Pro tebe...

Hřejivé slunce rozpačitě vykukovalo zpoza děravých korun stromů, ptáci energicky štěbetali a všude byl lenivý klid. Ani Tsume neodolala pohodové atmosféře; rukávy mikiny si vyhrnula po lokty a neposedné vlasy si v týle svázala do malého culíku. Právě na zahradě věšela prádlo, do toho si velmi falešně a nelibozvučně zpívala podivnou směsici několika písní a po očku sledovala syna s jeho psem dovádějící opodál. Dokud tu ti dva byli, představovali pro čerstvě vypraná prostěradla, povlaky a oblečení hrozbu. Ale neměla to srdce je vyhnat. Tedy, ještě ne. Možná za čtvrt hodiny. Přehodila přes šňůru poslední trička, pak vzala velkou ceduli s nápisem „Pracky pryč!“ a zarazila ji do země před prádlo. S proutěným košem v podpaží se pak vydala zpět k domu.
__Když míjela skotačící dvojici, zastavila se, přerušila svůj jedinečný zpěv a dala si ruku v bok. „Nepřibližujte se k prádlu, jasný?“ upozornila je zvýšeným hlasem.
__„Jasný, kaa-chan,“ zahalekal Kiba a dál se věnoval Akamarovi, který se mu v rukou rozverně vzpíral.
__Zaklokotání v hrdle se jí prolnulo se vzdychnutím. Určitě mu to zase šlo jedním uchem dovnitř a druhým ven. Ještě podrbala slunícího se Kuromara na hlavě a vstoupila do domu. Zatímco se zouvala, očima letmo přejela prázdnou a chladnou chodbu. Pohled se jí zastavil na páru velkých keramických květináčů s uvadlými hyacinty, stojícímu pod východním oknem. Zamručela. Kdysi si myslela, že když sama zvládla vychovat dvě děti, postarat se o pár kytek bude hračka. Ovšem po několika týdnech a několika desítkách zvadlých a shnilých rostlin jí došlo, že si rozhodně musí sehnat příručku pro zahradníky.
__Natočila se směrem k dceřině pokoji a zhluboka se nadechla. „Hanooo!“
__„Co je?“ ozvalo se tlumeně.
__„Ty hyacisty!“ zařvala a šla do koupelny uklidit koš na prádlo.
__„Cože?!“
__Přešla chodbu, otevřela dveře a nakoukla dovnitř. „Ty hyencenty už zase -“
__„Hyacinty, já vím. Nech je tam, pak se o ně postarám,“ zamumlala Hana a dál zkoumala obsah jakési šíleně tlusté knihy.
__„Hm. Zajdu koupit něco novýho.“ Pomalu se otočila.
__„Kaa-san.“
__„Hm?“ Nechala dveře na škvíru.
__„Chtěj po něm jen chryzantémy.“
__Nastala chvilka ticha, jak se Tsume zamyslela. Neznala symboliku těchto květin a ani to nepotřebovala. Ovšem soudě podle Hanina postoje asi tušila, kolem čeho se to bude točit.
__„Hm,“ broukla a zavřela za sebou dveře. Nadechla se a navázala na píseň, kterou skončila, přičemž ji po chvilce opět prolnula s nějakou úplně jinou. Stáhla si z vlasů gumičku a trochu je pocuchala, pak popadla z věšáku svou vestu a vklouzla do ní i do sandálů najednou. Jakmile vyšla před dům, Kuromaru se bez jakékoli výzvy okamžitě zvedl, čilý jako by před chvílí vůbec nedřímal, a postavil se jí po boku.
__Kolem dvojice se opět přehnali řádící Kiba s Akamarem. Tsume umlkla, bleskově se natáhla a za krk popadla do každé ruky jednoho. Nechala Kuromara, aby jí čumákem otevřel vrátka a pak položila svá dvě štěňata na chodník.
__„Jestli najdu na jednom jediným prostěradle sebemenší špínu, tak ho pak vyvařím i s vámi dvěma. Jasný?!“ houkla, doprovázena Kuromarovým výhružným vrčením.
__„A-ano, kaa-chan!“ vykoktal Kiba.
__Akamaru třesoucí se za jeho zády tiše kníkl.
__„Hm.“ Otočila se a i se svým psím druhem se vydala do centra vesnice. Když po chvilce dorazila k místnímu nejznámějšímu květinářství, na chvilku se zarazila. Zůstala bez pohnutí stát a zamračeným pohledem si pomalu přečetla název obchodu; což dělala pokaždé, když sem zavítala. Poté krátce zavrčela a vrazila dovnitř jako velká voda.
__„Yamanako! Chci hryzantény a chci je hned!“
__Blonďatá dívka za pultem vyjekla, polekaně sebou trhla a zády vrazila do poliček, až to zarachotilo.
__Tsume se na ni překvapeně podívala. „Hm, Ino-chan...“
__Oslovená se vmžiku oklepala z prvotního šoku a uklonila se. „V-vítejte, Tsume-san,“ pípla uctivě, oči stále trochu vykulené.
