Ze života hmyzu

Upozorňuji ctěné čtenáře, že...

Kdo to vezme vážně, je u mě usuratonkachi a ku poslechu doporučuji následující: http://www.youtube.com/watch?v=s_3lMpSDqMQ

Poprvé na vzduchu. Úplně poprvé!
A zrovna v tak pitomé situaci. Mám pocit, že mě tu umačkají. Co to má být? To si nemůže pořídit větší rukávy, když mu z nich vyletuje armáda brouků?! Idiot.
Ať mi nikdo neříká, že život shinobiho je těžký. O životě brouka v shinobim bych vám mohl obsáhle poreferovat, a to byste teprve mrkali na drát, kdo to má těžší! Člověk – pardon, brouk – se narodí, a už aby se bál, že ho někdo přetáhne křídlem a smete ho někam, odkud už nikdy nevyleze. Všude je tma jak v pytli, nevidíte ani na vlastní tykadla. A neptejte se mě, jestli mám klaustrofobii.
Nesmíte ven, dokonce ani pro potravu. Potravu? Na co? Živíte se přece chakrou, ne? A když je vám z toho na blití, máte prostě pech. Nechutná ti to? Házíš šavli pokaždé, když se tvůj hostitel rozhodne provést nějaké jutsu zrovna v momentě, kdy se konečně odhodláš znechuceně pozřít alespoň kapku toho blivajzu? Smůla, kamaráde! To sis měl rozmyslet předtím, než ses tady rozhodl narodit.
Tak aby bylo jasno, nikdo se mě neptal, kde se chci narodit. Kdybych měl na výběr, šel bych do filmu – slyšel jsem, že prý pořádali komplet nový casting do Ferdy Mravence. To by bylo něco! Klidně bych za Ferdou chodil s transparentem „Práce všeho druhu, ta jde broukům k duhu“, jen kdybych nemusel tvrdnout tady. Trochu bych si zašpásoval s Beruškou, samozřejmě opatrně, aby si Ferda ničeho nevšiml.
Jenže to bych nesměl mít tak blbý jméno. Kikaichuu, co to je? Řekněte mi upřímně, kdo z vás by se chtěl jmenovat Parazitický brouk! Navíc se tak jmenuje dalších několik tisíc frajerů, co vypadají úplně stejně jako já, a stejně jako já tu dennodenně čučí do tmy a cpou se chakrou. Fakt myslím, že takhle bych u Berušky neměl šanci. A tomu pitomci, co v něm bydlím, jsem dobrý jenom v případě, že potřebuje, abych našel nějakou samičku, stejně odpornou a černou jako já, kterou on bůhvíproč na někoho přilepil.
Strejda Mushi, blahé paměti, než ho sežrala ta zatracená kočka, vyprávěl šílené historky. Že prý takhle jednou musel vlézt do ruky někomu jinému – a to jen proto, aby mu ta ruka upadla! Jako by nestačilo, že žijeme v jednom člověku – a to všechno kvůli nějaké pochybné smlouvě, kterou jsem nikdy neviděl a kdoví, kdo ji kdy podepsal! Vsadím pět ze svých šesti nohou na to, že brouk to nebyl. Malý detail – my totiž nedovedeme psát, víte? Nikdo nás to nenaučil, takže jsme totální negramoti. Ha, a tady to máte!
Ale já to takhle nenechám. Už jsem se rozhodl! Po příští misi se nevrátím. Sbalím si svých pět švestek – nebo pět skleniček chakry, říkejte tomu, jak chcete, i když švestky by mi byly milejší... a vypadnu odsud. Chci zářit! Dokážu jim, že i brouk se může stát filmovou hvězdou! To pako se bude ještě divit, jak prorazím ve světě. Nepokoušejte se mi tu tvrdit, že pro cvičeného parazitického brouka neexistuje jiné uplatnění než tahle ponižující parodie na plnohodnotný život.
Vykořisťovali jste mě, ale s tím je konec. Sayonara, Shino! Můžeš si za to sám!
Bzzzzz!

Tiché, radostné zabzučení odeznělo v dáli. Spící Aburame si ničeho nevšiml – opodál letící kos však malého dezertéra bohužel zaregistroval. Jen krátké klapnutí...
A tak končí příběh frustrovaného brouka – brouka, který věřil, že udělá díru do světa.
Poučení z toho plyne...nikdy, ale to vám povídám, nikdy se nenechte zlákat beruškou!