Milujte svého záporáka: 1. Orochimaru přichází

"Sasuke!"
Mělo by to začít větou, že to mohl být i normální, běžný den. Ale nebyl. Kabutovi to bylo jasné hned ráno, když uklouzl na vlastní pantofli, při pádu na něj spadla řada květináčů a u snídaně zjistil, že došly kukuřičké lupínky! A zbytek se už dostavil takříkajíc automaticky.
"Kabuto," konstatoval Sasuke s výrazem člověka, který se zrovna namydlil ve sprše, vybavené tenkým, průhledným závěsem, když někdo nepovolaný rozrazil dveře. Nebylo třeba to vícekrát opakovat.
"Od kdy máš v pokoji sprchu!?" vyjekl hadův sluha z opačné strany dveří.
Sasuke popadl houbu. "K věci, Kabuto."
"Ještě včera tady žádná nebyla!" pokračoval Kabuto, který kategoricky odmítal uvěřit tomu, čeho byl právě svědkem, a co jej bude s velkou pravděpodobností strašit do konce života.
Sasuke si hluboce povzdechl. Depilaci bude muset nechat na jindy. "Tak víš co? Žádná sprcha tady není!"
Chvíli bylo za dveřmi podezíravé ticho. "Není?" ujistil se Kabuto.
"Ne. Ty jsi snad nějakou viděl?"
Kabuto byl zvyklý uvažovat logicky a proto dokázal brát v zřetel i věci, které ostatní přehlíželi. Ale v tomto případě udělala Kabutova paměť vše proto, aby její vlastník neměl doživotní následky. "Ne. Samozřejmě, že ne! O jaké sprše to mluvíš?"
"Výborně!" Sasuke odložil sprchu a natáhl se pro ručník. "Takže, co jsi mi to chtěl říct?"
"No, byl jsem právě u Orochimaru-sensei a... stalo se něco divnýho."
Sasuke si obtočil osušku se znakem klanu Uchiha kolem pasu a začal se pídit po nůžkách na nehty. "Neříkej. Vzhledem k tomu, kde se právě necházíme, napadá tě, který typ divné věci to je?"
"Cože?" nechápal Kabuto.
"No první typ je například Kidoumaru, Sakon s Ukonem, já a další šťastlivci, kterým příroda nadělila něco na víc."
Kabuto chvíli mlčel. "Proč jsi ty v tý první skupině?"
"No, a druhej typ je například Orochimaru, Kimimaro, ty a všichni, na kterých příroda zase poněkud šetřila."
"Teď zas nechápu, proč jsem já v tý druhý sklupině? V čem je rozdíl?"
"Tedy, hodně často je to mozek," Sasuke se mírně usmál, "a pak to na opačné straně..."
Ticho.
"Prsty u nohou?" Bylo takřka nemožné chtít po Kabutovi cokoliv, co se jen nepatrně přibližovalo abstraktnímu myšlení. "To je pitomost, Sasuke, já je mám všechny! Ale tohle je něco úplně jiného. Jde o Konohu!"
"Už zase naštvali Orochimara tradičním lovem zmijí?"
"Ne, oni už nic nedělají."
"Je neděle odpoledne, Kabuto. To se od normálních lidí čeká."
"Ale oni už asi nikdy nic dělat nebudou."
Činnost Sasukeho nůžek ustala. Začínalo to být zajímavé. "Co tím chceš říct?"
"Víš, jak jsi mi před chvílí říkal, že ve tvým pokoji není žádná sprcha? Tak nějak podobně už není Konoha tam, kde obvykle bývá. Ona vlastně vůbec není..."

"A nemohl se třeba splést?" napadlo posledního Uchihu, když s Kabutem zdolávali nekonečnou hradbu stromů. "Vzpomínáš na dvanáctého srpna? Přišel tam, podíval se do údolí a pak slavnostně oznámil, že Konoha byla smetena z povrchu zemského."
"Jo, to si pamatuju!" přikývl Kabuto s úsměvem. "Zapsali jsme to do kroniky a oslavovali až..."