__Zazubila se. „Zdravím. Kde máš otce?“
__„Ale, ale? Neviděli jsme se jen pár dní a už se po mně sháníš, Tsume-chan? Asi umřu štěstím. Ah, vítej, Kuromaru,“ ozvalo se za dívčinými zády, načež se ve dveřích vedoucích do skladu objevil vysoký světlovlasý muž.
__„Jo,“ zamručel Kuromaru tiše.
__Tsume se zamračila a dala si ruce v bok. „Idiote! Pro tebe jsem ‚Inuzuka-san‘, jasný? A neflákej se a přines mi hryz... hraz... chr... chrazentémy? Ne, počkej. Hmm... Ksakru!“ zaklela a pocuchala si vlasy.
__Inoichi se usmál. „Chryzantémy, rozumím. Ino-chan, skoč do skladu pro dva květináče.“
__„Ano, otou-san.“ Prosmýkla se kolem otce a zmizela.
__Obchod se na chvilku ponořil do ticha, dokud Inoichi opět nepromluvil. „Jiné přání nemáš, Tsume-chan?“
__„Pro tebe ‚Inuzuka-san‘!“ zavrčela rozčileně.
__Kuromarova srst kolem krku se lehce naježila.
__Inoichi se usmál. „Jistě, jistě.“
__Rozhodla se jeho odbytou odpověď ignorovat. „Hm, Hana mi řekla, ať koupím tyhle... chryz...?“
__„Chryzantémy,“ doplnil ji. Poté se jeho obličej zvláštně zasmušil. „Takže Hana-chan, rozumím.“
__„Hm.“
__Zvedl oči a setkal se s jejím neutrálním pohledem. Usmál se. „Ty neznáš květomluvu, co?“
__Odfrkla si. „Jak přijde na kytky, tak jsem nahraná. Alespoň tohle málo by sis mohl zapamatovat.“
__Přešel její kousavou výtku s naučeným klidem. „Je mi to jasné.“
__Krátce se rozhlédl po obchodě. Poté obešel pult a vykročil k dlouhému parapetu po své levé ruce. Pohledem rychle přejel řadu květináčů a váz, načež se opět zadíval na Tsume. „Nebude vadit, když ti přibalím ještě nějaké květiny navíc?“
__„No to teda bude vadit!“ vychrlila rychle.
__Usmál se. „Klidně tě nechám za ně zaplatit.“
__„Ne-e!“ zavrčela.
__Stočil oči zpět ke květinám, načež se po chvilce váhání pro jednu natáhl.
__„Yamanako!“ zařvala Tsume. Vykročila k němu a strhla jeho ruku stranou. „Zatraceně, ty mě nikdy neposloucháš!“ Probodla ho pohledem. Pak se zarazila. Pustila ho a odvrátila se.
__„Tak dobře. Promiň.“
__Zavrčela. Poté se natočila ke dveřím od skladu, v nichž se okamžik nato objevila Ino se dvěma květináči žlutooranžových chryzantém.
__„Máme už jen tyhle, otou-san.“
__„To bohatě stačí.“
__Vykročil k dceři, aby od ní květiny převzal, ovšem Tsume ho předběhla a se slovy „Já už si to vezmu.“ dívce obě nádoby skoro vyrvala z rukou. Ovšem když pak chtěla vytáhnout peněženku, přišla na jeden malý problém.
__„Hmm...“
__„Nech to být, Tsume-chan.“
__Vzhlédla. „Je to ‚Inuzuka-san‘! Ne, počkej...“ Zamračila se. „Yamanako!“
__Usmál se. „Ber to jako dárek; dlouho jsi tu nebyla.“
__„Vždyť jsem tu byla před...!“ Zarazila se a zavzpomínala. „Ne, počkej...“
__„Tak vidíš. Jen ber, zaplatíš mi někdy jindy. A už běž nebo si bude Hana-chan myslet, že tě tu zdržuju. Mimochodem, pozdravuj ji ode mě.“
__„Ode mě taky. I toho vašeho ořecha,“ zakřenila se Ino. Pak vykulila oči a rychle si přitiskla ruce na pusu.
__Tsume se při pohledu na ni zachechtala. „Vyřídím jim to.“ Poté Inoichiho probodla očima. „Tohle ti jen tak nezapomenu, Yamanako!“
__„To budu jedině rád,“ usmál se.
__Odfrkla si a rychle vyšla z obchodu ven.
__„Nashle, Tsume-san, přijďte zas! Ahoj, Kuromaru!“
__„Měj se, Ino-chan. A díky,“ křikla na dívku přes rameno a rychlým krokem se vydala polozaplněnou ulicí. Když už byla od květinářství dost daleko, trochu zvolnila. Pozvedla tvář vzhůru a lehce nasála vzduch; po čemž na okamžik ztuhla.
