Zrození hrdiny, díl 020 - Bitva čtyř Kage

Další Gaarovy otázky se týkaly týmu, který s Kakashim vyslali do Písečné. Nikdo o nich nic nevěděl, a to nevěstilo nic dobrého. Cítil se za ně zodpovědný, to on prosazoval, aby se spojili s Bakim, a udělal z nich snadný terč. Musel se rychle rozhodnout, kam bude směřovat své další kroky. Zpátky do Listové, na kterou se hrnul útok, kterému nemohli zabránit, nebo domů do Písečné vyčistit ji od všech zrádců a pokusit se zachránit vyslaný tým.
„Snad mě to Listová nebude mít za zlé,“ sděloval své rozhodnutí Raidovi, který byl pověřen velením jednotek Listové, „ale vrátím se do Písečné. Vezmu s sebou jen několik týmů, zbytek je vám pod vedením Temari k dispozici. Někde uvnitř cítím, že Kankurou ještě žije a snad i Matsuri, Ino a Neji.“
Temari by také raději šla za svým bratrem, ale Gaara byl záruka, že pokud existuje minimální šance, Kankurou bude zachráněn.

o něco později v Listové
Naokiho štvalo, že musel zůstat ve vesnici, kde byla hrozná nuda.
„Za chvíli nás vystřídaj,“ chlácholila ho Hanabi.
Slunce pálilo a oni museli stát v tom vedru na stráži.
„Nás teda určitě ne, jsme ze všech nejmladší, staříci si budou odpočívat pěkně v chládku a vystřídaj nás až ta ohnivá koule zapadne.“
„Kdopak si to tady stěžuje?“ přimíchal se do rozhovoru Ibiki na obchůzce obranných stanovišť.
„Vůbec si nestěžujeme, pane!“ snažila se Hanabi vše popřít.
„Když je válka, tak něco jako staří a mladí jde stranou. Ještě půl hodiny to vydržte … no, raději nebudu nic slibovat,“ dokončil s pohledem na oblohu, kde od jihozápadu ladně plachtil jestřáb.
Ibiki opustil mladé hlídače a vydal se za zprávou. Zlé tušení se mu potvrdilo, Raidou varoval vesnici před přicházejícím útokem.
„K žádnému střídání stráží nedojde,“ pomyslel si, „teď budou muset hlídat všichni!“

o pár hodin později na místě plánovaného střetu
„Mizukage-sama, Hokage-sama,“ uvítal příchozí Shikaku.
„Jak to probíhá?“ zajímal se Kakashi.
„S minimálními ztrátami jsme oběma dokázali dost zatopit, teda alespoň ze začátku,“ reprodukoval informace, které se k němu během posledních hodin dostaly, „potom oba výrazně zrychlili a málem dostihli naše ustupující jednotky, takže od té doby už jsme jim mnoho ztrát nezpůsobili.“
„S tím jsme přece počítali,“ nebyl Kakashi nijak zaskočen dosavadním vývojem, „a čím rychleji budou postupovat, tím je větší šance, že se srazí a půjdou proti sobě.“
„Pokud ovšem ti dva spolu nespolupracují už od začátku,“ podotkla Mizukage.
„Snad ne!“ vyslovil Kakashi nahlas přání všech okolo, „Za jak dlouho tady budou?“
„Do hodiny,“ odpovídal Shikaku, „Raikage je trochu napřed, ale toho ještě plánujeme pozdržet.“
„Kdo by si pomyslel, že by nám naše plány mohly zkrachovat na Tsuchikageho kyčlích?“ neudržel Kakashi na moment vážné téma, „Tady máte všechno připravené?“
„Před chvílí jsme s tím skončili,“ uklidnil ho Shikaku.
„To zpomalení způsobila rozepře mezi Tsuchikagem a velitelem jednotek Vodopádové,“ dodal ještě.

