Mazlíček 05

Nazdár, to jsem já, Ino! Všimli jste si, jakýho má Sakura opeřence? Je příšernej, co vám budu povídat. Ale já vím, že budu mít lepšího mazlíčka. Přece jen, jsem nejkrásnější dívkou v Konoze. Cože?! Právě se kolem mě prohnal Lee a prej, že nejkrásnější holkou v Konoze je Anko. Tomu jen tak nedaruju! Však uvidí. I když už nemám dlouhý vlasy, přesto jsem hezčí než Sakura vysoké čelo. Ale, proč vám to tu vykládám? Vy to přece víte, nebo ne? Dobře, dejme tomu, že víte, protože v opačném případě bych vás musela pořádně bacit. Věřte nebo ne, jak tady sedím, venku na lavičce, prožene se kolem jeden velmi úchvatný pták, který musí být mým mazlíčkem, takže jak to tak vypadá, budu ho muset chytit.

„Hej, Ino! Přestaň tam dumat a radši nám řekni, proč tady tak stojíš!“ křikl na mně Shikamaru, vedle kterého stála ta jeho voduška.
„Jelene, promiň, ale já si jdu chytat mazlíčka, tak na mně nikde nečekejte!“ zavolala jsem směrem na Shikamara a rychle jsem odběhla. Musím říct, že ten můj mazlíček bude cool. Ale teď o tom nemůžu přemýšlet, musím toho opeřence sledovat.
Opatrně se za ním plížím a jeho dlouhý ocas mi zametal cestu.Avšak… Divili by jste se, co dokáže takové malé nepozorné škobrtnutí. Stačilo, aby sem zavadila o toho rozmazlence Konohamarua a neštěstí bylo na světe. Spadla jsem rovnou na plechovou bednu, její víko se oddělilo od té druhé časti, vše se převrátilo, zarachotilo a ten exotickém pták mi zdrhl.
„Zatraceně! Konohamaru, to mi děláš naschvál, že jo? Nejsem Třetí, že ti to promine! Buď rád, že nejsem Sakura nebo ještě hůř, Godaime!“
Zvedala jsem se a zjistila jsem, že mám na sukni skvrnu. Bože, já toho skrčka zabiju!
A teď… Kde je ten opeřenec?! Zmateně jsem se rozhlížela, až jsem ho spatřila na stromě.á snad budu muset na ten strom vylézt! To by nebyl zas takový problém, kdyby ten pták nebyl v pozoru a nesledoval mě. Přesto jsem se na ten strom nějak záhadně vylezla.
Každý svůj další krok jsem si musela vypočítat. To by nebyl zas takový problém, kdyby se kolem stromu neprohnal Sasuke. Zadívala jsem se na něj, místo toho abych si to vypočítala. A tak se stalo, že když jsem chtěla potichu přelézt na druhou větev, tak se stalo to, čeho jsem se nejvíc bála. Ta větev byla dál než jsem si myslela a tak jsem rukama hmátla do prázdna. Naštěstí jsem jakž takž zareagovala a chodidly jsem se zahákla za tu větev, na které jsem dřepěla a rukama jsem chytila tu větev přede mnou.
Bohužel, můj vyhlídnutý mazlíček si mě všiml a ulítl!
Já jsem však nemohla nic dělat. A… Bože, nedej, aby to byl někdo, kdo mě zná!
„Hej, Ino, víš, že to je pohled pro bohy?“ plácal se do kolen Kiba.
To vím taky! A pěkně mě to štve! Visím tady prohnutá jak nepodařený luk a všechno mi začíná tuhnout.
„Mohl bys mi aspoň pomoct?“ zavrčím.
„To určitě,“ odfrkl si. „Myslíš, že ostatní nechám přijít o ten zážitek?“
Kiba se otočil k odchodu a já cítila, že začínám vzteky rudnout.
Teď mi opravdu nezbývalo nic jiného než se tam držet a počkat, než se někdo uráčí mi pomoct.
„Yamanako Ino, pojď ihned se mnou do kanceláře!“
A jé, Tsunade už si toho všimla taky…
Radši se nedívám dolů a pustím se.
To však byla chyba a já skončila v blátivé louži.
Takže jsem se mokrá, zaprášená a zablácená vydala za Godaime.
Když sme konečně došly do kanceláře, Tsunade nasadila výraz, který se mi vůbec, ale vůbec nelíbil.
„Za to, že jsi nestihla svého mazlíčka zapsat, budeš muset mít kostým.“
„Prosím?! Vždyť na to mám ještě šest dní!“
Opět jsem rudla vzteky. Tohle mi nemůže udělat! P… Počkat, ona se směje?
„Žádné diskuze. Za co půjdeš?“
Tsunade si připravila svitek a štětec.
Páv,“ hlesla jsem a naštvaně práskla dveřmi.

„Já se na to vykašlu!“
Mrskla jsem modrou látkou o zem a popadla jsem ze stolu fialovou krabici.
„Kde je ta modrá barva na textil?“
Když jsme barvu našla, stačilo jen oblečení obarvit a na sukni přišít paví pera, která byla našitá na zelené látce.
A s tím mám proboha vyrazit do ulic…

Bože, za co mě trestáš?! Ten kostým je příšernej a j teď vypadám ještě hůř než Sakura. No nic, radši se loučím nebo sebou seknu. Jo a ještě… Příštím dílem vás provází Asuma a Chouji.

Poznámky: 

Takže.... Myslím, že tohle by snad mohlo přiblížit představu Ino v kostýmu...

Pýcha opravdu předchází pád