Třídeňák 4. díl

"Holky, ještě předtím než umřeme, bych chtěla říct, že odteď nesnáším medvědy!"
"Na tom se asi všichni shodnem."
"Fajn, pokud toto jsou vážně vaše poslední slova, která byla poněkud urážlivé vůči mému malému Brutusovi, tak se asi můžete rozloučit se životem!"
"M-malýmu? Vždyť je pomalu větší než stodola!"
"Už dost! Poslední slova byla. Teď je čas zemřít!"

Během "posledních slov holek" se už kluci blížili. Zrovna byli na začátku té hnusné části lesa. Už viděli mrtvoly zvířat napíchnuté na větvích. Skákali po stromech, u kterých se u každého pohybu lámali větve a jehličí opadávalo.
"Sakra! Tady teda slunce moc nesvítí, co?" stěžoval si Sasuke.
"To fakt ne, no. Doufám, že to stihneme včas, mám o ně docela strach," přiznal Shikamaru.
"Já taky," přidali se Sasuke a Kiba.
"Lidi, tamhle je nějaká jeskyně," upozornil Kiba, "sakra, cítím medvěda."
Sotva to Kiba dořekl, už přistáli na zemi a kousek od jeskyně viděli medvěda a nějakého divného ninju, jak se napřahuje se svojí katanou připraven holky zabít.

"Kagemane no Jutsu!"
"Hmmm?" vyšlo z nás.
"Co se to? Moje tělo. Vůbec se nemůžu hnout."
"To je účel tý techniky, Sherlocku," vysmál se mu Shikamaru.
"Holky, jste v pohodě?" ujišťoval se Kiba.
"Jo, jsme," ujistila ho Ino.
"Fajn."
"Koukej mě propustit z tý techniky! Ty jeden malej zmetku!" rozčiloval se Tarkon.
"Ani mě nehne."
"Věř mi, že hne. Brutusi, na ně!"
"Sakra, ten medvěd je fakt velkej. To se ti jako do tý jeskyně vejde?"
"On vás ten smích přejde!"
"Když to říkáte. Tak pojď, Brutusi, zatančíme si. Gatsuuga!"
Medvěd jen mávl tlapou a odhodil Kibu pryč.
"Co to? Co je to za zvíře?" slyšeli jsme křičet Kibu z místa, kam dopadl, ale bůh ví, kde to bylo. Nejspíš někde za jeskyní.
"Brutusi, jdi po tom stínovým, ať se mužu hýbat!"
"Shaannarou!" snažila se získat čas Sakura, ale medvěd ji jenom odrazil hlavou pryč. Medvěd se už přibližoval k Shikamarovi. Byl už moc blízko a Shikamarovi nezbylo nic jiného než zrušit techniku a trochu se oddálit od medvěda.
"Chidori!"
"Blesk proti blesku," prohlásil Tarkon, napřáhl svojí bleskovou katanu a přebil Sasukeho útok.
Shikamaru mezitím odváděl medvědovu pozornost tím, že se držel na jeho zádech a zabodával mu tam kunaie, ale když byl na těch zádech, něčeho si všimnul. Byla to hlubší část této části lesa, byla ještě temnější a stromy tam nerostly vůbec, ale to hlavní co viděl, byla propast, kdyby je do té propasti dokázali dostat, mohli by se jich snadno zbavit, protože hned vedle byla obrovská hromada obřích balvanů, s kterými by za pomocí výbušných lístků mohli zasypat propast, až by je tam nějak dostali. Ale jak na to?
"Hele, můžete mi pomoc s tím medvědem?"
"A mě s tímhle chlapem? Kde je vůbec Kiba?"
"Nevim a v tuhle chvíli, kdy tady mám rodeo s medvědem, mi to je tak nějak jedno."
"Shikamaru, mám nápad! Zkus nějak zařídit, aby se ten medvěd natočil hlavou ke mně! Zkusím ho oslepit ohněm," navrhla jsem, i když jsme byly s holkami oslabené, nějaká chakra nám ještě zbyla a snažily jsme se pomoc.
"Jak to mám asi udělat?"
"Nevím, nějak."
"Dík, no."
"Já ti s tím nějak pomůžu!" křikl Kiba, když už se konečně vrátil.
"Ok, ale kde jsi byl?"
"Absolutně nevim. Asi za jeskyní."
"Jak jako nevíš? Snad musíš vědět, kam si letěl, ne?"
"A ty se jako koukáš, když letíš asi deset metrů nad zemí a pak přistaneš na nějakém místě a víš, že musíš pospíchat, protože nedaleko probíhá boj, kam dopadneš?" zavrčel Kiba, skočil na medvědovu hlavu a snažil se jí natočit ke mně.
"Do pytle! S tím zvířetem není žádná rozumná řeč," začal se vztekat.

