Bratři
Ten kluk tam jen tak stál. Mlčel a díval se. Zase. Povzdechl si, přeskočil plot a vyrazil k němu.
„Víš, to hřiště je tam, aby na něj lidi chodili, nemusíš na něj jen zírat.“
„Mně stačí jen se dívat. Stejně musím být brzy doma.“
„Jo? Ale mně to nestačí, každej den tu akorát stojíš a tváříš se kysele jak hokage na skále. Tak mi neříkej, že…“
„Netvářím se kysele!“ skočil mu kluk rozčileně do řeči.
„Tváříš!“
„Netvářím!“
„Tváříš! Ty svoji tvář nevidíš, já jo. Každopádně je na čase, abys na to hřiště šel a ne jen zíral!“
„Netvářím,“ zamumlal ještě černovlasý chlapec dotčeně, „ale možná bych se na to hřiště podívat mohl.“
„No, hurá!“ zahučel blonďák a postrčil kluka směrem k hřišti. Když ten stanul na plácku, rozhlédl se a pokrčil rameny.
„Co je?“
„Nevím, jak se tu vlastně hraje.“
„Hraje se tu tak, jak chceme. Takže třeba teď je to aréna a já jsem tvůj nepřítel!“ poslední slova už jen zamumlal, aby si zajistil výhodu, a probleskl. Černovlasý se sotva pohnul a už ležel na zemi. Blonďák zavýskl, než ho vzápětí zdánlivě bezbranný ležící kluk praštil loktem do břicha. Bolestí zaúpěl, sotva koutkem oka postřehl, že jeho dočasný nepřítel skládá pečeti. Pořádně viděl jen poslední – pečeť tygra. Probleskl těsně předtím, než místo, kde stál, sežehl plamen. Na jazyk se mu draly nadávky, ale došlo mu, že by to nebylo fér. Byl to on, kdo vymyslel arénu, a sám se nedržel zpátky, takže nemohl žádat od kluka, co tu byl prvně, že bude respektovat pravidla, která ani neurčil.
„Eh, to bylo…“
„Nic moc? Bratr mi říká, že se vůbec nesnažím.“
„No, chtěl jsem říct spíš nečekaný. Uhnul jsem tomu jen tak tak.“
„Já myslel, že o tom to je.“
„Jo, někdy… Poslyš, jsou jisté hranice, i když tomu říkáme souboj, nesnažíme se přitom jeden druhého zabít.“
„Ale já se tě nesnažil zabít.“
„Jasně, hele, ať říká tvůj brácha, co chce, tady se klidně můžeš snažit míň,“ napřáhl k černovlasému ruku. Ten ji chvíli zaraženě sledoval a pak ji uchopil. Blonďák ho vytáhl na nohy a následně mu rukou mohutně potřásl.
„Jsem Namikaze Shigehito. Ale říkej mi Shiki. Kdo jsi ty?“
Tmavovlasý se pyšně zazubil: „Jsem bratr Uchihy Fugakua.“
„To neodpovídá na moji otázku, nezajímá mě tvůj bratr, ale ty.“
„Říkej mi Maki.“
„Dobře, Maki, až budeš příště zase postávat opodál, zkus zajít sem k nám, je to větší zábava.“
„Už musím jít,“ odpověděl vyhýbavě Uchiha.
„Každopádně díky, žes mi ukázal hřiště,“ houkl přes rameno, když přeskakoval plot.
Shiki se za ním díval. Upřímně doufal, že ten málomluvný kluk zase přijde. Když nad tím tak přemýšlel, byl to jediný Uchiha, s kterým kdy mluvil.
---
Přihodil větev na oheň. Stín, který vrhal, se zachvěl. Usmál se.
„Rád tě vidím,“ řekl, když zvrátil hlavu dozadu a našel pohledem blonďáka stojícího na větvi.
Shigehito neseskočil, ale zvedl ruku, sevřel ji v pěst a žertem uhodil přítele do ramene.
