Sladké sny

Sasuke zrovna vyšel z koupelny, třící si vlasy do ručníku, když ho zarazil pláč. Po zádech mu přejel mráz a jen stěží udržel klidný výraz tváře. Už tak musel pobyt ve sprše zkrátit o polovinu, co se za tu půlhodinu asi mohlo stát?
Otevřel dveře dětského pokoje a opatrně nakoukl dovnitř, skoro jako by čekal schovaného nepřítele. Místnost však zůstala přesně tak, jak ji nechal. Jen za oknem se snad všechny lišky vdávaly.
Odložil ručník na komodu a přistoupil k postýlce. Drobounký růžový uzlíček se ošíval a vydával nutkavé uééé uééé. Zmatený Sasuke se zadíval na okno, na dceru a zpět, načež usoudil, že by asi měl zatáhnout závěsy. V polovici vykonávání ho však přerušil ještě naléhavější pláč. Rychle přiskočil a zběžně maličkou prohlédl, jestli náhodou není někde zraněná, ale vypadala v pořádku. Očima zapátral po něčem, co by na ni mohl použít. Medvídek se zdál jako dobrá volba, který dítko bojkotovalo odvrácením hlavičky a novou vlnou uááá uááá.
Novopečeného otce polilo horko, začala se ho zmocňovat panika. Obvykle v takových chvílích ihned zasahovala jeho žena, ale před pár hodinami musela jít narychlo do nemocnice kvůli nějakému akutnímu případu. Sasuke tu teď taky měl akutní případ a vůbec netušil, kde začít. Tu příručku pro tatínky ještě ani neotevřel.
Zhluboka se nadechl a v duchu si přehrál všechno, co dosud ze Sakuřina počínání stačil vypozorovat.
Když miminko pláče, většinou potřebuje nakrmit nebo vyměnit plínky.
Už ne poslední Uchiha se pozorně zaposlouchal, jestli se jeho manželka náhodou nevracela domů. Docela nerad by byl přistižen, jak se dobrovolně ujímá péče o dceru, a Sasuke měl tendence se v podobných chvilkách „slabosti“ zbavovat důkazů. Malá by však dopadla podstatně hůř než rámeček s fotkou jejich starého týmu, který tehdy úlekem vyhodil z okna.
Nervózně si prohlédl vrtící se hromádku a přemýšlel, jak ji co nejbezpečněji zvednout. Vsadil na jistotu; pomalu vsunul dlaně pod směšně mrňavé ručky, nanejvýš opatrně stiskl drobný trup a opět se podivil nad tím, jak je to stvoření malé a křehké. S prkenností, za kterou by se nemusela stydět žádná loutka, zdvihl dítko půl metru před sebe. Po nepříjemném zjištění, že teď ten řev byl ještě hlasitější než před tím, potlačil touhu vrátit dcerku zpět do peřin a odejít. Trochu štítivě k ní přičichl, k jeho úlevě však žádná vlna zápachu nepřicházela. Snažil se vybavit si, co by Sakura udělala dál. Pravděpodobně by si stáhla tričko a…
Sasuke ten nápad rychle vytřepal z hlavy, přičemž onen prudký pohyb spustil další salvu pláče. Začínala mu docházet trpělivost.
„Ticho! To už stačí!“ houkl pobouřeně.
Maličká na pár vteřin opravdu ztichla, ale netrvalo dlouho a začala opět natahovat, tentokrát však tatík v jejím fňukání vypozoroval jistý rozdíl. Byl to strach. Někde za očima ho silně bodlo.
Zapřísahal se, že nebude jako jeho otec. Že bude k výchově přistupovat tak, jak chtěl, aby jeho děti přistupovaly k němu – s respektem a láskou. Dokud byla Sakura těhotná, nepokrytecky si myslel, že se o ni i o miminko zvládne postarat bez sebemenších problémů. Když se však dítě narodilo, byl to pro něj docela šok. Zjistil, že neumí zacházet s vlastní dcerou. Jeho pokusy o sblížení většinou končily pláčem na jedné straně a zklamáním na druhé. Sasukemu netrvalo dlouho, než si jako další z mnoha rodičů spletl priority a začal utíkat na mise s nálepkou Zabezpečování rodiny.
