Musím ti toho tolik říct
Ahoj.
Pozdravil tiše chlapec a sklopil oči.
Vím, že mi to trvalo dlouho, ale nevěděl jsem, jestli smím přijít. Jestli bych měl. Já…
Odkašlal si a nervózně přešlápl z jedné nohy na druhou.
Jdu pozdě, promiň.
Dlouhou chvíli zaraženě mlčel, pak se zhluboka nadechl, aby si dodal odvahy a postoupil o několik kroků dopředu.
Mohl jsem ti toho tolik říct a nikdy jsem to neudělal. Vlastně jsem ani nechtěl. A teď když chci… Proč jsem byl, sakra…
Křečovitě semkl ruce v pěst a lehce se třásl.
Moc jí chybíš, víš? Už sice tolik nepláče, ale pořád na tebe myslí. Jenomže takhle jsi o tom asi nesnil.
Smutně se pousmál.
Sensei je ale pořád zamlklý. Mám pocit, že se nám vyhýbá. Prý má moc práce… Možná že ano. Nevím…
Nepřítomně se zahleděl před sebe.
Asi bych už měl jít. Ale… Vlastně jsem se tě chtěl ještě na něco zeptat. Směl bych za tebou zase přijít? Dělat ti společnost? Musíme přece dohnat tolik rozhovorů. Dobře, přijdu zase za týden, ano? Tak zatím, kamaráde.
Ahoj.
Pozdravil a sedl si do trávy.
Promiň, jdu zase pozdě. Posílají mě z mise do mise a… To je jedno, měl jsem si najít čas. Odpusť. Byla za tebou Rin? Zůstává teď často v nemocnici, takže má určitě čas sem zajít. Já vím…
Ošil se.
Když nejsem s ní, tak ji nemůžu chránit, jak jsem slíbil. Ale jako ošetřovatelka je ve větším bezpečí než kdybych ji s sebou tahal po misích, nemyslíš? Tak vidíš.
Usmál se, aby zmírnil provinilé napětí, které cítil a změnil rychle téma.
Zrovna jdu z večeře u senseie. Moc se mi tam nechtělo a sensei z toho taky moc nadšený nebyl, ale Kushině-san se teď hodně špatně říká ne. Mimochodem, pěkně se nám zakulacuje, to bys měl vidět. Docela jí to i sluší. Na poslední chod se tam stavil i Jiraiya–sama. Prý se dal na spisovatelskou dráhu. Tomu se až nedá věřit, že? Ale on je živá legenda, tak možná se ty jeho braky budou prodávat aspoň kvůli jménu.
Přerušilo ho silné zakručení žaludku.
Vždyť víš, jaká je Kushina-san mizerná kuchařka a teď, když má ještě zvrácené chutě… Asi se půjdu skutečně najíst, nejspíš do Ichiraku. Vsadím se, že tam potkám senseie…
Otočil se a v mírném poklusu uháněl pryč. Neopomněl ale ještě za sebou tiše zavolat.
Zase brzy přijdu!
Ahoj.
Pozdravil neslyšně a notnou chvíli nepřítomně hleděl na svého přítele v podobě mramorového pomníku. Nakonec se zmohl na jediné slovo.
Rin…
Poté klesl na kolena a se skloněnou hlavou nechal tiše kanout horké slzy do vyprahlé trávy.
-
Ahoj.
Pozdravil zvesela mladý muž a zastrčil ohmatanou knihu do kapsy.
Tak to vyšlo! Třetí mi dal Naruta. Jsem na něho zvědavý. Vypadá sice jako poněkud nasupená kopie senseie, ale náturou je to celá matka. Takže si dovedeš představit, jaký je to postrach.
Povzdechl si naoko zoufale.
Ale však se o tom budeš moct přesvědčit sám. Zítra tady bude bojovat o rolničku. Pamatuješ si na rolničky, že jo? Ale snad syn Čtvrtého nedopadne tak žalostně jako ty.
Šibalsky se usmál a pak jako by zaváhal.
Nejspíš bych měl jít, už za půl hodiny se mám seznámit se svým novým týmem.
Podrbal se ve vlasech a váhavě přešlápl.
Ale co, však oni chvilku počkají.
