Poezie
Proč opustils mě a odešel
Jen proto, žes nic neuměl?
Však nadaný byls dosti
Ale pomstu v hlavě nositi
Ti dalo hodně práce
A vzalo ti i přátelství
Já přesto měla tě v lásce…
Odešel jsi za silou
Však byla to jen past
Nechal jsi vesnici tvou milou
Upadnout v propast…
Sasuke! Pročs to udělal?!
Já jsem tě milovala!
Opravdu jsi mě i jeho zklamal
Proč jsem tě nezastavila!?
Jen tak jsi si šel
A zmizel z dohledu mého
Na mě jistě už jsi zapomněl
Nyní považuji tě za zrádce zlého
Ovšem vzpomínky…
Ty vrací se mi ve snech
A ja sa ťa dnes znova ticho pýtam... Stálo to všetko za to???
za tvoje časom zabudnuté slzy, za potoky cudzej nevinnej krvi?
Opúšťam ťa láska, pretože za tvoj úsmev sa mi oplatilo žiť,
no umieram dnes aj preto, že som s tebou viac nemohla byť...
Verili sme iba tomu, inak by sme už nežili,
mali sme jeden sen, síce malý, ale jediný.
No boli sme mladí a hlúpi, sebeckí a naivní,
preto sme smrť nevnímali, pretože sme verili.
Mlčíš... Tieto chladné oči hovoria za Teba?
Zafúkal vietor,
Odvial slová
Čo patrili len tebe.
Zafúkal vietor
Odvial lásku
čo mala patriť len mne
Dopadol list
Zakryl úsmev
Nakreslený v piesku
Dopadla kvapka,
Spolu so stovkami ďalších
Ukrýva moje slzy.
Zafúkal vietor
Priniesol žiaľ a chlad
Do srdca, ktoré si roztopila.
Zasvietil mesiac
Ožiaril bledú tvár prízraku
Človeka bez lásky a súcitu.
Zapadlo Slnko
Zotmelo sa nado mnou
A moja posledná hodina sa blíži.
Moje srdce vychladlo,
Zostal len nekonečný žiaľ.
Tvoje srdce ožilo
Oslobodené od lásky.
Byly jsme mladí, ale ty ses i tak zachoval jako malé dítě.
Musel si odejít, kvůli své síle.
Odešel si do daleka a nechtěl se již vrátit.
Toho dne začali mé i Sakuřiny slzy naše duše skrápit.
Už nikdy nechci přítele vidět smutnit.
Ale tys nás k tomu nemusel ani nutit!
Prostě si to udělal aniž by tě zajímalo,
jaké to na naše pocity dopad mělo.
Snažil jsem se tě k návratu donutit, ale ty si nechtěl.
Byl jsi jako ptáček co z klícky uletěl.
Zpřetrhal jsem naše pouta.
Zněli mi v uších ta tvá slova.
Konoho, jsem ti vděčná,
za všechna přátelství.
Připadám si užitečná,
každý otaku o tobě sní.
Tobě poklonu složit musím,
vím, že si ji zasloužíš.
Povídky si přečíst zkusím,
skvělými mě okouzlíš.
Výpadky tvé nevnímám,
jen trpělivě čekám.
Kdy opět znovu naskočíš,
a čím novým mě zaskočíš.
Bez tebe život můj,
byl by zcela jiný.
Dělat radost jest úděl tvůj,
žádný tvůj kout není stinný…
PS:vím, že je to krátký...
Hledám někoho, kdo uvěří v můj sen.
Hledám někoho, kdo při mně bude stát.
Hledám někoho, kdo žije naplno každý den.
Hledám někoho, kdo mi nikdy nebude lhát.
Hledám barvu, modrou jako samo nebe.
Hledám barvu, rudou jako růže květ.
Hledám barvu, kterou namaluji tebe.
Hledám barvu, kterou namaluji svět.
Hledám ninju, odešel, už je to dlouhá doba.
Hledám ninju, který jen po síle toužil.
Hledám ninju, postrádáme ho my oba.
Hledám ninju, který touhou po pomstě se soužil.
Hledám tým, kde každý každého respektuje.
[font=Book Antiqua]Příběh malé lištičky
Teď Vám povím pohádku
o malinkém liščátku
co chtělo si hrát s vesnicí
jež jevila se panikařící.
Jó obyvatelé zdejší
jsou hold zastaralejší...
Hrát si s lištičkou nechtěli,
ošklivým démonem ji nazvali.
zvířátko bylo smutné z toho,
že se s nimi nepohodlo.