„Věděl jsem, že to uděláš.“
„Ale stejně jsi nestihl reagovat.“
„Ne. Jasně, že ne,“ Uchiha prohrábl oheň a utlumil tak světlo, „umím jiné věci.“
Blonďák usedl vedle něj a shodil ze zad batoh.
„Jak to jde doma?“
„Jako obyčejně. Bratr pracuje. Já překážím.“
„Houby. Co má tvůj bratr za problém?“
„Fugaku nemá problém! Musí vést klan. To není snadný. A já mu vážně moc nepomáhám.“
„Hm…“
„Co tvůj bratr?“
„Co by, je hokage.“
„A? Vídáte se? Bydlíš s ním vlastně ještě?“
„Ne. Teda jo, vídáme se, ale nebydlím s ním, co se oženil.“
„A je šťastný? Myslím v manželství a tak.“
„Jo,“ Shiki se usmál, „jo, to fakt je.“
„To je skvělý, ne?“
„Já vím, jenže…“
„Připadáš si vynechaný?“
„Hm.“
„Chápu. Co je Itachi dost velký na to, aby se mohl od Fugakua učit techniky…“
„Kolik mu je, propána?“
„Bylo mu pět.“
„A to se už učí techniky vašeho klanu?“
„Je to génius. Každopádně od té doby, co projevil talent na techniky, netráví Fugaku volný čas s nikým jiným.“
„Je to jeho syn.“
„Já vím! Nestěžuju si, že tráví čas se svým synem. Jenom chci říct, že chápu ten pocit, kdy si připadáš navíc,“ Maki znovu přihodil do ohně.
„Podívej se na nás,“ povzdechl si Shiki.
„Co?“
„Jsme jak dvě puberťačky, jenom se nimráme ve svých problémech.“
Maki se na něj upřeně podíval, otevřel ústa a plivl po něm oheň. Shigehito se objevil za ním a udeřil ho do zátylku. Na zem dopadl jen kus dřeva. Tři shurikeny se zaryly do země v místě, kde blonďák před chvíli stál. Kouřová bomba přivázaná k jednomu z nich zahalila prostor kouřem. Ocel křísla o ocel. Když se kouř rozplynul, Uchiha držel v ruce přítelovu čelenku a Namikaze zase jeho vak na zbraně.
„Čelenka je za víc,“ zubil se Maki a hodil ji Shikimu.
„Divím se, že tě to pořád baví.“
„Já vlastně taky. Ale nemůžu si pomoct. U tebe se nemusím držet zpátky a vím, že ti neublížím a ty mně taky ne. Jako bych byl zase malej kluk.“
„Vždyť jsi malej. Nikdy jsi nevyrostl.“
„Že tě zapálím.“
„Už jsi to zkoušel.“
Maki plivl do ohně, který jasněji vzplál.
„Máš jídlo?“
„Co myslíš?“ Shigehito sáhl po batohu, který ležel na zemi.
„Mimochodem, Minato mě posílá na misi mimo Konohu,“ řekl mezi sousty.
„Hm,“ zahučel Uchiha.
„Bude to asi na dlouho.“
„Aha. Tak se měj,“ Maki zvedl onigiri a naznačil přípitek, „na šťastnou cestu!“
„Na šťastné neodcházení,“ dodal Shiki. Několik zrnek rýže spadlo na zem, když si přiťukli.
---
„Hej, kamaráde, neměl bys trochu jídla?“
Shigehito se ani nezastavil: „Promiň, nic u sebe nemám.“
„Hej!“
Namikaze se zastavil.
„Shiki?“
Blonďák s sebou prudce trhl a obrátil se. Před ním seděl černovlasý muž s obvazem přes horní část obličeje.
„Maki?!“
„Jsi to ty,“ Uchihovi přejel po ztrhané tváři krátký úsměv, „dlouho jsme se neviděli.“
„Co se ti stalo?!“
„Tys o tom neslyšel? Musel jsi být někde hodně daleko.“
„Něco jsem slyšel. Nevěděl jsem… Promiň,“ Shiki se sklonil a zvedl Makiho na nohy, „promluvíme si o tom na nějakém lepším místě.“
Uchiha se nechal vést. Došli do nejbližší vesnice, Shigehito zaplatil pokoj a koupil jídlo.