Vytáhl opět knihu a začal v ní listovat.
Kde jsme to minule skončili? Ach, ano: Kapitola osmá – Na takové nohy se nezapomíná…
Obrázek by massive-destruction.
Ale kuš s mangou, za některé scény by se měl Kishi nejdřív proplesknout, pak je úplně překreslit a ještě fanoušky odprosit. On umí - ale někdy i prostě neumí.
Líbí se mi, jak byl Kakashi na konci i veselý, život šel dál, a tak navštěvoval své drahé a vzpomínal na ně, protože jinak by se z toho musel zbláznit.
Je smutná a procítěná, ale... ale není pro mě depresivní (už to rozlišuju!), spíš jak řekla akai; mám z toho pak takový pocit vyrovnání, smířenosti
. • Seznam FF, Poslední FF: Šampioni těžké váhy | Na kočku a na myš | Rozkaz zněl jasně | Bohům padají z talířů drobky
. • V noci jsou všechny kočky černé.
. ♪ Some days, some nights...
Páni, to už je tři a půl roku, co mě ta manga tak vytočila? To to letí... Ale vidíš, že jsem se ovládla a nesmazala to.
Depresivní to opravdu být nemělo, smutné snad, i když tomu hodně pomáhaly ty housle, ale důležité bylo, aby vyznělo právě to smíření. Což mě strašně těší, že se stále daří.
Děkuji
Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF
Páni, nesnáším přeslazený povídky, ale tohle bylo něco, co vážně dokáže v člověku probudit pocity a emoce... a navíc ta hudba. Vážně krásná práce, v jednoduchosti je krása a tohle dílo to dokonale ukazuje. Máš samozřejmě pět hvězd, dát jakýkoli jiný počet by byl hřích.
Mimochodem, nenech se svést tou mangou, určitě je ještě hodně lidí, kteří si tohle přečtou a byla by škoda, kdyby už nemohli
Asi máš k té poznámce pravdu, teď se to se situací v manze "docela" irituje. Možná jsem si tu hudební kulisu k tomu neměl pouštět- je to silný na city. Možná je to proto, že žáky Minatova týmu mám nějak v oblibě. Je to jako obvykle kouzelně zpracované a já opět smekám
Asi se může zdát, že na Naruťáka tak trochu nadávám. Ale to spíš na ten konec mangy. To na začátku a to uprostřed si stále nosím v srdci.
Jo, a můžete mrknout i sem, občas tu něco o Naruťákovi i písnu: http://naoki-keiko.blog.cz/
Nyu-sama: Sice pozdě, ale moc děkuji
Yuki Kaze-san: Já v tom tu originalitu moc nevidím, ale jsem moc ráda, že se ti povídka líbila
Anata11: Děkuji moc, ale vážně nevím, kde vidíte tu originalitu
Neko-san: Také jsem měla k Minatovu týmu blízko, možná proto mi ta manga tak rozpumpovala krev. Ale tobě moc děkuji, lidé přede mnou nesmekají často ^^
Noctis Lucis Caelum™: Chtěla jsem ti nějak pořádně odpovědět, ale tvůj komentář mě tak potěšil, že se zmůžu jen na úsměv a upřímné děkuji. Snad postačí A i když mám pořád čas od času chuť to opravdu smazat, asi to nakonec přece jen neudělám…
Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF
Je to krásný. Vážně, hrozně se mi to líbí, originalita a k tomu takový skvělý nápad
Tam, kde tančí listy... A hoří oheň
Stín ohně se mihotá po vesnici.
A listy jednou opět vyrostou. Sandaime Hokage
Holt, Kakari je to pecka!!
Originální nápad. Vždycky mě zajímaly Kakashiho návštěvy u hrobu Obita.
Úchvatně zpracované.
Ty víš, co si myslím o tvém stylu psaní. Jednoduše perfektní. )
„Nepodceňujte sílu četnáře.“ Matthew Reilly
FF stránka moje a Nildona!!!
FC pro mě od nellynuska
Náš největší vzor sice zemřel, o tom se hádat nebudu, ale předtím stihl vyučit pár lidí, kteří se rozutekli do celého světa. Nyní se spojujeme opět dohromady, abychom bojovali proti uctívačům Kiry, našeho i eLova největšího nepřítele.
