Zrození hrdiny, díl 004 - Hisha ve hře

„Nechat se zachraňovat od ženské …“ vzdychl Shikamaru a otočil se.
Temari, Gaara, Kankurou a za nimi asi třicet ninjů z Písečné.
„Ty s těma kecama o ženských nepřestaneš,“ pustila se do něho Temari.
„Jak to, že jste tady?“ chtěl vědět Shikamaru, „Dostal jsem zprávu, že Písečná už není naším spojencem.“
„Ty sis nevšiml?“ divila se Temari a prstem poklepala na svou ochrannou čelenku.
Znak Písečné byl přeškrtnut, a to na všech čelenkách, které měl možnost vidět.
„Aha!“ pochopil Shikamaru.
„Jak z tebe mohli udělat velitele?“ rýpla si.
„Samozřejmě jsme vám chtěli přijít na pomoc,“ vzal si slovo Gaara, „ale rada byla proti. A když jsem nechtěl ustoupit, sesadili mě z postu Kazekageho.“
„Dost řečí!“ přerušil Gaaru Kankurou, „Tahle bitva se sama nevyhraje.“
Shikamaru souhlasně přikývl, vzal si vysílačku a oznámil do ní: „Tady Keima, na šachovnici máme nový kámen - Hisha z Písečné.“

o hodinu až dvě později
Táborem zněly oslavné chorály, bitva, kterou měli prohrát, skončila před chvílí. A skončila vítězstvím.
I když ne pro všechny, mnoho ninjů bylo zabito, většina přeživších měla alespoň lehké zranění. Lékařští ninjové proto stále pracovali naplno.
Hanabi postávala poblíž, hledala mezi zraněnými Saicha a kdykoliv přinesli dalšího raněného, doufala, že to bude právě on.

„Toho zvládnu sám!“ vyrazil vpřed Naoki.
„Ty idiote!! Máme zůstat v úkrytu!!“ naštval se Saicho a vyrazil za ním.

„Tady Rookies! Ryūme! Blíží se sem dva čtyřčlenné týmy! Kde jste?“
Saicho i Naoki leželi na zemi, jejich protivníci nad nimi.
„Sakra, mají potíže. Mám jim jít na pomoc?“ nevěděla Hanabi.
Zůstala schovaná na skále.
„Prosím, zvládněte to,“ přála si.
Na Saichově protivníkovi explodoval výbušný lístek, Naoki tomu svému vypustil ohnivou kouli z bezprostřední blízkosti rovnou do obličeje.
„Jo!“ zaradovala se nad dvojím úspěchem.
Z lesa vylézali na louku další ninjové z Kamenné.
„Tady Rookies! Ryūme, ozvěte se! Tady Rookies!“

Saicho vstal a běžel k Naokimu, popadl ho do náruče a utíkal s ním ke skále. Rychle se dostal přes řeku a už skákal vzhůru. Když už byl skoro nahoře, zaryla se do skály kunai s výbušným lístkem.
Saicho vyhodil Naokiho vzhůru.
Buuuum!!!

Výbuch odmrštil Saicha od skály. Jeho tělo bezvládně padalo do řeky.

„Je mi líto, nevidím ho,“ řekl Hyuuga, „řeka je zde prudká a zanesla ho příliš daleko …“

„To je poslední,“ oznámila medikům dvojice, která podpírala raněného.
Hanabi běžela k nim.
„Ještě tam musí být Saicho!“ volala na ně.
„Je mi líto,“ odpověděl jí jeden z dvojice, „na bitevním poli už nikdo živý nezůstal.“
Hanabi znovu propukla v pláč.