„Co se přesně stalo?“
„Itachi všechny zabil. Není to tak složitý.“
„Kdes byl ty?“
„Nebyl jsem tam. To už jsem neměl oči.“
„Kdo ti… ?“
„Orochimaru. Ale to není důležité.“
„Co?!“
„On mě nezabil!“ zařval Uchiha.
„Itachi mě nezabil,“ pokračoval tiše, „vím, že si mě mohl najít, kdyby chtěl. Ale nestál jsem mu za zabití. Už nejsem Uchiha. Nejsem nic,“ Maki se trpce zasmál.
Shigehito mlčel a vtiskl příteli do dlaně kalíšek saké.
„Tak to vypadá, že jsme jako bratři kardinálně selhali,“ řekl pak. Maki prudce vstal, hmátl po něm, ale jeho prsty hrábly do prázdna. Shigehito uchopil jeho ruku a navedl ji ke svému límci. Uchiha se mu vytrhl a klesl zpět na židli.
„Jo. Sakra.“
„Optimismus se teď asi moc nehodí. Možná mě budeš chtít za to, co řeknu, praštit.“
„Dost možná,“ zavrčel Maki.
„Ale už jsem se rozhodl!“ Shiki se usmál, i když věděl, že ho přítel nemůže vidět.
„Znovu už se to nestane. Postarám se o tebe, bratříčku.“
„Jsem starší než ty, ty idiote.“
„Já vím.“
Maki si povzdechl: „Takže to byl tvůj sakazuki, cos mi dal před chvílí do ruky?“
„Jo,“ Shigehito se snažil, aby byl jeho úsměv nepřeslechnutelný.
Uchiha zvedl hlavu. Shiki se mu upřeně díval do tváře tam, kde tušil oční důlky.
Po chvíli Makimu zahrál kolem úst úsměv, zvedl šálek a přiložil ho ke rtům.
Onigiri = vařená rýže zformovaná většinou do tvaru trojúhelníka a zabalená do listu nori.
Sakazuki = šálek na saké používaný při zvláštních příležitostech. Rovněž se tak nazývá rituál, při kterém se sakazuki vyměňují. Ten zakládá buď "sourozenecký" vztah, nebo vztah pána a služebníka/nadřízeného a podřízeného.
Chtěla jsem si to prostě napsat, protože mě nadchla mise, kde konečně nemusím používat postavy z mangy. Díky vám, kteří jste to přečetli, a děkuji moc za tuhle misi.
Víš, Bratry jsem četla už tehdy... ale nevěděla jsem, co napsat. A nejhorší je, že stále pořádně nevím. Proto ti alespoň napíšu, že si vždy ráda počtu o Fugakovi - a ještě radši o jeho nejbližším příbuzenstvu, o kterém se nikdy nemluvilo; snad je měl, snad ne, ovšem věřím, že měl. Tvůj Maki mi do něho zapadal. Stejně jako Shiki zapadá k Minatovi.
Pro člověka znalého pozadí masakru Uchihů se Makiho frustrace z Itachiho nezájmu o něj jeví opravdu... drsně, hořce. Myslím, že takhle by klidně mohli rozmlouvat. Alespoň já je před svýma očima vidím, fungují, jsou tam.
A ještě ti něco napíšu, důvod celého tohoto psaní - protože si na Bratry pamatuju, stále, od srpna mi sem tam brouknou v hlavě a říkám si, že jsem měla napsat. Tak píšu. Asi za to mohou jejich dialogy. A teď už víš, že vážně fungují, pro mě ano
. • Seznam FF, Poslední FF: Šampioni těžké váhy | Na kočku a na myš | Rozkaz zněl jasně | Bohům padají z talířů drobky
. • V noci jsou všechny kočky černé.
. ♪ Some days, some nights...
