Zrození hrdiny, díl 003 - Tady Rookies

„Tady Rookies, jsme na místě!“ oznámila Hanabi do vysílačky, když se schovali na skále, která nepřevyšovala okolní stromy, ale poskytovala dobrý výhled na louku za řekou.
„Mohl nám dát lepší přezdívku, takhle nás nikdo nebude brát vážně,“ postěžoval si Naoki.
„Tady Ryūme, až někoho spatříte, dejte vědět, my je uklidíme,“ ozvala se odpověď.
„Hanabi-sama, to jste Vy?“ ozval se ve vysílačce jiný hlas.
„Ano,“ pípla Hanabi.
„Vy tady nemáte …“ rozohnil se.
Po malé odmlce dodal příjemnějším tónem: „Dejte na sebe pozor, Hanabi-sama!“
„Chjo!“ vzdychla a představovala si, jakou bude mít tento rozhovor dohru.
„Buď ráda, že o tebe mají tvoji příbuzní starost,“ chtěl ji utěšit Saicho.
„Jasně, to bude dobrý!“ přidal se Naoki.
Hanabi přikývla.
„Byakugan!“ aktivovala svoje oči a prohledávala okolí.
I Naoki nedočkavě vyhlížel nepřítele, ačkoliv se svýma očima mohl vidět jen na louku za řekou.
Zato Saicho se uvelebil na pohodlném místě, zaposlouchal se do monotónního hučení vody a v hlavě si přehrával souboj, kterého byl ráno svědkem.

Saicho se schoval do křoví, díval se do míst odkud by ninjové měli přijít, občas pohledem zkontroloval Naruta, který si klidně seděl ve výšinách na stromě.
„Jestli bude bojovat tak jako proti nám, budu se muset do toho souboje zapojit taky,“ pomyslel si.
Ninjové se objevili mezi stromy, Saicho rozpoznal znak Kamenné na jejich ochranných čelenkách. Shora mezi ně cosi vletělo.
„Naruto??“ divil se Saicho, „Neskutečná rychlost!“
Dva z ninjů odpadli, dva se dali na útěk.
„Fuuton: Atsugai no Jutsu“
Obrovská tlaková vlna vypuštěná z Narutových úst smetla prchající dvojici.
„Páni! To je jutsu!“ obdivoval Saicho.
„A teď rychle do tábora!“ zvolal Naruto.
„To platí i pro tebe Saicho!“
„Cože? Jak o mně může vědět?“ nechápal Saicho.
Vylezl z křoví, ohromeně a nechápavě zároveň se podíval na Naruta.
Vypadal v obličeji trochu jinak …

Z dálky k nim dolehlo hrozivé skřípění následované mohutným výbuchem, všichni tři s sebou škubli. Hned v zápětí se opět ozvalo skřípění a další mohutný výbuch.
„Co se to tam sakra děje?“ koukal Naoki tázavě na Hanabi.
Hanabi pokrčila rameny.
„Tak daleko nevidím.“
„Vy si to skřípění nepamatujete?“ zeptal se jich Saicho.
Hanabi i Naoki začali přemýšlet, ale nic je nenapadalo.
„Když Pein zaútočil na Konohu a my jsme se schovávali v sochách Hokagů …“ napovídal Saicho.
„Naruto!“ docvaklo jim.
„Ráno jsem ho viděl bojovat,“ pokračoval Saicho, „vyřídil ty čtyři během chvilky. Na nás šel opravdu zlehka.“
„Ale my u kůlu neskončili,“ připomněl veselou chvilku Naoki.
Další dvě exploze narušily monotónní hukot vody, do vysílaček se jim začali ozývat Hyuugové s pozicemi ninjů, kteří pronikli první linií, a Ryūme, který koordinoval jejich likvidaci.

„Co to máte s obličejem, sensei?“ chtěl vědět Saicho.
„Ale nic,“ odpověděl mu Naruto a jeho obličej se změnil zpět do normálu.
Vyrazili k táboru.
Saichovi to nedalo a po chvíli se zeptal: „To byl sage-mód?“
Naruto souhlasně přikývl.
„A kde jste se to naučil?“ vyzvídal dál Saicho.
Naučil mě to Fukasaku-sama na hoře Myobokuzanu.“
„Vezmete mě někdy k němu?“
„Tam můžou jenom ti, co podepíšou smlouvu se žábama!“
„Kde je ta smlouva?“
„Na hoře Myobokuzanu!“
„Ale …“
„Už jsme v táboře,“ skočil mu Naruto do řeči, „zásobovací skupina je tady taky.“