Shikamaru ležel na zemi mimo tábor a spokojeně pozoroval mraky.
„Konečně jsem tě našel, Shikamaru!“ oddechl si Chouji.
Byl celý uřícený, už nějakou dobu běhal po táboře a marně se ho snažil najít.
„Všichni chtějí vědět, co bude dál!“ naléhal Chouji.
S Shikamarem to ani nehnulo, rukou Choujimu naznačil, aby se k němu přidal a pozoroval mraky s ním.
„Zprávu do Listové jsem už poslal, teď musíme čekat na odpověď.“
Chouji si lehl vedle něho.
„Až skončí medici s ošetřováním zraněných, pošleme neschopné boje do Listové,“ promluvil po chvíli ticha opět Shikamaru.
„A taky naše zajatce, Ibiki je zmáčkne,“ dodal.
Chouji se prudce posadil, vzpomněl si totiž na vzkaz, který měl předat od Gaary.
„Gaara poznal jednu zajatkyni!“ vychrlil rychle ze sebe.
Shikamarovi to až tak důležité nepřišlo a dál pozoroval mraky.
„Doprovázela Tsuchikageho na sraz pěti Kage,“ pokračoval Chouji, „jmenuje se Kurotsuchi!“
Shikamaru nereagoval.
„Shikamaru?“
„Hmm, Ibiki ji vyslechne,“ nejevil zájem, „lehni si, plují sem super mraky.“

v poledne v Listové
Kakashi a Shikaku seděli na pohovkách naproti sobě, na konferenčním stolku mezi nimi byly prázdné misky od rámenu.
Do místnosti vběhl ninja.
„Hokage-sama, zpráva od Shikamara!“
Ninja předal dopis Kakashimu, ten ho rozbalil a jeho oko začalo lítat po řádcích. Při tom se pod Kakashiho maskou objevil úsměv.
„Takže jsme vyhráli,“ vytušil Shikaku.
„Jo,“ souhlasil Kakashi, „Písečná nám dorazila na pomoc.“
„Cože, vždyť …“ divil se Shikaku.
„Počkej,“ zarazil ho, „přečtu ti to.“

„Hokage-sama, i přes početné ztráty se nám podařilo hranici ubránit, velkou měrou k tomu přispěla Písečná, jejichž ninjové sem dorazili v pravý čas. Rada Písečné pomoc Listové zamítla, Gaara byl sesazen z postu Kazekageho, přesto opustil vesnici spolu s asi třicítkou jemu a našemu spojenectví oddaných ninjů a přišel nám na pomoc.
Asi kolem poledne vyrazí do vesnice skupina s vážně raněnými, zajatci a patrně i ninjy z Písečné. V táboře zůstane odhadem čtyřicet procent původního počtu ninjů. Čekám na další instrukce, Shikamaru.“

Kakashi se obrátil na ninju, který pořád stál v místnosti.
„Pošlete zprávu do tábora u severovýchodní hranice, ať okamžitě zastaví přesun jednotek a soustředí se pouze na Oblačnou!“
„Ano, pane!“ odpověděl ninja a vyběhl z místnosti.

„V Písečné se teda dějí věci,“ podivoval se Shikaku.
„To ano,“ souhlasil Kakashi, „není zrovna časté, aby rada šla takto nekompromisně proti vůli svého Kageho.“
„Měl bych oznámit ženě, že náš syn je v pořádku,“ změnil téma Shikaku.
„Můžete být na něho pyšní, to vítězství je z velké části jeho zásluha.“
Shikaku se usmál a zvedl se k odchodu.
„Ale doma ho ještě nějakou dobu neuvidíte.“
Shikaku se nedivil, očekával vysvětlení, které přišlo z Kakashiho úst.
„Všichni bojeschopní ninjové zůstanou prozatím v táboře, dokud nebudeme mít jistotu, že to byl Tsuchikageho poslední pokus.“