Do hodiny, za kterou mělo ke střetu dojít, se sešli ještě několikrát. Poprvé přinesl Shikaku na první pohled skvělou novinu. Vodopádová to zabalila a vracela se domů. Bohužel to mělo za následek Tsuchikageho zastavení.

na “kamenné cestě“
„Zastavili se teda v dost nevhodnou dobu,“ přemýšlel o Tsuchikageho počínání Shikamaru, „skoro všechny týmy už jsme odvolali a zůstalo nás tu moc málo na nějakou pořádnou akci.“
Sakura, Chouji, Izumo, Kotetsu, Shino a Hinata ho napjatě poslouchali v očekávání, že přijde s řešením celé situace. Kousek dál pospával Naruto, během několika hodin předvedl opravdu vydatnou porci rasen shurikenů, nebylo divu, že byl vyčerpaný.
„Navíc nám tady nechali Naruta,“ postěžoval si, „proč ho nikdo neodvedl na ošetřovnu?“
„Já se o sebe postarám, dattebayo! Už to máš vymyšlený?“ překvapil všechny Naruto se stále zavřenýma očima.
„Zvládneš ještě udělat rasen shuriken?“ chtěl Shikamaru vědět, jak je na tom se silami.
„Klidně dva!“ nezaváhal ani na chvíli.
„Naruto-kun!“ pípla obdivně Hinata.
„Už je opravdu hodně zesláblý,“ šeptala Sakura Shikamarovi do ucha, „udělá maximálně jeden a potom ho budeme muset odnést na zádech.“
„Pak tedy jako vosa píchneme Tsuchikageho do zadku!“ uzavřel Shikamaru po zvážení Sakuřiných slov.

na “oblačné cestě“
„Kapitáne Yamato, nová zpráva!“ hlásil Konohamaru.
Yamato si ji převzal a rychle přečetl pár řádků, které na ní stály.
„Tsuchikage se zastavil, musíme Raikageho zdržet déle než jsme původně plánovali,“ oznámil týmovým velitelům.
„A jak to uděláme?“ vyzvídal Konohamaru, který zůstal, ačkoliv nebyl velitelem týmu, aby se mu dostalo všech informací.
„To tě nemusí zajímat,“ okřikl ho Ebisu a rukou mu naznačoval, aby se vzdálil, „já ti sdělím vše, co pro tebe bude podstatné.“
Ač nerad, Konohamaru musel odejít a Ebisu mu poté prozradil jen, že se má dívat na Yamata, což mu vůbec nestačilo. Nakonec ale musel uznat, že jeho sensei měl pravdu. Opravdu se bylo na co dívat.

na “kamenné cestě“
Opatrně se lesem proplížili Tsuchikageho jednotkám do zad. Naruto načerpal energii přírody a přepnul se do sage-módu.
„Kage Bunshin no Jutsu“
Tři Narutové se ihned pustili do tvoření mocné techniky, bylo vidět, že toho má Naruto už dost. Všichni okolo věděli, že tohle bude jeho poslední.
Když klony splnily svoji úlohu, okamžitě se rozplynuly. Naruto se skřípajícím jutsu v ruce zavrávoral, přenesla se na něj únava z jeho klonů, ale ustál to a vítězoslavně ho zvedl nad hlavu.
„Baika no Jutsu“
Chouji se několikanásobně zvětšil, chytil Naruta a vyzvedl ho do výšin, odkud krásně viděl na Tsuchikageho armádu. Naruto zamířil a vyslal shuriken proti nim. Poté omdlel v Choujiho obří ruce.
Ze země se vysunula obrovská hliněná stěna a Narutovo jutsu se o ní s mohutnou explozí roztříštilo.
Než se Chouji zmenšil do své velikosti, stačil si všimnout, že Tsuchikage proti nim okamžitě vyslal tři čtyřčlenné týmy a zbytek se dal opět do pohybu.
„Už zase postupují,“ předával poznatky Chouji ostatním, „a jdou po nás tři čtyřčlenné týmy.“
Shikamaru rychle načmáral na cár papíru, jak se věci s Tsuchikagem nyní mají, a připevnil ho na poštolku, kterou vyslal ke svému otci.
„Mizíme!“ zavelel.
Svůj úkol splnili, teď se museli postarat o své životy.