Mezitím Sasuke bojoval s Tarkonem a Tarkon měl navrh.
"Tohle bude tvůj konec, chlapče! Rozluč se se světem!"
"Nikdy!"
Sasuke se bránil jeho útokům, jak to jen šlo, ale Tarkon byl mnohem silnější. Sasuke vzal kouřovou bombu, kterou s sebou měl pro případ nouze, oslepil s ní Tarkona a rychle ho kopl. Tarkon následně po kopu spadl na zem, Sasukemu hned přispěchala na pomoc Sakura.
"Shaannarou!"
Sakura dala Tarkonovi pěstí do obličeje a ten následně omdlel.
"Koukám, že jeden problém je vyřešenej. Teď ten druhý," prohlásil Sasuke a Sakura přikývla.

"Ať jde ten medvěd už někam!"
"J-já se vám pokusím p-pomoc, kluci. Juukenhou Hakke Sanjuuni Shou!"
Medvěd už byl trochu vyčerpanej, takže díky Hinatě povolil a Kiba mu mohl natočit hlavu ke mně.
"Hi!" chrlila jsem mu oheň přímo do očí, ale jak měl tu velkou hlavu, tak jsem mu chrlila oheň pořádně jen do jednoho oka, takže oslepl jen na jedno a na druhý ještě trochu viděl. Medvěd se rozzuřil a švihnul hlavou tak silně, až z ní Kibu schodil.
"Hele, lidi, dokud je Tarkon omráčenej, řeknu vám můj plán. Hele, vidíte támhle tu propast?"
"Jo. A co je s ní, Shikamaru?" zeptala se Ino.
"No, hned vedle ní je hromada balvanů, kdyby se nám je podařilo dostat do tý propasti, mohli bychom je zasypat za pomocí výbušných lístků těmi kameny," vysvětloval Shikamaru mezitím co se snažil udržet na zádech toho medvěda.
"To je dobrý nápad, ale jak je tam chceš dostat?" zeptala jsem se ho.
"S medvědem to bude jednodušší, je to zvíře nemá tolik rozumu. Horší to bude s tím ninjou."
"Moc toho medvěda nepodceňuj, Shikamaru! Rozumu má docela dost." varovali jsme ho.
"Nebojte se! Nepodceňuju ho. Hele, až řeknu, teď, tak všichni vyrázíme k tý propasti, až tam budeme, pokusíme se ho tam nějak dostat, ještě jsem ale nestihl domyslet jak. Takže tři, dva, jedna, teď!"
Na Shikamarův povel jsme všichni vyrazili k propasti a medvěd běžel za námi.
"Fajn, jsme u propasti, co teď," zeptala se Sakura, mezitím co jsme se všichni vyhýbali medvědovi a házeli po něm kunaie.
"No, abych pravdu řekl, ještě to nemám úplně promyšlený."
"Děláš si srandu?"
"Ne nedělám. Nemůžu za to. Nemyslí mi to, když jsem pod tlakem."
"Já ti dám tlak!"
"Nechte toho! Radši se soustřeďte na boj s tím zvířetem! Katon: Housenka no Jutsu!"
Sasuke medvěda donutil, aby se postavil na zadní. Ten medvěd nás chtěl nejspíš zastrašit, ale my jsme využili toho, že když strojí na zadních nemá nejlepší balanc. Na Shikamarův signál jsme se všichni odrazili a kopli jsme do medvěda. Tím, jak jsme ho kopli, ztratil balanc úplně a spadl do propasti.
Tarkon se zrovna probouzel, ale to už byl Brutus na dně propasti, jenže nejspíš ještě žil, slyšeli jsme jeho řev.
"Brutusi, ne! Za tohle zaplatíte!" řekl vražedným tónem a šel k nám. "Možná je vás víc, ale parta fracků mě neporazí!"