mezitím v táboře poblíž hranice s Deštnou
Početná skupina s raněnými a zajatci byla připravena k odchodu. Hanabi stála mezi nimi. Občas jí ještě po tváři stekla slza, když si vzpomněla na to, co se ráno stalo, ale pomalu se s tím vyrovnávala.
„Měla bych si promluvit s Naokim,“ přemýšlela, „od té facky se mně vyhýbá, určitě se trápí.“
Rozhlídla se kolem, také měl opustit tábor jako doprovod, ale neviděla ho.
„Kde sakra je?“
Aktivovala byakugan a začala prohledávat celý tábor a jeho okolí.
Do skupiny se zařadila i část ninjů z Písečné.
„Zůstane tu Temari a dalších deset ninjů,“ loučil se Gaara s Shikamarem.
„To aby tě někdo mohl tahat z bryndy,“ popichovala ho Temari.
„Ostatní doprovodí vaši skupinu s raněnými,“ pokračoval Gaara, „já a Kankurou půjdeme napřed, musím mluvit s Hokagem.“
„Rozumím, Aoba vás povede! Ještě jednou vám všem mockrát děkuji,“ rozloučil se Shikamaru.
„Ale ne!“ vzdychla Hanabi, Naoki v táboře nebyl.
„Odchod!“ zavelel Shikamaru.
Skupina se hnula vpřed, Hanabi, která nevěděla, co má dělat, byla tlačena davem z tábora.

opět v Listové
Shikaku vyrazil domů, měl dobré zprávy, takže doufal, že na něho bude žena milejší než v posledních dnech.
Na obloze spatřil papírového ptáka, který se blížil k budově, ze které před chvílí vyšel, a za chvíli vletěl do okna Hokageho pracovny.
„Žena počká,“ rozhodl se a vrátil se zpět.
Kakashi právě dočetl dopis, který byl předtím oním ptákem.
„Syna tu budeš mít dřív, než jsme mysleli,“ sděloval Shikakovi, který dorazil do pracovny, „rušíme tábor, Konan píše, že se Deštná postaví před nás jako štít.“
„Dá se jí věřit? Byla přece členkou Akatsuki!“ nabádal k opatrnosti Shikaku.
„Naruto se za ni postavil, věřím jí.“
„Ale proč nám nepomohla už dřív? Nechávala projít ninjy z Kamenné bez odpouru přes svoje území,“ stále nechtěl Shikaku uvěřit v Konaninu změnu.
„V dopise se omlouvá za svoji zbabělost. Nechtěla přivolat další střet na svém území, ale samotné průchody ninjů, vyvolaly řadu konfliktů, a tak si uvědomila, že i tento postoj není správný. Proto nařídila likvidaci těch, kteří se budou vracet přes Deštnou, a zamezení dalšího vstupu ninjů z Kamenné na jejich území.“
„Vím, že v tuto chvíli se nám hodí, abychom opět měli na západní frontě klid, přesto bych ponechal alespoň zpřísněné hlídání hranic.“
Kakashi souhlasil, sedl si za stůl a začal psát:

Shikamaru, dobrá práce!
Na naší stranu se postavila Deštná, takže zrušte tábor a vraťte se do vesnice. Vyčleň ninjy na zpřísněné hlídání hranic, sestav čtyři průzkumné týmy, jeden z nich vyšli do Deštné, ostatní tři převezmou úkoly týmu Gai, který se vrátí do vesnice.
Vyřiď všem moje díky za jejich statečnost, kterou ráno prokázali.