"... až do té chvíle, kdy se někdo podíval do správného údolí a zjistil, že Konoha nerušeně stojí," doplnil Sasuke a zkazil Kabutovy krásné vzpomínky na jeho první opilecký zážitek.
Kabuto zavrtěl hlavou. Na tváři se mu nyní usadil vážný výraz. "Tohle je jiné! Ta vesnice je prostě fuč. A jsem si jistý, že zmizela ze správné strany kopce!"
"A jak přesně zmizela?"
"Cože?"
"Něco po ní přece zůstat muselo - holá hlína, cihlový podloží nebo alespoň obří díra v zemi, což by naznačovalo pohyb litosferických desek."
"Umm..." Kabuto se nad tím zamyslel. "Já nevím. Na první pohled je to prostě... nic."
Zastavili.
Ještě před hodinou (tedy ve chvíli, kdy na místo dorazil Kabuto sám) byl Orochimaru šílená, tancující postavička na vrcholu kopce, která radostně vykřikovala: "Já to dokázal!" Ale to se změnilo. Oba žáci opatrně přicupitali k zádům svého mistra, jenž tiše seděl v trávě a ublíženě si objímal kolena. Sasuke dupl Kabutovi na nohu a donutil jej k činu.
"Um, mistře Orochimaru?" zkusil Kabuto.
Žádná odpověď.
"Jsi v pořádku?" zeptal se Sasuke.
"Sasuke-kun?" Existovalo pouze několik věcí, které dokázaly přinutit hadího sannina, aby zapomněl na zbytek světa a věnoval jim svou pozornost. A shodou okolností byl Sasuke Uchiha jednou z nich. Během sekundy se Orochimaru ocitl na nohou, čelem ke dvojici a s neobvyklým ruměncem ve tváři. "Ehm, jak se máš?"
"Prý zmizela Listová." konstatoval Sasuke, který si toužil celou záležitost odbít co nejrychleji a vrátit se k peelingu.
"Aha, no jo..." Orochimaru je obdařil výrazem šťastného businessmana na večírku, kterému někdo neohleduplně připomenul krach na burze a zítřejší rozvodové stání.
"Je něco v nepořádku, sensei?" staral se Kabuto.
Orochimaru se objal rukama a obrátil se k místu, kde se předtím rozpínala vesnice. "Nejprve jsem tomu nemohl uvěřit. Oběhl jsem dvakrát celý kopec, abych se ujistil. Tak mi došlo, že to musí být pravda a ona skutečně zmizela! Dokázal jsem to! Povedlo se mi ji vyškrtnout z mapy! Ale pak..." Hadí sannin svěsil ramena. "Pak mi došlo, že je to pitomost, protože jsem žádné takové jutsu nedělal a navíc, odkdy existuje vesnice-jen-tak-vymazávající jutsu!?"
Kabuto zvedl ruku. "Akatsuki?"
Orochimaru se nad tím zamyslel, ale pak zavrtěl hlavou. "To by mi Pein neudělal. Nebo by mě na to alespoň upozornil - nějaký vzkaz typu: najdi si nové místo, kam budeš chodit do lázní, protože Konoha zavírá by mi stačil! A kromě toho... tohle prostě není jeho styl."
Sasuke si zastínil oči rukou a pozorně se na neexistující vesnici zadíval: "Sebrat vesnici a místo ní nechat velkou černou díru?"
Co bylo vidět z úbočí byla skutečně díra, černá jako noc a s přibližným tvarem původní vesnice. A Orochimaru se právě vydal přímo k ní.
Obezřetně jej následovali, Kabuto s náběhem na hysterický záchvat, Sasuke s nepředstíraným zájmem. Těžko říct, co se mu v té chvíli honilo hlavou - Kabuto předpokládal, že si ve skutečnosti přeje, aby se vesnici nic nestalo a on ji mohl zničit osobně. Zastavila je tmavá stěna a uvědomili si svůj omyl. Nebyla to díra, spíš cosi, jako černý potah.
"Z čeho to asi je?" Orochimaru k temnotě natáhl ruku.
"Orochimaru-sama!" Kabuto popadl svého mistra za mašli a hbitě jej odtáhl. "Může to být nebezpečné!"