„Tak kde sou?“ byl nedočkavý Naoki.
„Tobě to ještě nedošlo?“ divil se Saicho, „Tady jsme tak daleko od boje, že sem nikdo nepřijde.“
„To není pravda,“ oponovala Hanabi, „jednoho vidím.“
Nahlásila pozici do vysílačky, ninja se objevil na louce před nimi.
„Toho zvládnu sám!“ vyrazil vpřed Naoki.
„Ty idiote!! Máme zůstat v úkrytu!!“ naštval se Saicho a vyrazil za ním.
Hanabi zůstala na místě a dál prozkoumávala okolí.
„Katon: Goukakyuu no Jutsu“
Ohnivá koule, vyslaná Naokim ještě za letu ze skály, nebyla pro ninju, který díky značné vzdálenosti měl dost času na vyhnutí, žádný problém.
„Tady Rookies,“ ozval se Naokimu a Saichovi Hanabin hlas, „jsou tady další dva.“
„Rozumím!“ odpověděl Ryūme, „Sledujte je, máme tady menší problém, ale za chvíli jsme u vás.“
Dva ninjové se vynořili z lesa za loukou a mířili k místu, kde jejich společník, Saicho a Naoki předváděli svoje taijutsu.
„Proč musíš jednat vždy tak ukvapeně?“ zlobil se ještě Saicho.
Naoki mu nemohl odpovědět, protože ninja útočil především na něho a Saicha si moc nevšímal, což byla chyba, za kterou zaplatil tak tvrdou ranou do hlavy, až bylo slyšet křupnutí čelisti, a ninja odletěl několik metrů vzad.

„Dostali jsme ho!“ radoval se Naoki a vůbec nevěnoval pozornost tomu, že se na ně řítí desítky hliněných jehel vystřelených ze země.
Saicho se před něho v poslední chvíli postavil a všechny jehly mířící na Naokiho schytal do zad.
„Měl bys dávat větší pozor!“ vytknul Naokimu.
„Jo, sorry!“ omlouval se, „Ještěže umíš to svoje Domu no Jutsu, ale to jejich jutsu by ses mohl taky naučit.“
Dvojice ninjů z Kamenné už se k nim blížila. Saicho mrknul na Naokiho a zhroutil se k zemi. Naoki se dal na útěk zpátky k Hanabi.

„Tady Rookies! Ryūme! Blíží se sem dva čtyřčlenné týmy! Kde jste?“ volala do vysílačky Hanabi.
Odpověď nepřišla.

„To je vděk! Tfuj!“ odplivnul si starší z dvojice nad chováním Naokiho.
„Jdi za ním,“ poručil mladšímu, „já dorazím tohohle.“
Vytáhl kunai a chystal se s ní zasadit Saichovi poslední ránu.
„Neboj se, tvého kamaráda sejmem taky!“ pošeptal mu do ucha, přičemž si dal záležet, aby zdůraznil slovo kamarád.
Saicho se prudce otočil, udeřil ninju dlaní do břicha a rychle se po čtyřech snažil dostat od ninjy co nejdál.
„Bojíš se mě?“
„Ano a ty bys měl taky!“ odpověděl mu Saicho a sklouzl pohledem na ninjovo břicho, kam ho před chvílí udeřil.
Ninja sjel očima na svoje břicho, na kterém měl přilepený doutnající výbušný lístek.
„A ku*va!“

Buuuum!!!

„Tady Rookies! Ryūme, ozvěte se! Tady Rookies!“ zkoušela to ještě Hanabi.
Saicho se zadíval k lesu, vylézali z něho další ninjové z Kamenné. Rychle vstal a běžel k Naokimu. Ten ležel na zemi, kousek od něho ninja s ohořelým obličejem.
„Mám něco s nohou,“ volal na Saicha, „budeš mě muset vzít na záda.“
Saicho ho bez řečí popadl do náruče a utíkal s ním ke skále. Rychle se dostal přes řeku a už skákal po výstupcích na skále vzhůru. Když už byl skoro nahoře, zaryla se do skály kunai s výbušným lístkem. Protože byl v letu, nemohl na kunai reagovat odskočením do bezpečí. Ve zlomku vteřiny se rozhodl a ze všech sil vyhodil Naokiho vzhůru.

Buuuum!!!

Výbuch odmrštil Saicha od skály. Jeho tělo bezvládně padalo do řeky.
Naokiho zachytila ruka Hanabi a táhla ho nahoru.
Ninjové z Kamenné se dostali k řece, v tu chvíli se na ně slétly desítky vran.
„Jsme tady!“ ozval se z vysílačky Ryūme.
„Hanabi-sama, jste v pořádku?“ promluvil Hyuuga na Hanabi a pomáhal jí vytáhnout Naokiho.
„Já ano, ale Saicho spadnul do řeky …“ odpověděla.
„Podívám se po něm. Byakugan!“
„Je mi líto, nevidím ho,“ řekl po chvíli, „řeka je zde prudká a zanesla ho příliš daleko …“
Z očí vytryskly Hanabi slzy.
„Blbče!“ vrazila Naokimu.
Hyuuga ji objal, Hanabi mu nepřestávala brečet na rameno.
Bojový ryk pod skálou ustal, opět bylo slyšet pouze monotónní hučení vody, do kterého Hanabi sem tam zavzlykala.

Yamashiro Aoba se objevil na skále, Hyuuga k němu pokýval hlavou na znamení, že tihle dva budou v pořádku.
„Keimo, tady Ryūme!“ ohlásil se Aoba, „Druhá linie už nestačí zadržovat jejich nápor.“
„Sakra!“ rozčílil se Shikamaru na velitelském stanovišti.
„Co teď?“ přemýšlel.

„Vypadá to, že zase potřebuješ pomoc,“ promluvila k němu kunoichi za jeho zády.