Ah, Aku, kdybys věděla, jak hrozně mě tenhle komentář potěšil. Když jsem tuhle povídku psala, měla jsem z ní dobrý pocit, ale postupem času jsem trochu znejistěla... Možná to bylo tím, že Kakari tam trochu chyběly popisy a já si zas myslela, že tam být nemají, že tahle povídka je psaná pro dialogy, a nebyla jsem si jistá, jestli to teda není jen můj blok a jestli by tam vážně nemělo být víc popisů. Zároveň je povídka dost krátká, ale já přemýšlela nad každou větou, vážně jsem se je snažila vidět před sebou a chtěla jsem, aby mluvili opravdu oni, ale pak jsem zas měla pocit, že je to možná k ničemu, pokud to čtenář nevidí, pokud to k němu nepromlouvá tak jako ke mně.
Promiň, zase se rozkecávám, prostě jsem jen chtěla říct, že tvůj komentář mě hrozně povzbudil: díky.
(A nechceš se připojit na DMD? *očka zajiskřila*)
Už jsem čekal dost! Dvanáct let! Na Konoze!
Vždycky záleží na vkusu čitatele, s tím autor už bohužel nic nenadělá, tu nejistotu po komentářích chápu, často pak přichází, ale myslím, že nejistá rozhodně být nemusíš, oni žijí, tvoje postavy žijí A to je nejdůležitější. Jsem moc ráda, že povzbudil ^^
(Ah, duben. Poslední dobou velmi těžce hledám správná slova a připadám si jako velmi nemotorný a tlustý slon v delfském porcelánu, takže... xD Ne, opravdu, stěží teď formuluju myšlenky a přijde mi, že jim neumím dát ten správný tvar, jaký by mohly mít - a jaký by zasloužily. Natož v tak vytříbené formě jako je drabble. Proto nechci ani nic slibovat. Ale moc ráda na vás, mistry, mrknu a třeba mě inspirujete a nakopnete nadšením, což bych brala všema deseti )
. • Seznam FF, Poslední FF: Šampioni těžké váhy | Na kočku a na myš | Rozkaz zněl jasně | Bohům padají z talířů drobky
. • V noci jsou všechny kočky černé.
. ♪ Some days, some nights...
Jestli ty jsi slon v delfském porcelánu, tak já jsem lokomotiva v muzeu skla. A jinak - pro mě teda drabble představuje zdaleka tu nejsvobodnější formu projevu, asi by správně mělo být vytříbené, ale pro mě je to jen hrozně osvobozující příležitost dát vzniknout něčemu, co by člověk jinak nenapsal, protože jednoduché motivy se na nic delšího nehodí. Ale nechtěla jsem víc, než abys nad tím zauvažovala, taky zásadně nic neslibuji, ale ráda bych si od tebe přečetla nějakou stoslůvku. Aspoň jednu. (Ne dobře, nechám nátlaku, jsem ráda, že nad tím nelámeš hůl docela. )
Edit. Aku// Jj, drabble je dobré pro svůj malý prostor, v tom tě chápu, ale mně vždycky trochu cuká oko, když pak počítám slova - a s posledním je vždycky, vždycky boj, nutně ho potřebuju a nechci dát pryč! xD V tom vidím i onu vytříbenost a více si odpočinu u nedefinovaných miniaturek, pokud už chci zachytit jednoduchý motiv. I když... abych nekecala, já pro zachycení motivu spíš sahám po své "poezii", to jsou moje miniaturky. Drabble obdivuju, ale mám z něho respekt. Asi pro těch sto daných slov. Děkuju, Lee, vážně mrknu ^^ Chtěla jsem už teď, ale nějak jim nefungují odkazy.
Už jsem čekal dost! Dvanáct let! Na Konoze!
Věřila bys, že jsem si tvůj edit přečetla až teď? To je trochu jejich nevýhoda, jakkoli jsou velmi elegantní. Jsem moc ráda, že jsem tě nakonec zlákala a že ses připojila, vnesla jsi do DMD něco svého a to je moc dobře.
Už jsem čekal dost! Dvanáct let! Na Konoze!
Věřila xD Já jsem nakonec taky ráda; možnost výběru jakéhokoliv fandomu byla úžasná, porazila i můj strach ze striktní stovky slov. Díky za přemlouvání
. • Seznam FF, Poslední FF: Šampioni těžké váhy | Na kočku a na myš | Rozkaz zněl jasně | Bohům padají z talířů drobky
. • V noci jsou všechny kočky černé.