Hadí sannin dovedně vyklouzl z jeho sevření. "Přestaň Kabuto!"
V nedalekém křoví se objevila kuní hlava. Chvíli je zaraženě sledovala a vzápětí se vrhla do temnoty.
Asi po půl minutě se ozval Sasuke. "Všimli jste si, jak zmizela?"
"Ona tím prostě prošla..." vydechl Kabuto. V místech, kde tvor zmizel, byly ještě patrné vlnící se kruhy.
Orochimaru zaťal pěsti: "Toho bohdá nebude, aby mi někdo čóroval nepřátele!" oznámil a zmizel stejným způsobem dřív, než ho Kabuto stihl zadržet.
"Ne! Orochimaru-sama!"
Zatímco hadův sluha padl na kolena do trávy a pokoušel se rvát vlasy, Sasuke s povzdechem přešlápl. "No bezva, teď se zase budu muset šprtit z učebnice..."
"Cože!?" Kabuto se ocitl na nohou. "Orochimaru-sama zmizel a tebe to vůbec nezajímá! Tebe to vlastně nikdy nezajímá..."
Poslední Uchiha se nad tím zamyslel: "Hmm, ne," řekl a vydal se pryč.
"Kam jdeš!?" okřikl jej Kabuto.
"Zpátky na základnu."
"A co mistr Orochimaru!?"
"Ten se neztratí..."
"Děláš si legraci?! Musíme za ním!"
"Nemusíme," odpověděl Sasuke, který tento den zasvětil péči o svoji osobu.
Hadův sluha zavrtěl hlavou a otočil se k neexistující vesnici: "Nebojte se, sensei! Já vás v tom nenechám!"
Mladý Uchiha zaslechl to nepříjemné sfiiiiiist! a také se otočil. "Do háje..."
Po Kabutovi zbylo jen několik mizejících kruhů.
Sasuke nebyl právě citlivka. Vlastně všichni tak trochu očekávali, že kdyby Orochimarova základna vybuchla, Sasuke by se jen vyhrabal z trosek, obral mrtvoly a šel jinam. Proto bylo jeho následné chování více než podivné. Nejprve si vyhlédl jedno z četných křovisek, nenápadně k němu přistoupil, vrazil do něj ruku a vzápětí už svíral krk vyděšeného hranostaje. To ovšem nebylo nic v porovnání s tím, co ta malá hranostají dušička musela prožít při pohledu do Sasukeho červených duhovek.
"Jdi na základnu a řekni čtyřce, co se stalo!" rozkázal poslední z klanu Uchihů a odhodil tvora na zem. Nebohé zvíře tam ještě chvíli sedělo a klepalo se hrůzou, dokud Sasuke pořádně nezadupal. Tvor vzal do hranostajích* neuvěřitelnou rychlostí.
Sasuke s povzdechem prokřupal klouby na rukou a následoval své druhy.
Hranostaj neuměl lidskou řeč. Ale zatímco zdolával kopce směrem k základně a v jeho zvířecím mozečku se neustále objevovaly ty krví podlité bulvy, došlo mu, že by měl rychle začít s učením!

"Nedělní od-po-le-dne na základně,
nuda se Zvu-čnou čtyřkou.
Pro ně-ko-ho je příliš nákladné,
a tak bo-ju-je s liškou!"
Kidoumaru si radostně vykračoval po základně, zatímco otevíral dvě plechovky piva najednou a posledním párem svých šesti rukou rozrážel dveře. V tom se před ním zjevili Sakon a Ukon a vychrstli na něj kýbl vody. Vzápětí se za ním objevila smějící se Tayuya a flákla ho po hlavě polštářem. Ozvalo se trhání látky a Kidoumarua zasypal oblak prachového peří.
"Zkuste tohle, -áči!" zvolala vítězně a dala se do běhu.
"Za ní!" přikázal Ukon - alias hlava na Sakonově rameni. Odstrčili Kidoumarua ke stěně a jali se pronásledování.
Na opačném konci chodby se objevil Kimimaro a zděšeně uskočil. "Peří! Má alergie!"