                                                                                         Kakashi

odpoledne, tábor poblíž hranice s Deštnou
Z velitelského stanu vylezl Shikamaru společně s Temari. Naruto, který zrovna procházel kolem na ně spiklenecky mrkl.
„Co chce to pako?“ špitla k Shikamarovi.
„Asi si zase myslí, že spolu chodíme,“ zažertoval.
Otočili k sobě hlavy.
„Idiot!“ shodli se a zasmáli se tomu.
Shikamaru si stoupl doprostřed tábora, párkrát plácnul rukama o sebe, aby na sebe upoutal pozornost, ale jelikož to moc nezabralo, zapojil i hlasivky.
„Hééééj! Všichni pojďte sem!“
Ninjové se začali courat k Shikamarovi.
„Chjo, to je otrava,“ vzdychl a očka mu cukala k obloze.
„Budeš něco říkat, nebo jsme sem lezli zbytečně?“ ozvalo se z hloučku, který se kolem Shikamara utvořil.
Shikamaru se zkoncentroval na to, co se děje na zemi, a přednesl svou řeč: „Mám pro vás tři důležité věci. Zaprvé vám musím vyřídit Hokageho díky za vaši statečnost, kterou jste ráno prokázali. Zadruhé, vracíme se do Listové, takže až domluvím, začněte balit tábor, ještě večer vyrazíme domů! – tato slova provázel mohutný jásot a aplaus - A konečně zatřetí, lidé na tomto seznamu – vytáhl papír se jmény z kapsy a zamával s ním – se bohužel ještě nevrátí, stále je třeba hlídat hranici, navíc budou vyslány čtyři průzkumné týmy. – jásot trochu ochabl, z několika stran zaznělo i nesouhlasné mručení a věty typu „To budu určitě já“ – Velitelé průzkumných týmů dostanou instrukce v mém stanu. To je vše!“
Nechal papír kolovat a vytratil se do stanu.
„Jak to, že nejsem ani v jednom pátracím týmu?!?“ rozčílil se Naruto, když se k němu dostal papír se jmény.
„Shikamaru, to mně musíš vysvětlit! Chci jít taky na průzkum! Dattebayo!!! volal Naruto a razil si cestu davem.
Konečně byl venku, rychle vlítnul do velitelského stanu.
„Shika-ma …“ oněměl z toho, co viděl.

večer v Oblačné
Z Raikageho pracovny se ozýval naštvaný řev a praskání nábytku. Shii a Darui stáli přede dveřmi a rozmýšleli, zda mají vstoupit dovnitř.
Zničehonic randál ustal. Tázavě se na sebe podívali a po chvilce vešli do pracovny, která připomínala kůlničku na dříví. Uprostřed místnosti se strachy klepal ninja. Raikage zde nebyl, zato zde přibyla nová díra ve stěně.
Darui si všiml dopisu pohozeného na podlaze, Shii mezitím uklidňoval klepajícího se ninju.

Raikage-sama, část ninjů z Listové skutečně opustila své pozice u hranic, ale než jsme připravili útok, vrátili se všichni zpět.
Útok neproveden, vyčkáváme na Vaše rozkazy.
                                                                         Samui

ještě téhož večera, neznámo kde
Ležel na zádech, oblečení měl promočené a byla mu zima. Cítil bolest po celém těle, s námahou otevřel oči, všechno kolem bylo rozmazané a jakoby v mlze. Někde poblíž vřeštila opice, do toho hulákali nějací chlapi, ukrutně ho z toho bolela hlava. Chtěl na ně zakřičet, aby s tím rámusem přestali, ale nevydal ani hlásku. Opice vřeštila čím dál víc, nedalo se to vydržet, musel s tím něco udělat.
Pomalu se překulil na břicho. Spatřil tři chlapíky, jak se snažili chytit malou opičku.
„Nechte ji!“ konečně promluvil, ale nebylo ho slyšet.
Zapřel se o ruku a zvedl se na kolena, celý svět se s ním začal točit, chtělo se mu zvracet. Přesto pokračoval, postavil se na nohy. Vrávoravou chůzí došel k jednomu z chlápků.
„Nechte ji!“ zopakoval.
„Vypadni, spratku!“ zaslechl odpověď.
Podlomila se mu kolena, spadl chlápkovi na nohu a objal ji.
„Pusť mě!“
Opičce se podařilo utéct pryč.
„Vidíš, cos udělal?!?“ rozzuřil se na něho a dal mu pořádnou facku.
Odletěl od nohy, hlava narazila na zem, oči se mu zavíraly.
Dvakrát do něho ještě někdo kopnul, ale pak už byl klid.
Konečně bylo ticho.