. ♪ Some days, some nights...
Zajímavé pojetí přátelství, které jsi vklínila mezi reálie mangy. Za mě rozhodně 5 Bylo to zajímavé, čtivé a měl to i občas hloubku. Třeba o tom, že bez očí už není Uchihou a dost mi to připomínalo Sasukeho život ve stínu bratra.
Novinky v mojí tvorbě
Deviantart
Pletení šňůr tradiční japonskou technikou
Gorin - samurajská show
Musím se přiznat, že jsem od tebe četla vlastně tuhle jednorázovku. No... Do budoucna se polepším a napravím to, protože mě Shiki moc zaujal *.*
Mě přijdou dialogy naprosto v pořádku, má to svižné tempo a líp z toho čiší charakter jejich přátelství. ^^
♪ Současná hudební inspirace: Why Should I Worry, Sandcastle Kingdoms, Night in the Woods, Cuphead the Musical, Attention
Kočičí škrábanice
A nějaké nové FF? YES! ^^ => Tanec iluzí 20 - S hlavou vztyčenu udělej krok vpřed, Tanec iluzí 19 - Lepší zítřky v nedohlednu, Není se čeho bát, Tanec iluzí 18 - Na tenkém ledě
Tak to jsem moc ráda, že dialogy neobtěžovaly. Přiznám se, že tady se mi Shiki nepovedl tolik jako jinde, ale možná to budeš vnímat jinak. Každopádně děkuji mnohokráte za pozitivní ohlas.
Už jsem čekal dost! Dvanáct let! Na Konoze!
Tak jo, Kakari se nažrala a Lee zůstala celá aneb Shiki na scéně a i Uchihovic rodinka se rozrostla
Trochu popisu, hlavně časových úseků, by asi nezaškodilo, protože jsem se chvílemi trošičku ztrácela, ale jinak zajímavý příběh, trochu mi připomínal Hashiramu s Madarou
Mimochodem o jak moc je Shiki mladší než Minato?
Taky by se měl chlapec stydět, že se pak nepostaral o Naruta a i Orochimaru by se měl stydět, že nedokázal řádně využít Makiho očí a otravoval nakonec Sasukeho-kun.
A možná by neškodilo dát do poznámky překlad sakazuki a možná i onigiri, ne každý je zběhlý v japonské kuchyni
Mise splněna
Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF
Omlouvám se, ale já jsem v popisování poslední dobou úplně k ničemu. A ostatně časové určení pro mě nebylo podstatné. Kromě prvního úseku byly oba dva dost přesně určené, takže snaha byla, ale vážně se mi tam ty popisy vůbec nehodily. Co se Shikiho týče - máš samozřejmě pravdu, ale to byl jeho problém bohužel už od začátku. Po útoku kyuubiho už v Konoze vůbec nežil, což je vzhledem k Narutově situaci dost sobecké, ale kvůli manze to jinak prostě nešlo. Jo a Shiki je asi tak o dva roky mladší, než Minato.
Orochimaru se podle mě stydět nemusí, vzhledem k tomu, kolik sharinganů měl Danzo, myslím, že jich nalovili dost, Orochimarovi šlo vždycky o Sasukeho tělo s sharinganem, kdyby chtěl jen oči, mohl si je vzít už v Lese smrti.
Poznámky doplním. Děkuju.
P. S. Z příměru s Madarou a Hashiramou ale šťastná nejsem, tyhle rivalské vztahy se mi nikdy moc nelíbily a takové jejich přátelství nebylo. Příště to budu muset napsat líp.
Edit Kakari: Já tím příměrem myslela jen jejich začátky u toho potůčku, víc ne
Edit Lee: Aha, tuhle scénu jsem vlastně nějak moc neviděla. (Nebo možná viděla a vůbec si ji nepamatuji.) Pardon, tak v tom případě je příměr v pořádku.
Už jsem čekal dost! Dvanáct let! Na Konoze!