na “oblačné cestě“
Nepřítel se přibližoval a do cesty se mu postavil jediný muž. Yamato stál klidně na kraji mýtiny, kterou rychle zaplňovali Raikageho pěšáci. Yamato se naposledy zhluboka nadechl, provedl nezbytné pečetě a pak už se jen urputně soustředil.
„Mokuton Hijutsu: Jukai Koutan“
Ze země začaly růst stromy a omotávat ninjy, kteří viděli v Yamatovi snadnou kořist. Ninjutsu prvního Hokageho bylo znovu předvedeno v akci. Sice ve slabším provedení, než jak by ho převedl První, přesto stromy rozdrtily početnou skupinu ninjů a hlavně donutily Raikageho zastavit. Strach z oživlých stromů se v jeho armádě opět projevil.
Vyřízený Yamato žuchnul na zem, vydal ze sebe úplně vše. Okamžitě k němu přiskočili medikové a odtáhli ho do bezpečí. Jeho pozici na chvíli obsadil Sai. Rozbalil svitek a rychlými tahy štětce nakreslil desítky hadů.
„Choujuu Giga“
Oživlí inkoustoví plazi vyskočili ze svitku a zamířili do Yamatem vytvořeného lesa čekat na svou kořist.
V úkrytu pak sepsal vývoj událostí na této frontě.
„Choujuu Giga“
Písmenka se seskupila a zformovala se do ptáka, který hned odletěl.

mezitím v Listové
„Už je vidím, je jich zatraceně moc!“ hlásila Hanabi Ibikimu.
Jako jediná s Hyuugů v bojeschopném věku zůstala ve vesnici. Proto dělal Ibiki jí a Naokimu společnost od chvíle, co obdržel zprávu o přicházejícím útoku.
Ze stanoviště na stanoviště se šířil smluvený signál, že nepřítel je před branami. O chvíli později se skutečně objevil, avšak místo ninjů z Písečné, které očekávali, je napadli ninjové maskovaní v černém.

zpátky u Shikamarovy skupiny
Všichni kromě Naruta, který tvrdě spal, byli připraveni na svých pozicích tak, jak je rozmístil Shikamaru. Od Hinaty dostávali průběžné zprávy, jak jsou na tom pronásledovatelé. Tři vyslané týmy proti nim se držely víceméně pohromadě a početní výhoda byla tedy na jejich straně. Na straně listového dvojtýmu byl moment překvapení, pro který si vybrali poklidný palouk uprostřed lesa.
Shikamaru kývnul hlavou k Shinovi, který na smluvený signál reagoval vypuštěním svých brouků, kteří nejprve vyletěli do výšky, aby je mohl zhruba padesát metrů od ostatních vzdálený Chouji vidět, a následně vyrazili proti nepříteli.
„Baika no Jutsu“
Chouji se několikanásobně zvětšil a zůstával stát jako maják, ke kterému se upnuly zraky většiny ninjů z Kamenné. Ti, kteří si nevšímali Choujiho, se soustředili na brouky, kteří po všech lezli.
Nikdo už ale nevěnoval svou pozornost stínům a lepkavému sirupu na zemi, který nastražil Izumo.
„Kage Shibari no Jutsu“
Shikamaru se zaměřil nejprve na ty, kteří se k sirupu nepřilepili, a poté až na jejich chycené kolegy. Všech dvanáct jich stálo na palouku a marně se snažilo proti stínovému spoutání bojovat. Navíc na nich hodovali Shinovi brouci, ale nejtvrdší úder měl teprve přijít.
Kotetsu odstartoval hvizdem Choujiho, který se rozběhl směrem k nim, odrazil se vysoko do výšky.
„Nikudan Sensha“
Chouji se sbalil do obří rotující koule, která padala na dvanáct nešťastníků. Shino rychle odvolal své brouky, hned potom koule dopadla na svůj cíl a rotovala tak dlouho, dokud Choujiho nezabrzdil sirup na zemi.
„Strike!“ zahlásili Kotetsu s Izimou zároveň.
Na dně jámy, v kterou se přeměnil malebný palouček, ležel Chouji ve své standardní velikosti přilepen sirupem zbarveným krví nepřátel. Nestávalo se to často, ale tohle Shikamaru nedomyslel. Pořádně se zdrželi, než Choujiho osvobodili.