Žáci, kteří se nám zatím podařilo sehnat:
2. Yuki Kaze-san (ta, která jí s tím pomáhá)
3. Shaman-werewolf-sama
4. ivy
5. Neal-X
6. Eros 3in1
7. Kairi.Ratten
8. Shadow-dono
9. Elys
10. M-san
11. MadYoko
12. Buuublinka
13. akai
14. Liss Ryuzaki
15. Enkidu
16. Barbara_Uchiha
17. Sayge
18. June
19. Vurhor
20. uchiha777
21. limetka
22. adabo
23. Nikirin-chan
24. Otaku-chan
25. SuZuKi_ShiHouiN™
26. lacca
27. luccca
28. Ookami-Kyuu
29. Alexx-sama
30. Neko_Hachi
31. Aryen-nyan
32. SASUKE5478
33. cibo91
34. Ayame-Senpai
35. Blue-misty
pro vlastní bezpečnost uvádíme pouze přezdívky a místo fotografií různé obrázky, ovšem ani ty nevedou k naší identitě…
…pokud patříte k nám žákům a následovníkům a odmítáte vše Kirovské můžete se přihlásit, jistě, že pod svou přezdívkou, aby vás Kira nemohl zabít, u mě, nebo TsuchiKim
A den, kdy se nám podaří sehnat všechny eLovy žáky, se stane i černým dnem pro Kirovi příznivce, protože ten den se uskuteční závěrečná bitva, kterou vyhrajeme.
Ano... a brečim.. nádherný...
Jestliže padám zavři oči a něco si přej... Proř? Protože padá hvězda...
Sasukeho a Sakuru miluju... Hlavou k zemi...
Zastávám názor že Hin a Naru patří k sobě a nikdo mi to nevymluvý...hlavně se se mnou nehádejte...:DDD
Miluju Ami-chan...a všeobecně všechny její povídky...
Naella20 se mění na Nyu-sama ^__^...
Jak mě poznáš? Známá hláška: Heeem... Sakra JO!!!
Gobi no Houkou je to nejúžasnější stvoření na světě... Jakýkoli jiný n¨ázor nepříjmám...
Na můj seznam oblíbených lidí se přidala skvělá kreslířka Mívie... A to nejen proto, že mi nakreslila úžasný obrázek...
Obrázek By Mív to Nyu-sama a Ei-chan .
Mou věčnou láskou je Neji-kun... Nikdy ho nezradím a přísahám mu věrnost po zbytek svého chudého života...
Moc krásná povídka. Taková jiná, zvláštní a tak lítostivě smutná. Možná to zní divně, ale já nevím, jak bych to vyjádřila, co ve mě tvá povídka vyvolává. Je mi Kakashiho moc líto, ale jak už jsi psala v komentáři, život jde dál a neznamená to, ikdyž se stane strašlivá věc, konec světa. Je moc krásná a já ji musím číst pořád dokola.
pustila jsem si hudbu a bylo mi hrozně smutno...u toho obrázku mě až bodlo u srdce. Díky bohu za ten konec, je hezké a originální, žes to nenechala jenom tak vyznít do depresivna...ovšem když si vzpomenu na další kapitolu Kakashiho života počínající smrtí našeho velkého spisovatele a ...no..chtěla bych ho obejmout a utěšit:) ale on to vlastně nepotřebuje.
"below courage there's nothing"
/Hatake Kakashi/
Svými sufixy úctu neskládám sobě, ale bytostem, které mě změnily...protože - my vždycky měníme člověka k obrazu svému.
Střípky duše odlupují se z Hidanova těla C'est la Fin
Pocity vzpomínek nesmrtelného C'est la Vie
Dětské slzy nikdy neuschnou C'est la Naissance
Vybral si cestu, jak nemít na výběr C'est la Via
Světlo, jenž má trny C'est la Lumiére
Tma, co chrání C'est la Noire
Příběh, co nikdo nemá rád C'est la Destinée
Smrt, která stojí příliš blízko C'est la Mort
Začátek jiného příběhu C'est le Début
Moc se mi to líbilo. Bylo to... ze začátku matoucí, ale nutilo mě to číst dál. Jsem ráda, že jsem na tuhle povídku narazila, jsem z ní nadšená. A poslední odstavec byl dokonalý, ulehčil celkově smutný nádech.