"Akatsuki na vás!" zařval za zdrhající dvojicí Kidoumaru a oklepal se.
Kimimaro zoufale hledal inhalátor. Tayuya s dvojčaty se jen zasmáli a než se jim povedlo zmizet v klikatém bludišti chodeb, málem porazili přicházejícího Jirouba. Kidoumaru počkal, až dojde k nim a zatím upíjel z jedné plechovky.
"Taky ti připadá, že jsme tu jediní zůstali při smyslech?" zeptal se.
Dnešek by byl zcela obyčejným dnem, kdyby v jediné minutě nezmizelo trojčlenné antihrdinské velení základny. A když nehrozilo, že na někom bude chtít Orochimaru experimentovat, Kabuto bude řvát do rozhlasu a Sasuke bude nutně potřebovat živý terč na trénink nějakého destruktivního jutsu, celá základna došla k závěru, že má dovolenou. Uklízečky odložily smetáky, kuchaři si dali šlofíka a z cel vězňů se ozýval zpěv a tanec. Dokonce i experimenty v Orochimarově laboratoři si - pokud k tomu ještě měly tělesné dispozice - radostně broukaly.
"Jenom tady?" zeptal se Jiroubou a ukázal Kidoumaruovi pravou nohu.
Pavoučí ninja se na ni nechápavě podíval. "To je hranostaj?"
"Připadá ti normální, že si sám otevře ocelové dveře, přiběhne k tobě, chvíli na tebe prosebně kouká, pak začne zuřivě poskakovat a nakonec se ti zakousne do nohy a pokouší se tě někam odtáhnout?"
"Ne," odpověděl Kidoumaru a podal mu pivo.
Nešťastně vyhlížející zvíře těkalo korálkovýma očima z jednoho na druhého. Hranostaj si vybral špatného člověka - pokusit se Jirouba někam odtáhnout bylo skoro to samé, jako naučit gorilu aportovat.
"Ale připomíná mi šéfovy narozeniny. Takhle podobně koukal Kabuto, když na něj Sasuke použil sharingan a donutil ho ochutnat Orochimarův dort."** Kidoumaru zmačkal plechovku rukou a odhodil ji za sebe.
"Volání o pomoc?" zamyslel se Jiroubou, který měl poněkud delší vedení.
"Možná. Asi by jsme se měli poradit..."
Nastalo ticho, jen Kimimaro hlasitě dýchal se svým inhalátorem.
"Tím myslíš, svolat všechny rozhlasem?" otázal se Jiroubou prosebně.
Kidoumaru se otřásl. "Dáš si ještě pivo?"

Chtěli by jste se stát krávou, dostat se na nelegální jatka, být rozsekáni za živa, neumřít u toho a stát se svědkem, jak vás někdo narve do mixéru, dá na pět minut plný výkon, pak vyhodí ven, složí zase zpátky a tváří se ublíženě za to, že mu nepoděkujete? Existují lidé, kteří by se rádi stali Sasukem Uchihou. Takový ať jsou rádi, že se jim to nesplní, neboť opravdový Sasuke tímhle právě prošel a srdečně litoval toho, že si to nestihl s někým vyměnit.
Trojice antihrdinů stála, klečela a v Sasukeho případě ležela nedaleko Konožské zdi, na měkkých hromadách černého písku. Za nimi byla vlnící se temnota, ale když se podívali výš... Sasuke zvedl hlavu k obloze. Byla tam, blankytně modrá, se západním sluncem a spoustou bílých mráčků. Zaostřil a po chvíli mu došlo, co je na ní tak divného. Jakoby se nacházela někde za sklem. V místech, kde se temnota pozvolna měnila v nebe, byly mraky pokroucené a zdeformované. Toho si ovšem nikdo z jeho společníků zřejmě nevšiml.
"To vám to trvalo," obrátil se na ně Orochimaru a prohrábl písek nohou. Bylo vidět, že jej to divné prostředí vyvedlo z míry.
"Mistře! Jste v pořádku!" vyjekl Kabuto dojatě a rychle se postavil.
Hadí sannin ho ignoroval a začal rázovat směrem k vesnické bráně. Projití skrz na něj asi mělo mnohem příjemnější účinky.