"To si vyprošuju!" zavrčela jsem na něj.
"Zahajuji útok," prohlásil Shikamaru.
"To neříkej dvakrát!"
Všichni jsme se proti němu rozeběhli a jednu mu vrazili, snažil se sice nás vyřídit svojí katanou, ale už byl vyčerpanej a ještě se ani plně neprobral. Tarkona jsme tentokrát uzemnili my.
"Nějaká poslední slova?"
"Vy malí fracci, vy zmetci! Takhle snadno mě neporazíte!"
"Už se stalo," oznámila mu Ino.
"Mužů?" zeptala jsem se.
"Jasně, můžeš. Poslední slova už řekl."
Kývla jsem hlavou, roztáhla křídla, popadla ho, letěla k propasti a pustila jsem ho, když jsem byla nad propastí. Za chvilku už byl na dně se svým medvědem. Všichni jsme si vzali od Shikamara výbušný lístky a s jejich pomocí jsme pohnuli kameny, tak aby zasypaly propast, ale ještě předtím jsme slyšeli Tarkona řvát: "Tohle není konec!"
"Takže, to by bylo," prohlásila jsem a změnila se zpátky do mojí lidský podoby.
"Díky, kluci, bez vás bychom to nezvládli."
"Žádný problém, je přece jasný, že kluci vždycky zachrání holky," provokoval nás se svými blbými řečmi Shikamaru.
"Těhle řečí nás ušetři!"
"No jo. Tak teda není zač. Lepší?"
"Vlastně, jo."
"Vy dva, nechte si to na pak!" napomenul Shikamara a Ino Sasuke.
"Fajn."
"Fajn."
"Dík."
"Už bychom měli vyrazit. Sice nás kryjou, ale už to musí být senseiům divný."
"Do rána to ještě vydrží."
"Jak to myslíš, Sasuke?" zeptal se nejistě Kiba.
"Myslím to tak, Kibo, že už je dost pozdě a chce se mi spát, takže zjednodušeně abys mě pochopil, my vyrazit zítra, teď mi jít spát."
"Nemluv na mě takhle! Nejsem idiot."
"Nechte toho! Sasuke má pravdu, je pozdě, tak pojďte!"
"Dobře," souhlasil nakonec Kiba.

V campu se mezitím na nic nepřišlo. Jenom kluci a TenTen, kteří tam zůstali, se začínali bát.
"Jako děláte si srandu, že se ještě nevrátili?"
"Klídek, Naruto, oni přijdou."
"Snad máš pravdu, Neji."
"Všechno bude určitě v pohodě. Se sílou mládí se zvládne všechno."
"Bože, Lee, ty tvoje řeči se nedají poslouchat."
"Všichni držte huby! Pojďte radši spát a ráno se uvidí, jestli tady budou nebo ne."
"Dobře," souhlasili všichni a odešli do svých chat.
"Vypadá to, že jsme najali toho správnýho," zasmála se ďábelsky Tayuya.
"To teda jo. Ti geninové jsou už nejspíš dávno pod drnem," přidal se k Tayuye Sakon.
"Máme holt dobrý vkus na vrahy, ale teď už bych šel spát i já. Jsem docela unavenej," dodal Kimimaro.
"A nejsi jediný. Pavouček už chrápe."
"Tayuyo, víš, že nesnáším, když mi říkáš pavouček. Zní to zženštile!" řekl ospale Kidoumaru.
"Drž hubu, šestiručko! A vy se nesmějte! Pojďme už radši spát, mám už zase nervy."
"Řekni mi jediný den, kdy nervy nemáš," zamumlal Kimimaro, ale Tayuya to bohužel slyšela.
"Cos to řekl?"
"N-nic, jen, že už jsem ospalej."
"Ts, idiot!"