Aktivní FF:
NABÍDKA, KTERÁ SE NEODMÍTÁ
- Sasoriho příběh: cesta od osamělého zběhlého ninji k zločinci plně oddanému své organizaci
akai: Já jsem tou povídkou nechtěla nikoho rozesmutnit, takže v jistém ohledu to pro tebe zřejmě vyznělo tak, jak to autor chtěl mít. A nikde není psáno, že pokud něco na někoho působí smutně (nebo vesele nebo dojemně nebo… ) tak na jiné musí také ^^ Já jsem vážně ráda, že se ti povídka líbila tak, jak pro tebe vyzněla a moc ti děkuji.
elis23: A já opravdu nevycházím z údivu. Děkuji!
nettiex: Chtěla jsem smutnou minulost nechat ilustrovat smutným obrázkem, ale přesto nezakončit povídku prostě smutně nýbrž trochu lehčeji, úsměvněji, jak říkáš. Proto ten mystifikující obrázek. A abych pravdu řekla, to, že se ti to zdálo dobré, aniž bys tušila, že konec je vlastně až dál, mě… udivuje, překvapuje… Nemůžu najít to správné výstižné slovo, ale myslím, že mi rozumíš. Děkuji ti!
Mrs.Rinnegan: Nadšená? Tohle mi tuším k povídce ještě nikdo nenapsal. Děkuji moc.
Swallow-sama: Housle jsou mocný nástroj a pro navození teskné nálady takřka ideální. Jen jestli tato skladba nenavozovala až příliš smutku… To už ale nejspíš záleží na konkrétním čtenáři. Děkuji.
Haya: Nezní to divné. Možná, že kdyby to bylo přesně pojmenovatelné, už by to pro tebe nemuselo být ono. Děkuji a jen doufám, že se ti opakovaným čtením nepřestala líbit.
Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF
Kvůli obrázku jsem si myslela, že to končí větou Poté klesl na kolena a se skloněnou hlavou nechal tiše kanout horké slzy do vyprahlé trávy. A pomyslela jsem si - to je vážně dobrá věc. Ale ještě před touhle myšlenkou mi zatrnulo. Bylo to... prostě smutné.
Zarolovala jsem dolů a... ono to pokračovalo, jak jsem s překvapením zjistila. Už lehčeji, úsměvněji, ten trn na konci minulého odstavce to trochu otupilo.
Výborné, Kakari.
Já nemám slov... Je to prostě zážitek číst něco tak geniálního a zároveň dojemného
No, jak to tak vypadá, jsem jediná, na koho to nezapůsobilo nějak moc smutně. Totiž, ne že by to nebylo smutné, jenom... jenom ne tolik, abych z toho byla smutná i já. Na mě to zapůsobilo spíše tak nějak... vyrovnaně. Je sice smutné, že zemřel, ale celé jsem to četla, jako kdyby s tím byl Kakashi už dávno vyrovnaný a teď tam chodil opravdu jenom jako by za dobrým kamarádem (i když jak slyším tu písničku... možná za to mohlo i to, že jsem ji u četby neposlouchala... )
Ale líbilo se mi to. Líbilo se mi to tak, jak to vyznělo pro mě, přestože je to úplně jinak, než pro ostatní (možná i jinak, než jak to autor chtěl mít...)
Tanabata je svátek přání. A tak se ho pokouší najít; třeba i na dně flašky saké.
V jednoduchosti je síla. Umíš psát hrobovky, které se mě líbí a tahle obzvášť. Kakashiho stavy po smrti Obita a Rin jsou docela věčný námět.
Na to, abys poznal že svíčková je připálená, jí nemusíš umět vařit.
Po dlouhé době nová FF - Opakování.
Fňu: Skrytě jsem doufala, že takovou reakci by tato povídka mohla vyvolat… Moc děkuji.
strigga: Omlouvám se ti, nechtěla jsem tím nikomu zhoršit náladu, opravdu. Tou poslední pasáží jsem chtěla ukázat, že ač se to zdá nemožné, život jde dál a člověk se časem smíří. Alespoň trochu.