"Co to zase dělá?" Hadův sluha svěsil ramena.
Sasuke udělal pár prvních, nejistých kroků. "Jemu to možná připadá logické, ale já bych tam bránou nechodil."
Kabuto se vytřeštěným pohledem podíval na Orochimara, pak zpátky na Sasukeho, znova na Orochimara a opět na Sasukeho. Poté se obrátil na podpatku a rozběhl se za svým mistrem. "Orochimaru-samááá!!"
Vrstva černého písku pokračovala ještě několik metrů od obvodu temnoty. Pak nastalo velké BOOM v podobě normální trávy a stromů a když se Kabuto zastavil u hradeb, skoro by si nevšiml, že za nimi nějaká temnota je. Teď tu byl ovšem větší problém. Orochimaru nejspíš předpokládal, že celá vesnice ví o své bezvýchodné situaci a když vstoupí hlavním vchodem, nikdo se jej nepokusí zadržet. A když si Orochimaru něco myslel, nedokázal pochopit, proč s ním zbytek světa nesdílí stejný názor.

Kotetsu a Izumo si rozhodli spestřit nudné nedělní odpoledne psaním hlášení na dva týdny dopředu. Sedět na strážnici u vesnické brány nebyl žádný med a otravné papírování to moc neulehčovalo. Hlášení vždy putovalo do sídla Hokage, po stolech padesáti nižších úředníků, dvaceti vyšších úředníků, do rukou Shizune a z nich nakonec do Tsunadina krbu na podpal. Navíc, kdyby se něco doopravdy stalo, Kotetsu s Izumem by byli buď mrtví, nebo by vesnice velmi rychle zjistila svůj problém. A žádný zločinec není tak blbý, aby chodil zrovna tudy.
"Orochimaru-samááá!"
Ninjové zaraženě sledovali, jak si to Orochimaru nerušeně štráduje kolem nich s výrazem fanatické soustředěnosti, zatímco mu na noze visí zoufalý Kabuto a nechává se táhnout po cestě.
"To není možné!" pomysleli si sborově.
Ale to nebylo všechno. Nejen že si Orochimaru vplul do Listové hlavní bránou, bez jakéhokoliv převleku, armády experimentů nebo alespoň očekávané hadí podpory. On se ještě zastavil, sklonil se a zavázal si tkaničku! Tohle už bylo na oba strážné moc!
"O-O-Orochimaru!" vykoktal Izumo s varovně pozvednutým kunaiem v třesoucí se pravici.
Výraz hadího sannina už předtím jakoby říkal, že kdokoliv mu vstoupí do cesty, bude bez milosti ušlapán. A nezměnil se. "Ano?" napověděl po chvíli.
Izumo hlasitě polkl: "Zatýkáme tě za zločiny - ehm, zločiny, spáchané na Skryté Listové vesnici..."
Orochimaru lehce nadzdvihl pravé obočí: "Vážně?"
Něco bylo špatně. Tohle Orochimaru přece dělat neměl! Kotetsu s Izumem si nikdy příliš nestěžovali, ale v tomhle případě by byli ochotní vyvolat souboj na kunaie o to, jestli mají v popisu práce i Orochimaru ante portas. Nastalo ticho. Pak Kotetsu vykřikl, odhodil zbraň a rozběhl se pryč.
Pobledlý Izumo se zmohl jen na: "Oou..."
Orochimaru se vydal přímo k němu a díky Kabutově zátěži připomínal zlověstnou, blížící se nemesis všeho shinobstva. Hlídač se pokusil o útěk, ale hrůzou zapomněl ovládat vlastní nohy a svalil se na zem. Orochimaru se k němu sklonil a zasyčel:
"Je Tsunade doma?"
"C-C-Co?" vykoktal ninja.
"Je pátá doma!?" zopakoval hadí mistr o poznání důrazněji.
"Já-já-já nevím!" vypískl Izumo.
Orochimaru protočil oči. Co si člověk neudělá sám... Rozhlédl se kolem a shlédl dolů na Kabuta: "Kde je Sasuke-kun?"