na místě plánovaného střetu
Po dvou pozitivních zprávách o Tsuchikageho postupu a Raikageho zastavení, které se k Shikakovi dostaly a které okamžitě tlumočil Kakashimu, museli zkousnout i negativní novinu, se kterou dorazil Sai osobně. Na obřím inkoustovém dravci uletěl společně s vysíleným Yamatem v poslední chvíli před Raikagem, který je s nejzkušenějšími týmy překvapil, zatímco se jejich zraky upínaly k Yamatem vytvořeném lesu, kde kvílely slabší kusy, kolem kterých utahovali svá sevření Saiovi hadi. Některé týmy se stačily zachránit útěkem do bezpečí, ale značná část jich padla.
Nebyl ale čas zjišťovat, kam se kdo schoval. Obě armády už dorazily. Ve stejný čas. Kupodivu vše vyšlo.
Zatímco Tsuchikage nebyl vidět a patrně navigoval své muže ze zadních pozic, Raikage pelášil v čele. Když zahlédl ninjy z Kamenné, o kterých si myslel, že jsou z Listové, běžící proti němu, zaktivoval své tělo raitonem a pustil se bezhlavě do všech, co mu stáli v cestě. Ostatní si všimli, že proti nim nestojí ninjové z Listové, ale když už se boj odstartoval, šlo ho jen těžce zastavit.
Kakashi a Mizukage vyčkávali na vhodný okamžik, kdy se zapojit. Jejich týmy byly připraveny vpadnout útočníkům do zad. Když vypozorovali, že boj Kamenné proti Oblačné ztrácí grády poté, co se Daruiovi podařil heroický kousek vysvětlit Raikagemu, jak se věci mají, dal Kakashi povel k útoku.

Nastala monstrózní bitva, ve které se předvedli Hyuugové se svými byakugany a kaiteny, brouci klanu Aburame, klan Izunuka se svými psy a všemožná přivolaná zvířata, jako vždy dobře spolupracující trio Ino-Shika-Chou, Gai, který otevřel šest bran, aby mohl použít Asakujaku, Shizune a Shii nejenom v rolích hlavních mediků, Chojuurou, jeden ze Sedmi legendárních šermířů z Mlžné, se svým dvojitým mečem Hiramekarei, elektřinou nabitý Raikage předvádějící wrestlingové chvaty v impozantní rychlosti, Killer Beeho žáci Samui, Omoi a Karui, majitelé kekkei genkai Tsuchikage, Mizukage a Darui, kopírovací ninja Sharingan Kakashi a mnoho dalších jouninů, chuuninů i geninů.
Bitva, která vstoupila do historie jako Bitva čtyř Kage a ze které si Naruto nic nepamatoval, protože ji celou prospal, skončila smírem všech zúčastněných stran, spoustou předčasně ukončených životů, hromadou zraněných a totálně vyčerpaných ninjů.

večer v Listové
Hanabi lehce otřela svou dlaň o protivníkovu hruď a ačkoliv to nevypadalo jako kdovíjak silný úder, ninja se zakuckal a přes černou masku mu na ústech začala prosakovat krev. Hanabi od něj odskočila a Naoki proti němu vyslal ohnivou kouli, kterou částečně schytala i blížící se dvojice nepřátel.
Obranná linie ustoupila na Ibikiho rozkaz, který právě škubnul jednomu ninjovi hlavou, což mu zlomilo vaz, a druhému rozbil lebku o své koleno, zase o něco dozadu.
„Nezvládáme to! Potřebujeme pomoc!“ volali co chvíli obránci z různých míst.
„A proto jsem tady!“ ozvalo se jim za zády.