"Lidi, už je ráno. Čas vyrazit. Tak koukejte vstávat nebo vás nakopu!" budil nás Kiba
"No jo furt," zamumlali jsme a hodili po něm vražedný pohledy.
Vydali jsme se tedy na cestu, ale najednou jsme slyšeli zašustění křoví.
"Co to bylo? Slyšeli jste to taky?"
Všichni jsme se otočili a viděli děsivé, zářící, žluté oči, které pak hned zmizeli.
"To bylo divný."
"To jo, ale teď nemáme čas to řešit, Drago, musíme jít."
"Jasně, máš pravdu."

Zanedlouho jsme se vrátili do campu. Sice trochu poznamenaný z boje, ale jinak v pohodě.
"No konečně jsou tady!" vykřikl šťastně Naruto.
"Měli jsme už o vás strach," přidala se TenTen.
"To jste hodní, ale nemuseli jste se bát. Všechno jsme měli pod kontrolou," řekla nepřesvědčivě Ino.
Jak jsme si tam tak kecali, tak jsme si nevšimli toho, že přicházeli senseiové.
"Jak jste se vyspa... Co se vám stalo? Vypadáte, jak kdyby vás spolkl medvěd a pak vyvrhnul."
"To kdyby jste věděla, i když ta vaše verze není zas tak daleko od pravdy, Kurenai-sensei."
"Jak to myslíš, Sakuro?"
"No, není to nic důležitého, ale když už se ptáte, tak vám to řeknu. Nebudu vám lhát. Společně s holkami jsme se vydaly tajně do lesa, tam na nás zaútočil nějaký magor s mědvedem větší než stodola, kluci nám pak šli pomoc, ale ještě předtím jsme zjistili něco zajímavého..." nestihla doříct Sakura, páč přicházela lady flétna.
"Cože? Vy ještě žijete? Ten idiot jeden neschopnej vás jako nedokázal zabít? Jé, dobrý den, Kurenai-sensei a Anko-sensei."
"Tayuyo, co to mělo znamenat?"
"Zjistili jsme, že Zvuční najali nějakýho šílence, aby nás všechny zabil," dokončila Sakura svoji větu.
Jakmile to Sakura dořekla, na Zvučné se otočily Kurenai a Anko s krevberoucím výrazem, který jasně říkal "utečte nebo je po vás!".
"Cože jste?"
"Tss. Vás se v žádném případě nebojím," prohlásila Tayuya a sahala po své flétně, když v tom po čtyřce skočili strážní ninjové a odvedli je pryč.
"A teď vy."
"Co my?"
"Vy, holky, jste byly v lese bez dovolení a vy, kluci a TenTen, jste to věděli a kryli jste je a neřekli nám to, i když jste věděli, že jsou v nebezpečí!"
"A-ale.."
"Nic nechci slyšet! Jako trest uklidíte camp, než odjedeme, pomůžete v kuchyni a umyjete záchody!"
"Cože? No to snad ne. To jsme teda dopadli."

No a po dokončení trestu teda spíše trestů, jsme se jen sbalili a jeli domů do Konohy, konečně. Ovšem ne bezstarostně. Stále ještě nemůžeme zapomenout na ty oči, ty odporné žluté oči a nejspíš na ně nikdy nezapomeneme. Nemáme nejmenší tušení, co by to mohlo být, ale jedno víme jistě. Rozhodně to nebylo nic dobrýho a dodnes nás ty oči všude sledujou, prostě na ně nemůžeme přestat myslet, prostě nemůžeme. Ale ať je to cokoliv, tak my jsme na to připraveni.