Chtělo tedy odejít,
ale oni neměli klid.
Lišku chtěli zahnat nadobro,
tak si povolali Hokageho.
Ten udělal pár pečetí
a lišku vzal do zajetí.
Zaklel ji do lidského tvora.
Kde teď byla rodná nora?
Stojí a tiše nechává vkrádat temnotu do snů,
proč zanechal osud v jejím srdci tolik trnů.
Mlčky stává zde, jak den se s jiným míjí,
přichází vždycky, až když odejdou jiní.
Nosí pořád černou, stejnou barvu žalu,
je vdovou, co prohrála s lidmi z davu.
Ještě chvíli postojí a oči před sebe upíná,
do dvou temných náhrobků se v mysli zatíná.
Ty dva, jež věčně spí pod tímto rovem,
milovala víc než lze říci pouhým slovem.
Vzpomínky bolí a tahle není výjimkou
Vzpomínky, jež derou se trhlinkou
Co stalo se v minulých dnech
Je záhadou, co vyrazila mi dech
Málem jsem zapomněl
Že ty tu se mnou nejsi
Ale náhle jsem uviděl
Co již nikdy vidět nechci
Ty jsi byla s Ním
A já naivně ti věřil
Byla jsi tam s Ním
A já se ti s tím svěřil
S tím, že tě miluju
A že vždy chci být s Tebou
A že ti za vše děkuju…
Chtěl jsem být sám sebou!
Já svůj slib jsem vyplnil
Však tys mě podvedla
Já ve smutku se utopil
Tys byla dál jak posedlá!
Nesmělé kroky v temném bytu.
Postava jde dál.
„Naruto jsi tu?“
Odpovědí jí je jen ticho prázdné,
její kroky jsou spíš nesmělé, než rázné.
Obálku v rukou drží,
nervozitou se jí až pohled mlží.
Tiše ji na stůl položí,
raději ji ještě přeloží.
Rychle se otočí a oknem odchází.
Slyší, jak cizí kroky pomalu přichází.
Její stín se v šeru ztratí,
sebevědomí se pomalu vrátí.
Blonďatý chlapec do dveří vletí,
až to zvedne všechno smetí.
Proletí bytem jako střela,
bojí se, aby mu Ayame u ramenu nezavřela.
Si prázdny necítiš teplo letného slnka na strnulej tvári,
si prázdny ako ten opustený vlk, čo sa tak zúrivo bráni.
Si prázdny sťa zabudnuté listy z prastarých mŕtvych slov,
si prázdny, lapený v pavučinách spomienok a tajných snov.
Čierny ako tá polnoc, taký krásny a pritom veľká záhada,
pri tvojom spaľujúcom pohľade moje vlastné slnko zapadá.
Volím si teba než ten osud, ktorý vo svojich rukách mám,
Zdravím Vás, milé čtenáře, Neji Hyuuga jméno mé,
předem této básně každému sdělím, co ho čeká a nemine,
avšak nemáme na to celý den, předpovím pouze událost další minuty.
Pozor! Platí to pro všechny…dočtete několik těchto řádků a napíšete komenty.
Teď ale zpátky k mé osobě.
Jak jistě víte, můj klan je z celé Konohy nejsilnějším rodem,
kekkei genkai byl nám bez pochyby přidělen samotným Bohem.
Jsem téměř nepřemožitelný díky oční technice jménem byakugan,
Moja láska k tebe,
je nekonečne večná,
no keď mi hlavou prejde,
prečo sú na oblohe mračná,
viem, ja už za tebou nemôžem kráčať.
Chápem, nevrátiš sa,
je to bolestivé cítiť,
keď ma odhodíš ako prašivého psa,
a dáš mi to trpko pocítiť.
Moje slzy preliaté,
sú pre teba nič,
tvoje meno je pre mňa prekliaté,
aj pre mňa je to veľký bič!
Tak krič, preklínaj,
meno svojho brata,
no ty to asi nevieš,
ale mal strašne rád ťa.
Ľúbim ťa...,
nenávidím ťa...,
je to ťažké pochopiť,
už nechcem z kalichu nenávisti piť!
Keď som ťa prvýkrát zbadal,
hneď som vedel, že ty si tá pravá,
si tá, ktorú som hľadal,
si tá, ktorá lásku mi dáva.
Sledujem ťa už dlho,
aj keď ty o tom možno nič nevieš,
možno že to vyznie hlúpo,
mne len záleží na tom, či ma chceš.