__„Tsume-chan, počkej ještě,“ ozvalo se z dálky za jejími zády.
__Divoce zavrčela a ihned zrychlila tempo. Inoichiho však podcenila; po chvilce ji doběhl a stoupl si před ni, aby zastavila. Jenže místo toho se Tsume kolem něj hbitě protáhla a uháněla dál.
__„Ale no tak, Tsume-cha-“
__„Je to ‚Inuzuka-san‘, zatraceně!“ zařvala vztekle. Najednou ucítila, jak jí těžkly nohy a vůbec celé tělo. Začala čím dál tím víc zpomalovat, až se nakonec zastavila úplně. Nejdřív zmateně zamrkala, ovšem s Kuromarovým zaskočeným vrčením jí to došlo. V hrdle jí zaklokotalo, když k ní Inoichi přistoupil.
__„Ty mizero! Použít na mě takovej lacinej trik!“ vyprskla.
__„Shinranshin není žádný laciný trik, Tsume-chan, funguje pokaždé a na všechny. Zabrání mozku, aby kontroloval tělo, takže... Ah, proč ti to vlastně vysvětluju, vždyť sis to už párkrát zažila.“
__Zavrčela a koutkem oka zašilhala na Kuromara. Byl na tom úplně stejně jako ona.
__„Neboj, nezapomněl jsem na něj,“ usmál se Inoichi.
__Probodla ho zuřivým pohledem. „Yamanakooo!“ zahřměla. Její hlas zněl jako ocelové ostří.
__„Ale, ale. Takhle mluvíš se všemi muži, kteří ti chtějí dát květiny?“
__„Idiote! Žádní nejsou a ani nikdy nebyli, to jen ty mi z naprosto nevysvětlitelnýho důvodu furt nedáš pokoj!“
__„Opravdu? Tak to bys měla být spíš ráda, ne?“ ušklíbl se. Pak ale jeho pohled zjihl. „Promiň, já vím, že nejsi. Nebo to přinejmenším hraješ.“
__Zamračila se.
__Inoichi se sklonil ke Kuromarovi a do polootevřené tlamy mu napříč položil modrofialovou orchidej zabalenou ve folii. „Nemohl bych v noci usnout, kdybych ti nedal tvou oblíbenou; zvlášť když jsi k nám zavítala po tak dlouhé době.“
__„Jaký dlouhý době?! Ty máš pěkně zkreslenou představu o čase, víš o tom?“
__Zasmál se. „Možná.“ Opět se narovnal a do jednoho květináče s chryzantémami jí přidal žlutou růži. „Chtěl jsem ti dát ještě chudobky, ale už je nemáme na skladě.“
__„Ty ze mě i po všech těch letech pořád rád děláš blbce, co, Yamanako,“ zamručela tiše.
__Trochu smutně se usmál. „A ty mi i po všech těch letech pořád říkáš ‚Yamanako‘.“ Na okamžik se odmlčel. „Opravdu mě tolik nesnášíš?“
__„Jistěže!“ vychrlila Tsume bez zaváhání.
__„To nebylo hezké,“ uchechtl se. Pak nasadil vážnější výraz. „Proč za mnou teda pořád chodíš?“
__Obočí jí vystřelilo nahoru. „Tak moc si o sobě zase nemysli. To protože... Hana má ráda květiny. A je furt zaneprázdněná, tak...“ Zničehonic se zarazila. „Proč se tu ksakru vlastně vymlouvám?!“
__„Máš pravdu, to se ti nepodobá,“ ušklíbl se.
__„Ty...! Víš co jseš?! Yamabaka!“
__Překvapeně se zasmál. „Takhle jsi mi už hodně dlouho neřekla. Mimochodem, jaká byla mise?“
__„Únavná. A už mě pusť, zatraceně, ať ti hned teď a tady můžu nakopat tu tvou zatracenou -“
__„Dobře, dobře, už tě nechám být,“ pronesl milosrdně, obešel ji a vydal se zase zpátky. Po pár vteřinách to už ale vypadalo, že ji tam takhle nechá.
__„Hej! Yamanako!“ zařvala. Vteřinku nato už byla uvolněna z neviditelného sevření. Celé její tělo se zatřáslo.
__„Vyřiď doma mé pozdravy. A opatruj se, Tsume-chan,“ zaznělo z dálky.
__Prudce se otočila a velmi zhluboka se nadechla. „Příště ti to vrátím i s úroky, je ti to jasný?!“
__„Jistě, jistě,“ zasmál se Inoichi. Ještě jí krátce zamával, načež zmizel za rohem.
__Tsume se pomalu obrátila a pohlédla na orchidej v Kuromarově tlamě. Chvíli se na ni upřeně dívala. Pak ale zamrkala, jako by se probrala z transu. Odfrkla si a vykročila směrem domů. „Idiote. Pro tebe jsem jedině ‚Inuzuka-san‘.“