje se na mě hnusně Tsunade.
Postavím se teda vedle Naruta a čekám na… Ani nevím na co.
„Tak mi nahlaste jméno a druh zvířete.“
Jáj, to je jak u doktora. Nechávám přednost Narutovi, docela mě zajímá, co z něho vypadne.
„Hm.. To je opice oranžová?“ prohodí nejistě a já mám co dělat, abych nevybouchl smíchy.
„Naruto, to je lvíček zlatý,“ povzdechne si Tsunade.
„To je lev?!“ zděsil se blonďák a já už se musel začít smát.
To není možný…
„Ne, to je druh opice,“ vyrazím ze sebe.
„Aha… No a bude se jmenovat…. Med.“
Já už bych se válel smíchy po zemi, kdybych neměl na ruce toho dravce.
„A ty Kakashi?“ podívá se na mě Godaime a já se poprvý podívám na dravce.
„To je puštík brýlatý,“ vydechnu nevěřícně.
Bože, já jsem takovej pitomec. Proto se za mnou všichni otáčeli.
„A jméno?“
Sakra, to je ještě těžší… Jak jí tady mám něco z fleku vymyslet?
„Knihomol,“ napadne mě první slovo.
Tsunade se začala válet po stole.
A se slovy: „Tak běžte,“ nás propustila.
Já jsem rychle zmizel v oblaku dýmu a nechal jsem tam Naruta stát.
Co se s ním dělo dál, nevím a ani mě to nezajímá. Spíš mě teď zajímá, jak přimět toho puštíka, aby mi vrátil knížku. A protože se snažím chytit Knihomola, který mi lítá po bytě, tak se s váma loučím a nechám Naruta, aby za mě odkecal ten závěr.

Tak Kakashi-sensei opět zdrhl a nechal to na mně. Já sice na ty proslovy nejsem, ale připomenu vám, co kdo má. Sasuke má černou vdovu Amálku, Sakura má roselu Blulilku, Kakashi-sensei má puštíka Knihomola a já mám, jak víte, lvíčka Meda. Ak abych to tak neprotahoval, oznámím vám jen, že příště vám to bude vyprávět unuděnec Shikamaru.

Poznámky: 

Eh... Aby bylo jasno, na závěr každého týmu budou dva, jinak bych tady s tím byla do Vánoc

Lvíček zlatý

Lvíček zlatý

Obývá malé území jihovýchodní Brazílie. Tento druh je zapsán do tzv. Červeného seznamu IUCN do kategorie "ohrožených druhů". Přesto se v některých knihách udává jako "kriticky ohrožený druh", protože se odhaduje, že ve volné přírodě žije už přibližně jen 1000 a v zajetí 500 jedinců.
Lvíček zlatý má ještě několik příbuzných (lvíček zlatohlavý, lvíček černý a lvíček černolící), ale právě lvíček zlatý je nejvíc znám.

Vše je čerpáno z Wikipedia.cz

Puštík brýlatý

Puštík brýlatý

Po celý rok obývá zejména staré lesní porosty na území Střední a Jižní Ameriky v rozmezí od jižního Mexika a Trinidadu až po jižní Brazílii, Paraguay a severozápadní Argentinu. Stále patří mezi "málo dotčené druhy", ale jeho existence je více a více ohrožována. Vyskytuje se jednotlivě. Je aktivní v noci, požírá většinou savce a hmyz, loví však i netopýry a ptáky včetně menších druhů sov.

Vše je čerpáno z wikipedia.cz