Povedz mi pravdu,
máš ma rada, alebo nie.
Mne nejde o žart,
ja sa ťa pýtam vážne.
Neodpovedaj prosím, rýchlo,
dám ti čas na rozmyslenie,
stále čakám na tvoj príchod,
tak prosím ťa nepovedz nie.
Na kvet, ktorý kvitne, ked mesiac žiari,
pozeráš so žialom do tmavej dialky,
lebo ten, ktorého miluješ, v temnote trpí,
a ty mu nedokážes pomoci.
Hovoríš si, prečo, prečo nepočúva hlas,
ktorý v jeho srdci utichá,
ktorý hovorí mu priaťelov tu máš,
priaťelov, ktorý ochránia ťa
pred temnotou, do ktorej upadáš.
No on len bezducho blúdi,
pomstou sa jedinou nasýti,
a tebe povie do očí
len to "...zmizni!"
To slovo v našich srdciach bolí,
ale my sa nevzdáme,
na pomoc mu prídeme,
lásku mu dáme,
a temnotu zničíme.
Jiraiyo, čo to robíš?
Prečo na tie baby čumíš?!
Dierou v plote ich pozorujúc
a do denníčka všetko zapisujúc.
Si ty zvrhlík náš,
za to mi ti vynadáš.
Keď to Tsunade však zistí,
tvoja smrť to istí.
Rýchlo by ťa do zadku kopla,
to ona by určite nezabudla.
Zláme Ti ona všetky rebrá,
hoci sa na to vôbec nezdá.
Pôjdeš ty nám pod vence,
zaradujú sa tomu všetky dievčence.
Odteraz bude v kúpeľoch kľud,
nepríde tam ani tvoj duch.
Ero-sannin bol len jeden,
Preto mu kvet na hrob nesiem.
Sensei to bol super skvelí,
Já jsem Naruto,
vlasy mám kratší než Kabuto,
rasengan zvládám,
všem to nandávám.
Pro mě platí jen
kupovat květiny pro mnoho žen.
Když polibek,
tak francouzský,
když pokecat,
tak japonsky.
Pokud smrt,
tak krvavou,
když na párty,
tak zábavnou.
Komplimenty, to je moje,
jsou však jak hromada hnoje
co je támhle za polem,
projedeš tam i s kolem.
A dál mě to nebaví,
snad je to kupa zábavy.
S úsměvem pohléd k nebi...
Smutně se zahleděla do země...
Volně vydechl a lehl si do měkké trávy.
Těžce vzdychla a přitáhla si kolena co nejvíce k tělu.
V očích mu vesele zajiskřilo.
Z pod zavřených víček steklo pár slz.
"Konečně tě zase uvidím!!" usmál se.
"Kéž by ses už nevrátil!" vzdychla.
"Tolik se na tebe těším!" pokračoval.
"Nechci tě už nikdy vidět!" špitla.
"Přijde mi to jako chvilka co jsem odešel!"
"Už to bude několik let co jsem tě neviděla... "
Zrada...
Svoju dýku si do mňa pichla,
moja duša iba skríkla.
Nečakal som to vôbec,
je toto však koniec.
Bol to pre mňa šok,
spravila si prvý krok.
Ignorovať niekoho to je ľahké,
stáť pri ňom však asi ťažké.
Si človek bez chrbtovej kosti,
nedočkáš sa odo mňa ľútosti.
Vnútro moje ranila si ty,
z toho sčerneli všetky moje city.
Zrada to je hnusná vec,
si ty ale riadny zbabelec.
Čepeľ meča tá vždy ostrá je,
tvoj jazyk ju však predbehne.
Neviem sa v tebe vôbec vyznať,
musím si to rýchlo priznať.
Pekné slova si pre mňa mala,
Byl jsem dítě když se to stalo,
navždycky mi to život poznamenalo.
Bylo to večera když jsem se narodil,
večera,kdy Kyubi útok svůj na nás zasadil.
Můj otec,Hokage hrdě s ním bojoval,
Kyubihi ni z pomocí druhých nezdolal.
A proto to rozhodnutí,proto ten čin,
zapečetit démona,vyvoleným stal se jeho syn.
Naruto měl se stát hrdina,
Tak přál si to Hokage i jeho rodina.
Osud však zlý byl a mnohém víc,
z otcova přání nezbylo nic.
Zemřela matka po porodu,zemřel i otec jeho,
nikdo se neujal chlapce nebohého.
Stranili se mu,vyhýbali,