Kabuto se rychle postavil do svislé polohy a začal se oprašovat. Tahle scéna na něj udělala dojem: "Myslím, že šel kousek za námi, nebude daleko."
"Hmm, však ten se neztratí," pousmál se Orochimaru.
Naposled zasyčel Izumovým směrem a vydal se hlouběji do vesnice. Moc daleko se ovšem nedostal. Kotetsu stihl zavolat posily.

"Za vlast a za chlast!" zvolali Sakon a Ukon a vyrazili rabovat ledničku.
"-urva, hoďte sem taky jedno!" přidala se Tayuya.
V tom se ozvalo prásknutí dveřmi a rozsvítila se světla. Ze stínu v koutě se vynořil Kidoumaru a kývl směrem k Jiroubovi. "Tohle vždycky zabírá."
Nacházeli se v tréninkové místnoti Zvučné čtyřky, vybavené pohodlnou sedací soupravou a ledničkou, kterou Jiroubou před několika minutami dotáhl až z kuchyně. O něco později byli všichni pohodlně rozvalení na pohovce a v křeslech a Kidoumaru jim tlumočil svůj závěr.
"Takže si myslím, že sem toho hranostaje poslal Sasuke, abychom ho následovali."
Tichem se ozýval jen Tayuyin brousek, kterým si soustředěně ostřila kunai.
"Zřejmě mají trable... Mohla bys s tím laskavě přestat!"
Jediný ženský člen čtyřky odvrátil zaujatý pohled od zvířátka na Jiroubově noze. Pokrčila rameny. "Tak sorry. Vždycky jsem chtěla kožich..."
Kimimaro nadšeně vyskočil z gauče. "Musíme ho zachránit!"
Hlavy Zvučných dvojčat se po sobě podívaly.
"Skvělý nápad!" přisvědčil Sakon.
"Ale než se vydáme na takovou nebezpečnou cestu..." namítl Ukon.
"... dáme ještě jedno?"
S tím nemohl zbytek skupiny nesouhlasit.

Ať už se chystal Orochimaru udělat cokoliv, jeho nejoblíbenější žák jej v tom nenásledoval. Celá vesnice se - až na jednu výjimku - chovala, jakoby se nic nestalo. Zřejmě se ještě žádný tým nevrátil z mise a kdoví, co dělají ANBU. Tou zmíněnou výjimkou bylo, že se neuvěřitelné množství ninjů stahovalo na jedno místo nedaleko brány.
"Uhněte!" zařval široko-ramenný shinobi v čele běžící skupiny, a jediným chvatem odpálkoval Sasukeho mezi přihlížející. V tomhle se Konožané nezměnili - bojový zápal byl bojový zápal.
"Ssss! Hej, ty!"
Sasuke v první chvíli myslel, že je to Orochimaru, ale záhy svůj předpoklad zamítl. Orochimaru syčel mnohem přirozeněji.
Otočil se.
A při vší dobré vůli, Orochimaru nevypadal jako metrosexuální transvestita, co to přehnal s líčením a vrací se brzy ráno z nočního klubu. Sasuke na své pouti za pomstou už ledacos viděl, ale nyní si uvědomoval, že hadí sannin by ani nebyl schopen takhle vypadat, ať by se snažil sebevíc! Syknutí patřilo muži vyšší postavy, navlečené do podivně střiženého obleku karmínové barvy, se zelenými vlasy a obličejem, který se nedal popsat běžnou řečí.
Co Sasukeho nejvíce udivilo byla skutečnost, že si ho skoro nikdo nevšímá. Lidé měli oči jen pro pobíhající shinobi. Nikdo na něj vystrašeně necivěl, nikdo na něj neukazoval, děti na něj nepokřikovaly a nesmály se mu. Ignorovali ho.
Sasuke přimhouřil oči. "Kdo jsi?"
Neznámý odhalil dvě řady perfektního chrupu, který by vyděsil i žraloky. "Noční můra tohoto města, cha cha!"
Sasuke nehnul ani brvou. "Ale tohle je vesnice," podotkl po chvíli.