Edit: V žádném případě nevyzněl hloupě. Pochopila jsem to tak, že se ti povídka líbila, ale zrovna nebyla vhodná vzhledem k tvému rozpoložení. Jen mi bylo líto, že tě to víc rozesmutnilo, protože to jsem opravdu nechtěla
Aki no sakka: Je paradoxní, že nejkrásnější komentáře dostávám k povídkám, o kterých nejdéle uvažuji, zda je vůbec pošlu k vydání… Jsou ze začátku psané tak nějak hlavně pro mě a když je potom čtu, mám pocit, že by jinému čtenáři mohly připadat příliš obyčejné, jednoduché možná až nudné… Ale přesto nemám nejmenší chuť je nějak měnit a tak je schovávám dokud alespoň trochu nezměním názor a nedostanu odvahu a chuť se o ně podělit.
Abych to zkrátila, moc ti děkuji za tvůj komentář. Opravdu mě potěšil, ani nevíš jak…
Lol3353: Tak nějak už mi dochází slova díků, ale často i prosté děkuji postačí. Tak doufám, že i toto bude ten případ. Děkuji.
Tall: Nevěřila bych, že se někdy dočkám věty, ať už od kohokoliv, Umíš psát hrobovky… Zní mi to tak trochu… neskutečně? Asi ano, protože jsem si nemyslela, že jsem typ zrovna na hřbitovní povídky. Ale rozhodně ti děkuji a taky děkuji za upozornění.
Život je legrace! Pokud ovšem sdílíte jeho smysl pro humor.
FF
Je to nádherný moc se mi líbí ten nápad je takový... Originální, smutný ale ukazuje pravé přátelstvi (to asi zni ode mě blbě) jinak je to fakt úžasný
V duchu si povídky vždycky tak nějak podvědomě zařadím. Ale existují díla, která do žádné škatulky nepatří. Jsou moc... živá, moc opravdová, moc lidská.
Nevím čím to je, ale málem jsem se rozbrečela. Protože tohle je smutnější než spoustu jiných povídek, které sice mají smutná slova, ale nepůsobí tak. Strašně moc se mi líbí způsob, kterým jsi to napsala a docela mě mrzí, že prostě nedokážu napsat, jak moc to na mě zapůsobilo. Ale věř mi, že se to zařadilo mezi ty nejkrásnější. nejmilejší a nejsmutnější povídky, co jsem tu na Konoze kdy četla
Hybrid - Blind Side
FF Kniha
Ta hudba je nádherná a text se k ní dokonale hodí. To na konci, poslední část, není to ani naděje, jako spíš... život?
Nevím, co říct, snad jen... jo, je to krásné.
I když je mi z toho ještě víc nanic než předtím, jsem... ráda, že jsem si ji mohla přečíst.Edit... promiň, Kakari, vyznělo to hloupě, ten můj komentář. Je to krásná povídka a krásnou zůstane, ať ji čtete v jakémkoli stavu.
Pamatuj, tenhle svět není jen pro silný, stvořen byl pro všechny ztracený duše
a počítá se, jestli tě tvá cesta posilní, a ne to, jak rychle jsi ji ušel
~ Radůza
Hoc smutné, vylúdilo mi to na tvári úsmev, strašne sa mi to páčilo
Autori poviedok čítajte Pravidlá FF!!
Inak vaše poviedky skončia na našom externom blogu ^^
A takisto čítajte aj Důležitá sdělení pro spisovatele a čtenáře FanFiction!!!
Ak si nie ste istí písaním, nájdite si nejakú betu - Inzertní FF nástěnka.
----
Čiarka, taká maličkosť, ale dokáže úplne zmeniť význam vety.
Nezabúdajte na to.
Zvyšok sú len úbohé napodobeniny.
Len chudáci ako vy, sa obúvajú do niekoho ako je Mady. ^^
Sorafay spí.
Ak máte nejaký problém s užívateľmi alebo "vyššou mocou", skúste sa pozrieť SEM a kľudne sa vyjadrite. Ktovie, či vám to nakoniec nejako pomôže, ale veriť sa má, nie?