Při hlubším zamyšlení se sám sobě začínal protivit. Místo aby budoval pouto s dcerkou, se od ní jen víc a víc distancoval. Byl ještě horší než jeho otec, ten aspoň nebyl takový srab.
Dlouze vzdychl a zadíval se na plačícího tvorečka. Pomalu si sedl, ruce stále natažené před sebou. Křečovitě si dítko přitáhl k tělu, uvelebil si jej na ruce tak, aby podpíral hlavičku a zádíčka, jak mu vysvětlila manželka. Takhle zblízka vypadalo ještě zranitelněji. Bezděky ho napadly dvě věci – jak mohl někdo jako on stvořit něco tak čisté a nevinné, bez sebemenší špetky nenávisti; a kde se u Uchihů asi stala chyba, když se všichni narodili takoví.
S váháním přejel palcem po červené zakulacené tvářičce. Byla tak sametově jemná, že by se jí mohl dotýkat třeba celý den a neomrzilo by ho to. Malá sebou lehce zazmítala.
„Ššš, ššš, jen klid,“ šeptl Sasuke a začal s ní opatrně pohupovat.
Zdálo se, že se jí ten pohyb zamlouval. Nářky se postupně proměnily v kňourání, až nakonec ustaly úplně, černé oči se schovaly za víčka s překvapivě dlouhými řasami. Psychicky zmožený otec se neodvážil ani dýchat, aby spící náhodou neprobudil. Když se jeho ruka stahovala, zarazil ho dotek. Překvapeně sledoval, jak se miniaturní prstíky s nečekanou silou ovinuly kolem jeho ukazováčku. Děťátko začalo klidně oddechovat.
Sasukeho srdce se prudce rozbušilo a vzedmula se v něm vlna tepla, která se prodrala až k temenu hlavy a do palců na nohou. Kousl se do spodního rtu, který se mu začal třást. Jelikož měl obě ruce zaneprázdněné, nechal slzy, aby stekly po jeho tváři, načež tiše dopadly do růžové dečky. Urputně se snažil ovládnout své mimické svaly, ale koutky úst se mu přesto roztahovaly do stran.
Pocítil radost, vděk, pýchu, štěstí. Poprvé si připadal jako opravdový táta. Celý rozechvělý se sklonil, aby přitiskl rty na teplé líčko. Nejraději by zastavil čas a zůstal takhle navěky.
„Sladké sny, Sa-“
Praskavý zvuk přehlušil jeho hlas. Trhl sebou a zamrkal. Pohled mu padl na černou plochu, v dolním levém rohu protknutou oranžovým světlem. Těžce polkl, nasál vzduch a pomalu vydechl. Dlouze se zamyslel. Naslouchal plápolání ohně, zatímco jeho zrak pomalu rozeznával jednotlivé body na obloze.
Ne, nemohl mít dítě. Když se jeho ruka plně zahojila, bez jediného slova se vytratil z vesnice. Nechtěl se potýkat s dalším přemlouváním nebo návrhy na společné cestování. Naruto patřil do Konohy a Sakura mu patřila po boku. On tam však místo neměl.
Zvedl pravačku před obličej. Stále cítil na prstech jemnost té dětské tváře, v hlavě slyšel naléhavý pláč a i když mu to přišlo absurdní, v ruce, kterou neměl, stále cítil váhu dítěte, které neměl. Za to ale mohla fantazie podpořená až příliš živým snem.
I když... možná to nebyl zas tak špatný nápad – vrátit se. Stejně se jen bezcílně toulal a pátral po něčem, za čím by se mohl hnát. Možná už bylo načase se usadit a založit rodinu.
Paže mu se zaduněním padla do hlíny. Zavřel oči.
Jenže o tom si on mohl nechat jen zdát.

Sladké sny, Sasuke.