Neznámý se obrátil a vydal se skrze davy lidí. Sice mu nikdo nevěnoval pozornost, ale každý podvědomně uhnul. Sasuke jej následoval.
"Tohle já miluju!" rozplýval se, když zahlédli další dvojici ninjů. "Protivníci na každém rohu. A tihle se zdají opravdu dobří! Kam se Gotham hrabe, tady se mi bude líbit!"
Pár metrů od nich tvořili ninjové hotovou tlačenici, z jejíhož středu vycházely výkřiky a sténání a občas odtud vyletěl některý z shinobi. O něco později se jeden z nich s plesknutím natáhl přímo před nimi. Orochimaru se zřejmě dostával do ráže.
"Hmm, někdo se baví." Neznámý si všiml Sasukeho zaraženého pohledu. "Žádný strach, taky se na nás dostane. Mimochodem, říkej mi Joker."
Sasuke chvíli nechápavě zíral na nabízenou pravici a pak se uklonil. Joker se zasmál, jako by slyšel nejlepší vtípek na světě. "Jsi opravdu dobrej! Odkud jsi přišel?"
To byla trochu podivná otázka. "Ehm, zvenku?" zkusil Uchiha, zatímco kráčeli dál.
"Jasně, jasně..." zabrblal Joker přes rameno. "Tak jo, budu hádat - jak tak koukám, něco asijskýho, co?"
Sasuke neměl ani to nejmenší ponětí, co znamená slovo Asie, ale stejně přikývl.
"Já to věděl!" Joker se znovu usmál. Sasuke se odvrátil. "No, ještě bych typoval, že děláš pro nějakýho prachatýho bosse v jeho super-sídle..."
"Základně."
"... kterýho na konci ovšem zabiješ, aby ses moh sám utkat s hrdinou o to, kterej z vás je větší borec!"
"Tak nějak," přisvědčil Sasuke, ačkoliv pořád nějak nechápal, o čem to ta kreatura mluví. Potřeboval se dozvědět víc. "A co ty?"
"Já? Furt to samý - útěk, osnování, boj, zatčení, útěk, osnování a tak furt dokola! Super život! Neměnil bych!" Joker se znova zazubil. "Chmm, chudáček netopýr, bude se mi po něm stýskat, ale druhou šanci nemůžu odmítnout. Teda jen doufám, že se sem nedostane Tučňák, jak já ho nesnáším..."
"Druhou šanci?" zopakoval Sasuke.
Joker se zastavil, zvedl hlavu, roztáhl ruce a přivřel oči. "Splnit si svý starý, padoušský sny, kamaráde! V tomhle úžasným městě!"
"Vesnici. A co netopýr?"
Tahle zmínka dokázala vytrhnout Jokera z rauše. "Ten? Nic neví! Nikdo odtamt nic neví! A i kdyby věděli, temnota dobro nestráví..." dodal zastřeným hlasem. "Ne, ne. Rozmačká je na kaši a vyplivne ven! Che che."
Sasukeho polilo horko. Tak proto mu bylo při příchodu tak blbě? Napadla ho myšlenka na Zvučnou čtyřku, ale zahnal ji. Při jejich povaze vyjdou ještě povzbuzení, i když... ubohý hranostaj. "Chceš to tu ovládnout?"
"Ovládnout? Pche, nuda! Stačí mi druhá cena - porážka hrdiny, splétání lidských osudů," - Joker kolem něj vesele zakroužil - "hra s jejich myšlením! Vidíš ji? Jo, přímo támhle."
Spatřil ženu v černém, s kulatou čelenkou ze zlata. Stejně jako v případě Jokera, i ona nebudila žádnou pozornost.
"A teď se podívej na něj," Joker nasměroval Sasukeho k zavalitému muži v dlouhém kabátě. "Oba prahnou po splnění svých snů a nic je nezastaví. Stačí je jen trochu popostrčit a navzájem se kvůli tomu zabijí! Che he he!"
"A ty to chceš udělat?" zeptal se Sasuke.
"Nó, možná," přisvědčil Joker a vydal se pryč. "Vyhrává, kdo udeří v pravou chvíli do správného místa!"